Bitva u Livna bylo vojenské střetnutí mezi Rakouskem-Uherskem a bosenskými povstalci podporovanými Osmanskou říší, které proběhlo 15. srpna 1878 v rámci rakousko-uherské vojenské kampaně v Bosně a Hercegovině v Bosenském vilájetu. Dvě kolony rakousko-uherské armády provedly průzkumný útok na opevněné pozice povstalců v okolí Livno v Hercegovině a následně spořádaně ustoupily. Jednalo se o vůbec první případ bojového nasazení jednotek samostatné rakousko-uherské zeměbrany (Landwehr).

Předehra Na základě závěrů Berlínském kongresu, řešícího tzv. Velkou východní krizi na Balkáně,Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152. překročil dne 29. července 1878 XIII. armádní sbor rakousko-uherského expedičního vojska pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, na několika místech řeku Sáva a začal obsazovat území Bosenského vilájetu. Císařská armáda postupovala do oblasti od severní hranice směrem k jihu, kde se setkávala jen s malým vojenským odporem. Rakousko-uherské velení ani s výrazným odporem nepočítalo a mohlo tak snáze dojít k podcenění bojové situace, jak k tomu došlo při jednom z prvních střetů, bitvě u Maglaje, kde část rakouského vojska padla do léčky. 7. srpna naopak invazní síly dobyly strategické pevnostní město Jajce.

V chorvatské části Rakouska-Uherska při západní bosenské hranici zároveň pozvolna vznikala obava z rostoucí aktivity povstalců v Hercegovině, zejména v okolí Livna. Zde byl v létě 1878 zavražděn vlastními jednotkami osmanský vojenský velitel Mustafa Bey, v oblasti se rozmáhalo rabování a množily se útoky na zdejší křesťanské obyvatelstvo. Armádní velení v Zaře (Zadar) taktéž pracovalo s variantou možného útoku povstalců na příhraniční město Sinj, kde se nacházela pouhá jedna rota zeměbrany. V prvních srpnových dnech 1878 byla oblast posílena, mj. o český 21. pěší pluk (příslušný do Čáslavi) a 22. pluk ze Zary.

náhled|upright=0.8|Rakouská mapa postupu Csikósovy a Mitrovicovy kolony směrem k Livnu, 15. srpna 1878 Následně byl zdejším silám vydán nejvyšším rakousko-uherským velením rozkaz zaútočit 15. srpna na Livno, aby byl kryt postup VII. pěší divize postupující do oblasti ze severu. Operace dostala charakter průzkumné mise, neboť dobytí silně opevněného města Livna bez dělostřelectva nepřipadalo v úvahu a zapojení postupující VII. divize se nedalo spolehnout. Expedice měla postupovat ve dvou kolonách: pravá kolona, tvořená 1. a 2. praporem 21. pěšího pluku a 4. záložní rotou 22. pluku, byla pod vedením generálmajora Istvána Csikóse vedena podél jižního okraje tzv. Livanského pole přímo směrem k Livnu; střelecký prapor zeměbrany pod velením majora Spiridiona Mitroviće postupoval samostatně přes Livanské pole k západnímu svahu hory Krag, severně od Livna. Rovněž se průzkumu zúčastnila skupina asi 200 jezdců.

Průběh střetu Rakousko-uherské síly společně překročily hranici u vesnice Prolog. Hlavní část Csikosovy výpravy pak v dopoledních hodinách 15. srpna dosáhla vzdálenosti přibližně tří kilometrů od Livna, poté se zastavila a vyslala průzkumné hlídky až k potoku Stadba. Ty se zde pak setkaly s nepřátelskou palbou z pušek a dělostřelectva, se stáhly podle pokynů k hlavní jednotce, která po krátké přestřelce kolem poledne zahájila ústup bez ztrát.

Pro kolonu majora Mitroviće byly podmínky mnohem obtížnější. Jeho kolona v bojové formaci s velkým úsilím zdolala svah hory Krag, kde se následně dostala do střetu s přibližně 800 bosenskými povstalci, vybavenými mj. čtyřmi děly. Rakousko-uherští vojáci se navzdory překvapení zmohli na spořádaný bojový odpor, který povstalce donutil ustoupit na protější horský hřeben. Vědom si svých rozkazů při kontaktu s nepřítelem ustoupit, zavelel major Mitrović k ústupu od Kragu směrem k Csikosově skupině, která ještě téhož dne zahájila ústup na domovské základny v Chorvatsku.

Hodnocení bitvy Během střetu se rakousko-uherským silám podařilo zajmout přibližně 56 vojáků osmanské armády, kteří se dobrovolně vzdali. Nadporučíci Hints, Pole a Podgorski, kteří veleli přímo v prvních liniích, získali vysoká vojenská vyznamenání, stejně jako major Mitrović či poručík Matassović, oceněný Vojenským záslužným křížem.

Akce tvořila jeden z významnějších střetů celé rakousko-uherské vojenské kampaně, završené dobytím Sarajeva 19. srpna. Samotné Livno bylo obsazeno po dílčích bojích ve dnech 26. a 27. září. Ukončeno bylo 20. října 1878, se vzdaly poslední bosenské partyzánské oddíly operující v horách a původní Bosenský vilájet tak zanikl. Následná přítomnost rakousko-uherské moci v Bosně a Hercegovině vytrvala přes tzv. Bosenskou krizi až do konce první světové války, včetně zásadního atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914.

Odkazy

Reference

Literatura BENCZE, László. SCHUBERT, Frank N. (ed.). The Occupation of Bosnia and Herzegovina in 1878. East European Monographs. Vol. 126. New York: Columbia University Press. 2005. (anglicky) DUSCHNITZ, Alexander. Der Oberste Kriegsherr und sein Stab: die k.u.k. Wehrmacht in Wort und Bild [1848-1908]. Wien: Verlag "Der Oberste Kriegsherr und sein Stab", 1908, s. 116. Online Grazer Volksblatt. Ročník 11, č. 187. 17. srpna 1878. Graz, s. 1. Online

HUBKA VON CZERNCZITZ, Gustav. Geschichte des k. und. k. Infanterie-Regiments Graf von Lacy Nr. 22. Zara (Zadar): Verlag des Regiments (nákladem pluku), 1902. Online LJUCA, Adin. Český guláš o bosenském maglajzu; Reflexe Bosny a Hercegoviny v českém akademickém prostředí (1992-2008). In: Bosna 1878-2008: [sborník příspěvků z konference konané ve dnech 29.-30. května 2008 v Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, Ústav slovansko-germánských studií FF UJEP, 2009, s. 51-67. ISBN 978-80-7414-171-3

Související články Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny Bitva u Jajce (1878) Bitva u Doboje

Externí odkazy

Kategorie:Bitvy Rakousko-uherského tažení v Bosně a Hercegovině (1878) Kategorie:Livno