Kostel Panny Marie v Corneilla-de-Conflent (katalánsky: Santa Maria de Cornellà de Conflent) je významná architektonická památka katalánského románského umění, která se nachází ve francouzské obci Corneilla-de-Conflent v departementu Pyrénées-Orientales v regionu Okcitánie. Tento bývalý kolegiátní kostel byl vystavěn v průběhu 11. a 12. století. Na seznam historických památek Francie (monument historique) byl zapsán již při jeho založení v roce 1840, přičemž dodatečné památkové ochrany se areál dočkal ještě v roce 1952.

Historie První písemná zmínka o kostele Panny Marie pochází z roku 1018, kdy byl majetkem biskupství v Elne. V roce 1025 jej však získala hrabata z Cerdagne výměnou za svůj kostel v Escaru. Hrabě Guillaume Raymond ve své závěti z roku 1094 požádal svého syna Guillauma Jordu, aby při tomto chrámu zřídil kapitulu kanovníků. Syn toto přání splnil v roce 1097, kdy kostel svěřil do správy řádu augustiniánů kanovníků, kteří v tomto regionu již úspěšně spravovali převorství Serrabone.

Klášterní křížová chodba a konventní budovy byly původně situovány na severní straně kostela. Kvůli špatným světelným podmínkám a především kvůli výrazné nestabilitě tamního terénu však musel být celý klášterní komplex ve 14. století kompletně přesunut na jižní stranu od kolegiátního chrámu. Aragonský král tehdy postoupil kanovníkům bývalý palác hrabat z Cerdagne, v jehož sousedství byla vybudována nová křížová chodba, již v gotickém slohu. Pro přímé a bezpečné propojení starého hradu s kostelem byl navíc vztyčen spojovací most překlenující tehdejší královskou cestu do Fillols; tento most byl následně stržen v roce 1790.

V průběhu 16. století byla kapitula podřízena institutu komendy (správě světských či neoficiálních opatů), což vedlo k jejímu postupnému úpadku. V roce 1592 byl klášter papežem Klementem VIII. oficiálně sekularizován. V současnosti stavba plní funkci běžného farního kostela pro obec Corneilla-de-Conflent.

Popis Kostel Panny Marie v Corneilla-de-Conflent je koncipován jako trojlodní bazilika s výrazným příčným transeptem a bohatě členěným závěrem.

Hlavní loď Chrámové jádro tvoří široká hlavní loď rozdělená do čtyř klenebních polí, kterou po stranách doplňují dvě užší boční lodi. Ty jsou od hlavní lodi prostorově odděleny masivními půlkruhovými arkádami, jež spočívají na robustních pilířích pravoúhlého průřezu. Zatímco obvodové zdi a samotné základny pilířů pocházejí z nejstarší stavební fáze v 11. století, celá trojlodní struktura prošla zásadní přestavbou ve 12. století.

Během této vrcholně románské rekonstrukce byly všechny tři lodi nově zaklenuty – hlavní loď získala valenou klenbu s lomeným obloukem, zatímco boční lodi byly osazeny klenbami půlvalenými. Tento konstrukční systém klenby sice zajistil vysokou statickou stabilitu, avšak neumožnil proražení horních bazilikálních oken v hlavní lodi. Interiér chrámu je proto odkázán pouze na nepřímé světlo z bočních lodí a působí velmi temným až mystickým dojmem.

Transept a chór (kněžiště) Celý komplex příčné lodi (transeptu) a chóru pochází komplet ze 12. století a výrazně vystupuje z půdorysu hlavní lodi. Východní průčelí, které tvoří závěr kostela (chevet), vykazuje unikátní dispoziční řešení:

Hlavní apsida je situována v ose hlavní lodi, jako jediná výrazně vystupuje z vnějšího obvodového zdiva a je prolomena třemi okny.

Po obou stranách hlavní apsidy se nachází dvojice menších absidiol (celkem tedy čtyři), z nichž každá má pouze jedno osové okno. Všechny tyto čtyři absidioly jsou zvenčí zcela skryty, neboť jsou zabudovány přímo do mimořádné tloušťky východní obvodové zdi. Toto specifické architektonické uspořádání nemá v celém regionu obdoby s jedinou výjimkou, kterou je sesterský klášter Serrabone.

Vnější fasáda hlavní osové apsidy je těsně pod linií střechy dekorována románským vlysem s motivem zubů ozubeného kola, pod nímž probíhá pás slepých arkád. Tři okenní otvory této apsidy mají hluboké oboustranné špalety a jsou v úrovni nadpraží pohledově propojeny průběžným zubořezovým vlysem.

Západní průčelí a portál Západní fasáda, vybudovaná z pečlivě otesaných a lícovaných granitových (žulových) kvádrů, představuje architektonický vrchol exteriéru budovy. Dominuje jí mimořádně hodnotný románský portál, nad nímž je v ose proraženo dekorativní okno.

