Městské sady ve Františkových Lázních jsou nejstarší parkově upravenou oblastí tohoto lázeňského města. Odpovídá tomu i původní prosté označení Park, protože v té době jiný park v těchto lázních nebyl. Později se park rozrostl ještě více na sever a na přelomu 19. a 20. století byla jeho původní část nazývána Alter Park (Starý park) a severní část Neuer Park (Nový park). Na konci 19. století i v meziválečném období se lze setkat s označením Kurpark / Curpark, tedy Lázeňský park. V česky psaném průvodci z roku 1924 i po druhé světové válce bylo používáno české označení Lázeňský sad. Za socialismu byl park přejmenován na Švermovy sady (příp. Sady J. Švermy). Lze se setkat i s označením Severní park.
Městské sady se nacházejí severně od zdejší hlavní třídy – Národní ulice. Jsou součástí historického lázeňského centra Františkových Lázní, které je chráněno jako městská památková rezervace. Zaujímají rozlohu 8,5 ha.
Historie První pojetí parku (1795) vycházelo z tehdejšího ideálu lázeňských zahrad, když vzniklo jako kombinace pravidelných alejí, otevřených travnatých ploch a romantických vyhlídek. Park byl původně pojat jako geometrická kompozice ve tvaru dvou rovnoměrných čtverců, oddělených širokou cestou v ose hlavní tepny lázní – dnešní Národní třídy, a to v prostoru nad současnou fontánou. V křížení cest vznikl květinový rondel. Na severu nejdříve navazoval půlkruhový prostor s nepravidelnými výsadbami, který byl jakýmsi přechodem mezi francouzským a anglickým parkem. Výsadba byla realizována v pravidelném sponu dřevin na navážce vzniklé z výkopů při stavbě domů. Městská rada se snažila práce na parku urychlit, a tak zde došlo k vysázení části stromů v polovzrostlém stavu. Původní výsadby vzrostlých stromů většinou uhynuly. Počáteční výsadbu parku připomíná německy psaný památný kámen z roku 1799 u hlavní promenády. náhled|Dřevěná socha v parku v roce 2011Z dobových plánů z roku 1810 je patrné, že se park rozvíjel do plochy severních směrem, a to v krajinářské podobě. Jižní část měla sice stále podobu dvou čtverců, už v nich ale existovaly další cesty směřují do středů čtverců.
Dominantou romantizujícího parku se následně stal tzv. Schneckenberg (Šnečí vrch) navršený v roce 1817 nad zmíněnými čtverci. K vrcholu s obeliskem, odkud byl krásný výhled na lázně i dále do krajiny, vedla serpentinová cestička. Od roku 2002 na tomto místě stojí jezdecká socha císaře Františka I., která připomíná panovníka, po němž nese jméno celé město.
Park byl centrem společenského života, což s sebou neslo i novou výstavbu. V roce 1857 vznikla – přes počáteční odpor města – i Sadová kavárna. Zasloužil se o to místní kavárník Stark/Starck. O tři roky původní dřevěnou stavbu nahradila stavba zděná.
V roce 1851 zde nechalo město Cheb postavit první hudební pavilon pro potřeby koncertů podle návrhu architekta Adama Haberzettla. V roce 1882 byl pavilon přestavěn podle návrhu Gustava Wiedermanna. V jeho průčelí byly umístěny busty Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Prostor kolem pavilonu byl znám jako koncertní náměstí – Konzertplatz. Lázeňští hosté park využívali na odpolední promenády, poslouchali lázeňský orchestr a mohli se občerstvit v nedaleké zmíněné kavárně. Hudební pavilon je stále využíván pro koncerty františkolázeňského orchestru.
V roce 1861 došlo k dalšímu plošnému rozšíření parku. Městské sady taky postupně doplnila také řada pomníků, plastik a drobné lázeňské architektury. V roce 1852 zde byla umístěna socha zakladatele lázní císaře Františka I. a např. v roce 1910 to byl pomník Wilhelma Müllera či fontána.
V roce 1904 došlo ke scelení pozemků v majetku města Františkovy Lázně dokoupením parcel od města Chebu. Jednalo se mj. i o Městské sady.
V 80. letech 20. století začal park procházet revitalizací kvůli špatnému stavu tamních porostů. V roce 1983 prošla část parku rekonstrukcí. V rámci první etapy revitalizace zeleně v roce 1987 bylo vykáceno 500 stromů. Vzhledem k negativní reakci ze strany veřejnosti byla akce tehdejším národním výborem ukončena. K obnově dendrologických prací došlo poté v první polovině 90. let. V letech 2018–2022 proběhl další projekt revitalizace zeleně Městských sadů.
Zajímavé stavby a prvky náhled|Hudební pavilon v Městských sadech náhled|Fontána a hudební pavilon v pozadí
Hudební pavilon Františka Palackého
V roce 1882 zde byl postaven dřevěný osmihranný hudební pavilon, který je využíván pro koncerty Františkolázeňského symfonického orchestru.
Fontána V ose Národní ulice se na jižním okraji parku nachází také fontána, od níž je výhled na celou třídu zakončenou na druhé straně pavilonem Františkova pramene. V době zakládání parku se zde nacházel jen svah s několika kůly, aby povozy nezajížděly do parku. Stával tam také kamenný jehlan, který byl později přemístěn k pavilonu pramene Glauber I.
Kostel Povýšení sv. Kříže
Empírový kostel se nachází na jižním okraji parku.
