Karolina Justina Antonie hraběnka ze Schönkirchenu (též německy Carolina Justina Antonia Gräfin von Schönkirchen rozená svobodná paní von Eben und Brunn(en); † 1765) byla česká šlechtična slezského původu, majitelka severočeského panství Široké Třebčice a významná mecenáška katolické zdravotní a sociální péče v 18. století. Proslula především jako donátorka a iniciátorka založení klášterů a špitálů Řádu svaté Alžběty (alžbětinek) v Praze a v Kadani.

Život a rodina Přesné datum a místo narození Karoliny Justiny nejsou v dostupných genealogických ani topografických pramenech spolehlivě doloženy. Narodila se jako dcera císařského důstojníka Karla Ferdinanda svobodného pána z Eben und Brunn(en) a Alžběty Konstancie Proy z Geisselbergu a Findelsteinu. Rod Ebenů měl slezské kořeny, přičemž po uzavření sňatku roku 1676 se dostal do Čech, kde získal majetek. Z tohoto manželství je prameny doložena ještě druhá dcera, Luisa Maximiliana Johanna.

Po smrti svého otce, kterou majetková chronologie klade zhruba do roku 1709, se Karolina stala dědičkou a vrchnostenskou majitelkou panství Široké Třebčice na Žatecku. Během její držby probíhaly na panství rozsáhlé stavební a sídelní změny, včetně vzniku či radikální přestavby barokního zámeckého areálu a výstavby kaple v roce 1722, jež se stala základem pozdějšího kostela Povýšení sv. Kříže. O jejím přímém vrchnostenském patronátu svědčí její dochovaný erb na podstavci místní sochy sv. Jana Nepomuckého.

Karolina se provdala za Františka Josefa ze Schönkirchenu (Franz Joseph von Schönkirchen), posledního mužského představitele starší rakousko-české větve svého rodu, který byl v roce 1716 povýšen na hraběte a zemřel v roce 1734 (v některých zdrojích uváděn rok 1733). Manželství zůstalo bezdětné a po smrti manžela žila Karolina jako vdova.

Ačkoliv její manžel působil jako hejtman Žateckého kraje a vlastnil statky Podbořanský Rohozec, Letov či Schönkirchovský palác v pražské Mikulandské ulici, přímé osobní vlastnictví těchto pražských či podbořanských objektů Karolinou z pozice dědičky nebylo spolehlivě prokázáno. Podobně i vybudování židovského ghetta v Širokých Třebčicích v letech 1709–1722 je v oficiální historii připisováno primárně aktivitě jejího manžela.

Mecenášství a charitativní činnost Hlavní historický odkaz Karolíny Justiny Schönkirchové spočívá v podpoře zdravotní a sociální péče, jmenovitě v rozšíření institucionální působnosti sester alžbětinek do českých zemí.

Alžbětinky v Praze Během své cesty v roce 1709 navštívila klášter a špitál Řádu svaté Alžběty ve Vídni, kde se podrobně seznámila s jejich formou péče o nemocné. Na základě tohoto setkání iniciovala příchod řádu do Prahy. Roku 1719 do Čech přicestovaly první dvě původně vídeňské řeholnice. Hraběnka posléze věnovala nově vznikající instituci finanční dar ve výši 10 000 zlatých a významnou měrou se podílela na financování výstavby klášterního areálu se špitálem a kostelem Panny Marie Bolestné Na Slupi na pražském Novém Městě (podle projektu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera).

Alžbětinky v Kadani Druhá zásadní fundace hraběnky Schönkirchové se uskutečnila v severozápadních Čechách. V roce 1746 se rozhodla zabezpečit příchod a činnost alžbětinek také v královském městě Kadani, pro což uvolnila jistinu v hodnotě 10 000 zlatých. Tato finanční injekce umožnila v letech 1748–1755 výstavbu zcela nového klášterního komplexu, jehož ústředním bodem je kostel sv. Rodiny a sv. Alžběty, postavený architektem Johannem Christophem Koschem. V přilehlém konventu od počátku fungovala bezplatná nemocnice s lékárnou pro místní obyvatelstvo. Paměť na hraběnku jako na hlavní zakladatelku (označovanou v textech jako "Frau Stifterin") zůstala v řádové instituci živá i v průběhu 19. století.

Široké Třebčice Ve své rezidenční obci založila dne 1. října 1765 špitál určený pro sedm chudých poddaných. Fundace byla pevně rozdělena pro ubytování a péči o tři muže a čtyři ženy. Ve stejném roce zde zároveň finančně zabezpečila místo zámeckého kaplana, jehož povinností bylo sloužit každodenní mši.

Úmrtí a dědictví Karolina Justina Antonie zemřela v roce 1765. S ohledem na skutečnost, že ještě 1. října 1765 osobně zakládala třebčický špitál, lze podmíněně usuzovat, že skonala v posledním čtvrtletí tohoto roku. Místo jejího posledního odpočinku není bezpečně známé, ale pravděpodobně je pohřbena v kryptě kostela sv. Rodiny a sv. Alžběty v Kadani.

Zemřela jako bezdětná vdova. Svůj osobní majetek v čele s panstvím Široké Třebčice odkázala rodině, ze které sama pocházela. Jejím univerzálním dědicem se stal Josef Wonibald svobodný pán z Eben und Brunn(en) (dobovou literaturou označovaný za jejího prasynovce).

Reference

Kategorie:České šlechtičny Kategorie:Úmrtí v roce 1765 Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Ženy