Christoph Crinesius (také Krines; podle Kroniky rodu Krinesů a podle historika Christiana A. Pescheka vlastním jménem Ondřej Krištof Krines; 10.listopadu 1584 v Horním Slavkově – 28. srpna 1629 v Altdorfu u Norimberka) byl německý orientalista, lingvista a filolog.Křestní matrika Horního Slavkova, sv. 2, s. 5.
Život Crinesius byl synem hornoslavkovského jáhna Wolfa Christopha Crinesia (také Krines, Krinis nebo Grünes; † 20. listopadu 1590) a Marie Margarethy, rozené Güntherové, pocházející z Horního Slavkova a dcery Augusta Günthera.Alfred Eckert: Die deutschen evangelischen Pfarrer der Reformationszeit in Westböhmen. Johann Mathesius Verlag, Rappenau 1974/76, s. 69.
V letním semestru roku 1602 se zapsal na univerzitu v Lipsku,Georg Erler: Die jüngere Matrikel der Universität Leipzig. 1559–1809. Giesecke & Devrient, Leipzig 1909, s. 69. v letním semestru roku 1603 na univerzitu v JeněGeorg Mentz, Reinhold Jauering: Die Matrikel der Universität Jena. 1548 bis 1652. Gustav Fischer, Jena 1944, sv. I, s. 69. a 23. října 1603 přešel na univerzitu ve Wittenbergu.Bernhard Weissenborn: Album Academiae Vitebergensis. Jüngere Reihe Teil 1 (1602–1660). Ernst Holtermann, Magdeburg 1934, s. 15, č. 509. Ve Wittenbergu získal 23. července 1607 akademický titul magistra a 1. května 1610 byl přijat jako adjunkt filozofické fakulty. Jako vysokoškolský učitel vydal své první spisy.
Dne 10. září 1613 byl ve wittenberském městském kostele ordinován pro Losenstein.Daniel Bonnert: Wittenberger Universitätstheorie im frühen 17. Jahrhundert. Mohr Siebeck, Tübingen 2017, ISBN 978-3-16-155474-2, s. 339. Roku 1614 odešel jako dvorní kazatel ke svobodnému pánovi z Losensteinu do Gschwendtu (Gries) v Horních Rakousích.
Roku 1618 nastoupil do farářského úřadu v Mühlgrubenu (Grub) v Horních Rakousích, odkud byl roku 1624 v důsledku náboženského ediktu císaře Ferdinanda II. jako protestantský duchovní vypovězen. Odešel nejprve do Řezna a poté do Norimberka, kde byl 26. listopadu 1624 povolán na místo profesora orientálních jazyků a teologie na univerzitě v Altdorfu. Dne 2. února 1625 zde získal doktorát z teologie. V Altdorfu zůstal až do své smrti, jejíž příčinou byla mrtvice.
Od roku 1617 byl ženatý s Reginou Dörfflingovou († 13. února 1649 na epilepsii), dcerou šenkýře z Neuhofu u Gschwendtu v Horních Rakousích a sestrou pozdějšího braniborského polního maršála Georga von Derfflingera. Měli dva syny a tři dcery. Ze synů jej přežil pouze Georg Christoph Crinesius, který nejprve studoval v Altdorfu a poté se po vzoru svého slavného strýce Georga Derfflingera dal na vojenskou dráhu.
Dcera Ursula Regina Crinesiusová se nejprve provdala za altdorfského lékárníka Johanna Pöseneckera a po jeho smrti roku 1659Diptycha ecclesiarum in oppidis et pagis Norimbergensibus. 1759, s. 54. za altdorfského profesora rétoriky a teologie Johanna Leonharda Schwägera (1628–1708).Diptycha ecclesiarum in oppidis et pagis Norimbergensibus. 1759, s. 41.
Chodský kronikář, vlastivědný badatel, regionalista a genealog Jan Krines se domníval, že Christoph Crinesius pocházel z rodu Krinesů spojeného s tvrzí Červený dvůr u hradu Hněvín na Mostecku a že jeho otec Volf Krinis (Krines) byl patrně potomkem Volfa Krinese, který působil jako purkrabí na tomto hradě.
Dílo Crinesius byl dobrým znalcem syrštiny a aramejštiny, tehdy označované také jako chaldejština. Přeložil Nový zákon ze syrštiny a roku 1612 jej vydal ve svém díle Lexicon syriacum e Novo testamento et rituali Severi patriarchae quondam Alexandrini Syro collectum.
V díle Gymnasium Syriacium z roku 1611 podal přehled syrské gramatiky, přičemž zvláštní pozornost věnoval přízvuku. Roku 1628 na toto dílo navázala Orthographia linguae Syriacae.
Chaldejštině se věnoval v díle Gymnasium chaldaicum, které vyšlo roku 1627. V díle Exercitationes hebraicae z roku 1625 pojednával o různých výrazech a vysvětloval biblická označení Boha. Jeho poslední dílo De confusione linguarum vyšlo roku 1629; snažil se v něm představit hebrejštinu jako mateřský jazyk orientálních a románských jazyků.Christophorus Crinesius: Sive Discursus de confusione linguarum, tum orientalium: hebraicae, chaldaïcae, syriacae, scripturae samariticae, arabicae, persicae, aethiopicae …. Simon Hallmayer, Nürnberg 1629.
Odkazy
Reference
Literatura Carl Gustav Adolf Siegfried: Crinesius, Christoph. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Sv. 4, Duncker & Humblot, Leipzig 1876, s. 597–598. Johann Heinrich Zedler: Crinesius, Christophorus. In: Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste. Sv. 6, Leipzig 1733, sl. 1650. Crinesius (Christoph). In: Christian Gottlieb Jöcher (ed.): Allgemeines Gelehrten-Lexicon. Sv. 1: A–C. Johann Friedrich Gleditsch, Leipzig 1750, sl. 2198. Georg Andreas Will: Nürnbergisches Gelehrten-Lexicon. Sv. 1: A–G. Lorenz Schüpfel, Nürnberg a Altdorf 1755, s. 222–224; sv. 5: A–G, Supplement, s. 193. Matthias Simon: Nürnbergisches Pfarrerbuch. Die evangelisch-lutherische Geistlichkeit der Reichsstadt Nürnberg und ihres Gebietes. 1524–1806. Verein für bayrische Kirchengeschichte, Neustadt an der Aisch 1965, dotisk 2018, s. 40. Karl Huber: Magister Christoph Crisesius. Leben und Lebenswerk eines Kämpers für die Reformation. In: Jahrbuch für die Geschichte des Protestantismus in Österreich. Vídeň 1944/45, roč. 65/66, s. 54–61.
Externí odkazy
Tisky Christopha Crinesia a literatura o něm v databázi VD 17 Christoph Crinesius v Deutsche Digitale Bibliothek Christoph Crinesius v Gemeinsamer Verbundkatalog
Kategorie:Němečtí orientalisté Kategorie:Němečtí lingvisté Kategorie:Němečtí filologové Kategorie:Němečtí hebraisté Kategorie:Němečtí teologové Kategorie:Narození v roce 1584 Kategorie:Narození 10. listopadu Kategorie:Narození v Horním Slavkově Kategorie:Úmrtí v roce 1629 Kategorie:Úmrtí 28. srpna Kategorie:Muži