náhled|Island a EU na mapě Vstup Islandu do Evropské unie byl proces rozšiřování mezi Islandskou vládou a Evropskou unií, který probíhal mezi lety 2009 až 2015.

Průběh V roce 1970 Island vstoupil do Evropského sdružení volného obchodu a přidal se tak k zóně volného obchodu s jeho tehdejšími členy: Dánskem, Norskem, Portugalskem, Rakouskem, Švédskem, Švýcarskem, Spojeným královstvím a zeměmi ES (předchůdce dnešní EU). V roce 1994 se tak stal členem nově-vzniknuvšího Evropského hospodářského prostoru.

21. března 2001 Island vstupuje do Schengenské zóny.

Po vypuknutí finanční krize v roce 2008 došlo na Islandu ke změně vlády a konzervativní Stranu nezávislosti vystřídala koalice proevropských Sociálních demokratů s Hnutím zelených. O členství v Evropské unii pak Island požádal v červnu 2009 a o rok později byl všemi členskými zeměmi formálně schválen jako kandidátská země.

Během finanční krize se také na Islandu kvůli nestabilitě koruny mluvilo o přijetí eura bez členství v EU. Toto řešení však ECB striktně odmítla.

V roce 2011, po dokončení fáze screeningu, pak započala jeho přístupová jednání.

Mezi lety 2011 a 2013 čerpal Island celkem 31,8 milionu euro z evropského nástroje předvstupní pomoci (IPA).

K prosinci 2012 zvládla Islandská vláda předběžně uzavřít 11 z celkem 35 kapitol acquis communautaire.

Po parlamentních volbách v roce 2013 se však Islandská vláda rozhodla nadále nepokračovat v přístupových jednáních a v roce 2015 požádala EU aby ji z kandidátských zemí vyřadila. Evropská unie žádosti vyhověla. Vláda toto rozhodnutí provedla bez referenda, proti čemuž byly vedeny protesty.

Po pádu vlády Bjarniho Benediktssona a předčasných parlamentních volbách v roce 2024 nová Islandská vláda oznámila, v reakci na zvyšování životních nákladů a zhoršující se geopolitickou situaci, záměr do konce roku 2027 vyhlásit referendum o obnovení přístupových jednání s EU. Referendum bylo nakonec vyhlášeno na 29. srpen 2026. Islandská ministryně zahraničních věcí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir prohlásila, že pokud v referendu jednáním Islanďané vysloví podporu, mohl by Island v členství předběhnout i Černou Horu. Pro vstup do EU by však bylo nutné vyhlásit druhé referendum přímo o otázce členství.

Komplikace

Společná rybářská politika náhled|Islandské velrybářské lodě v přístavu v Reykjavíku Společná rybářská politika dlouhodobě zůstává nejtěžší kapitolou vyjednávání o islandském členství. V roce 2025 mořské produkty tvořily 38,9 % islandského exportu. Rybolov je na Islandu rychle rostoucím sektorem, protože v důsledku klimatické změny a oteplování Severního oceánu k jeho pobřeží migruje větší množství makrel. Mimo jiné také Islandu, po devalvaci jejich měny, pomohl dostat se z finanční krize po roce 2008.

Mezi hlavní neshody v rybářské politice patří: nastavení kvót na lov různých druhů ryb, vlastnictví rybolovných společností a rybaření ostatních členských zemí v islandských vodách. Mimo jiné také Island povoluje lov některých druhů velryb, což EU přísně zakazuje. V roce 2012 EU na Island a Faerské ostrovy také uvalila sérii sankcí za jednostranně stanovené kvóty na lov makrel, tento spor je někdy nazýván „Studená makrelová válka“. 12. března 2014 však EU, Faerské ostrovy, Island a Norsko dospěly k dohodě a od sankcí bylo upuštěno.

V srpnu 2026 před plánovaným referendem Islandská vláda prohlásila, že výjimka z jednotné rybářské politiky je pro vstup Islandu do EU neoddiskutovatelnou podmínkou.

Veřejné mínění náhled|420x420bod|

|žádné

Reference

Kategorie:Dějiny Evropské unie Kategorie:Islandská politika Island