náhled|AZ1 z roku 1935, dvojcestný usměrňovač s přímym žhavením napětím 4 V v patici P, jeden z prvních typů elektronek se značením Mullard-Philips. Jednotné evropské značení elektronek (v západní Evropě známe i jako „značení/systém/kód Mullard“ [nebo Mullard-Philips případně Philips-Mullard], ) je identifikační systém označování typů elektronek, používaný od roku 1934 holandským koncernem Philips (v té době už zahrnoval i britského výrobce Mullard), který postupně převzala většina evropských výrobců elektronek, včetně československého státního podniku Tesla. V 50.–60. letech následně systém posloužil jako základ i pro označování polovodičových diod, tranzistorů, integrovaních obvodů a dalších součástek, formalizované normou Pro Electron z roku 1966.

Označení typu se skládá z dvou nebo více velkých latinských písmen, za kterými nasleduje jedno- až trojciferné číslo (např. AZ1, EABC80, EF86, KC1, PCF201, UCH21).

Zde popsaný systém platí pro běžné přijímací, zesilovací a usměrňovací elektronky. Evropské elektronky pro průmyslové účely, plynem plněné výbojky se studenou katodou (včetně digitronů) a další speciální typy využívali v případě některých výrobců značení s obdobnou filozofií, avšak s odlišným významem písmen i číselných skupin.

náhled|upright|ABC1 z roku 1935, kombinace dvojité diody a triody v patici P s nepřímym žhavením napětím 4 V. náhled|upright|UCH21 z roku 1941, kombinace triody a heptody v patici loktal se sériovým žhavením proudem 100 mA.

náhled|upright|UM80 z roku 1954, indikátor („magické oko“) v patici noval se sériovým žhavením proudem 100 mA.

Význam

První písmeno První písmeno udává žhavicí napětí nebo proud a způsob napájania žhavícího vlákna podle klíče: A – žhavicí napětí 4 V, paralelní, stř./ss. B – žhavicí proud 180 mA, sériové, ss. C – žhavicí proud 200 mA, sériové/paralelní, stř./ss. D – žhavicí napětí ≤ 1,4 V, napájení ze suchých článků, paralelní nebo sériové, ss. E – žhavicí napětí 6,3 V, paralelní (výjimečně sériové u typů s stejným If), stř./ss. F – žhavicí napětí 12,6 V (palubní sít automobilu, olověná autobaterie), paralelní, ss. G – žhavicí napětí 5 V, paralelní, stř./ss. H – původně žhavicí napětí 4 V (2 články olověného akumulátoru), paralelní, ss.; později proud 150 mA, sériové, stř./ss. K – žhavicí napětí 2 V (1 článek olověného akumulátoru), paralelní, ss. O – studená katoda, později používáno i pro značení polovodičových součástek P – žhavicí proud 300 mA, sériové, stř./ss. U – žhavicí proud 100 mA, sériové, stř./ss. V – žhavicí proud 50 mA, sériové, stř./ss. X – žhavicí proud 600 mA, sériové, stř./ss. Y – žhavicí proud 450 mA, sériové, stř./ss.

Druhé a další písmena Druhé a další písmena udávají typy jednotlivých elektrodových systémů. Sdružené elektronky s více systémy se označují skupinou velkých písmen v abecedním pořadí, přičemž každý systém má v označení svoje písmeno. Katoda s žhavicím vláknem se považuje za jednu elektrodu. Význam písmen: A – dioda (kromě výkonových usměrňovačů) B – dvojitá dioda (kromě výkonových usměrňovačů) C – trioda (kromě koncových) D – koncová trioda E – tetroda (kromě koncových) F – pentoda (kromě koncových) H – hexoda nebo heptoda (kromě pentagridu) K – oktoda nebo pentagrid L – koncová pentoda nebo tetroda M – elektronový svetelný indikátor („magické oko“) N – Tyratron (trioda/tetroda plněná plynem) Q – nonoda/enioda (málo rozšířený typ elektronky s devíti elektrodami, tzn. sedmi mřížkami, např. EQ40, EQ80, EQ171) W – jednocestný usměrňovač plněný plynem X – dvoucestný usměrňovač plněný plynem Y – jednocestný usměrňovač vakuový Z – dvoucestný usměrňovač vakuový

Číslo Druhá část označení, tvořená ze skupiny číslic, udává použitou patici a postupný vývojový typ podle klíče: 1 až 10 – různé patice: P (P8A), oktal (K8A), nožičkové; např. AZ1, ACH1, EBF2, KC1, KDD1, UY1N 11 až 15 – patice T (Y8A); např. AZ11, EM11, VCH11 16 až 19 – patice P (P8A), oktal (K8A), speciální typy 20 až 29 – patice loktal (B8G) s výjimkou bateriového radu Dx21/22 s paticí oktal (K8A); např. DLL21, ECH21, EF22, UBL21 30 až 39 – patice oktal (K8A, K8/18, ČSN 35 8907); např. EL34, PL36, GZ34 40 až 49 – patice rimlock (A8A, B8A); např. AZ41, ECC40, EF40, EL41, UAF42 50 až 59 – patice T9A, B9G, C2R a různé patice se speciálním účelem; např. EA52, EL51, EY51 60 až 69 – patice subminiatur, drátové vývody (B5A); např. DCF60, DL64 70 až 79 – patice subminiatur-8, drátové vývody (B8D); např. DAF70, DC70, DF72, DL73 80 až 89 – patice noval (B9A, S9/12, ČSN 35 8904); např. DY86, EABC80, ECC83, EF86, EL84, EZ81, PCL86, PL81, PY82 90 až 99 – patice heptal (B7G, S7/10, ČSN 35 8902); např. DAF91, EAA91, EF95 180 až 189 – patice noval (B9A, S9/12, ČSN 35 8904); např. EF183, PCC189 190 až 199 – patice heptal (B7G, S7/10, ČSN 35 8902); např. DAF191 200 až 299 – patice dekal (B10B); např. PCL200, PCF201, PCH200 500 až 599 – patice magnoval (B9D); např. EL500, PL504 800 až 899 – patice noval (B9A, S9/12, ČSN 35 8904); např. EF800, EL803 900 až 999 – patice heptal (B7G, S7/10, ČSN 35 8902); např. DAF961, DL907

Speciální varianty Elektronky speciální kvality, např. s katodou s prodlouženou životností, s užšími tolerancemi, se zvýšenou odolností vůči otřesům a vibracím a pod., mohou byt označené s číslem přesunutým mezi první a druhé písmeno (E180F, E88CC), obsahujícím případně rozšířenou číselnou skupinu a v některých případech přídavné písmeno S (ECC803S).

Příklady náhled|Detail tří samostatních systémů v baňce sdružené elektronky EABC80 resp. PABC80. ACH1 – kombinace triody (C) a heptody (H) v patici P s paralelním žhavením napětím 4 V ECC83 – dvojitá trioda v patici noval s paralelním žhavením napětím 6,3 V EL34 – koncová pentoda v patici oktal s paralelním žhavením napětím 6,3 V PABC80 – kombinace detekční diody (A), dvojité detekční diody se společnou katodou (B) a zesilovací triody (C) v patici noval se sériovým žhavením proudem 300 mA

Odkazy Reference

Kategorie:Elektronky Kategorie:Standardy Kategorie:Vzniklo 1934