Kyselina tetrahydrokanabinolová (zkratka THCA, přesněji Δ9-THCA-A, někdy též 2-karboxy-THC; anglicky tetrahydrocannabinolic acid) je přírodní kyselý kanabinoid (fytokanabinoid) vyskytující se v konopí. Je chemickým prekurzorem tetrahydrokanabinolu (THC), hlavní psychoaktivní látky konopí. THC z ní vzniká odštěpením karboxylové skupiny, tedy dekarboxylací. Na rozdíl od THC samotná THCA podle dostupných poznatků u lidí psychoaktivní účinky nevyvolává. Sama THCA mezinárodně kontrolovanou látkou není a státy k ní přistupují různě: některé ji zařadily mezi kontrolované látky, jinde se posuzuje hlavně to, zda se započítává do limitu pro obsah THC.
V rostlině může THCA tvořit až 90 % „total THC“. Při skladování a fermentaci se pozvolna mění na THC, rychle pak při zahřátí, například při kouření, vaporizaci nebo pečení. Ani tehdy však přeměna nemusí proběhnout úplně. Předpisy Švýcarska a dalších evropských zemí proto podle studie z roku 2005 vyžadovaly při kontrolách stanovit „Total THC“, do něhož se kromě volného THC započítává i THC, které může vzniknout z THCA. Americké předpisy ho počítají jako THC + 0,877 × THCA; koeficient odpovídá poměru molárních hmotností THC a THCA, protože se při dekarboxylaci odštěpuje oxid uhličitý. Jednotný celosvětový postup, jak přeměnu THCA během analýzy zohlednit ve výsledku, však podle příručky Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu z roku 2009 stanoven nebyl. V roce 2022 vydal Úřad OSN pro drogy a kriminalitu revidovanou příručku doporučených metod. Podle ní plynová chromatografie bez derivatizace stanoví „total THC“, které většina právních systémů považuje za rozhodující; pokud se mají obsahy THC a THCA uvádět odděleně, je při plynové chromatografii nutná předchozí derivatizace. Odděleně je lze stanovit také kapalinovou chromatografií, která vzorek nezahřívá.
Pojmy Kolem THCA se používá několik pojmů, které se snadno zaměňují.
THC (Δ9-THC) V užším smyslu (−)-trans-Δ9-tetrahydrokanabinol, systematicky (6aR,10aR)-6,6,9-trimethyl-3-pentyl-6a,7,8,10a-tetrahydro-6H-benzo[c]chromen-1-ol, hlavní psychoaktivní látka konopí (sumární vzorec C21H30O2, molární hmotnost 314,46 g/mol, CAS 1972-08-3). Působí jako parciální agonista kanabinoidních receptorů CB1 a CB2. Jako léčivo nese mezinárodní nechráněný název dronabinol. Δ1-THC Alternativní označení téže látky podle monoterpenového číslování uhlíků. Stereochemické varianty Δ9-THC má dvě chirální centra (uhlíky 6a a 10a), a existují proto čtyři stereoizomery: (−)-trans, (+)-trans, (−)-cis a (+)-cis. V konopí se přirozeně vyskytuje pouze (−)-trans-Δ9-THC, zbylé tři byly připraveny synteticky. Úmluva OSN o psychotropních látkách z roku 1971 uvádí v seznamu II Δ9-THC a jeho stereochemické varianty. Izomery THC Látky se stejným sumárním vzorcem, které se liší polohou dvojné vazby, například Δ8-THC. Úmluva z roku 1971 jich v seznamu I uvádí šest, a to včetně jejich stereochemických variant. THCA Kyselá forma a biosyntetický prekurzor THC. Rostlina ji tvoří z kyseliny kanabigerolové a hromadí v žláznatých trichomech, kde tvoří až 90 % „total THC“. U lidí nevyvolává intoxikaci a mezinárodně není kontrolovanou látkou. K receptorům CB1 a CB2 má podle studie z roku 2017 jen malou afinitu. THCA-A a THCA-B Dvě izomerní formy kyseliny. V konopí převažuje forma A s karboxylovou skupinou v poloze 2 (podle číslování systematického názvu), vzácnější forma B ji má v poloze 4. Kanabidiol (CBD) Kanabinoid se stejným sumárním vzorcem jako THC, tedy jeho izomer. V rostlině vzniká z kyseliny kanabidiolové (CBDA) obdobně jako THC z THCA. Podle Světové zdravotnické organizace nemá v čisté podobě potenciál ke zneužívání a mezi kontrolované látky zařazen není; mezinárodní kontrole podléhají konopné extrakty a tinktury, které ho obsahují. „Total THC“ Pojmem „total THC“ se označuje vypočtená hodnota, která vyjadřuje potenciální obsah THC ve vzorku po úplné dekarboxylaci THCA. Nejde o přímo naměřený obsah THC, ale o součet volného THC a přepočteného množství THCA; americké předpisy jej počítají jako THC + 0,877 × THCA. Koeficient odpovídá poměru molárních hmotností obou látek, protože se při dekarboxylaci odštěpí oxid uhličitý. Vzorec předpokládá úplnou přeměnu, a vyjadřuje tedy teoretické maximum. Při plynové chromatografii bez derivatizace se vzorek zahřeje v injektoru a THCA se převede na THC, přičemž výtěžek dekarboxylace závisí na teplotě a geometrii injektoru. Úřední metoda Evropské unie pro stanovení obsahu Δ9-THC v odrůdách technického konopí je rovněž založena na plynové chromatografii bez derivatizace, takže samotný obsah THCA jí stanovit nelze a výsledek může „total THC“ podhodnotit; předpisy EU přitom hodnotí pouze obsah Δ9-THC.
