náhled|Larva světlušky větší (Lampyris noctiluca) lovící šneka Moluskivor je masožravý živočich, který se specializuje na konzumaci měkkýšů (Mollusca), jako jsou plži (Gastropoda), mlži (Bivalvia) a hlavonožci (Cephalopoda). Mezi známé moluskivory patří řada dravých (a často kanibalistických) měkkýšů (např. chobotnice (Octopoda), ostranky (Murex), rumína uťatá (Rumina decollata) či ostrankovec ústřicový (Urosalpinx cinerea), členovci (Arthropoda), jako jsou krabi a larvy světluškovitých (Lampyridae), a obratlovci, například ryby (Osteichthyes), ptáci (Aves) a savci (Mammalia). Způsobů, jakými se tito živočichové živí měkkýši je celá řada, přičemž někteří z nich jsou na takový způsob obživy vysoce adaptovaní. Podobným typem chování je durofagie, kdy se živočichové živí organismy s tvrdou schránkou či vnější kostrou, jako jsou koráli, měkkýši se schránkou nebo krabi.

Typy moluskivorie Konzumace měkkýšů neboli moluskovorie může probíhat několika způsoby. V některých případech je měkkýš jednoduše spolknut celý i s ulitou. K jeho usmrcení pak dochází udušením a/nebo působením trávicích enzymů. Tuto metodu využívají pouze kanibalističtí mořští plži, čeledi Conidae lovící jiné plže a některé sasanky (Actiniaria).

Jednou z metod, kterou využívají zejména obratlovci živící se měkkýši, je rozbití jejich schránky. Toho lze dosáhnout vyvinutím tlaku (často skousnutím, například žabohlavec americký (Opsanus tau), mosasauridi (Mosasauridae) či plakodonti (Placodontia), údery do schránky (např. ptáci z čeledi ústřičníkovitých (Haematopodiade) či krabi) nebo prostým mrštěním měkkýše o kámen (např. drozd zpěvný (Turdus philomelos), racci a vydra mořská (Enhydra lutris)). Existuje hypotéza, že archaičtí předkové člověka, např. Homo erectus z raného pleistocénu na Jávě, se živili převážně měkkýši. Svědčí pro to používání kamenných nástrojů, kostra umožňující pomalé a mělké potápění, výrazně větší mozky (díky konzumaci mořských plodů), kolonizace ostrovů (např. Flores), mezikontinentální šíření podél pobřeží a řek v raném pleistocénu, poškození zubní skloviny způsobené "zpracováním mořských měkkýšů v ústech", ušní exostózy (způsobené chronickým působením studené vody), rytiny na schránkách atd.

Dalším způsobem konzumace měkkýšů je jejich vyjmutí ze schránky. Měkkýši jsou ke své schránce připoutáni silnými svalovými úpony, což její odstranění ztěžuje. Ptáci specializující se na lov měkkýšů, jako jsou zástupci čeledi ústřičníkovití či luněc bažinný (Rostrhamus sociabilis), vkládají svůj protáhlý zobák do schránky, aby toto úpony přeřízli a usnadnili si tak vyjmutí kořisti. Podobnou metodu využívá i masožravý suchozemský plž rumína uťatá, která vsune tělo do ústí schránky kořisti a překouše její svaly, načež okamžitě začne požírat její měkké tkáně. Mrož lední (Odobenus rosmarus) vysává maso z mlžů tak, že přitiskne své silné rty k tělu živočicha a prudce zatáhne svůj pístovitý jazyk do tlamy, čímž vytvoří podtlak. Jeho patro je unikátně klenuté, což umocňuje jeho sací efekt.

Další metoda, kterou využívají chobotnice, loděnkovití (Nautilidae) a většina mořských plžů živících se měkkýši, spočívá ve vyvrtání otvoru do ulity pomocí raduly. Následně je tímto otvorem vstříknut jed a trávicí enzymy, načež lze natrávenou kořist otvorem vysát.

Larvy světluškovitých jsou dostatečně malé na to, aby pronikly do ulit suchozemských plžů a okamžitě se začaly krmit.

