Katedrála svatého Antonína v Pamiers ( ) je římskokatolický biskupský chrám nacházející se ve městě Pamiers v departementu Ariège v regionu Okcitánie v jižní Francii. Budova slouží jako sídelní kostel diecéze Pamiers, Couserans a Mirepoix. Svatyně byla původně zasvěcena svatému Janu Křtiteli a svatému Janu Evangelistovi, přičemž k roku 1384 je v písemných pramenech uváděna pod názvem Panna Maria z Mercadalu (v překladu „z Tržiště“).

Na katedrálu byl chrám povýšen v roce 1499 a v současnosti nese své hlavní patrocinium po svatém Antonínovi. Jako významná architektonická památka podléhá nejvyššímu stupni státní ochrany a na seznam historických památek byla zapsána 9. srpna 1906.

Od období Velké francouzské revoluce je budova ve vlastnictví francouzského státu. Přímým správcem objektu je Regionální ředitelství pro kulturní záležitosti (DRAC) a funkci konzervátora památky vykonává úřad hlavního architekta francouzských historických budov (architecte des bâtiments de France).

Architektonická charakteristika a stavební vývoj Celý chrámový komplex je vybudován z červených toulouských cihel, které jsou charakteristickým stavebním materiálem pro celou tuto pyrenejskou a gaskoňskou oblast. Z původního románského kostela z 12. století se do současnosti dochovala pouze část ústupkového vstupního portálu.

Zásadní zvrat v historii stavby přinesly hugenotské války v 16. století, které v Pamiers způsobily velké škody na sakrální architektuře. Z tehdejší katedrály zůstala stát pouze masivní zvonice, kterou armáda využívala jako strategickou strážní a pozorovatelskou věž.

Nová barokní chrámová loď, postavená na zničených základech, byla dokončena a zastřešena až v roce 1689. V uměnovědné literatuře se celkový architektonický plán této novostavby tradičně připisuje francouzskému dvorskému architektu Françoisovi Mansartovi. Tato hypotéza je vysoce pravděpodobná vzhledem k mimořádně strohému, čistému a střídmému stylu celého interiéru.

Jiní badatelé však projekt připisují spíše jeho synovci, jímž byl Jules Hardouin-Mansart (1645–1708), o němž je z archivních pramenů známo, že v této éře pracoval pod přímým vedením svého strýce. Z konstrukčního hlediska je tato cihlová katedrála jednolodní stavbou o čtyřech klenebních polích, přičemž jednotlivé boční kaple jsou v interiéru vloženy do prostorů vymezených hlubokými vnitřními opěrnými pilíři obvodových stěn.

Románský portál a ikonografie hlavic Z původního románského chrámu se jako jediný autentický pozůstatek dochovala část portálu ze 12. století s cennými figurálními hlavicemi. I když jsou tyto sochařské prvky dnes silně poškozeny povětrnostními vlivy, jejich reliéfní výzdoba při postupu zleva doprava zobrazuje tato biblická a hagiografická témata: mučednictví svatého Jana Křtitele, Adama a Evu v ráji, Kaina a Ábela, Daniela v jámě lvové, mučednickou smrt svatého Jana Evangelisty a Samsona bojujícího se lvem.

Přímo na paždíku portálu je navíc osazen kamenný reliéf ze 12. století, který zachycuje scénu Janova umučení.

Ostatní části ústředního portálu byly vybudovány v gotickém slohu a pocházejí ze 14. století.

V interiéru vyniká zejména gotický svorník, na kterém je ztvárněna posvátná bárka svatého Antonína, plující podle legendy z Pamiers do města Saint-Antonin-Noble-Val.

