Sedm základních zápletek (v anglickém originále The Seven Basic Plots: Why We Tell Stories) je kniha Christophera Bookera představující Jungem ovlivněnou analýzu příběhů a jejich psychologického významu. V knize představená typologie příběhy rozděluje do sedmi archetypů. Booker na knize pracoval 34 let.

Shrnutí Meta-příběh Při práci na předchozí knize Booker vypozoroval, že mnohé slavné tragické příběhy následují shodných pět fází. Každý začíná fází očekávání, v níž je hrdina povolán k dobrodružství. Následuje fáze snu, během níž dobrodružství začíná, hrdina slaví první úspěchy a stává se obětí iluze vlastní nezranitelnosti. V další fázi, fázi frustrace, se hrdina poprvé střetá s nepřítelem či úskalím, iluze nezranitelnosti se hroutí . Ve fázi noční můry se dění stupňuje, zápletka vrcholí a zdá se, že všechno je ztraceno. V závěrečné fázi rozuzlení / fázi destrukce vše končí tragédií. V Sedmi základních zápletkách Booker toto zjištění rozpracoval a použil nejen k popisu tragédií, ale také dalších příběhů.

Jednou z ústředních tezí knihy je, že bez ohledu na to, kolik postav se v příběhu objeví, příběh se doopravdy zajímá jen o jednu: svého hrdinu. Právě s jeho osudem se identifikujeme a jeho postupnou cestu k sebeuvědomění, které značí konec příběhu, sledujeme. Všechny ostatní postavy příběhu získávají význam právě ve vztahu k hlavní figuře. Ve skutečnosti reprezentují pouze nějaký aspekt vnitřního rozpoložení samotného hrdiny.

Zápletky Přemožení nestvůry náhled|Sedm samurajů, fotografie z časopisu Japonská kinematografie (日本映画) (1953) (anglicky Overcoming the Monster) Protagonista příběhu musí porazit nepřátelské síly (často přímo zlé), které ohrožují jeho nebo jeho domov.

Příklady: Perseus, Theseus, Beowulf (autor neznámý), Drákula (Bram Stoker), Válka světů (H.G. Wells), Mikuláš Nickleby (Charles Dickens), Děla z Navarone (Alistair MacLean), Sedm samurajů a Sedm statečných, James Bond (Ian Fleming), Čelisti, Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje, Naruto, Harry Potter (J.K. Rowlingová)

Z chudáka boháčem náhled|Ilustrace ke knize Princ a chuďas z roku 1882

(anglicky Rags to Riches) Chudý protagonista získá moc, bohatství a/nebo lásku, všechno ztratí, znovu získá a v důsledku toho dosáhne i osobního růstu.

Příklady: Popelka, Aladdin, Jana Eyrová (Charlotte Brontëová), Malá princezna (Frances Hodgson Burnettová), Nadějné vyhlídky (Charles Dickens), David Copperfield (Charles Dickens), Moll Flandersová (Daniel Defoe), Červený a černý (Stendhal), Princ a chuďas (Mark Twain), Ošklivé káčátko (Hans Christian Andersen), Zlaté opojení, Cvok (1979), Dědictví aneb Kurvahošigutntag (Věra Chytilová).

Výprava/Úkol náhled|Rytina na Jednom prstenu v písmu tengwar (Pán prstenů) (anglicky The Quest) Protagonista se se svými společníky vydává získat důležitý předmět nebo musí doputovat na důležité místo. Cestou jsou vystavováni různým pokušením a dalším překážkám.

Příklady: Ilias (Homér), Poutníkova cesta  (John Bunyan), Pán prstenů (J.R.R. Tolkien), Doly krále Šalamouna (H. Rider Haggard), Božská komedie (Dante Alighieri), Daleká cesta za domovem (Richard Adams), Aeneis (Vergilius), Dobyvatelé ztracené archy

Cesta a návrat náhled|Odysseus a Polyfémos (1896) od Arnolda Böcklina (anglicky Voyage and Return) Protagonista se vydává do cizích krajů a poté, co překoná nebezpečí, které v nich číhá, nebo se v nich naučí něco důležitého, se s novými zkušenostmi vrací domů.

