Josef Haškovec (19. března 1879 Senožaty – 13. července 1950 Tábor) byl československý legionář v Rusku, keramik, medailér a středoškolský výtvarný pedagog.
Životopis a dílo Narodil se 19. března 1879 do rodiny zemědělce Františka Haškovce a matky Marie, rozené Pulcové. Byl nejstarší z pěti dětí. Absolvoval měšťanskou a následně Střední odbornou školu keramickou v Bechyni, kterou úspěšně absolvoval v roce 1896. Následně studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Studium přerušil pravděpodobně z finančních důvodů, jeho otec v té době již nežil. Zaměstnán byl v keramických závodech v Praze, Vysokém Mýtě, ve Vídni a v Bechyni. V roce 1909 získal živnostenský list a otevřel si keramickou dílnu v Braníku u Prahy. Vyráběly se zde například keramické kachle.
V roce 1914 v rámci mobilizace nastoupil do rakousko-uherské armády. Dostal se na ruskou frontu a začátkem roku 1915 přešel do zajetí. Jako zajatec pracoval v Ust-Kamenogorsku pro ruského podnikatele. Se skupinou zajatců prováděli štukovou výzdobu domů. Později se účastnil v zajateckých táborech náboru do československého vojska. Na konci války organizoval odjezd nemocných a starších legionářů do vlasti. Odjel až čtvrtým transportem. Jejich loď byla poškozena v Japonském moři. Celý transport čekal na její opravu několik měsíců v japonském Kobe. Do rodné země se vrátil přes Terst až v roce 1919. Manželka zemřela během války v Praze. O dva syny se starali příbuzní. V roce 1920 se oženil s Annou Kazimourovou z radětického mlýna.
V roce 1921 se ucházel o místo dílovedoucího na Střední odborné škole keramické v Bechyni. Pozici následně získal. Zde působil až do svého odchodu do důchodu 19. března 1939. V době svého působení zde se podílel na obhajobě její existence, a to v letech 1921 až 1923 a v letech 1933 až 1935. Škola měla být zrušena a přeložena do Prahy. K tomu ale nedošlo. Také spolupracoval s Výrobním družstvem keramiků v Zářečí, pro které navrhoval různé typy stáložárných kachlových kamen. Byl členem okresního zastupitelstva v Milevsku, předsedou školního výboru lidové školy hospodářské, členem správní rady Keramické akciové společnosti, předsedou jednoty Československé obce legionářské a starostou tělocvičné jednoty Sokol. V roce 1936 založil Lovecký klub pro Bechyni a okolí. Po druhé světové válce se chtěl zapojit do politiky, ale po únoru 1948 na politiku zanevřel. Někteří jeho přátelé byli souzeni a odsuzováni, jiní odešli do emigrace. Zemřel 13. července 1950 v Táboře.
Reference
Kategorie:Českoslovenští legionáři v Rusku Kategorie:Čeští keramici Kategorie:Čeští medailéři Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Čeští výtvarní pedagogové Kategorie:Čeští místní politici Kategorie:Členové Sokola Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Narození 19. března Kategorie:Narození v Bechyni Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí 13. července Kategorie:Úmrtí v Táboře Kategorie:Muži