Giovanni Maria Lancisi (26. října 1654 Řím – 20. ledna 1720 tamtéž) byl italský lékař. Přispěl ke zrodu kardiologie a rozpoznal také komára jako přenašeče malárie.
Životopis Lancisi se narodil roku 1654 v Římě do rodiny Bartolomea Lancisiho. Jeho matka Anna Maria Borgiani zemřela při porodu, a tak se o něj až do své smrti v roce 1666 starala rodinná příbuzná, františkánská sestra z města Orvieto. Lancisi byl nadaným dítětem a již roku 1672 složil závěrečné zkoušky z filozofie a medicíny na Univerzitě La Sapienza, což bylo i na tehdejší dobu výjimečné. Svou ranou lékařskou dráhu spojil se jménem Giovanniho Tiracordy, jenž byl osobním lékařem několika papežů. Lancisi byl již roku 1676 jmenován lékařem v nemocnici Santo Spirito v Římě a v roce 1684 začal na své alma mater vyučovat, od roku 1696 jako profesor teoretické a od roku 1702 jako profesor praktické medicíny. Sám se od 80. let 17. století stal postupně lékařem tří papežů: Inocence XI. (jehož také pitval), Inocence XII. a Klementa XI. Zemřel roku 1720.
Lancisi je znám zejména pro své klasické dílo De subitaneis mortibus (O náhlé smrti) z roku 1707 a posmrtně vydané dílo De motu cordis et aneurysmatibus (O pohybu srdce a o aneurysmatech) z roku 1728. Jeho výzkum vycházel přímo na žádost papeže Klementa XI.: v letech 1705 až 1706 vyvolala v Římě pozornost řada náhlých úmrtí, jež přispěla k panice mezi lidmi kvůli strachu z Božího hněvu. Lancisi byl pověřen, aby se pokusil pro tuto sérii úmrtí najít vědecké vysvětlení a za tímto účelem mu bylo také umožněno organizovat pitvy. Lancisi se snažil nahlížet na život, nemoc a smrt z pohledu mechanicismu. V díle De subitaneis mortibus, revidovaném roku 1708, se nejprve zaměřil na teoretické problémy: čím je tvořen život a co je život, že konec života vždy nastává náhle a pouze nemoc vedoucí k smrti může být vleklá, snažil se definovat smrt a kategorizovat její typy a příčiny. Druhá část jeho díla je především praktická, věnující se příčinám „epidemie“ náhlých úmrtí v Římě. Lancisi uvedl, že náhlá úmrtí navzájem kauzálně nesouvisela, ale představovala důsledek různých již existujících chronických onemocnění, která vyústila v konečné fatální selhání nějaké části cévního systému. Vyšší počet náhlých úmrtí mohl být dle jeho závěrů jenom zdánlivý, protože se v tu dobu Římem nešířily infekční choroby. Doložil také řadu dalších kazuistik, které s římskou „epidemií“ nesouvisely. Lancisi tvrdil, že náhlá smrt nastává narušením jednoho ze tří pilířů lidského těla: srdce, mozku nebo plic. Zkoumal zejména fyziologii a patologii srdce a jeho jméno nese tzv. Lancisiho příznak.
Nadčasovým Lancisiho dílem se ukázalo být De noxiis paludum effluviis (O škodlivých výparech bažin) z roku 1717. Lancisi si spojil výskyt některých epidemií malárie s bažinami a rozvodněnými oblastmi a navrhl, že přenašečem škodlivých výparů z bažin na lidi je komár (na druhou stranu představu, že původcem nemoci jsou paraziti, již dříve odmítal). Jeho návrh vysoušet bažiny se každopádně nesetkal s úspěchem. Z jeho přínosů lze jmenovat i snahu reformovat tehdejší výuku medicíny a lépe propojit „výuku v nemocnici“ a „výuku v knihovně“; v rámci nemocnice Santo Spirito založil na sklonku života Accademia Lancisiana.
Reference
Kategorie:Italští lékaři Kategorie:Absolventi Univerzity La Sapienza Kategorie:Lékaři 18. století Kategorie:Lékaři 17. století Kategorie:Narození 26. října Kategorie:Narození v roce 1654 Kategorie:Narození v Římě Kategorie:Úmrtí 20. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1720 Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Muži