Varlaam (světským jménem: Grigorij Stěpanovič Šišackij; 23. března 1750 Krasylivka – 23. července 1820 Novhorod-Siverskyj) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup mogilevský a vitebský.
Život Narodil se 23. března 1750 ve vesnici Krasylivka v Kyjevském pluku v rodině maloruského usedlíka.
Vzdělání získal v Perejaslavském semináři a poté na Kyjevské duchovní akademii.
Jako nejlepší žák akademie byl z rozhodnutí carevny vyslán do Itálie „k dalšímu zdokonalení ve vědách“. Vzhledem k vojenským událostem v Itálii se však vrátil do Kyjeva, aniž dorazil do Říma. Byl jmenován učitelem Perejaslavského semináře.
V roce 1776 byl postřižen do mnišství a ustanoven prefektem semináře.
Od roku 1780 byl igumenem Mošnogorského monastýru v minské eparchii. Brzy však kvůli nemoci získal uvolnění z funkce a přestěhoval se do Perejaslavského Michajlovského monastýru, kde asi dva roky žil bez úřadu. Poté byl jmenován igumenem téhož monastýru.
Od roku 1785 byl rektorem Perejaslavského semináře. Téhož roku byl v souvislosti se zrušením perejaslavské eparchie a semináře převeden na místo rektora Novgorodsko-severského semináře.
V roce 1787 byl vyslán do Polska, kde spravoval monastýr Svatého Ducha ve Vilniusu a byl „starším všech vilnouských monastýrů“. O dva roky později byl v důsledku povstání, které vypuklo v Polsku, nucen uprchnout do Ruska.
Dne 22. srpna 1791 byl povýšen do hodnosti archimandrity Novgorodského Vjažického monastýru.
Dne 26. května 1794 byl Nejsvětějším synodem vyslán k minskému biskupovi Viktorovi (Sadkovskému), aby mu pomáhal při sjednocování řeckokatolíků s pravoslavím. Zároveň byl jmenován představeným Djatlovického Spaso-Preobraženského monastýru.
Později, vzhledem k těžké nemoci biskupa Viktora, Varlaam vedl celou záležitost sjednocování na Volyni.
Dne 3. června 1795 byl rozhodnutím synodu vysvěcen na biskupa žytomyrského, vikáře minské eparchie.
Od 16. října 1799, v souvislosti se zřízením samostatné volyňské eparchie, byl biskup Varlaam jmenován biskupem volyňským a žytomyrským.
Ve své eparchii horlivě pracoval. Z jeho péče byl otevřen Volyňský duchovní seminář, kterému věnoval mimořádnou pozornost. Dne 16. června 1805 byl vyznamenán Řádem svaté Anny I. stupně.
Dne 20. prosince 1805 byl jmenován biskupem mogilevským a 23. května 1808 povýšen do hodnosti arcibiskupa.
Během vlastenecké války roku 1812, kdy byl Mogilev obsazen francouzskými vojsky, složil arcibiskup Varlaam dne 14. července 1812 v katedrálním chrámu přísahu věrnosti Napoleonovi a nařídil duchovenstvu v celé eparchii, aby učinilo totéž. Přísahu složily dvě třetiny duchovenstva.
Varlaamova zrada je do určité míry omlouvána tím, že chtěl zachovat klid ve své eparchii. Když se chystal přísahat Napoleonovi, řekl svému sekretáři: „Ty si myslíš – řekl mu biskup – že Rusko bude šťastné? Nuže, ať je šťastné; já jediný pak budu nešťastný!“
Při ústupu Napoleonových vojsk nebyl Mogilev vypálen, jako tomu bylo v případě jiných ruských měst.
Dne 5. prosince 1812 nařídil car Alexandr I. Varlaama odstranit ze správy eparchie a prostřednictvím rjazaňského arcibiskupa Feofilakta (Rusanova) provést na místě „nejdůkladnější vyšetření“ jeho jednání během francouzské okupace Mogileva.
Dne 1. května 1813 car schválil zprávu Nejsvětějšímu synodu o zbavení arcibiskupa jeho biskupské hodnosti a kněžství.
Obřad sesazení z hodnosti provedl arcibiskup Michail (Děsnickij) dne 29. června 1813 (podle jiných údajů 12. června) v katedrálním Spaso-Preobraženském chrámu v Černigově. Poté byl Varlaam poslán jako prostý mnich do Novgorodsko-severského Spaso-Preobraženského monastýru.
Po svém sesazení z duchovní hodnosti Varlaam neustále proléval slzy. V posledních letech života se stal podrážděným a v důsledku pláče ztratil zrak.
Zemřel 23. července 1820 v Novgorodu-Severském. Byl pohřben u Novgorodsko-severského Spaso-Preobraženského monastýru.
Na Volyni a na některých místech černigovské eparchie se tradovalo, že car Alexandr I. chtěl Varlaama omilostnit a dokonce mu nabízel, že mu vrátí biskupskou hodnost. Varlaam však údajně, zdrcený nemocemi a slepotou, toto odmítl a vyjádřil přání nést až do konce života zasloužený trest.
Dne 25. července 1935 bylo rozhodnutím Moskevského patriarchátu č. 85 zrušeno zbavení arcibiskupa Varlaama jeho hodnosti:
„Rozhodnutí bývalého Svatého vládnoucího synodu ze dne 20. dubna 1813 o zbavení mogilevského arcibiskupa Varlaama Šišackého hodnosti a kněžství, jakožto rozhodnutí vynesené z politických důvodů a pod tlakem politické situace, v plném rozsahu zrušit, uznat Přeosvíceného arcibiskupa Varlaama za zemřelého v biskupské hodnosti a proto za něj konat zádušní vzpomínku jako za arcibiskupa.“
Historik Alexandr Mazyrin při komentování tohoto rozhodnutí konstatuje:
„Tím, že metropolita Sergij zrušil uvedené rozhodnutí Svatého synodu ‚jako vynesené z politických důvodů a pod tlakem politické situace, jasně naznačil, jak je třeba přistupovat k jeho vlastním rozhodnutím, která byla rovněž založena na politických motivech.“
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 23. března Kategorie:Narození v roce 1750 Kategorie:Narození v Černihivské oblasti Kategorie:Úmrtí 23. července Kategorie:Úmrtí v roce 1820 Kategorie:Úmrtí v Novhorodě-Siverském