Příklady moluskivorů

Mořští savci Mezi mořské savce, kteří se živí měkkýši a jejichž hlavní potravou jsou hlavonožci, se řadí vorvaň obrovský (Physeter catodon), kulohlavci (Globicephala), vorvaňovec zobatý (Ziphius cavirostris), plískavice šedá (Grampus griseus) a zástupci rodů Mesoplodon a Hyperoodon i nadčeledi Physeteroidea.Jarman, P.J, Lww, A.K. and Hall, L.S. "Fauna of Australia:Natural History of the Eutheria" Dostupné online

Z ploutvonožců se k moluskivorům řadí rypouš sloní (Mirounga leonina), tuleň Rossův (Ommatophoca rossi) a lachtan jihoamerický (Arctocephalus australis). Patří sem i mrož lední, který se živí bentickými mlži, zejména škeblemi, které "spásá" z mořského dna. Kořist přitom vyhledává a identifikuje svými citlivými vibrisy.

Ryby náhled|Moluskivor čtverzubec tečkovaný (Arothron meleagris) Měkkýši se živí některé druhy čtverzubců (Tetraodontiformes) a mřenkovitých (Balitoridae). Vzhledem k tomu, že mnoho měkkýšů je chráněnou schránkou, jsou techniky lovu u těchto ryb vysoce specializované a obvykle se dělí do dvou skupin, na "drtiče" a "vysavače". Čtverzubci svou kořist spíše drtí, a to pomocí zubů připomínajících zobák drtí schránky, aby se dostali k měkkému tělu uvnitř. Mřenky jsou specializované na vysávání. Využívají svůj charakteristický tvarovaný rypáček k uchopení a následnému vysátí živočicha ze schránky.

Amur černý (Mylopharyngodon piceus) se běžně živí tím, že pomocí požerákových zubů drtí velké měkkýše, získává z nich měkké tkáně a úlomky schránek vypiluje. Čtyřletí jedinci dokážou zkonzumovat přibližně 1 až 2 kg měkkýšů denně. Tento bentický druh živící se měkkýši byl do USA záměrně dovezen na počátku 70. let 20. století. Měl sloužit jako konzumní ryba a zároveň jako prostředek biologické regulace plžů, kteří jsou mezihostiteli motolic (Trematoda) parazitujících na rybách v chovných nádržích.Crosier, D.M., Molloy, D.P. and Rasmussen, J. "Black Carp Mylopharyngodon piceus" Dostupné online

Dva druhy cichlid požírajících plže, tlamovec duhobarvý (Trematocranus placodon) a utaka jihomalawiská (Mylochromis anaphyrmus) byly v afrických rybnících testovány jako prostředky biologické regulace schistosom.Chiotha, S.S., McKaye, K.R, Stauffer, J.R., (1991). Use of indigenous fishes to control schistosome snail vectors in Malaŵi, Africa. Biological Control, 1: 316–319 Slunečnice příčnopruhá (Lepomis microlophus) a slunečnice velkoploutvá (Lepomis macrochirus) se využívají k regulaci populace Dreissena bugensis v dolním toku řeky Colorado v USA.

Plazi Varan plodožravý (Varanus olivaceus) konzumuje především zralé ovoce. Do jeho jídelníčku však patří i různí živočichové, včetně plžů.

Plakodonti jsou vyhynulou skupinou pravěkých mořských plazů, kteří svým vzhledem připomínali jakési křížence ještěrek a želv. Jejich chrup, tvořený kolíkovitými řezáky a mohutnými zuby připomínajícími stoličky, jim umožňoval lovit měkkýše a ramenonožce tak, že je strhávali z podkladu a drtili jejich schránky.Rieppel, O. (2002). Feeding mechanisms in Triassic stem-group sauropterygians: the anatomy of a successful invasion of Mesozoic seas Zoological Journal of the Linnean Society, 135, 33-63Naish, D. 2004. Fossils explained 48. Placodonts. Geology Today 20 (4), 153-158.

