Archiepiskopie Athény je eparchie Řecké pravoslavné církve.

Historie Stejně jako tomu bylo téměř v celém Řecku, byla athénská církev založena apoštolem Pavlem během jeho druhé apoštolské cesty, když kázal na Areopagu, pravděpodobně v roce 50 nebo 51. Podle Skutků apoštolů (17,16–34) se po jeho kázání několik lidí stalo Pavlovými následovníky, čímž vzniklo jádro církve v Athénách. Prvním athénským biskupem byl svatý Dionýsios Areopagita.

S christianizací Římské říše a vytvořením pravidelné církevní hierarchie se Athény staly provincií Korintské metropole, která byla metropolitním sídlem římské provincie Achaia. Stejně jako ve většině Řecka však staré pohanské náboženství, tedy polyteismus, pokračovalo ještě poměrně dlouhou dobu. Navzdory císařským zákazům během 4. století existují významné doklady o rozkvětu pohanské kultury až do konce tohoto století a pravděpodobně teprve gótské nájezdy v letech 395–397 zasadily starověké pohanské kultuře první vážnou ránu. Poslední pozůstatky pohanství v samotných Athénách přetrvaly až do 6. století a do uzavření městské novoplatónské Akademie císařem Justiniánem I. v roce 529.

Stejně jako zbytek Ilýrie patřily Athény původně pod jurisdikci římského patriarchy, ale postupné posilování konstantinopolského patriarchy a měnící se politické poměry v 7. století nakonec vedly k podřízení celé oblasti Ilýrského prefektátu Konstantinopoli přibližně v letech 731/732. Přestože byl athénský biskup příležitostně ustanovován papežským legátem, především ve snaze posílit postavení Říma v této oblasti, samotné Athény zůstávaly v raném byzantském období pevně podřízeny Korintu.

Vlivem císařovny Ireny Athénské bylo athénské sídlo někdy po roce 765 povýšeno na metropolii. Toto povýšení však mělo krátké trvání a po protestech korintského metropolity bylo zrušeno. Přesto se Athény do roku 819 staly autokefální arcibiskupskou jurisdikcí a na ekumenických koncilech v letech 869–870 a 879 se athénské sídlo objevuje jako metropolie. Dochované nápisy v Parthenónu však ukazují, že toto postavení nebylo trvalé.

Spor o pravomoc s Korintem byl nakonec vyřešen kolem roku 975, kdy byly Athény definitivně povýšeny na samostatnou metropolii. V různých Notitiae Episcopatuum z 8. a 9. století se postavení Athén v hierarchii metropolií pod Konstantinopolí měnilo, ale zpočátku bylo poměrně nízké: v Notitia 2 byly na 34. místě z 37 a v Notitia 3 na 48. místě ze 49. Přibližně od roku 901 se Athény posunuly na 28. místo a toto postavení si udržely po následující tři století.

Její jurisdikce zahrnovala jihovýchodní část pevninského Řecka a nejbližší z Kykladských ostrovů.

Původní sufragánní biskupství Athén byla v tomto pořadí: Euripos (Chalkida), Daulia, Koroneia, Andros, Oreos, Skyros, Karystos, Porthmos, Aulon a Syros.

S výjimkou přidání biskupství Kea, Thermia a Megara v polovině 12. století zůstal tento seznam nezměněn až do čtvrté křížové výpravy.

V době čtvrté křížové výpravy stál v čele athénského stolce Michael Choniates. Protože odmítl uznat papežskou autoritu, byl nucen své sídlo opustit a athénský stolec se stal římskokatolickým arcibiskupstvím pod vedením Francouze Berarda.

Podle listu papeže Inocence III. z roku 1209 se seznam biskupských sídel pod latinskou nadvládou změnil jen nepatrně: Euripos (Egripontis), Thermopyly (Cermopilensem; sídlo ve Vodonitse), Daulia (Davaliensem), Aulon (Abelonensem), Oreos (Zorconensem), Karystos (Caristiensem), Koroneia (Coroniacensem), Andros (Andrensem), Megara (Megarensem), Skyros (Squirensem) a Kea (Cheensem), přičemž většina těchto biskupských sídel byla neobsazena.

V roce 1212 se mezi athénskými sufragánními biskupstvími objevuje také bývalé autokefální arcibiskupství Aigina a biskupství Salona (Salonensis).

Římskokatolický stolec zůstal po určitou dobu neobsazen také po dobytí Athénského vévodství v roce 1311. Důvodem byl konflikt Katalánské společnosti s papežstvím a přítomnost arcibiskupa není doložena až přibližně do poloviny 14. století.

Během franské nadvlády pokračoval pravoslavný athénský stolec v exilu. Byl obsazován buď titulárními biskupy, nebo eparchiálními biskupy jiných sídel, kteří působili jako správci (proedroi) athénského arcibiskupského stolce. Pravoslavní duchovní byli svěceni procházejícími biskupy, ale aby mohli vykonávat svou službu, byli nuceni uznat autoritu latinského arcibiskupa.

