Tunel Fréjus [fréžy], také nazývaný Mont Cenis, je železniční tunel, který spojuje Francii a Itálii pod průsmykem Col du Fréjus v pohoří Alp. Z francouzské strany je posledním sídlem před tunelem obec Modane a z italské Bardonecchia. 12.849 m dlouhý tunel byl ražen protičelbou (ze dvou valů) bez mezilehlých šachet a jako takový zůstává významným inženýrským počinem. Dokončení tunelu Mont Cenis trvalo 14 let (1857–1871). Jeho inženýr Germain Sommeiller zavedl mnoho průkopnických technik, včetně vrtacích vozíků na kolejích, použití dynamitu při trhacích pracích, hydraulických vzduchových kompresorů a stavebních táborů pro dělníky s ubytovnami, rodinnými domy, školami, nemocnicemi, rekreační budovou a opravnami. Sommeiller také navrhl pneumatickou vrtačku, která nakonec umožnila razit tunel rychlostí 4,6 metru za den.Mount Cenis TunnelPavel Hánek: Z HISTORIE TUNELŮ, 2014, pdfRekordní tunely, televizní dokument, vyrobeno 2021, 52 min, Německo
Souběžně se železničním tunelem vede stejnojmenný silniční tunel, vybudovaný v letech 1974 až 1980. Tunel Fréjus zůstává důležitým spojem mezi Římem a Paříží přes Turín a Chambéry.
Výstavba Už při prvních plánech byl tunel Fréjus, nezbytný prvek pro překonání Mont Cenis, považován za zdaleka hlavní inženýrskou výzvu železnice Turín–Modane. Jeho původní délka byla 12,8 kilometru, což byl dvojnásobek tehdy nejdelšího tunelu na světě. Do čela tohoto projektu byl jmenován savojský stavební inženýr Germain Sommeiller. Značná podpora projektu se dostavila od jednotlivých Italů, a to nejen z hlediska financování, ale také technických znalostí, veřejné podpory a dělníků.
Stavbu tunelu skrz horský masiv s velmi tvrdou horninou v Mont Cenis v 19. století umožnil vynález pneumatického kladiva (1861). Hlavním problémem se stalo větrání. Problém ventilace byl vyřešen použitím stlačeného vzduchu z ventilátorů poháněných vodou a horizontální membrány v polovině výšky, která z horní části tunelu vytvořila odsávací potrubí. Stroj na stlačený vzduch vyvinul také Daniel Colladon z Ženevy.
Zrychlení ražby umožnily pneumatické vrtací stroje poháněné stlačeným vzduchem. V rámu bylo namontováno deset vrtáků pro vrtání otvorů pro náplně trhacího prachu, přičemž vrtáky v krajních polohách byly mírně odkloněny od středové osy, aby se zvětšila efektivní šířka. Vzduch o tlaku 7 atm (710 kPa) byl veden železnými trubkami z hydraulických kompresorů, poháněných místními proudy v ústí dolů. Pro vodní trysky k odstraňování odpadu z vrtů byly k dispozici samostatné trubky. Každý odstřel vyžadoval až osmdesát otvorů, jejichž vrtání trvalo šest až osm hodin.
V letech 1857-1858 probíhalo přímé vytyčení tunelu pomocí 5 bodů. Až dodatečně byla zhotovena trigonometrická síť k odvození délky tunelu.
21. století Během prvního desetiletí 21. století prošel železniční tunel Fréjus řadou modernizací, včetně zvětšení jeho průměru, aby se do něj vešla širší kolejová vozidla, jako jsou nákladní vozy pro systém RoLa jako součást projektu Autoroute Ferroviaire Alpine.
Dne 27. srpna 2023 došlo na trati poblíž tunelu v Saint-André à La Praz k velkému sesuvu půdy. Veškerá doprava tunelem, včetně hlavních spojů TGV a Frecciarossa mezi Paris-Gare-de-Lyon a Milano Centrale / Milano Porta Garibaldi, byla pozastavena. Opravy byly komplikované a trať zůstala uzavřena až do jara 2025.
Tunel Mont d'Ambin Souběžně s oběma tunely Fréjus/Mont Cenis povede tunel Mont d'Ambin. Tento úpatní tunel, nazývaný také úpatní tunel Mont-Cenis, je největší inženýrské dílo projektu železničního spojení Lyon–Turín. Po dokončení to bude hlavní vysokorychlostní železniční spojení mezi Itálií a Francií, které bude mezi oběma zeměmi sloužit jak pro vysokorychlostní osobní vlaky, tak i pro železniční nákladní dopravu. S délkou přes 57 km bude tento tunel nejdelším železničním tunelem na světě, o něco málo před Gotthardským tunelem ve Švýcarsku. Předpokládaný termín dokončení úpatního tunelu je rok 2035.
Odkazy
Reference
Související články Col de Sommeiller
Kategorie:Železniční tunely ve Francii Kategorie:Železniční tunely v Itálii