Ptáci Mezi ptáky se mlži živí bahňáci z čeledi ústřičníkovitých (Haematopodidae). Na měkkýše se specializuje dravý pták luněc bažinný. Kurlan chřástalovitý (Aramus guarauna) je pták podobný chřástalům, který se živí téměř výhradně plži z čeledi ampulárie. K dalším ptákům, kteří příležitostně konzumují měkkýše, patří morčáci (Mergus), kachny, lysky (Fulica), skorci (Cinclus) a kolpíci.

Bezobratlí náhled|Homolice mramorovaná (Conus marmoreus) krmící se na plži Některé homolice z čeledi Conidae požírají jiné druhy plžů, například zástupce z čeledi olivovití (Olividae), zatímco jiné konzumují příslušníky vlastního rodu. Druhy homolice mramorovaná (Conus marmoreus) a homolice cylindrická (Conus omaria) dokážou usmrtit a pozřít kořist větší, než jsou ony samy. Některé druhy rodu Conus zvládnou spolknout kořist, jejíž hmotnost dosahuje až poloviny samotného plže. Tělo plže je ke schránce připojeno musculus columellaris, který se upíná na columellu. Tento sval rovněž umožňuje plži zatáhnout se zpět do ulity. Pokud dojde k přetržení tohoto svalu, plž přijde o schránku a uhyne. Oddělit tento sval od schránky je však obtížné, a to jak u živého, tak u mrtvého jedince. Předpokládá se, že konotoxiny obsažené v jedu homolic dokážou tento sval zcela uvolnit, což umožní vytažení těla z ulity. Homolice využívá svou nohu k přidržení schránky kořisti. Silným a plynulým tahem lze tělo plže vytáhnout ven a následně vcelku spolknout. Úplné strávení plže může trvat hodiny či dokonce dny.

Primitivní hvězdice (Asteroidea), jako jsou rody Astropecten a Luidia polykají kořist vcelku a začínají jí trávit v tzv. cardiální žaludku. Schránky a další nestravitelné zbytky jsou následně vyvrhovány ústy. Částečně natrávená hmota (tekutina) postupuje do pylorického žaludku a pylorických výběžků (caeca), kde trávení pokračuje a dochází ke vstřebávání živin. Hvězdice Astropecten articulatus je známým predátorem živícím se měkkýši. Kořist chytá svými rameny a následně ji přenáší k ústnímu otvoru. Tam je kořist zachycena dlouhými pohyblivými ostny lemujícími ústní dutinu a následně pozřena.

U pokročilejších druhů hvězdic lze tzv. cardiální žaludek vychlípit z těla ven a obklopit jím potravu, kterou následně stráví. Pokud je kořistí mlž, hvězdice pomocí svých panožek od sebe mírně oddálí obě lastury a vsune mezi ně část svého žaludku. Ten poté vylučuje enzymy, které kořist tráví. Žaludek i s částečně strávenou kořistí se následně vtáhne zpět do centrálního terče. Zde se potrava předává do pylorického žaludku, který zůstává trvale uvnitř terče. Díky této schopnosti trávit potravu mimo tělo mohou hvězdice lovit kořist, která je mnohem větší než jejich ústní otvor.

Sladkovodní krabi Syntripsa matannensis a Syntripsa flavichela jsou řazeni mezi živočichy živící se měkkýši.Schubart, C.D., Santl, T. and Koller, P., (2008). Mitochondrial patterns of intra- and interspecific differentiation among endemic freshwater crabs of ancient lakes in Sulawesi. Contributions to Zoology, 77: 83-90 Dospělí jedinci Menippe mercenaria využívají svá mohutná a silná klepeta k lovu svijonožců, mlžů s pevnou schránkou, hřebenatek a velkých mořských plžů.Williams, A., (1984). Shrimps, lobsters, and crabs of the Atlantic coast of the Eastern United States, Maine to Florida. Washington, D. C.: Smithsonian Institution.

Odkazy

Reference

Kategorie:Potravové strategie