Hraniční krize mezi Arménií a Ázerbájdžánem byla série ozbrojených střetů a politických krizí mezi Arménií a Ázerbájdžánem, která následovala po druhé válce o Náhorní Karabach v roce 2020. Za počátek krize je obvykle považován 12. květen 2021, kdy ázerbájdžánské jednotky postoupily na několika místech na území, které Arménie považovala za své, zejména v provinciích Sjunik a Gegharkunik.
V letech 2021 a 2022 došlo k několika významným ozbrojeným střetům. Největší eskalací byly boje v září 2022, kdy se ázerbájdžánské útoky dotkly několika míst hluboko na území Arménie. Širší vývoj konfliktu byl zároveň spojen s událostmi v Náhorním Karabachu, včetně blokády Lačinského koridoru a ázerbájdžánské vojenské operace v září 2023.
Po převzetí Náhorního Karabachu Ázerbájdžánem v roce 2023 se těžiště konfliktu přesunulo k otázce definitivního vymezení státní hranice. V roce 2024 začala demarkace prvních úseků hranice a pokračovala mírová jednání. Dne 8. srpna 2025 byla ve Washingtonu podepsána společná deklarace prezidenta Ázerbájdžánu Ilhama Alijeva a premiéra Arménie Nikola Pašinjana a ministři zahraničí obou zemí parafovali text mírové dohody.
Pozadí
Druhá válka o Náhorní Karabach
Bezprostředním předchůdcem krize byla Druhá válka o Náhorní Karabach, která probíhala od 27. září do 10. listopadu 2020.
Ázerbájdžán během války získal zpět rozsáhlá území, která od první války o Náhorní Karabach kontrolovaly arménské síly. Příměří uzavřené v listopadu 2020 vedlo mimo jiné k rozmístění ruských mírových jednotek v Náhorním Karabachu a k návratu několika okolních okresů pod ázerbájdžánskou kontrolu.
Válka však nevyřešila otázku přesného průběhu hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Hranice mezi bývalými sovětskými republikami nebyla v některých úsecích po rozpadu Sovětského svazu fyzicky vytyčena a obě strany používaly různé sovětské mapové podklady.
Právě spor o průběh této hranice se po roce 2020 stal jedním z hlavních zdrojů nového napětí.
Průběh
První průniky na území Arménie
Květen 2021
Dne 12. května 2021 vstoupily ázerbájdžánské jednotky na několik míst, která Arménie považovala za své území. Nejvýraznější pohyb byl zaznamenán v provincii Sjunik, v oblasti Černého jezera (Sev Lič), a dále v provincii Gegharkunik.
Ázerbájdžánská strana tvrdila, že hranice v těchto místech nebyla přesně vytyčena a že její jednotky pouze zaujaly pozice na základě sovětských map. Arménie naopak označila pohyb ázerbájdžánských jednotek za narušení své územní integrity.
Podle arménských údajů postoupily některé ázerbájdžánské jednotky několik kilometrů do vnitrozemí. V oblasti Černého jezera byly vybudovány a následně opevňovány nové pozice.
Arménie v reakci požádala o konzultace v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a vyzvala k návratu jednotek na předchozí pozice.
Černé jezero
náhled|Černé jezero (Sev Lič) v provincii Sjunik
Jedním z nejvýznamnějších míst prvních střetů se stalo Černé jezero, arménsky Sev Lič.
Dne 12. května 2021 ázerbájdžánské jednotky postoupily směrem k jezeru a k okolním horským výšinám. Podle arménských údajů postupovaly přibližně 3,5 km do vnitrozemí. V oblasti se nachází také vrchol Mec Išchanasar.
Spornou otázkou se stalo samotné vymezení hranice. Arménská strana se odvolávala na sovětské topografické mapy, podle nichž měla větší část jezera ležet na území Arménské SSR. Ázerbájdžán používal vlastní mapové podklady a odmítal, že by jeho jednotky v této oblasti překročily státní hranici.
Oblast má strategický význam především kvůli okolním horským výšinám. Jejich držení umožňuje kontrolovat přístupové cesty v jižním Sjuniku a sledovat důležité komunikace spojující Arménii s Íránem.
Ázerbájdžánské síly své pozice v oblasti po roce 2021 neopustily a postupně je opevňovaly. Arménie je proto označovala za pozice nacházející se na svém svrchovaném území.
