Emil Strauss (také Strauß; 17. dubna 1889 Praha – 12. prosince 1942 Osvětim) byl německy píšící československý novinář, historik a publicista židovského původu, významný představitel Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR (DSAP). Byl zetěm Josefa Seligera.

Život Narodil se v Praze do židovské rodiny. Maturoval na německé státní reálce v Praze (1908) a získal doktorát filozofie na Německé univerzitě v Praze (1912). V letech 1912–1915 pracoval jako pojišťovací úředník a současně se angažoval v dělnickém hnutí. Za první světové války sloužil v armádě (1915–1918).

Po válce působil jako novinář v Teplicích. Od roku 1921 v Praze redigoval a v letech 1935–1938 byl šéfredaktorem ústředního orgánu DSAP Sozialdemokrat. Vedl také Nordböhmischer Volksbote a přispíval do dalších periodik. Byl členem představenstva DSAP (1932–1938), centrální komise německých odborů, zemského zastupitelstva Čech, ředitelství České zemské banky, zemské školní rady a hospodářské rady ČSR. Přednášel na Vysoké škole politických věd v Praze a spolupracoval s německým vysíláním rozhlasu.

V roce 1928 ho za kritické články o nebezpečí nacismu žaloval Adolf Hitler (jako „spisovatel z Mnichova“) pro urážku na cti. Strauss tehdy varoval před Hitlerem jako sebestřednou osobností, která usiluje o „diktaturu železa a krve“, přijímá peníze od velkoprůmyslníků a ohrožuje Československo i světový mír. Část sporů skončila smírem, kdy se Strauss omluvil a zaplatil odškodnění za označení „mnichovský Musolíneček“, v dalších případech uspěl. Strauss se v té době ocitl před soudem také kvůli dalším žalobám. Nacisté, mezi nimi Rudolf Jung, Hans Krebs a organizace Volkssport, ho žalovali za urážky na cti. Podobně ho žalovali i českoslovenští komunisté. Nejprve v roce 1929 Záviš Kalandra a později hromadně mimo jiné Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Jan Šverma a Rudolf Slánský. Strauss komunisty kritizoval za to, že provozují „bolševické řemeslo stávkových pučů“ jen pro pochvalu z Moskvy. Komunističtí žalobci po dokazování žalobu stáhli a uhradili náklady řízení.

Po německé okupaci 15. března 1939 zůstal v Praze. Gestapo ho zatklo začátkem dubna 1939. Prošel koncentračními tábory Dachau a Buchenwald a v říjnu 1942 byl deportován do Auschwitz, kde byl 12. prosince 1942 zavražděn.

Jeho jméno je uvedeno na rodinném hrobě na Novém židovském hřbitově v Praze, kde je připomenut spolu s dalšími zavražděnými příbuznými.

Dílo (výběr) Einführung in die Geschichte der Tschechen (1920) Wirtschaftskunde (1921) Tschechoslowakische Geschichte (1924) Geschichte der deutschen Sozialdemokratie Böhmens (2 svazky, 1925–1926; reprint 1970) Bauernelend und Bauernaufstände in den Sudetenländern (1929) Josef Seliger (společně s Josefem Hofbauerem, 1930) Sowjetrußland und die Arbeiterklasse (1933) Die Entstehung der Tschechoslowakischen Republik (1934, 2. vyd. 1935) Tschechoslowakische Außenpolitik (1936)

Mnohé jeho publikace byly nacisty zakázány nebo spáleny.

Odkazy

Reference

Literatura Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, sv. 13, s. 375. J. W. Brügel: Tschechen und Deutsche 1918–1938. Materiály Seliger-Gemeinde.

Externí odkazy Heslo v Österreichisches Biographisches Lexikon

Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští politici Kategorie:Českoslovenští politici německé národnosti Kategorie:Členové Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Oběti holokaustu Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Osvětim Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Narození 17. dubna Kategorie:Úmrtí 12. prosince Kategorie:Muži