Ústupkový portál je osazen třemi páry postranních sloupků. Ty jsou završeny šesti mramorovými hlavicemi s bohatou románskou plastikou, která kombinuje zoomorfní motivy (lvi, berani) s motivy rostlinnými (stylizované akantové listy). Tyto hlavice vynášejí tři soustředné půlkruhové archivolty (archivoltové pasy).

Polokruhový tympanon nese reliéfní zobrazení Panny Marie v mandorle (Trůnící Madona – Sedes sapientiae), která na klíně představuje malého Ježíška. Celou mandorlu po stranách rituálně přidržují dva letící andělé. Po vnějším obvodu tympanonu obíhá latinský nápis vytesaný románskou kapitálou: HEREDES VITAE : DOMINAM : LAUDARE : VENITE : PER QUAM VITAM DATUR : MUNDUS PER EAM REPARATUR – v překladu: „Dědicové Života, pojďte chválit Paní, skrze niž je Život dáván a skrze niž je svět obnoven.“

Nad portálem situované okno opakuje obdobné kompoziční schéma. Je osazeno jedním párem postranních sloupků nesoucích profilovanou archivoltu, nad níž celý motiv uzavírá dekorativní vlys v podobě zubů ozubeného kola (zubořez).

Zvonice Mohutná zvonice je přímým pozůstatkem nejstarší stavební fáze kostela z 11. století. Jedná se o čtyřhrannou hranolovou věž o celkové výšce 22 metrů, která je zastřešena klasickou sedlovou střechou. Zvonice je vertikálně členěna do čtyř funkčních úrovní s proměnlivým řešením okenních otvorů.

První a druhé patro jsou z důvodu obranné funkce stavby prolomena pouze úzkými vertikálními střílnami. Třetí patro je opatřeno dvěma střílnami, které mají raritní, neobvykle podkovovitě rozšířené záklenky. Čtvrté zvonové patro je otevřeno velkým zvonovým oknem, nad nímž jsou navíc umístěna dvě kruhová okna.

Vnitřní vybavení a mobiliář Interiér kolegiátního kostela ukrývá mimořádně cenný soubor románského umění, který svým významem přesahuje regionální poměry a dokládá vysokou uměleckou úroveň tehdejšího katalánského řezbářství a kamenosochařství.

Chrámový mobiliář se pyšní vzácnou kolekcí tří románských soch Panny Marie (Vierges romanes). Tyto plastiky jsou vyřezány ze dřeva a představují typické ukázky středověkého zobrazení Trůnící Madony jako trůnu moudrosti, přičemž si zachovaly vysokou památkovou hodnotu.

V kněžišti a přilehlých prostorách se dochovaly umělecky cenné oltářní stoly, které vynikají precizním kamenickým zpracováním a bohatou ornamentální výzdobou z typického místního mramoru.

Presbytář chrámu doplňují historické, střídmě zdobené dřevěné stally (chórové lavice). Ty sloužily ke společným modlitbám a liturgickým shromážděním zdejšího kanovnického kolegia augustiniánů.

Odkazy

Literatura Noël Bailbé, Les clochers-tours du Roussillon, Perpignan, Société agricole, scientifique et littéraire des Pyrénées-Orientales, 1989 (ISSN 0767-368X) Noël Bailbé, Les portes des églises romanes du Roussillon, Perpignan, Société agricole, scientifique et littéraire des Pyrénées-Orientales, 2000 Abbé Albert Cazes, Notre-Dame de Cornellà, Perpignan, Conflent, 1991 Marcel Durliat, L'église de Corneilla-de Conflent, dans Congrès archéologique de France. 112e session. Le Roussillon. 1954, Société française d'archéologie, Paris, 1955, p. 266-279 Marcel Durliat, Roussillon roman, Saint-Léger-Vauban, Zodiaque, 1986 (4e édition), 321 p. (ISBN 978-2-7369-0027-4 et 2-7369-0027-8), p. 219-226 Géraldine Mallet, Églises romanes oubliées du Roussillon, Barcelone, Les Presses du Languedoc, 2003, 334 p. (ISBN 2-85998-244-2), p. 210-213 Jean-Bernard Mathon (dir.), Guillaume Dalmau et Catherine Rogé-Bonneau, Corpus des Vierges à l'Enfant (XIIe – XVe siècle) des Pyrénées-Orientales, Presses universitaires de Perpignan, coll. « Histoire de l'art », 2013 (ISBN 9782354121853) Sous la direction de Jean-Marie Pérouse de Montclos, Le guide du patrimoine Languedoc Roussillon, Hachette, Paris, 1996, (ISBN 978-2-01-242333-6), p. 221-223 (ca) « Santa Maria de Cornellà de Conflent », dans Catalunya romànica, t. VII : La Cerdanya. El Conflent, Barcelone, Fundació Enciclopèdia Catalana, 1995

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Okcitánii Kategorie:Vzniklo v 11. století Kategorie:Románské kostely ve Francii Kategorie:Stavby v departementu Pyrénées-Orientales Kategorie:Kostely zasvěcené Panně Marii ve Francii