Kaple Panny Marie v Quilinen ( ) je významná sakrální stavba nacházející se v srdci osady Quilinen v obci Landrévarzec, severně od města Quimper v departementu Finistère v regionu Bretaň ve Francii. Tento chrám je mezinárodně proslulý svou unikátní vnitřní malířskou výzdobou, specifickým konstrukčním řešením kleneb a především celosvětově ojedinělou architekturou své venkovní kalvárie.

Kaple vznikla v průběhu 15. století, přičemž přímé písemné prameny spolehlivě dokládají její existenci k roku 1495. V minulosti plnila důležitou funkci filiálního kostela pro spádové venkovské osady. Celý areál požívá nejvyšší státní ochrany a na seznam národních historických památek Francie (monument historique) byl oficiálně zapsán v roce 1990.

V letech 2013 až 2017 prošla budova kaple rozsáhlou a náročnou památkovou rekonstrukcí. Během těchto konzervačních prací byly v interiéru úspěšně odkryty a restaurovány vzácné, dlouho překryté goticko-renesanční nástěnné malby ze 16. století. V bezprostřední návaznosti na obnovu kostela byla v roce 2018 kompletně zrestaurována také přilehlá monumentální kalvárie.

Popis Stavba vykazuje dva konstrukční a umělecké rysy, které jsou v kontextu bretaňského stavitelství zcela raritní:

Interiér je zaklenut klenbami, které jsou zčásti vyzděny z tesaného kamene. V bretaňském sakrálním stavitelství, kde u venkovských kaplí naprosto dominovaly dřevěné bedněné podhledy, představuje toto materiálové řešení absolutní výjimku.

Místní monumentální kalvárie je vybudována na zcela anomálním trojúhelníkovém půdorysu. Na této žulové základové menze spočívají dva nad sebou vztyčené a vzájemně pootočené kamenné trojúhelníky, které ve výsledné prostorové geometrii vytvářejí plastickou Davidovu hvězdu. Tato ojedinělá kersantitová a žulová architektura slouží jako monumentální podstavec, na němž je osazeno úctyhodných 47 samostatných figurálních soch.

Původ názvu K původu pojmenování Quilinen se váží dvě odlišné interpretace:

Podle legendy pochází název ze spojení bretaňských slov Ki (pes) a ar linen (čára, linie). Vypráví se o psovi, který svým pohybem zázračně posunul čáru vytyčenou na zemi, a určil tak definitivní stavební půdorys budoucí kaple.

Jazykovědec Bernard Tanguy ve svém Slovníku názvů obcí, filiálek a farností departementu Finistère uvádí vědecké vysvětlení. Název „Quillinen“ je podle něj přímým jazykovým ekvivalentem jména velšského světce Celynina. Tento svatý je uctíván například ve velšském Llanpumsaintu (hrabství Carmarthenshire) a jeho kult je v bretaňském prostoru doložen také v lokalitě Saint-Quilinan-Bihan u obce Louargat (departement Côtes-d'Armor).

Historie Ačkoliv se do současnosti nedochovaly žádné přímé písemné prameny detailně popisující samotný průběh zakládání chrámu, s vysokou pravděpodobností byl vztyčen na místě starší, zaniklé svatyně. Tuto hypotézu potvrzují nálezy druhotně použitých kamenných prvků v obvodovém zdivu. Současná kaple vznikla ve dvou po sobě jdoucích fázích během 15. století. Stavebně-historické indicie ukazují, že hlavní loď byla kompletně dokončena ještě před rokem 1449. Vnější erbovní štít Jana z Lespervez, který vykonával úřad quimperského biskupa v letech 1451 až 1472, poskytuje přesné chronologické vodítko pro datování počátků výstavby presbytáře (chóru) a severního ramene příčné lodi.

Zaniklá heraldická výzdoba v horní části hlavního východního okna, která v minulosti obsahovala znaky bretaňského vévodství, naznačuje přímou ochranu ze strany samotných bretaňských vévodů. Přítomnost sedmi kosočtverců na hlavním klenebním svorníku zase dokládá patronát mocného knížecího domu Rohanů, jemuž patřilo sousední lenní panství Quéménet-Even.

Hlavními zakladateli a staviteli chrámu však byli příslušníci lokálního šlechtického rodu Kerguelenů, jejichž heraldické stopy se v budově nacházejí v mimořádném množství. Isabeau z Quistinicu přinesla sňatkem z roku 1413 svému manželovi Guillaumovi z Kerguelenu panství Keranroc´h a s ním spojená patronátní a přednostní práva v tehdejším filiálním kostele v Quilinen. Současnou reprezentativní budovu nechal vystavět až jejich syn Guillaume II. z Kerguelenu, který se v roce 1449 oženil s Blanche de Launay, dědičkou statků Penanjeun v Briecu. Jejich alianční erby zdobí interiér chrámu, který byl definitivně dokončen a předán k užívání před rokem 1495.

