Manuel Álvarez Bravo (4. února 1902 – 19. října 2002) byl mexický umělecký fotograf a jedna z nejvýznamnějších osobností latinskoamerické fotografie 20. století. Narodil se a vyrůstal v Mexico City. Ačkoli navštěvoval kurzy umění na Academia Nacional de Bellas Artes, fotografii se učil sám. Jeho kariéra trvala od konce 20. let do 90. let 20. století, přičemž umělecký vrchol připadl na období mezi 20. a 50. lety 20. století. Jeho charakteristickým znakem jako fotografa bylo zachycovat obrazy obyčejných věcí ironickým nebo surrealistickým způsobem. Jeho raná tvorba byla založena na evropských vlivech, ale brzy byl ovlivněn mexickým hnutím muralismu a tehdejším obecným kulturním a politickým tlakem na redefinování mexické identity. Odmítl malebnost a používal prvky, aby se vyhnul stereotypizaci. Měl řadu výstav svých děl, pracoval v mexické kinematografii a založil nakladatelství Fondo Editorial de la Plástica Mexicana. Za svou práci získal řadu ocenění, většinou po roce 1970. Jeho práce byla v roce 2017 oceněna zařazením do mezinárodního registru UNESCO Paměť světa.
Život Álvarez Bravo se narodil v Mexico City 4. února 1902. Jeho otec byl učitel, ale věnoval se malířství, hudbě, inscenoval několik divadelních her a jeho dědeček byl profesionální portrétista. Díky tomu se Alvarez Bravo s tímto médiem setkal již v raném věku. Vyrůstal v historickém centru Mexico City za katedrálou, v jedné z mnoha bývalých koloniálních budov přestavěných na byty pro střední a nižší třídu města. Bylo mu osm let, když začala mexická revoluce. Jako dítě slyšel střelbu a narazil na mrtvá těla. To mělo pozdější vliv na jeho fotografii.
V letech 1908 až 1914 Alvarez Bravo navštěvoval základní školu v internátní škole Patricia Saénze v Tlalpanu, ale ve dvanácti letech musel školu opustit, když mu zemřel otec. Nějakou dobu pracoval jako úředník ve francouzské textilní továrně a později na mexickém ministerstvu financí. Nějakou dobu po večerech studoval účetnictví, poté však začal navštěvovat kurzy umění na Academia Nacional de Bellas Artes. Alvarez Bravo se setkal s Hugem Brehmem v roce 1923 a svůj první fotoaparát si koupil v roce 1924. Začal s tím experimentovat, s pomocí rad od Brehmeho a předplatného fotografických časopisů. V roce 1927 se setkal s fotografkou Tinou Modottiovou. Álvarez Bravo obdivoval práci Modottiové v časopisech jako Forma a Mexican Folkways ještě předtím, než se setkali. Seznámila ho s řadou intelektuálů a umělců v Mexico City, včetně fotografa Edwarda Westona, který ho povzbudil, aby v tomto řemesle pokračoval.
Během svého života se Alvarez Bravo oženil třikrát, přičemž všechny tři jeho manželky byly fotografkami. Jeho první manželkou byla Lola Alvarez Bravo, se kterou se oženil v roce 1925, právě když začínal svou kariéru nezávislého fotografa. Naučil ji řemeslu, ale nedosáhla takové proslulosti jako on. Měli jednoho syna, Manuela, a rozešli se v roce 1934. Jeho druhou manželkou byla Doris Heyden a třetí francouzská fotografka Colette Álvarez Urbajtel.
V roce 1973 daroval svou osobní sbírku fotografií a fotoaparátů Instituto Nacional de Bellas Artes. Mexická vláda zakoupila dalších 400 fotografií pro Museo de Arte Moderno.
Zemřel 19. října 2002 ve věku sto let.
Kariéra náhled| Centro Fotográfico Álvarez Bravo na Institutu grafických umění v Oaxace náhled|Justo Sueño (Well-earned Sleep) by Manuel Álvarez Bravo, 1966, gelatin silver print, Honolulu Museum of Art náhled|Planta Cimarrona by Manuel Álvarez Bravo, 1963, gelatin silver print, Honolulu Museum of Art.jpg
Álvarez Bravo se ve své fotografické kariéře věnoval od konce 20. let 20. století do 90. let 20. století. Vznikla v desetiletích po mexické revoluci (20. až 50. léta 20. století), kdy v zemi docházelo k významné tvůrčí produkci, z velké části sponzorované vládou, která chtěla prosadit novou mexickou identitu založenou jak na modernosti, tak na domorodé minulosti země.