Výskyt a biosyntéza THCA se tvoří a hromadí v žláznatých trichomech na květech a listech konopí. Dříve se předpokládalo, že vzniká cyklizací kyseliny kanabidiolové (CBDA). Novější výzkumy však ukázaly, že rostlina THCA syntetizuje z kyseliny kanabigerolové (CBGA) oxidativní cyklizací, kterou katalyzuje enzym THCA-syntáza. Z CBGA vznikají také CBDA a kyselina kanabichromenová (CBCA). V dozrávající rostlině působí THCA jako faktor vyvolávající odumírání buněk, a přispívá tak ke stárnutí listových pletiv.
Chemické vlastnosti THCA má sumární vzorec C22H30O4 a molární hmotnost přibližně 358,5 g/mol. Od THC se liší karboxylovou skupinou navázanou na aromatické jádro. Známé jsou dvě izomerní formy: THCA-A nese karboxylovou skupinu v poloze 2 (podle číslování systematického názvu, odtud i označení 2-karboxy-THC), THCA-B v poloze 4. Enzym THCA-syntáza podle převažujícího názoru tvoří výhradně formu A. Forma B se v konopí vyskytuje jen jako minoritní složka a byla v něm objevena v roce 1969.
Krystalová struktura THCA-B byla popsána v roce 1975. Forma A byla popisována jako obtížně krystalizovatelná. Její krystalovou strukturu se podařilo určit rentgenovou strukturní analýzou v roce 2021, poté co ji autoři získali v čisté krystalické podobě extrakcí konopí a frakcionací kapalným oxidem uhličitým.
THCA je nestálá sloučenina. Během skladování se pomalu dekarboxyluje na THC, které se může dále rozkládat na kanabinol (CBN). Kyselé kanabinoidy jsou podle přehledové práce z roku 2022 v rostlinném materiálu zřejmě stabilnější a méně náchylné k dekarboxylaci než izolované látky. Podle studie dlouhodobé stability z roku 2010 se THCA v konopné pryskyřici rozkládala dekarboxylací s poločasem přibližně 330 dní na světle a 462 dní ve tmě. V extraktu skladovaném v rozpouštědle při pokojové teplotě byl rozklad výrazně rychlejší, s poločasem 35 a 91 dní. Za vysokých teplot probíhá dekarboxylace rychle, její rozsah však závisí na podmínkách zahřívání. Kinetická studie z roku 2016, která zahřívala konopný extrakt ve vakuové sušárně na 80 až 145 °C, popsala dekarboxylaci THCA jako reakci (pseudo)prvního řádu. Při 110 a 130 °C se přeměna během pokusu dokončila a THCA-A se dekarboxylovala zhruba dvakrát rychleji než kyselina kanabidiolová a kyselina kanabigerolová. Podle studie z roku 2005 dosáhla přeměna na THC v optimalizovaném analytickém zařízení nejvýše přibližně 70 % a při simulaci kouření se ve formě THC podařilo zachytit jen asi 30 % přidané THCA. Při stanovení plynovou chromatografií bez předchozí derivatizace se THCA dekarboxyluje v horkém nástřikovém prostoru přístroje, takže metoda zachytí jen neutrální kanabinoidy a výsledek zahrnuje i THC vzniklé z THCA. Výsledek tak bývá vyšší než obsah volného THC, který vzorek obsahoval před měřením. Přeměna však nemusí být úplná, takže výsledek může být zároveň nižší než skutečný „Total THC“. Ve studii z roku 2025 se při plynové chromatografii s hmotnostní detekcí bez derivatizace přeměnilo jen asi 50 až 60 % kyselých kanabinoidů. Kapalinová chromatografie a plynová chromatografie s derivatizací naopak umožňují stanovit THCA a THC odděleně. Stanovení „total THC“ plynovou chromatografií podle studie amerického institutu NIST z roku 2025 dále komplikuje řada známých, dosud nevyřešených problémů. Kvůli této nestálosti se podle studie z roku 2017 kontaminaci vzorků THCA látkou THC téměř nelze vyhnout, což může zkreslovat výsledky laboratorních experimentů.