Fara
Fara ve stylu romantického historismu stojí na východ od kostela na jižním okraji parku.náhled|Fontána, v pozadí Sadová kavárna
Sadová kavárna
Sadová kavárna se nachází na jižním okraji parku mezi kostelem a hudebním pavilonem.náhled|Jezírko s vodotrysky
Růžový sad Součástí parku byl také růžový sad, umístěný vpravo od hlavní promenádní cesty z města. Dnes (2026) se tam nachází vodotrysk s nádrží, u níž byla v roce 1962 umístěna socha mladé dívky zvaná Jindřiška od sochaře Jiřího Jílka. náhled|Jezdecká socha císaře Františka I.
Původní pomník císaře Františka I.
Pomník s bronzovou sochou císaře Františka I. se zakládací listinou lázní v ruce na vysokém kamenném podstavci byl zhotoven v roce 1852 podle návrhu bavorského sochaře Ludwiga Schwanthalera (1802–1848) v dílně Ferdinanda von Millera st. z Mnichova. Pomník byl odhalen v roce 1853. Na svém místě v Městských sadech zůstal do roku 1920, kdy byl po vzniku Československa jako symbol habsburské monarchie odstraněn. V roce 1993 byl nově instalován uprostřed Isabeliny promenády v Sadech Solného a Lučního pramene. V roce 1994 došlo k restaurování sochy Bohumilem Pánkem a Miloslavem Šonkou.
Jezdecká socha císaře Františka I. Jezdecká bronzová socha císaře Františka I. je umístěna na Badsodenské promenádě v Městských sadech poblíž Sadové kavárny. Slavnostně odhalena byla 7. června 2002. Jedná se o kopii – odlitek bronzové sochy sochaře Josefa Maxe (1804–1855) z roku 1849, která stála na Smetanově nábřeží v Praze do roku 1918, kdy byla přemístěna do Národního muzea. Nová socha byla odlita z iniciativy Františka Douchy, majitele společnosti Lázně Františkovy Lázně, v umělecké slévárně Pavla Horáka v Horní Kalné poblíž Vrchlabí ve spolupráci se sochařem Olbramem Zoubkem. náhled|Socha Vítězství
Pramen Stanislav Pramen Stanislav (dříve zvaný také pramen Míru) se nachází ve středovýchodní částí parku. Pramen zachycený v roce 1981 se používá ke koupelím a pitné kúře. Pramen má teplotu 12 stupňů a je mírně projímavý, příjemné chuti. Součástí pramene je také bronzová socha Matka s dítětem od J. Bímy odhalená v roce 1988.
Socha Vítězství Socha Vítězství – Děvčete s vavřínem pochází z ateliéru Břetislava Bendy (1897–1983). Socha se nachází v jihovýchodním cípu parku a byla odhalena v roce 1974. náhled|Pomník L. L. Zamenhofa v roce 2024
Pomník Ludvíka Lazara Zamenhofa
Původní pomník esperanta s pamětní deskou věnovanou Ludvíku Lazarovi Zamenhofovi (1859–1917), který se zasloužil o vznik jazyka esperanto, vznikl v roce 1914. Jednalo se o první pomník na počest Zamenhofa či esperanta na světě. Jeho odhalení při severním okraji jezírka se uskutečnilo 31. května toho roku u příležitosti Všerakouského kongresu esperantistů, který se ve městě konal. Pomník byl z bavorského vápence a bronzu. V říjnu 1939 musely být kovové části pomníku (bronzový reliéf a bronzové tabule) odevzdány do zbrojních rezerv. Zbytek pomníku byl zničen.
Až po půl století byla dne 19. října 1991 instalována na místě zničeného pomníku nová pamětní deska na počest dr. Zamenhofa. Zasloužil se o to pardubický klub esperantistů. Pamětní deska se však brzy stala obětí vandalismu. Roku 1994 byla obnovena za přispění britských esperantistů, Českého esperantského svazu a spolutvůrce databáze esperantských pomníků Raymonda Borého.náhled|Pomník Wilhelma Müllera
Pomník Wilhelma Müllera
Pomník je věnovaný německému romantickému básníkovi Wilhelmu Müllerovi (1794–1827), jehož tvorbu ovlivnila obliba v krásách západních Čech. Ve Františkových lázních pobýval v létě 1826 jako lázeňský host. Během svého pobytu napsal cyklus básní nazvaný „Písně z Františkových Lázní u Chebu“. Pomník vznikl v roce 1910 v severovýchodní části parku. Pomník nechal postavit Spolek německých nacionálních studentů ve Františkových Lázních. Vytvořen byl Adolfem Mayerlem. Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo 8. září 1910. Na konci druhé světové války byl pomník poničen a v roce 2013 po dlouhých desetiletích obnoven. Obnovu s novou textovou částí sponzorovali manželé Marie-Verena a Bernard Leistnerovi.
Pomník obětem světových válek náhled|Pomník obětem světových válek Ve 20. letech 20. století byl v severozápadní části Městských sadů zřízen pomník obětem první světové války (pomník padlých) od architekta Oskara Sgustava s bronzovou sochou vojáka od Johanna Adolfa Mayerla. Pomník byl slavnostně odhalen dne 24. července 1927. Během válečných let 1941–1943 byla původní socha roztavena. Po druhé světové válce byl původní sokl upraven do podoby pomníku obětem 2. světové války. Při Mírových oslavách dne 30. srpna 1953 byla do nik v původním podstavci pomníku vložena prsť z Dunkergue, Mauthausenu, Českého Malína ve Volyni, Tobruku, Osvětimi, Dukly, Kyjeva, Lidic a Sokolova. Jedná se o celkem 10 schránek.
Pomník Stromu míru Strom byl jmenován Stromem míru zástupci města Františkovy Lázně společně s běžci Mírového běhu 20. května 2015.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam parků ve Františkových Lázních
Kategorie:Městské parky Kategorie:Parky ve Františkových Lázních Kategorie:Lázeňské parky v Česku