Příklady: Odysseia (Homér), Alenka v říši divů (Lewis Carroll), Zlatovláska a tři medvědi, Orfeus, Stroj času (H.G. Wells), Příběhy králíčka Petra (Beatrix Potterová), Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (J.R.R. Tolkien), Návrat na Brideshead (Evelyn Waugh), Píseň o starém námořníkovi (Samuel Taylor Coleridge), Jih proti Severu (Margaret Mitchellová), Třetí muž, Lví král, Návrat do budoucnosti, Lev, čarodějnice a skříň (C.S. Lewis), Gulliverovy cesty (Jonathan Swift), Petr Pan (James Matthew Barrie), Epos o Gilgamešovi, Rámájana.

Komedie náhled|Někdo to rád horké (1959), výřez z traileru (anglicky Comedy) Komedie obsahuje odlehčené a humorné postavy a šťastný či veselý konec. Dramatické dílo, jehož ústředním motivem je triumf nad nepříznivými okolnostmi končící úspěchem či veselým vyvrcholením. Booker zdůrazňuje, že komedie je víc než pouze humor. Zmiňuje konflikt, který se stává stále nepřehlednějším a zamotanějším, dokud není vyřešen jednou událostí, která ho celý objasní. Do této kategorie spadá většina romantických filmů.

Příklady: Vosy (Aristofanés), Aulularia (Plautus), Sudiči (Epitrepontés) (Menandros), Sen noci svatojánské (William Shakespeare), Mnoho povyku pro nic (William Shakespeare), Večer tříkrálový (William Shakespeare), Zkrocení zlé ženy (William Shakespeare), Alchymista (Ben Jonson), Deník Bridget Jonesové (Helen Fieldingová), Čtyři svatby a jeden pohřeb, Big Lebowski.

Tragédie náhled|Hamlet a Yorickova lebka od Eugèna Delacroix, 1828 (anglicky Tragedy) Protagonista je hrdina, jehož zásadní charakterová vada, nebo velká chyba, které se dopustil, vede k jeho zkáze. Protagonistův nešťastný konec vyvolává lítost nad jeho osudem a nad pádem jinak dobré postavy.

Příklady: Bonnie a Clyde, Carmen (Prosper Mérimée), Občan Kane, John Dillinger, Jules a Jim, Julius Caesar (William Shakespeare), Macbeth (William Shakespeare), Paní Bovaryová (Gustave Flaubert), Král Oidipus (Sofoklés), Obraz Doriana Graye (Oscar Wilde), Romeo a Julie (William Shakespeare), Hamilton, Velký Gatsby (F. Scott Fitzgerald), Hamlet (William Shakespeare).

Znovuzrození náhled|Ebenáši Vydřigrošovi (Ebenezer Scrooge) se zjevuje duch Jakuba Sebrala (Jacob Marley), Vánoční koleda, ilustrace od Freda Barnarda (1878) (anglicky Rebirth) Nějaká událost donutí protagonistů změnit jeho způsoby a často jej udělá lepším člověkem.

Příklady: Žabí král, Kráska a zvíře, Sněhová královna (Hans Christian Andersen), Vánoční koleda (Charles Dickens), Tajná zahrada (Frances Hodgson Burnettová), Peer Gynt (Henrik Ibsen), Dobré místo (The Good Place), Na Hromnice o den více, Iron Man.

Pravidlo tří

Třetí v sérii událostí se stane spouštěčem pro něco důležitého. Vzorec trojice událostí je běžný v příbězích pro děti jako např. Zlatovláska a tři medvědi, Popelka, a Červená karkulka.

V literatuře pro dospělé čtenáře pravidlo tří vyjadřuje postupné rozuzlení procesu vedoucího k nějaké proměně. Ta může být jak pozitivní, tak negativní.