Věžová zvonice Monumentální cihlová zvonice je vybudována v čistém slohu toulouské gotiky a vykazuje silnou architektonickou inspiraci věží dominikánského kostela Jakobínů v Toulouse. Tato mohutná osmiboká věž pochází ve své hlavní hmotě ze 14. století a její jednotlivá podlaží jsou členěna charakteristickými sdruženými okny, která jsou zakončena lomeným obloukem v podobě mitry. Na obvodových stěnách jsou zachovány gotické cimbuří a úzké střílny, které svědčí o neklidné minulosti města Pamiers během náboženských nepokojů.

V průběhu puristických úprav v 19. století byla tato gotická věž na vrcholu doplněna ozdobnou otevřenou balustrádou, která je tvarově identická s zakončením věže kláštera toulouských Jakobínů. Toto architektonické řešení navrhl a realizoval diecézní architekt Ferdinand De Coma (1814–1883). Nové zakončení splnilo důležitou vizuální funkci, neboť odlehčilo horní hmotu věžového tělesa, které do té doby působilo příliš těžkým dojmem.

Mobiliář Většina původního středověkého, renesančního i barokního vnitřního vybavení chrámu a liturgických předmětů zanikla nebo byla rozptýlena během konfiskací a ikonoklasmu za Velké francouzské revoluce.

Po vstupu do lodi chrámu přes západní gotický portál se nacházejí tyto dochované památky: Po levé straně vstupu je osazena socha Panny Marie z roku 1861. Po pravé straně se nachází protějšková socha svatého Josefa, kterou doplňuje hodnotná mramorová kropenka vytesaná z černého pyrenejského mramoru. V podlaze je osazena náhrobní deska pamierského biskupa Françoise de Cauleta. Tento sepulkrální monument je cenný pro regionální ikonografii, neboť je na něm detailně vyobrazen původní vzhled středověkého hradu v Pamiers, který byl později zcela zničen.

Boční kaple Vnitřní prostor jednolodní katedrály doplňuje soubor bočních kaplí situovaných mezi mohutnými vnitřními opěrnými pilíři:

Kaple svatého Josefa uchovává malířskou výzdobu od Baduela z roku 1886, zachycující novozákonní výjevy Svatá rodina a Smrt svatého Josefa.

Kaple Svaté Trnové koruny, v níž je osazen obraz Ecce Homo, který v roce 1833 namaloval Jean-Raymond Hippolyte Lazerges.

Kaple svatého Jana Křtitele, jejíž dominantou je barokní, polychromovaný a zlacený dřevěný reliéf z 18. století znázorňující mučednictví svatého Ondřeje. Sochařskou kompozici doplňují dvě rozměrná plátna Zasnoubení Panny Marie a svatého Josefa a Vzkříšení Jairovy dcery.

Kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova zdobí malby věnované umučení dvou uctívaných mučedníků – svatého Šebestiána a patrona chrámu svatého Antonína.

Kaple Panny Marie zároveň slouží jako kaple Nejsvětější Svátosti. Stěny pokrývá soubor tří nástěnných maleb od Bénézeta, které zachycují scény ze života Panny Marie.

Kaple svatého Petra obsahuje drobnou, ale řezbářsky mimořádně jemnou celodřevěnou polychromovanou sošku ze 16. století. Tato pozdně gotická plastika představuje s vysokou pravděpodobností postavu svaté Marie Magdaleny, avšak starší inventáře ji označují jako zobrazení Panny Marie.

Transept Příčná loď vyniká ucelenou barokní a historizující dekorací. Vnitřní stěny pokrývá monumentální dřevěné obložení, které zhotovili tesařští mistři v roce 1753. Tento prvek opticky propojuje hlavní loď s polygonálním kněžištěm, přičemž obě ramena příčné lodi ukrývají kolekci církevního malířství z 18. a 19. století.

V severním rameni příčné lodi (vlevo při pohledu k oltáři) je osazen velký portrétní obraz svatého Liziera, který v roce 1851 namaloval Marzocchi. Mimořádný význam mají dvě velkoformátová plátna od dominikánského umělce Andrého Jeana, známého pod řeholním jménem Bratr André. Tyto obrazy z raného 18. století zachycují výjevy Klanění tří králů a Kristus vyhání penězoměnce z chrámu. Celý severní prostor je od lodi oddělen umělecky kovanou železnou mříží z roku 1835.

