Veverka berberská (Atlantoxerus getulus) je africký hlodavec z čeledi veverkovití (Sciuridae), jediný žijící druh rodu Atlantoxerus.
Systematika Veverku berberskou vědecky popsal již Carl Linné ve svém 10. vydání díla Systema naturae, které zakládá zoologickou nomenklaturu. Nynější klasifikace druh řadí do rodu Atlantoxerus Forsyth Major, 1893, původně klasifikovaného jako podrod rodu Xerus; samostatný status obou rodů se uznává již od začátku 20. století. Veverka berberská představuje jediný žijící druh svého rodu. Fosilní nálezy sice sahají časově až do miocénu a geograficky až do Číny, ale příbuzenské vztahy se žijícím druhem nejsou jasné. Veverka berberská tvoří součást tribu zemních veverek Xerini.
Výskyt Veverka berberská je druh původní v severozápadní Africe, vyskytuje se v Maroku, Alžírsku (ovšem jen na severozápadním okraji státu) a na Západní Sahaře. Nepůvodní populace se roku 1965 dostala na ostrov Fuerteventura, v roce 1996 na ostrov Gran Canaria a v roce 2006 na ostrov Lanzarote, byť vyjma populací na Fuerteventuře byly z Kanárských ostrovů veverky zdá se úspěšně vyhubeny. Areál výskytu se soustředí do pohoří Atlas, zvláště do jeho podjednotek Střední a Vysoký Atlas. Obývané nadmořské výšky se pohybují od pobřežních, resp. nížinných zón po více než 4 100 metrů, ovšem veverky běžně žijí jen do nadmořské výšky asi 2 000 metrů. Přirozený biotop představují různé skalnaté oblasti alpinských luk, lesů i pouští, oblastem bez vegetace se veverky vyhýbají. Flóra regionu zahrnuje druhy, jako jsou jalovce (Juniperus spp.), argánie trnitá (Argania spinosa) nebo sandarakovník článkovaný (Tetraclinis articulata). Veverky pronikají i do zemědělských oblastí, ne však příliš vlhkých, dobře jim slouží lidské stavby (kamenné zdi atp.).
Popis Veverka berberská dorůstá délky těla 22 až 45 cm, délky ocasu 20 až 25 cm a tělesné hmotnosti 300 až 1 100 g. Stavbou těla tak jde o středně velkou veverku se středně dlouhým ocasem, z profilu má kulatou hlavu s malýma ušima. Zbarvení hlavy, hřbetu a končetin je šedavě hnědé, místy je krycí srst černá. Podél obou boků se táhne jeden světlý pruh a pod ním světlá skvrna, méně výrazný a kratší pruh pak prochází i středem hřbetu. Oči lemují světlé kroužky. Spodní partie jsou bílé až našedlé, ocas černo-bíle pruhovaný s bílou špičkou. Srst na ocase dorůstá délky 25–30 mm, zatímco srst na hřbetě měří jen asi 3–5 mm a je spíše drsná. Končetiny jsou vybaveny ostrými drápky, první prst předních končetin je však zmenšený.
Chování Veverka berberská je denní pozemní veverka, o jejím chování v přirozeném prostředí se však ví jen omezené množství informací (větší množství terénních pozorování pochází z Fuerteventury, ale je třeba mít na paměti, že je zde druh invazní). Vrchol denní aktivity se soustředí okolo 9. hodiny ranní a 3. hodiny odpolední, zatímco nejteplejší části dne a noc veverky tráví ve vyhloubených norách mezi kameny. Ačkoli nehibernují, ve vyšších nadmořských výškách utlumují během zimy aktivitu. V norách dochází nejspíš také k páření, hojně času zde následně tráví i samice s mláďaty. Sociální skupinu může tvořit jen jedna samice a její potomstvo, ale častý je život ve volných koloniích, někdy dokonce smíšeného pohlaví (přičemž mezi jedinci bylo pozorováno společné hlídkování před predátory, jako jsou šelmy či draví ptáci). Během období rozmnožování se samci prezentují voláním z hromad kamení, kolem nichž se kumuluje trus. Samotné rozmnožovací období není striktně určeno a závisí na podmínkách, doba porodů se mezi jednotlivými regiony různí. Samice mohou mít teoreticky až tři vrhy ročně. Na Kanárských ostrovech čítají vrhy až 9 mláďat, ale obvykle bývají menší (4 mláďata). Novorozenci dosahují hmotnosti 6–9,5 g a v noře tráví asi 5–6 týdnů. Délka dožití činí dle údajů ze zajetí asi 5 let.
Veverka berberská je všežravá, ovšem v jejím jídelníčku převažuje rostlinná potrava. Konzumuje různé plody a semena, ale také trávy či kořínky, občas hmyz nebo odpadky okolo lidských sídel. Na Fuerteventuře bylo zjištěno, že loví suchozemské měkkýše, na nichž však zde není potravně závislá. V obdělávaných oblastech se veverky krmí na zemědělských plodinách.
Ohrožení Na základě vyhodnocení stavu ohrožení podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 2016 se jedná o málo dotčený druh, ve své domovině hojný a se stabilní populací (některá starší pozorování však poukazují na kolísání). V regionech mimo svůj původní areál výskytu je veverka berberská považována za škůdce. Odkazy Reference
Externí odkazy
https://animaldiversity.org/accounts/Atlantoxerus_getulus/
Kategorie:Veverkovití