Podle Bookera se pravidlo tří objevuje ve čtyřech různých podobách: Jednoduchá nebo kumulativní trojice, jako například tři Popelčiny návštěvy plesu z původní podoby pohádky. Stoupající trojice, ve které každá další událost nabývá většího významu, než ta předešlá. Například hrdina příběhu, který musí získat nejdříve bronzový, pak stříbrný a pak zlatý předmět. Kontrastující trojice, ve které má pouze třetíudálost pozitivní výsledek. Například v pohádce O třech malých prasátkách jsou první dva domy zničené velkým zlým vlkem. Konečná nebo dialektická forma trojice, ve které je, jako v případě Zlatovlásky a jejích talířů kaše, první událost špatná, druhá špatná v opačném směru, a teprve třetí je správná.

Předchůdci William Foster-Harris ve své knize The Basic Patterns of Plot („Základní vzorce zápletek“) představil teorii tří základních vzorců zápletek. Každý příběh je definován konfliktem dvou emocí (láska versus čest, ambice versus strach, chamtivost versus loajalita atd.) a buď vyústí v a) šťastný konec, b) nešťastný konec, nebo c) je zpracován jako „opačná“ (backward) zápletka, kdy se ze stavu vyřešeného konfliktu postupně dostáváme do stavu, kdy konflikt řešení nemá. Ronald B. Tobias v knize 20 Master Plots („20 univerzálních zápletek“) navrhl teorii dvaceti zápletek jako např. dobrodružství, záchrana, pomsta, metamorfóza či sebeobětování. Ty podle něj vycházely ze sdílené žité lidské zkušenosti a originalita příběhu nespočívala ve snaze se jim vymknout, ale v tom, jak originálně takovou zápletku zpracoval. Georges Polti již v roce 1895 studiem stovek příběhů a knih od antiky až do současnosti dospěl k číslu The Thirty-Six Dramatic Situations („Třicet šest dramatických situací“). Mezi nimi šlo například o sebeobětování se pro ideál, vypořádávání se s neštěstím, odhalení nečestnosti milované osoby, rivalitu mezi slabším a silnějším, či překážky v lásce. Některé z těchto zápletek jsou podobné dílu Josepha Campbella zkoumajícího hrdinskou výpravu / velký úkol a návrat z výpravy v knize The Hero with a Thousand Faces (česky jako Tisíc tváří hrdiny). Podrobněji viz monomýtus.

Přijetí

Sedm základních zápletek (The Seven Basic Plots) se od akademiků a žurnalistů dočkalo smíšených ohlasů.

Někteří recenzenti vyzdvihli rozsah knihy a její smělost v přístupu ke zkoumané látce, jako například spisovatelka a esejistka Fay Weldonová, která napsala: „Jde o naprosto mimořádnou a strhující knihu. Vždycky jsem si myslela, že „příběh“ byl Boží způsob jak dát smysl surovému stvoření. Booker nyní interpretuje Boží mysl a analyzuje nejen román, který už nebudu nikdy vnímat stejně, ale zároveň do nové perspektivy staví i narativ současné lidské společnosti. Jestliže jde o dílo, jehož přípravou autor strávil celý život, můžeme být jen vděční, že jej napsal.“ Beryl Bainbridgeová, Richard Adams, Ronald Harwood, a John Bayley se o knize rovněž vyjádřili pozitivně a filosof Roger Scruton ji popsal jako „geniální shrnutí teorie vypravěčství“.

Jiní knihu naopak odsoudili s tím, že je Booker ve své snaze roztřídit každé umělecké dílo do jedné ze svých kategorií příliš zkostnatělý. Například romanopisec a literární kritik Adam Mars-Jones napsal: „(Booker) si vytyčuje kritéria pro umění, a nakonec odsuzuje Rigoletto, Višňový sad, Wagnera, Prousta, Joyce, Kafku a D.H. Lawrence, a seznam pokračuje, zatímco oslavuje kvality Krokodýla Dundeeho, E.T. a Terminátora 2.“ Obdobně Michiko Kakutani v The New York Times napsal: „Booker hodnotí umělecká díla na základě toho, jak odpovídají archetypům, které sám tak pracně popisuje. Ta, která se od těchto klasických vzorců odchylují, odsuzuje jako vadná či zvrácená: jako symptomy toho, co je špatně s moderním uměním a moderním světem.“

Odkazy Reference

Související články Analytická psychologie Hrdinčina cesta Monomýtus Syžet

Kategorie:Literární věda Kategorie:Knihy z roku 2004