Warft (označovaný také jako Warf, Werfte, Worth, Wurt, Wurth, Wierde či Terp) je uměle navršený pahorek na pobřeží Severního moře, na němž vznikala – často opakovaně v průběhu staletí – sídla chráněná před vysokou vodou a bouřkovými přílivy. V závislosti na své velikosti mohly tyto pahorky hostit cokoli od jediné zemědělské usedlosti až po celou vesnici. Obvykle mají kruhový tvar, ačkoli se vyskytují i tvary protáhlé. Nacházejí se v bažinatých oblastech severozápadního Německa, na ostrovech typu hallig v Severním moři, v Nizozemsku a v jihozápadním Dánsku. Tyto pahorky, jejichž historie sahá až do 3. století př. n. l., představovaly dlouho před výstavbou hrází jedinou účinnou formu ochrany před záplavami.
Etymologie Warft je odvozená forma, u níž bylo k původnímu výrazu Warf připojeno koncové t. Tento výraz přitom pochází spíše ze slovesa než ze slovesa , jak se mylně často předpokládá. Naproti tomu synonymní výraz Wurt pochází z dolnoněmčiny (starosaské wurð ve významu usedlost, pozemek. Etymologicky souvisí s anglickou příponou -worth. Toto slovo nesouvisí s moderním spisovným německým výrazem Werder (případně hornoněmeckým Wörd, Wörth), který je odvozen ze starohornoněmeckého warid/werid s významem říční ostrov. V Nizozemsku se tyto stavby vyskytují především v provinciích Frísko, kde jsou známé jako terp nebo wierde a Groningen. V Dánsku se nazývají værfter. Do této skupiny patří rovněž místa uměle vyvýšená nad hladinu okolních vod pro provozní účely, což jsou Werft sloužící ke stavbě lodí a anglické slovo wharf, které označuje sklad nebo skladovací plochu.
Vesnice Umělé obytné pahorky vždy sloužily jako útočiště pro lidi i dobytek během bouřkových přílivů. Budovaly se jak pro jednotlivé zemědělské usedlosti, tak pro celé vesnice.
Konstrukce Vesnice vybudované na umělých návrších warftech mají podobné uspořádání jako vesnice typu rundling. Jejich zemědělské usedlosti jsou seskupeny do kruhu na vrcholu návrší, přičemž průčelími směřují směrem ven k úpatí návrší. Kolem návrší vede okružní cesta. Ze středu osady vybíhají pěšiny, které dále pokračují jako polní cesty do okolní zemědělské krajiny. Jelikož celé návrší funguje jako houba, nachází se v každé osadě prohlubeň připomínající rybníček zvaná fething, která slouží k zachytávání dešťové vody. Z tohoto zdroje čerpali obyvatelé vodu pro svůj dobytek. Před vybudováním hrází byla tato návrší obklopena mořskou vodou, což znemožňovalo hloubení studní mimo samotnou osadu. Pitná voda pro obyvatele se shromažďovala ve speciální nádrži zvané sood, do níž byla sváděna dešťová voda ze střech.
Historie V období nízké hladiny moře na přelomu letopočtu vznikala v bažinatých oblastech severozápadního Německa, v blízkosti pobřeží, nejprve nízko položená sídliště. Stoupající hladina vody při bouřkových přílivech si však vynutila jejich vyvýšení. Obyvatelé proto pro každý nový dům navršili kruhový pahorek vysoký přibližně jeden metr, a to ze směsi hnoje a mořského jílu. Postupným navyšováním těchto pahorků vznikaly buď pahorky pro jednotlivé usedlosti (hofwarft), nebo tzv. jádrové pahorky (kernwarft). Ve 2. a 3. století n. l. vedlo spojování těchto jednotlivých pahorků ke vzniku rozsáhlejších vesnických návrší (dorfwarft), na nichž se rozkládaly celé vesnice, jejichž příkladem jsou lokality Feddersen-Wierde a Busenwurth, situované na plošinách vyvýšených zhruba čtyři metry nad okolní terén. Poté, co byly tyto rané pahorky ve 4. a 5. století z velké části opuštěny, začali v 7. století pobřežní oblasti Dolního Saska a Šlesvicka-Holštýnska znovu osidlovat Frísové a Sasové. Opět zde v období nízké hladiny moře vznikala nízko položená sídliště, která však bylo nutné nejpozději v 9. století opět navýšit do podoby umělých pahorků. Po celé 1. tisíciletí se k navršování těchto pahorků využíval hnůj někdy překrytý jílovými drny. Od 11. století se hlavním stavebním materiálem stal jíl. Budování těchto pahorků bylo obzvláště rozšířené před zahájením výstavby ochranných hrází v bažinatých oblastech v 11. století. Do té doby totiž představovaly jedinou ochranu před ničivými bouřkovými přílivy. Na halligech zůstávají i nadále jediným způsobem ochrany před záplavami.
Příklady Podél německého pobřeží Severního moře se dodnes nachází řada bývalých vesnic tohoto typu. Mezi příklady ve Šlesvicku-Holštýnsku patří Wellinghusen v oblasti Dithmarschen a různé vesnice v Severním Frísku (například Tofting, Elisenhof, Poppenbüll a Waygaard. Velká koncentrace těchto starých vesnic na návrších se vyskytuje v obci Krummhörn ve Východním Frísku, a to zejména ve vesnici Rysum. V okrese Friesland se četné warfty nacházejí v oblasti Wangerland (např. Minsen), další pak ve svobodném městě Wilhelmshaven a v oblasti Butjadingen. V trojúhelníku mezi řekami Labe a Vezera byly podrobně zkoumány warfty v regionech Land Wursten a Land Hadeln. Původní vesnice tohoto typu lze často poznat podle místních názvů končících na -warden: Breddewarden, Eckwarden, Einswarden, Fedderwarden, Golzwarden, Hammelwarden, Langwarden a Sengwarden. Dobře zachovalou vesnicí ve Wangerlandu je Ziallerns nedaleko Hohenkirchenu. Již v roce 1937 byla prohlášena za památkově chráněnou, což zajistilo zachování jejího historického uspořádání cest a zemědělských usedlostí včetně nádrže na dešťovou vodu, která byla běžnou součástí každého warftu. V bývalém dělnickém domku je nyní umístěno informační centrum věnované těmto sídlům, které reprezentuje mnohé podobné vesnice ve Wangerlandu. Ve Wangerlandu leží také vesnice Wüppels, kde jsou kostel, škola, hostinec, chudobinec, dům kostelníka a fara jsou zde seskupeny kolem návsi.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Místní jména Kategorie:Frísko Kategorie:Typy vesnic Kategorie:Protipovodňová ochrana