V byzantských seznamích hierarchie z tohoto období zaujímaly Athény za vlády Andronika II. Palaiologa (1282–1328) 35. místo. Za vlády Andronika III. Palaiologa (1328–1341) postoupily na 28. místo a na počátku 15. století se dostaly na 21. místo.

V roce 1388 přešlo Athénské vévodství do rukou florentského rodu Acciaioli. Protože měli jen omezenou vlastní vojenskou sílu a byli obklopeni potenciálními soupeři a nepřáteli, začali Acciaioli uplatňovat smířlivou politiku vůči místnímu, převážně pravoslavnému řeckému obyvatelstvu.

Za tímto účelem přijali řečtinu jako úřední jazyk své správy a dovolili pravoslavnému metropolitovi Dorotheovi, aby se vrátil do jejich hlavního města. Katedrála Panny Marie v Parthenónu však zůstala sídlem latinského arcibiskupa Athén. Metropolita Dorotheos naproti tomu využíval malý chrám svatého Dionýsia Areopagity v dolním městě.

Tento stav trval až do osmanského dobytí města v roce 1456. Tehdy byl latinský stolec zrušen a pravoslavní metropolité byli obnoveni ve svém předchozím postavení.

Podle osmanského systému millet se metropolita stal také předsedou rady athénské křesťanské obce. Metropolitní katedrála v Parthenónu však byla přeměněna na mešitu a metropolita místo ní používal chrám svatého Panteleimona, který dnes již neexistuje.

Po řecké revoluci v roce 1821 a vyhlášení autokefality Řecké církve v roce 1833 byla církevní správa reorganizována a vzniklo biskupství Attiky, jehož jurisdikce zahrnovala území nomu Attika.

Po uznání autokefality Konstantinopolským patriarchátem v roce 1850 bylo biskupství povýšeno na metropolitní úroveň a přejmenováno na Athénskou metropolii.

Jako jediné metropolitní sídlo nezávislého Řeckého království získal jeho držitel také trvalé předsednictví Svatého synodu Řecké církve.

Tento stav trval až do roku 1922, kdy byla všechna biskupská sídla v Řecku povýšena na metropolitní úroveň. V důsledku toho nový Statut Řecké církve ze dne 31. prosince 1923 povýšil athénského biskupa do postavení arcibiskupa Athén a celého Řecka.

Seznam biskupů Obsahuje seznam jmen biskupů a arcibiskupů od roku 1456, kdy se Řecko dostalo pod nadvládu Osmanů.

Isidoros (?–1456) Dorotheos (?–1472) Anthimos (1489–1492) Neofytos (1492–1528) Lavrentios (1528–1546) Kallistos (1550–1564) Sofronios (1565–1574) Nikanor (1574–1592) Theofanes (1592–1597) Neofytos (1597–1602) Samouil Primpetos (1602–1602) Natanail Emporos (1602–1606) Anthimos (1606–1611) Kirillos (1611–1619) Mitrofanes (1619–1620) Theofanes (1620–1633) Sofronios (1633–1636) Daniil (1636–1655) Anthimos (1655–1676) Iakovos (1676–1686) Athanasios (1686–1689) Makarios Pelekanos (1689–1693) Anthimos (1693–1699) Kirillos (1699–1703) Meletios (1703–1713) Iakovos (1713–1734) Zacharias (1734–1740) Anthimos (1741–1756, 1760–1764) Vartholomaios (1764–1771, 1775–1780) Neofytos (1771–1775) Gavriil (1781–?) Venediktos (1781–1685) Athanasios (Tatlikaris) (1785–1787, 1796–1799) Venediktos (1787–1796) Grigorios (1799–1820) Dionysios (1820–1823) Gregorios Argyrokastritis (1827–1828) Anthimos (1828–1833)

Seznam arcibiskupů autokefální církve 1833–1861 Neofytos (Metaxas) 1861–1862 Misail (Apostolidis) 1862–1873 Theofilos (Vlachopapadopulos) 1873–1874 Antonios (Chariatis) 1874–1889 Prokopios (Georgiadis) 1889–1896 Germanos (Kalligas) 1896–1901 Prokopios (Oikonomidis) 1902–1917 Theoklitos (Minopoulos) 1918–1920 Meletios (Metaxakis) 1920–1922 Theoklitos (Minopoulos) 1923–1938 Chrysostomos (Papadopoulos) 1938–1938 Damaskinos (Papandreou) 1938–1941 Chrysanthos (Filippidis) 1941–1949 Damaskinos (Papandreou) 1949–1956 Spyridon (Vlachos) 1956–1957 Dorotheos (Kottaras) 1957–1962 Theoklitos (Panagiotopoulos) 1962–1962 Iakovos (Vavanatsos) 1962–1967 Chrysostomos (Chatzistavrou) 1967–1973 Ieronymos (Kotsonis) 1974–1998 Serafeim (Tikas) 1998–2008 Christodoulos (Paraskevaidis) od 2008 Ieronymos (Liapis)

Odkazy Reference

Athény