Pompilio Maria od svatého Mikuláše, rodným jménem Domenico Michele Giovan Battista Pirrotti (29. září 1710 Montecalvo Irpino – 15. července 1766 Campi Salentina), byl italský římskokatolický kněz a řeholník řádu piaristů, působící jako učitel a kazatel. Katolická církev jej uctívá jako světce.
Život Narodil se dne 29. září 1710 v Montecalvu jako šesté z jedenácti dětí šlechtice Girolama Pirrottiho a jeho manželky Orsoly Bozzuti. Pokřtěn byl následující den. Jeho otec byl doktorem práv.
Navzdory odporu svých rodičů se v šestnácti letech po poradě se svým zpovědníkem o volbě stavu rozhodl se pro zasvěcený život a uprchl z domova. Odcestoval do Beneventa, aby vstoupil do řeholního řádu. Jeho otec mu napsal dojemný dopis, v němž vysvětlil svůj postoj k této záležitosti, omluvil se mu a požehnal mu v jeho další cestě.
Vstoupil do piaristického řádu a přijal řeholní jméno Pompilio Maria na počest svého zesnulého bratra stejného jména. Během své řeholní formace cestoval po různých italských regionech blízko svého rodného města. 2. února 1727 přijal hábit. Noviciát absolvoval v klášteře Santa Maria di Caravaggio v Neapoli a na konci prvního roku noviciátu získal zvláštní dispens, který mu umožňoval nepokračovat do druhého roku. Své doživotní sliby tak složil již 25. března 1728 v Brindisi, Své řeholní jméno si změnil na Pompilio Maria od svatého Mikuláše.
Byl poslán do Chieti, aby pokračoval ve studiu filozofie, ale záhy onemocněl. Věřil, že změna klimatu by mu prospěla, a proto se přestěhoval do Melfi, kde pokračoval ve studiu. Později, po zotavení z nemoci, v roce 1733 odcestoval za dalším studiem do Turi u Bari, kde posléze působil jako učitel literatury. Následně se vrátil do Neapole, kde byl přidělen do piaristického domu v Lecce jako jeho představený a novicmistr.
Na kněze byl vysvěcen dne 20. března 1734 brindiským arcibiskupem Andreou Maddalenou. V letech 1736 až 1739 působil v Brindisi a v letech 1739 až 1742 v Ortoně.
Během hladomoru, který v roce 1765 postihl jeho rodné město, byl přítomen a rozdával chléb chudým a těm, kteří jím nejvíce trpěli. Ve svém rodném městě i v okolí byl nazýván svatým a byl známý svou oddaností Panně Marii, kterou nazýval „Mamma Bella“. Měl také silnou oddanost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a šířil pobožnost křížové cesty. Založil také bratrstvo Boží lásky jako prostředek šíření křesťanských ctností a také na podporu umírajících.
Od roku 1747 začal trpět pronásledováním kritiků, kteří tvrdili, že je příliš shovívavý k hříšníkům, kteří k němu přicházeli ke zpovědi. To vedlo k tomu, že mu bylo na příkaz neapolského arcibiskupa a kardinála Antonia Sersalea odňato právo zpovídat. Král Karel III. později podepsal dekret, který vedl k jeho vyhoštění z Neapolského království, avšak pod tlakem veřejnosti jej zrušil.
Dne 15. dubna 1765 se vydal na dlouhou cestu do Ancony. Dne 12. července 1766 se během své cesty zastavil v Lecce. Poté, co 13. července odsloužil mši v nedalekém Campi Salentina, šel zpovídat, ale náhle onemocněl a byl upoután na lůžko Zemřel zde následujícího 15. července.
Úcta náhled|301x301pixelů|Jeho socha v Campi Salentina Dne 17. listopadu 1878 jej papež Lev XIII. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Blahořečen byl tímtéž papežem v bazilice sv. Petra dne 26. ledna 1890. Zde jej poté dne 19. března 1934 papež Pius XI. svatořečil.
Jeho památka je připomínána 15. července. Bývá zobrazován v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Italští pedagogové Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Italští řeholníci Kategorie:Piaristé Kategorie:Narození v roce 1710 Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození v Kampánii Kategorie:Úmrtí v roce 1766 Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Úmrtí v Apulii Kategorie:Muži