Ačkoli fotografoval již na konci 20. let 20. století, v roce 1930 se stal nezávislým fotografem na plný úvazek a opustil své zaměstnání ve státní správě. Ve stejném roce byla Tina Modottiová deportována z Mexika za politické aktivity a Alvarezu Bravovi zanechala svůj fotoaparát a práci v časopise Mexican Folkways. Pro tento magazín začal Alvarez Bravo fotografovat díla mexických muralistů a dalších malířů. Během zbytku 30. let si vybudoval kariéru. V roce 1933 se na natáčení filmu „Redes“ setkal s fotografem Paulem Strandem a krátce s ním spolupracoval. V roce 1938 se setkal s francouzským surrealistickým umělcem André Bretonem, který propagoval dílo Alvaréze Brava ve Francii a vystavoval ho tam. Později Breton požádal o fotografii na obálku katalogu k výstavě v Mexiku. Alvarez Bravo vytvořil dílo „La buena fama durmiendo“ (Dobrá pověst spí), které mexická cenzura odmítla kvůli nahotě. Fotografie však byla poté mnohokrát reprodukována.
Alvarez Bravo vyškolil většinu příští generace fotografů včetně Nacha Lópeze, Héctora Garcíi a Graciely Iturbide. V letech 1938 až 1939 vyučoval fotografii na Escuela Central de Artes Plásticas, nyní Národní umělecké škole (UNAM). Ve druhé polovině 60. let vyučoval na Centro Universitario de Estudios Cinematográficos.
V letech 1943 až 1959 pracoval v mexickém filmovém průmyslu a natáčel statické záběry, což ho přimělo k experimentování s kinematografií. V roce 1949 spolupracoval s José Revueltasem na experimentálním filmu s názvem Coatlicue. V roce 1957 pracoval na tvorbě fotografií pro film Nazarín od Luise Buñuela.
Jeho kariéra zahrnovala více než 150 samostatných výstav a účast na více než 200 kolektivních výstavách. V roce 1928 byla jeho fotografie vybrána k vystavení v prvním mexickém salonu fotografie (Salón Mexciano de la Fotografía). Jeho první samostatná výstava se konala v roce 1932 v Galerii Posada v Mexico City. V roce 1935 vystavoval s Henri Cartier-Bressonem v Palacio de Bellas Artes s katalogovými texty od Langstona Hughese a Luise Cardozy y Aragón. V roce 1940 byla jeho práce součástí surrealistické výstavy Andrého Bretona v galerii patřící Inés Amor. Edward Steichen vybral tři Bravovy snímky pro výstavu Lidská rodina v MoMA v roce 1955, která byla vystavena po celém světě a viděla ji více lidí než kteroukoli jinou doposud. V roce 1968 se v Palacio de Bellas Artes konala retrospektiva čtyř desetiletí díla Alvareze Brava. V roce 1971 vystavoval v Pasadena Art Museum a Museum of Modern Art v New Yorku, v roce 1978 v Corcoran Gallery of Art ve Washingtonu, v roce 1983 v Izraelském muzeu v Jeruzalémě a v roce 1985 v Národní knihovně v Madridu. V letech 1994 až 1995 byla výstava Evidencias de lo invisible, cien fotografías (Důkazy neviditelného, sto fotografií) prezentována v Muzeu výtvarných umění v Novém Dillí, v Císařském paláci v Pekingu a v Kulturním centru Belém v Lisabonu. V roce 2001 uspořádalo Muzeum J. Paula Gettyho v Los Angeles retrospektivu jeho díla.
Jeho první publikace se datuje do roku 1945, kdy napsal knihu „El arte negro“. Jeho fotografie se během jeho kariéry objevily v mnoha publikacích, včetně knihy México: pintura de hoy od Luise Cardozy y Aragón v roce 1964. V roce 1982 spolu s Octaviem Pazem napsal a poskytl fotografie pro knihu Instante y revelación (Okamžitě a odhalení). V roce 1959 založil s Leopoldem Méndezem, Gabrielem Figueroou, Carlosem Pellicerem a Rafaelem Carrillem Fondo Editorial de la Plástica Mexicana, které vydává knihy o mexickém umění. Většinu 60. let strávil tímto projektem, což ho uvrhlo do relativní neznáma až do 70. let, kdy byla jeho díla opět široce vystavována.