V jižním rameni příčné lodi (vpravo při pohledu k oltáři) se nachází monumentální oltářní obraz svatého Antonína. Toto plátno namaloval v roce 1847 Jean-Raymond Hippolyte Lazerges a pro regionální ikonografii je významné tím, že autor v jeho spodní části zachytil dobové panorama a urbanistickou siluetu města Pamiers v polovině 19. století. Protějšek této malby tvoří další dvě díla od bratra Andrého z počátku 18. století. Zachycují scénu Narození Páně a francouzský středověký výjev, kdy svatý Ludvík IX. Francouzský osobně přijímá Kristovu Svatou trnovou korunu, kterou zakoupil v Konstantinopoli a pro niž nechal v Paříži vztyčit kapli Sainte-Chapelle.

Historické varhany náhled|Monumentální varhanní prospekt v katedrále v Pamiers. Třípatrová barokní skříň pochází z toulouské baziliky La Daurade.

Katedrála ukrývá vzácné historické varhany, jejichž monumentální skříň (prospekt) pochází z 18. století. Tato barokní řezbářská struktura sem byla v roce 1776 přenesena z toulouské baziliky Notre-Dame de la Daurade.

Samotný varhanní stroj je novodobým dílem, které zhotovili varhanáři Robert Chauvin a Claude Armand. Původní romantický nástroj od belgického varhanáře Charlese Anneessense v minulosti zcela zanikl. Současný stroj navrhli Chauvin s Armandem v přísném duchu francouzského varhanářství 18. století, avšak celková rejstříková dispozice byla záměrně navržena tak, aby umožňovala plnohodnotnou a stylovou interpretaci děl německých barokních autorů téhož období. Tyto nové varhany byly slavnostně inaugurovány na svátek svaté Cecílie 22. listopadu 1992.

Varhany disponují celkem 38 rejstříky, čtyřmi manuály a jedním pedálem. Traktura nástroje je čistě mechanická.

Věžní zvonkohra V roce 1863 byla gotická věž katedrály osazena historickou zvonkohrou. Její základ tvořil hlavní velký zvon – bourdon odlitý v roce 1849, který vznikl přetavením staršího velkého zvonu z roku 1683. Tento soubor doplňovaly tři zvony zvané „Louison“ z let 1841, 1842 a 1845 a série menších nástrojů z roku 1863 od téhož zvonaře. V roce 1899 byla sestava rozšířena o dvanáct zvonů z orleánské zvonárny Bollée, čímž vznikla ucelená zvonkohra o celkovém počtu 22 zvonů.

K zásadní modernizaci systému došlo v roce 1989, kdy byla do zvonice instalována nová věžní zvonkohra sestávající z 26 zvonů z produkce francouzské zvonárny Paccard. Část původních vyřazených zvonů byla při této příležitosti přemístěna a zavěšena v blízkém městském kostele Panny Marie (Église Notre-Dame du Camp).

Po instalaci dalších 23 zvonů z téže slévárny Paccard v roce 1995 se celý soubor rozrostl na současných 49 funkčních zvonů. Celková hmotnost této bicí sestavy činí 4150 kilogramů. Díky svému rozsahu, ladění a oceňované čistotě tónů se tento soubor řadí mezi největší a nejkrásnější věžní zvonkohry v celém regionu Okcitánie.

Odkazy

Literatura Abbaye de Saint-Antonin, in: Annales de Pamiers, sv. 1, Toulouse, Édouard Privat, 1882, s. 19-43.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Okcitánii Kategorie:Vzniklo ve 12. století Kategorie:Stavby v departementu Gers Kategorie:Gotické stavby v Okcitánii Pamiers