Ing. Dr. mont. h. c. Jan (Johann) Nepomuk Mayer (13. května 1839 Lhenice – 18. června 1917 Hietzing Rakousko) byl báňský technik, centrální horní inspektor dolů Severní dráhy Ferdinandovy (SDF) a c. k. vrchní horní rada.
Životopis Narodil se v rodině řeznického mistra, který na přímluvu lhenickéfo faráře mu umožnil získat vyšší vzdělání. Po ukončení základní školy ve Lhenici pokračoval na hlavní škole a nižší reálce v Českém Krumlově. V letech 1858–1861 pokračoval ve studiu na Královském českém stavovském technickém učilišti v Praze. V letech 1861–1862 studoval na c. k. Polytechnickém institutu ve Vídni a v roce 1862 byl přijat na Báňskou akademii v Leobenu (jiný zdroj uvádí Příbram). Po ukončení studií v roce 1864 nastoupil do státních služeb a byl vyslán do Štýrska, kde pracoval v hutích v Eisenerzu, válcovnách v Reichnamingu v Horních Rakousích a krátce v Příbrami. V roce 1867 byl povolán na ministerstvo do Vídně, kde pracoval v konstrukční kanceláři předního rakouského báňského odborníka Petera von Rittingera. Po pěti letech ve státní službě v roce 1869 přijal místo u společnosti Severní dráhy Ferdinandovy. Nejprve nastoupil do důlně měřičského oddělení přívozských a hrušovských dolů a po půl roce se stal závodním na jámě František v Přívoze. V roce 1871 převzal funkci závodního po Vilému Jičínském na dole Hermenegild v Polské Ostravě. Po dvaceti letech byl k 1. lednu 1892 po odcházejícím Leopoldu Fiedlerovi jmenován centrálním horním inspektorem dolů Severní dráhy Ferdinandovy.
Dílo Jan Mayer se zabýval problematikou větrání a bezpečnosti práce. Pod jeho vedením byla na jámě Vilém vybudována první pokusná štola a laboratoř v Rakousko-Uhersku. Tuto štolu a jámu Vilém navštívil v roce 1880 císař František Josef I. Byl propagátorem zakládání báňských záchranných stanic v ostravsko-karvinském revíru. Byl iniciátorem založení prvního hornického hasičského sboru. Na dolech SDF (jako první v monarchii) zavedl železné důlní vozíky a ocelovou důlní výztuž.
Jako odborník byl ministerstvem jmenován do speciálních komisí. Byl publikačně činný. Své poznatky, zvláště z řady studijních cest, vydával v odborném tisku.
Osobní život Oženil se s Marií, rozenou Hanke, dcerou správce statků hraběte Wilczeka v Polské Ostravě. Z jejich svazku se narodily synové: Karel (3. dubna 1877 – 11. dubna 1877) a Jan Mayer-Königsreiter (1883–1932) a dcery Karolína (Linka) (1885–?) a Marie Karolina (1874–?).
Vyznamenání a pocty Za své zásluhy mu byl v roce 1896 udělen rytířský kříž Řádu železné koruny III. třídy. Jako odborník se stal v roce 1890 c. k. horním radou a v roce 1908 c. k. vrchním horním radou. V roce 1908 mu Báňská akademie v Příbrami udělila čestný doktorát. V roce 1896 se stal čestným občanem Polské Ostravy.
V hornické kolonii dolu Vilém byla v roce 1942 po něm pojmenována ulice Mayerova (Mayergasse). S rozšiřováním odvalu dolu Zárubek byla kolonie zbourána a ulice v roce 1957 zanikla.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Fotografie Jana Mayera
Kategorie:Důlní inženýři Kategorie:Narození 13. května Kategorie:Narození v roce 1839 Kategorie:Úmrtí 18. června Kategorie:Úmrtí v roce 1917 Kategorie:Úmrtí v Hietzingu Kategorie:Absolventi Technické univerzity Vídeň Kategorie:Absolventi ČVUT Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Muži