Prvním významným oceněním Alvareze Brava za jeho fotografii byla první cena za snímek dvou milenců na lodi na Feria Regional Ganadera v Oaxace. V roce 1931 získal první cenu v soutěži sponzorované společností La Tolteca s obrazem s názvem La Tolteca. Diego Rivera byl jedním z porotců. Zbytek jeho ocenění přišel až v 70. letech. Patří mezi ně cena Eliase Souraskyho za umění v roce 1974, Premio Nacional de Arte a Guggenheimovo stipendium v roce 1975, nominace na Řád umění a literatury francouzskou vládou v roce 1982, cena Hasselblad v Göteborgu ve Švédsku v roce 1984, cena Master of Photography od Mezinárodního centra fotografie v New Yorku v roce 1987, mezinárodní cena Huga Erfurtha za fotografii a cena Agfa Gevaert v Leverkusenu v Německu v roce 1991, nominace na Creador Emérito organizací CONACULTA v roce 1993 a zlatá medaile od Národního uměleckého klubu v New Yorku spolu s Leica Medal of Excellence a Velkým křížem za zásluhy v Portugalsku v roce 1995.
Alvarez Bravo pokračoval ve fotografování až do své smrti. Asi rok před svou smrtí, když už nemohl cestovat, fotografoval akty. Prohlásil, že „to nebyl ten druh práce, na kterou by si člověk mohl stěžovat.“
Významné sbírky jeho děl existují v Mexiku a Spojených státech. Centro Fotográfico Álvarez Bravo je neziskové sdružení založené v roce 1996 Franciscem Toledem ve městě Oaxaca. Obsahuje šest sálů pro dočasné výstavy jeho fotografií i děl jiných autorů. Má knihovnu specializující se na fotografii a stálou sbírku 4 000 fotografií od Álvareze Brava a dalších významných fotografů. Druhou je sbírka fotografií, kterou Alvarez Bravo začal v roce 1980 sám shromažďovat pro Fundación Cultural Televisa. Jedná se o 2 294 obrazů, které jsou nyní v péči Kulturního centra Casa Lamm v Mexico City, kde pro ně vybudovali speciální trezor. Od jeho smrti fotoarchiv v Casa Lamm nadále přijímá žádosti o reprodukce fotografií z Mexika i ze zahraničí a zároveň poskytuje pomoc badatelům, kteří se zabývají fotografem a dobou, ve které žil. Mimo Mexiko se dvě významné sbírky nacházejí v Muzeu J. Paula Gettyho v Los Angeles a v Muzeu Nortona Simona v Pasadeně.
V roce 2005 byl Alvarez Bravo posmrtně uveden do Mezinárodní síně slávy fotografie a jejího muzea.
Alvarez Bravo byl oceněn službou Google Doodles 4. února 2013, v den, kdy by oslavil 111. narozeniny. Google byl spuštěn v Mexiku.
Umění Byl průkopníkem umělecké fotografie v Mexiku a nejvýznamnější osobností latinskoamerické fotografie 20. století. Jeho dílo dosáhlo tvůrčího vrcholu od 20. do 40. let 20. století.Mraz, s. 6 Při rozvíjení svého řemesla si uvědomoval obtíže fotografického média, jako je neschopnost zachytit minulost a obtížnost vyhnout se stereotypům.
Jeho hlavními náměty byly akty, lidové umění a rituály, zejména pohřby a dekorace, výlohy obchodů, městské ulice a každodenní interakce. Ačkoli většinu své práce vykonával v Mexico City, Diego Rivera ho povzbuzoval k návštěvě měst a venkovských oblastí. Fotografie Alvareze Brava téměř nikdy nezobrazují prvky politické moci, místo toho dávají přednost tématům souvisejícím s každodenním životem. Většina jeho subjektů je bezejmenná.Tejada, p.113-114 Kromě svých hlavních námětů vyhledával také určité textury, zejména povrchy stěn a podlah. Jedním z příkladů je „Vlasy na dlaždicích“ s dlouhým pramenem vlnitých vlasů na dlaždicové podlaze s hvězdicovým a křížovým vzorem.Tejada, s. 116
Používal velkoformátové fotoaparáty, které zachytily více detailů. Více se však zajímal o snímky, které fotografoval, než o technickou kvalitu svých tisků. Skladby byly obecně vynikající a obrazy poetické. Své fotografie označoval názvy, aby je odlišil. Názvy jeho fotografií jsou často založeny na mexické mytologii a kultuře.