Pohraniční střety v létě a na podzim 2021
V průběhu července 2021 pokračovaly podél hranice přestřelky. Střety se odehrávaly zejména v oblastech Gegharkuniku a Sjuniku a na hranici s oblastmi, které po válce v roce 2020 přešly pod kontrolu Ázerbájdžánu.
Obě strany se navzájem obviňovaly z ostřelování a narušování hranice.
Listopadové střety
Dne 16. listopadu 2021 vypukly do té doby nejzávažnější boje na arménsko-ázerbájdžánské hranici od konce války v roce 2020.
V bojích bylo použito dělostřelectvo, minomety a obrněná technika. Obě strany utrpěly ztráty na životech a zraněné. Arménská strana uvedla, že během bojů ztratila několik pozic.
Boje byly následně ukončeny po ruském zprostředkování příměří.
Krize v Paruchu
Březen 2022
Ve dnech 24. a 25. března 2022 došlo k další významné eskalaci, tentokrát v Náhorním Karabachu.
Ázerbájdžánské síly postoupily v oblasti vesnice Paruch (Faruch) a strategické hory Karagluch. Oblast se nacházela v prostoru, který byl po válce v roce 2020 pod dohledem ruských mírových jednotek.
Arménská strana tvrdila, že ázerbájdžánské jednotky překročily tehdejší linii kontaktu. Ázerbájdžán naopak uvedl, že jeho jednotky pouze zaujaly pozice na území Ázerbájdžánu.
Během incidentu byly podle dostupných zpráv použity také bezpilotní prostředky Bayraktar TB2.
Zářijové střety roku 2022
12.–14. září 2022
Zářijové střety roku 2022 byly největší ozbrojenou eskalací mezi Arménií a Ázerbájdžánem od války v roce 2020.
Boje vypukly v noci z 12. na 13. září podél několika úseků hranice. Zasaženy byly zejména oblasti provincií Sjunik, Gegharkunik a Vajoc Dzor.
Ázerbájdžán uvedl, že jeho operace byla reakcí na arménské ostřelování a další provokace. Arménie naopak uvedla, že Ázerbájdžán zahájil rozsáhlý útok proti arménskému území.
Ázerbájdžánské síly použily dělostřelectvo, raketomety, minomety, bezpilotní prostředky a obrněnou techniku. Ostřelovány byly vojenské objekty i infrastruktura v blízkosti několika arménských měst, včetně Džermuku, Gorisu a Vardenisu.
Počet obětí se v různých zdrojích liší. Arménie později uvedla více než 200 padlých vojáků, zatímco ázerbájdžánské ztráty se pohybovaly v řádu desítek. Celkové ztráty přesáhly několik stovek mrtvých a zraněných.
Boje byly ukončeny po ruském zprostředkování příměří.
Blokáda Lačinského koridoru
Prosinec 2022 – září 2023
Dne 12. prosince 2022 došlo k přerušení provozu Lačinského koridoru, který představoval hlavní pozemní spojení mezi Náhorním Karabachem a Arménií.
Arménská strana a mezinárodní organizace situaci označovaly za blokádu a upozorňovaly na nedostatek potravin, léků a dalších základních potřeb v Náhorním Karabachu. Ázerbájdžán odmítal označení situace za blokádu a tvrdil, že jeho cílem je kontrola dopravy přes vlastní území.
Krize trvala několik měsíců a předcházela ázerbájdžánské vojenské operaci v září 2023.
Střet u Teghu
11. dubna 2023
Dne 11. dubna 2023 došlo k ozbrojenému střetu u arménské obce Tegh v provincii Sjunik.
Incident souvisel s vytyčováním hranice a rozmísťováním stanovišť v oblasti. Obě strany se navzájem obvinily z toho, že druhá strana zahájila palbu.
Při střetu zahynuli vojáci na obou stranách a další byli zraněni.
Událost patřila k nejvážnějším incidentům na arménsko-ázerbájdžánské hranici v roce 2023.
Ázerbájdžánská ofenzíva v Náhorním Karabachu
19.–20. září 2023
Dne 19. září 2023 zahájil Ázerbájdžán vojenskou operaci proti arménským silám v Náhorním Karabachu.
Ázerbájdžán uvedl, že cílem operace bylo obnovit plnou kontrolu nad svým územím a odzbrojit arménské ozbrojené formace. Arménská strana označila operaci za vojenský útok na Náhorní Karabach.
Boje trvaly přibližně 24 hodin. Dne 20. září přijaly karabašské arménské síly podmínky příměří a souhlasily s odzbrojením.