Farmakologie Podle přehledové práce z roku 2016 se THCA v organismu na THC zřejmě nepřeměňuje a má vlastní cesty metabolismu a vylučování. Tatáž práce uvádí, že THCA vykazuje v pokusech na hlodavcích farmakologické účinky, pravděpodobně prostřednictvím kanabinoidního receptoru CB1. Studie z roku 2017 však dospěla k závěru, že THCA-A má ke kanabinoidním receptorům CB1 a CB2 jen malou afinitu i účinnost. Část naměřené vazby podle autorů mohla způsobovat příměs THC vzniklá dekarboxylací.
Laboratorní studie (in vitro) popsaly interakci THCA s řadou dalších molekulárních cílů. Přehledová práce z roku 2016 na jejich základě uvádí možné protizánětlivé, imunomodulační, neuroprotektivní a protinádorové vlastnosti. V enzymovém testu inhibovaly THCA a další kanabinoidy cyklooxygenázy COX-1 a COX-2 až při koncentracích v řádu desetin až jednotek milimolů. V buněčných testech THCA aktivovala iontový kanál TRPA1 a již v nanomolárních koncentracích blokovala kanál TRPM8.
Jiná studie z roku 2017 popsala THCA jako účinného agonistu jaderného receptoru PPARγ s neuroprotektivním působením v buněčných modelech a ve zvířecím modelu Huntingtonovy choroby, v němž THCA u myší prostřednictvím PPARγ zlepšila pohybové poruchy, zabránila degeneraci striata a zmírnila mikrogliózu, astrogliózu a nárůst prozánětlivých markerů; kyselé kanabinoidy podle ní vážou a aktivují PPARγ účinněji než jejich dekarboxylované formy. Práce z roku 2020 uvádí, že THCA zmírňovala kolagenem vyvolanou artritidu u myší, u nichž zabránila pronikání zánětlivých buněk do kloubů, zbytnění synovie a poškození chrupavky, a že se na účinku podílely receptory PPARγ a CB1; účinek zrušila blokáda kteréhokoli z nich. Podle studie z roku 2006 snižovaly THCA i nezahřátý konopný extrakt v kulturách makrofágů hladinu tumor nekrotizujícího faktoru α (TNF-α), a to mechanismem, který nebyl zprostředkován receptory CB1 a CB2. Další práce z roku 2017 popsala protizánětlivou aktivitu frakce konopného extraktu obsahující THCA na buněčných liniích a tkáni tlustého střeva.
Studie z roku 2013 zjistila, že THCA u potkanů tlumila chování vyvolané nevolností a u bělozubky Suncus murinus zvracení; účinek v modelu anticipační nevolnosti zrušil antagonista receptoru CB1, nikoli antagonista receptoru 5-HT1A. Podle autorů by THCA mohla být v léčbě nevolnosti a zvracení alternativou THC účinnou již v nižších dávkách. Jiná práce z roku 2020 uvádí, že THCA u myší s obezitou vyvolanou vysokotučnou stravou snížila přírůstek hmotnosti a množství tukové tkáně, zmírnila glukózovou intoleranci a inzulinovou rezistenci a do značné míry zabránila ztučnění jater. Autoři ji popsali jako částečného agonistu PPARγ s nižší adipogenní aktivitou než rosiglitazon.
V kulturách myších mezencefalických neuronů vystavených toxinu MPP+, který se používá v modelech Parkinsonovy nemoci, zvýšila THCA počet přeživších dopaminergních neuronů. U myší, jimž byl podán amyloid β jako model Alzheimerovy choroby, THCA podobně jako kyselina kanabidiolová snížila hladiny amyloidu β a fosforylovaného proteinu tau v hipokampu a zlepšila kognitivní funkce. Frakce nezahřátého konopného extraktu s převahou THCA působila cytotoxicky na nádorové buňky tlustého střeva, u nichž vyvolávala apoptózu, zvlášť v kombinaci s frakcí obsahující kyselinu kanabigerolovou; na normální buněčné linie tlustého střeva působila slaběji.
Uvedené poznatky pocházejí převážně z laboratorních studií a pokusů na zvířatech. Přehledová práce z roku 2016 v nich spatřuje podnět k dalšímu výzkumu možného terapeutického využití nezahřátých konopných přípravků.
Metabolismus a detekce