náhled|Schweizerhaus v Klein Glienicke blízko Berlína, navržený Ferdinandem von Arnim v roce 1867
Švýcarský styl (německy: Schweizerstil, norsky: sveitserstil) je architektonický styl pozdního historismu, inspirovaný horskými chatami, tzv. chaletami ve Švýcarsku a v dalších alpských zemích střední Evropy. Pro styl jsou typické široké střechy a bohatě zdobené fasády s dřevěnými balkóny a vyřezavanými ornamenty. Styl se rozšířil v Německu, Rakousku-Uhersku, Itálii, Francii a Skandinávii během období Belle Époque v druhé polovině 19. století, zejména v lázeňských střediscích.
Historie Švýcarský styl vznikl v období německého romantismu na přelomu 18. a 19. století, kdy krajinářský styl Anglického parku inspiroval vznik zahrad a sídel v Německu, například jako Desavsko-wörlitzskou zahradní říši. V Evropě se těšil tento styl velké oblibě u movitých šlechticů, kteří byli ohromeni „jednoduchým životem“ lidí žijících v horách. Styl se poté rozšířil v německém pohoří Harz a také v okolí Drážďan, následně i do sousedních severních čech. Jako „moderní“ stavební styl ovlivnil také architekturu letovisek podél pobřeží Baltského moře, například v Binzu na Rujáně. Kolem roku 1900 byly tyto designové prvky využívány při stavbě četných měšťanských rodinných domů, ale také významnými architekty, jako byl Heinrich von Ferstel, při výstavbě větších vil a hotelů. Styl se následně šířil díky prvním vlnám turismu bohatých lidí ze severu a západu Evropy a na konci 19. a počátku 20. století se stal populárním i v dalších částech Evropy a Severní Ameriky, prosadil se zejména v architektuře Norska, Islandu a Nizozemska a v architektuře venkovských sídel ve Švédsku a v Cincinnati (Ohio, USA).
Charakteristika Tento styl se vyznačuje: sedlovými střechami se širokými okapy odkrytými nosnými trámy, včetně velkých konzol dekorativními řezbami a lištami balkóny velkými okny palubkovým obložením, obvykle natřeným a často v jasných barvách
Galerie
Reference
Kategorie:Architektonické styly Kategorie:Moderní architektura