Ázerbájdžán následně převzal plnou kontrolu nad Náhorním Karabachem.
Následoval masový odchod arménského obyvatelstva regionu. Do Arménie odešlo více než 100 000 lidí. Republika Arcach následně oznámila ukončení své existence k 1. lednu 2024.
Střet u Nerkin Handu
13. února 2024
Dne 13. února 2024 došlo k ozbrojenému incidentu u obce Nerkin Hand v provincii Sjunik.
Ázerbájdžán uvedl, že jeho jednotky reagovaly na předchozí střelbu z arménské strany. Arménie naopak uvedla, že ázerbájdžánské jednotky zahájily palbu na arménské stanoviště.
Při střetu zahynuli čtyři arménští vojáci a další byli zraněni.
Incident patřil mezi poslední vážnější ozbrojené střety před zahájením rozsáhlejší demarkace hranice.
Demarkace hranice
Duben 2024
V roce 2024 začaly Arménie a Ázerbájdžán prakticky vytyčovat první části společné hranice.
Dne 19. dubna 2024 se komise obou zemí dohodly na zahájení demarkace čtyř úseků v oblasti Tavuše a Gazachu. Základem se stala Alma-atská deklarace z roku 1991, která stanovila princip uznání hranic bývalých sovětských republik.
Jednalo se o úseky:
Baghanis – Baghanis Ayrim, Voskepar – Ašagi Askipara, Kirants – Kheyrimli, Berkaber – Ghizilhajili.
V květnu 2024 byla upřesněna linie hranice na základě sovětských topografických map. Arménie následně předala Ázerbájdžánu kontrolu nad čtyřmi opuštěnými pohraničními vesnicemi.
Proces demarkace vyvolal v Arménii protesty. Kritici vlády Nikol Pašinjana tvrdili, že předáním území dochází k jednostranným územním ústupkům. Vláda naopak argumentovala tím, že jde o provádění hranice podle hranic Arménské a Ázerbájdžánské SSR v době rozpadu Sovětského svazu.
Stažení ruských mírových jednotek
Po převzetí Náhorního Karabachu Ázerbájdžánem v září 2023 přestala být v regionu potřebná původní mise ruských mírových jednotek.
Ruské mírové jednotky následně z Náhorního Karabachu odešly v průběhu roku 2024. Stažení znamenalo konec jedné z hlavních součástí bezpečnostního uspořádání vytvořeného příměřím z listopadu 2020.
Diplomacie a mírová jednání
Od roku 2024 se těžiště konfliktu přesunulo z vojenských operací k jednáním o normalizaci vztahů.
Hlavními tématy byly:
vzájemné uznání suverenity a územní celistvosti, definitivní vymezení hranice, podpis mírové smlouvy, doprava a regionální konektivita, otázka enkláv a exkláv, vztahy Arménie s Ázerbájdžánem a Tureckem, budoucí bezpečnostní uspořádání regionu.
V březnu 2025 obě strany oznámily dokončení jednání o textu mírové dohody.
Washingtonská deklarace
8. srpna 2025
Dne 8. srpna 2025 se ve Washingtonu, D.C., setkali prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev, premiér Arménie Nikol Pašinjan a prezident Spojených států Donald Trump.
Ministři zahraničí Arménie a Ázerbájdžánu Ararat Mirzojan a Džejhun Bajramov při této příležitosti parafovali text dohody nazvané Agreement on the Establishment of Peace and Interstate Relations between the Republic of Azerbaijan and the Republic of Armenia.
Alijev a Pašinjan následně podepsali společnou deklaraci o výsledcích jednání ve Washingtonu. Donald Trump byl při podpisu přítomen jako svědek.
Deklarace vycházela z principů vzájemného uznání suverenity, územní celistvosti a nedotknutelnosti mezinárodních hranic. Obě strany zároveň deklarovaly záměr ukončit dlouhodobý konflikt a pokračovat v normalizaci vztahů.
Evropská unie označila události z 8. srpna za významný průlom, zároveň však upozornila, že dalšími kroky mají být podpis a ratifikace mírové smlouvy.
Konec období krize
Za konec období popisovaného v tomto článku je považován 8. srpen 2025, kdy byla ve Washingtonu podepsána společná deklarace a parafován text mírové dohody.
Nešlo však ještě o definitivní ratifikaci mírové smlouvy. Washingtonská jednání představovala především politický průlom a přechod od období pravidelných ozbrojených střetů k procesu normalizace vztahů.
Chronologie hlavních vojenských střetů