Tento filiální chrám byl původně obklopen historickým hřbitovem, který prošel celkovou terénní a architektonickou reorganizací v roce 1785. Zásadní koncepční změnu přinesl rok 1868. Tehdejší diecézní architekt Joseph Bigot nechal kompletně demontovat původní věžovou zvonici, která staticky spočívala nad vnitřním triumfálním obloukem, a nechal ji v plném rozsahu nově vztyčit nad západním štítovým průčelím, což dalo exteriéru kaple nynější vertikální ráz.

V noci z 15. na 16. října 1987 zasáhl bretaňský region ničivý orkán, který způsobil rozsáhlé materiální škody na střeše i statice kaple. Tyto škody si vyžádaly zahájení mimořádně náročných, státem financovaných záchranných prací. Generální rekonstrukce celého areálu započala v roce 2013 a byla úspěšně završena v roce 2017.

Tato obnova přinesla dva naprosto zásadní objevné momenty mezinárodního významu:

Na jižní stěně presbytáře byla odborně odkryta a zakonzervována raritní, v celoevropském kontextu vzácná fresková malba zachycující ikonografický motiv Kola Štěstěny pocházející ze 16. století.

V prostoru severní kaple byl kompletně odkryt a restaurován ucelený soubor monumentálních nástěnných maleb v raně barokním slohu, které nesou přesnou dataci do roku 1621.

Památková ochrana První stupeň památkové ochrany obdržel objekt dne 5. října 1925, kdy byl zapsán do doplňkového soupisu historických památek. Celý posvátný okrsek byl následně prohlášen za národní historickou památku na základě komplexního úředního výnosu ze dne 9. října 1990. Nejvyšší status ochrany (monument historique) se plně vztahuje na samotnou budovu kaple, její gotické a raně barokní nástěnné malby, sousední monumentální hvězdicovou kalvárii, kompletní historickou dlažbu, pozemky dotčené parcely a rovněž na samostatně stojící poutní studánku Notre-Dame-de-Quilinen.

Exteriér Obvodové stěny celého chrámového komplexu jsou vyzděny z lokálního materiálu – z trvanlivých žulových kvádrů a vrstvené břidlice.

Jižní portál

Přibližně ve středu jižní stěny hlavní lodi je situován umělecky hodnotný jižní portál. Tento vstup je tvořen dvojicí sdružených dveřních otvorů zaklenutých půlkruhovým obloukem, které jsou vizuálně i konstrukčně sjednoceny pod společnou vnější gotickou archivoltou s lomeným obloukem. Celá tato kompozice je v nejvyšším bodě završena reprezentativním vimperkem s bohatě zdobeným kamenným fleuronem. Kamenný tympanon tohoto portálu zdobí vzácná, z vápence vytesaná třífigurová sochařská kompozice zobrazující novozákonní výjev Zvěstování Panny Marie.

Průčelí a západní fasáda

Západní čelní průčelí kaple je po stranách staticky zajištěno a zpevněno dvojicí robustních opěrných pilířů. V jeho ose je proražen vstupní portál, nad nímž se zvedá velké okno se sdruženými gotickými kružbami a lomeným obloukem.

Věžová zvonice V období výstavby kaple v 15. století bylo v bretaňském regionu architektonickým zvykem umísťovat věžovou zvonici přímo nad střed samotné budovy. Tuto původní dispozici v interiéru dodnes spolehlivě dokládají mimořádně masivní a zesílené vnitřní nosné pilíře a rovněž přítomnost technologických otvorů v kamenné klenbě, jimiž v minulosti procházely provazy určené k ručnímu zvonění. V exteriéru se tato historická poloha propisuje do podoby středových opěrných pilířů, které jsou oproti ostatním nápadně mohutnější. Současná věžová zvonice, situovaná ve štítu (pignonu) nad západním průčelím, pochází z roku 1868 a jejím autorem je tehdejší diecézní architekt Joseph Bigot.

Interiér kaple Vnitřní prostor kaple je uspořádán do asymetrického půdorysu ve tvaru písmene „L“ (či tvaru tesařského úhelníku). Celá architektonická dispozice se skládá z hlavní lodi, severní boční lodi, navazujícího presbytáře (chóru) a k němu kolmo přisazené šlechtické kaple, která tvoří boční rameno celého komplexu.

