Gunnar Knudsen (19. září 1848 Saltrød – 1. prosince 1928 Skien) byl norský politik a podnikatel. Ve dvou obdobích byl premiérem Norska (1908–1910, 1913–1920). Celkem v úřadě strávil 9 let a 3 měsíce. Vedle toho zastával funkci ministra financí (1903, 1905, 1908–1910, 1919–1920), ministra zemědělství (1903, 1913–1919) a ministra kontroly (1903, 1905, 1908–1910, 1913–1918). Byl představitelem středové liberální strany Venstre, kterou v letech 1909 až 1927 vedl.
Podnikání Získal titul inženýra na Chalmersově technické univerzitě v Göteborgu, absolvoval roku 1867. Poté se po vzoru svého otce věnoval loďařství. Navrhoval lodě a roku 1871 se svým bratrem převzal rodinnou loděnici. V roce 1889 se rozdělili a začali vést každý vlastní firmu. Roku 1904 Gunnar sloučil své podíly ve třech parolodních společnostech do společnosti Borgestad Shipping AS, jež existuje dodnes. V roce 1912 jako první norská firma zavedla tankerovou dopravu.
Knudsen se podílel také na založení řady dalších průmyslových podniků, například továrny na výrobu šamotu nebo elektrárny, která jako první v Norsku dodávala elektřinu i do soukromých domácností. Věnoval se rovněž rozvoji vodní energetiky.
Byl prezidentem Norského svazu majitelů lodí a předsedou Norského svazu farmářů.
Politika V roce 1886 se stal starostou obce Gjerpen a v roce 1891 guvernérem Telemarku. V roce 1891 byl prvně zvolen do Stortingu,. Patřil k nejlevicovějším poslancům a v roce 1894 byl z jeho iniciativy založen sociální výbor, jehož prvním předsedou se stal.
V roce 1908 se stal parlamentním vůdcem Venstre. Roku 1905, během zakládání státu, usiloval o republikánské zřízení, ale neuspěl, kvůli čemuž i odešel z Michelsenovy vlády. Jeho spory s Michelsenem pak vedly k rozdělení tábora liberálů na dvě strany (Konsoliderte Venstre a Frisinnede Venstre).
Premiér Byl prvním inženýrem a průmyslníkem ve funkci norského premiéra. Soustředil se v ní na sociální zákonodárství. Roku 1909 prosadil zákon o nemocenském pojištění, který ochránil přibližně 45 % všech zaměstnanců. Téhož roku byl přijat zákon o bezplatných porodních asistentkách pro svobodné matky. V roce 1915 byla služba bezplatné státní porodní asistentky rozšířena i na manželky mužů zahrnutých do národního zdravotního pojištění.
Za jeho vlády Norko prožívalo největší průmyslový růst ve své historii. Plně totiž využilo své neutrality během první světové války. Kvůli masivní válečné výrobě musel Knudsen odložit svůj velký reformní cíl, osmihodinovou pracovní dobu, až na roku 1919.
Přestože proti němu velké listy jako Morgenbladet a Tidens Tegn vedly tvrdé útoky (na rozdíl od Michelsena, který si dokázal zajistit ve velkých denících jistou míru autocenzury), nesáhl nikdy k jakémukoli omezení svobody slova, a to ani za první světové války - když jeho ministr spravedlnosti Andreas Urbye v roce 1917 předložil návrh na trestání novin, které urážlivě psaly o válčících stranách, musel kabinet opustit. Navzdory nenávisti tisku byl ovšem vždy oblíbeným politikem, čehož signálem je i to, že byl prvním norským politikem, který byl běžně nazýván jen křestním jménem, a to i opozicí či médii.
Norská neutralita ve válce plynula částečně z jistého Knudsenova pacifismu, ale také z toho, že válku nepředpokládal a Norsko na ni nebylo vyzbrojeno. Striktně odmítal zvyšovat výdaje na obranu a měsíc před vypuknutím celosvětového konfliktu pronesl v parlamentu výrok, který mu pak byl mnohokrát předhazován: "Obloha mezinárodní politky je bez mráčku". Když pak válka vypukla, věřil, že rychle skončí. Proto byl v dějinách norské politiky často dáván jako příklad politické neprozíravosti. Ve válce samotné Knudsen sympatizoval s Brity, ale linii neutrality nikdy nepřekročil.
Mnozí mu posléze také vyčítali, že ač mělo Norsko díky své neutralitě výhodou ekonomickou pozici, státní rozpočet se za jeho vlády dostal do značných deficitů. Po válce se to snažil napravit restriktivní politikou, kvůli čemuž také rezignoval - v roce 1920 podal demisi, když jako předseda menšinové vlády odmítl zvýšit rozpočet na silnice, jak chtěla většina v parlamentu.
Když v roce 1921 padla vláda Otty Bahra Halvorsena, byl znovu požádán, aby se stal premiérem, ale odmítl, patrně i kvůli únavě a vysokému věku (73 let). Do politiky nicméně zasahoval ještě dlouho jako předseda Venstre.
Hodnocení Store norske leksikon jeho přínos a politický styl komentoval slovy: "Několik historiků se domnívá, že jeho úsilí o zapojení pracujících do správy společnosti, kromě zmírnění jejich podmínek sociálními reformami, do značné míry přispělo k tomu, že se v Norsku po první světové válce zabránilo revoluční situaci. (...) Existuje mnoho příkladů, kdy vedl vládu téměř jako autokratický král. Měl kolem sebe stálý okruh lidí, s nimiž se radil, ale rozhodnutí činil sám. (...) Rád a často nahrazoval ministry. Nebylo radno se mu vzepřít, když něco chtěl. (...) Nebyl ideolog, spíše pragmatický praktik. Přesto měl jasné politické cíle. (...) Často byl neopatrný v tom, co říkal. Nebyl taktikem, mluvil přímo ze srdce. (...) Byl nábožensky oddaný a svou politickou práci chápal ve světle křesťanského povolání. Sám Knudsen napsal, že věří, že nad Norskem existovala vyšší moc, která ho chránila během války či v roce 1905."
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Norští politici Kategorie:Premiéři Norska Kategorie:Předsedové politických stran Kategorie:Norští podnikatelé Kategorie:Narození 19. září Kategorie:Narození v roce 1848 Kategorie:Úmrtí 1. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1928 Kategorie:Muži