Konstrukce klenby a krovu šlechtické kaple Šlechtická kaple vyniká ojedinělým technickým a materiálovým řešením zastropení. Na rozdíl od většiny bretaňských venkovských staveb, které využívaly výhradně dřevěné bednění, je tento prostor zaklenut kamennou křížovou klenbou, jejímiž nosná žebra a masivní svorníky jsou vytesány z žuly. Nad touto kamennou klenbou se tyčí autenticky dochovaný středověký dřevěný krov, který vykazuje vysokou úroveň tesařského řemesla 15. století.

Klenba presbytáře (chóru) Prostor samotného kněžiště je zaklenut těžkou kamennou klenbou. Profilovaná gotická žebra se sbíhají do mohutných, bohatě zdobených středových svorníků s heraldickými motivy zakladatelských rodů. Tato konstrukce staticky i vizuálně potvrzuje mimořádný materiálový luxus tohoto šlechtického založení.

Hlavní loď Na rozdíl od kamenných kleneb presbytáře je hlavní loď zastropena podstatně lehčí dřevěnou bedněnou klenbou. Prostor lodi je konstrukčně rozčleněn do tří klenebních polí a po své levé straně je lemován jedinou postranní boční lodí, která je situována výhradně na severní straně.

Presbytář Kněžiště chrámu je zakončeno tradičním plochým závěrem. Celý tento prostor je zastropován čtyřdílnou kamennou žebrovou křížovou klenbou, jejíž profilovaná žebra přenášejí tlak do obvodových zdí.

Boční loď Severní boční loď je stejně jako hlavní loď zastropena lehkým dřevěným bedněním, které barevně i materiálově sjednocuje celý prostor určený pro věřící.

Šlechtická kaple Impozantní šlechtická kaple, která patřila rodu Penanjeun-Launay, se nachází kolmo na severní straně presbytáře (chóru). Je zaklenuta žulovou žebrovou klenbou o dvou klenebních polích. Tato masivní kamenná konstrukce demonstruje mocenské a společenské postavení zakladatelské rodiny v rámci zdejší farnosti.

Mobiliář Gotický kostel v Quilinen ukrývá cenný soubor historického vybavení a sakrálních plastik: Zaniklé zvonové kolo: Kaple v minulosti disponovala vzácným liturgickým zvonovým kolem. Kanovník Jean-Marie Abgrall na konci 19. století zaznamenal, že toto zařízení leží „v koutě kostela v zadní části severního transeptu, zcela zbavené svých zvonků. Na stěně je patrná již pouze dřevěná konstrukce, která toto zvonové kolo v minulosti nesla“. Hagiografická kolekce soch: Interiér chrámu je vyzdoben řadou cenných samostatně stojících plastik a sousoší. Patří sem sochy svatého Kadoka (Cadoc), svatého Šebestiána, svatého Rocha a svatého Guénoléa. Mimořádné úctě se těší socha korunované Panny Marie s Ježíškem v náručí (Vierge couronnée avec l'Enfant Jésus). Narativní sousoší: Vnitřní prostory doplňují dvě významná narativní sousoší – sousoší svatého Iva stojícího mezi bohatým a chudým a monumentální scéna Oplakávání Krista (Déploration du Christ). Triumfální trám: Prostor pod triumfálním obloukem na rozhraní hlavní lodi a kněžiště doplňuje vyřezávaný triumfální trám nesoucí skupinu Ukřižování.

Okenní vitráže Nové okenní vitráže v kapli byly osazeny v roce 2017 při zakončení celkové generální obnovy objektu. Jejich autorem a realizátorem je renomovaný quimperský sklářský mistr a vitrážista Antoine Le Bihan.

Vzácné hlavní chórové okno v plochém závěru presbytáře rovněž pochází z uměleckých dílen rodiny Le Bihan. Ikonograficky zachycuje figuru Panny Marie z Quilinen (Notre-Dame de Quilinen), která je zpodobněna v centrální pozici mezi dvěma anděly a postavou svatého Guénoléa.

Kalvárie Monumentální hřbitovní kalvárie v Quilinen, vybudovaná v průběhu 16. století, nese trojici křížů, jimž dominuje centrální kříž s Ukřižovaným Kristem. Celá tato kamenná kompozice je po svém obvodu osazena bohatou sochařskou výbavou zahrnující postavy dvanácti apoštolů a dalších světců, mezi nimiž vyniká plastika svatého Iva a umělecky hodnotná Pietá (Panna Maria s tělem Kristovým).