Žité náboženství (anglicky lived religion, francouzsky la religion vécue) je přístup v sociologii náboženství a religionistice, který zkoumá náboženství tak, jak je skutečně praktikováno a prožíváno běžnými lidmi v kontextu jejich každodenního života – v domácnosti, v práci, v obchodním prostředí, v komunitě i v náboženských institucích.Hall 1997, s. vii.
Pojem vychází z francouzské tradice sociologie náboženství. Později jej rozvíjeli badatelé z oblasti antropologie, kulturních studií, historie, sociologie, religionistiky a teologie. V odborné literatuře se používají také příbuzná označení everyday religion („každodenní náboženství“) a living religion („živé náboženství“).
Charakteristika Koncept žitého náboženství se výrazněji prosadil na konci 20. století díky práci badatelů, jako jsou Nancy T. Ammermanová, David D. Hall, Meredith McGuireová a Robert A. Orsi. Studium žitého náboženství zahrnuje širokou škálu témat a přístupů a zdůrazňuje zejména: běžné lidi jako aktivní náboženské aktéry, namísto tradičního zaměření na náboženské elity; náboženské praktiky, materiální předměty a lidské tělo, namísto výhradního zaměření na doktríny, dogmata a ideologie zachycené v písemných textech; místa náboženské praxe mimo formální náboženské instituce; chápání náboženství jako konkrétního, lokálního a proměnlivého jevu, utvářeného specifickým kulturním, sociálním, politickým a materiálním prostředím.
Náboženství tedy není chápáno pouze jako soubor věrouky, posvátných textů a nauk, ale jako součást každodenní lidské zkušenosti. Náboženská zkušenost se neomezuje na bohoslužby, modlitbu či jiné formálně organizované aktivity; předmětem výzkumu mohou být i rodinné vztahy, práce, domácnost, tělo, materiální předměty, rituály nebo způsoby, jimiž lidé interpretují význam každodenních událostí.
Nancy T. Ammermanová Nancy T. Ammermanová je emeritní profesorkou sociologie náboženství na Bostonské univerzitě. Významným příspěvkem ke studiu každodenního náboženství je jí editovaná antologie Everyday Religion: Observing Modern Religious Lives (2006), v níž dává přednost označení everyday religion; v pozdější práci však užívá i termín lived religion. Zkoumá náboženství tak, jak se projevuje v každodenním životě běžných lidí a v prostředích, v nichž žijí – v domácnostech, kancelářích, zdravotnických zařízeních i formálních náboženských institucích. Její přístup využívá mimo jiné vyprávění a fotografické dokumentování toho, jak lidé popisují své náboženské praktiky a zdroje v různých oblastech života. K jejím dalším významným pracím patří Sacred Stories, Spiritual Tribes: Finding Religion in Everyday Life a Studying Lived Religion: Contexts and Practices.
Meredith McGuireová Meredith McGuireová je emeritní profesorkou sociologie a antropologie na Trinity University v San Antoniu v Texasu. Působila jako prezidentka Society for the Scientific Study of Religion a Association for the Sociology of Religion. Mezi její významné práce patří Lived Religion: Faith and Practice in Everyday Life, Religion: The Social Context a Ritual Healing in Suburban America.
McGuireová zdůrazňuje význam tělesně prožívané zkušenosti při praktikování náboženství. Vychází mimo jiné z konceptu „žitého těla“ (lived body) francouzského filozofa Maurice Merleau-Pontyho, který chápe tělo jako místo lidského vztahu ke skutečnosti. Ukazuje, že náboženství praktikované běžnými lidmi se může významně lišit od „předepsaného náboženství“ (religion as prescribed).McGuire 2008, s. 22–25.
Robert A. Orsi Robert A. Orsi je profesorem religionistiky a historie na Northwestern University, kde zastává také profesuru katolických studií. Zabývá se náboženstvím ve Spojených státech v historickém i současném kontextu, zejména americkým katolicismem. Jeho kniha The Madonna of 115th Street: Faith and Community in Italian Harlem, 1880–1950 (1. vyd. 1985) získala několik ocenění a představuje významnou případovou studii žitého náboženství.Orsi 2002, s. xxxix.
Orsi chápe žité náboženství jako jednání sociálních aktérů, kteří sami vyprávějí, interpretují a znovu interpretují své zkušenosti a dějiny. Bere proto v úvahu nejen interpretace badatelů, ale i rozmanité způsoby, jimiž lidé vyprávějí o sobě. Soustředí se především na jednání a interpretace náboženských osob; menší pozornost věnuje lidem, kteří se za náboženské nepovažují nebo nejsou spojeni s institucionalizovanou tradicí.
Základní prvky žitého náboženství V eseji „Everyday Miracles: The Study of Lived Religion“ uvádí Orsi čtyři základní prvky žitého náboženství: idiomatické způsoby vyjadřování náboženství, včetně omezení a možností jejich užívání v konkrétním kulturním prostředí; tělesné vědění získávané a rozvíjené prostřednictvím náboženských praktik; struktury sociální zkušenosti vytvářené a posilované náboženskou zkušeností; charakteristická napětí každodenního života vznikající v náboženském kontextu.
K tomuto rámci lze připojit také úlohu náboženství při utváření místa jako posvátného, profánního či sekulárního a funkce náboženského diskurzu v každodenním životě.
Metodologie Orsi navrhuje široce pojaté výzkumné pole z hlediska témat i metod: pozornost je třeba věnovat institucím i osobám, textům i rituálům, praktikám i teologii, věcem i myšlenkám.Orsi 2002, s. xxix. Žité náboženství proto nelze studovat pouze tradičním archivním výzkumem; významným zdrojem jsou také pozorování, rozhovory, vyprávění, rituály, materiální předměty a prostředí, v němž náboženský život probíhá.
V knize The Madonna of 115th Street zkoumá Orsi žité náboženství italských katolických přistěhovalců v Harlemu v New Yorku. Zaměřuje se na každoroční slavnost (festa) věnovanou Madoně a na sociální struktury, které ji utvářejí. Prostřednictvím pozorování, rozhovorů a vyprávění popisuje vnitřní tradice, kulturu, sociální vztahy a mocenské struktury komunity a ukazuje, jak se v jejich rámci utvářely různé náboženské významy. Studium žitého náboženství podle něj může zahrnovat například organizaci rodinného života, pohřbívání mrtvých, výchovu dětí, způsoby představování minulosti a přítomnosti, vytváření a zpochybňování morálních hranic nebo vytváření, udržování a ničení domova.Orsi 2002, s. xxxvii.
Kritika pojmu lidové náboženství Orsi kritizuje pojem lidové náboženství jako omezený rámec pro studium náboženství. Toto označení podle něj vytváří rozdíl mezi praktikami „obyčejných lidí“ a „oficiálním náboženstvím“ a předpokládá existenci normativní podoby náboženství, vůči níž jsou ostatní projevy posuzovány. Koncept žitého náboženství se proto snaží toto rozdělení překonat. Vychází z předpokladu, že náboženské praktiky a jejich chápání získávají význam ve vztahu k ostatním kulturním formám a ke konkrétním životním okolnostem lidí, kteří je používají.Orsi 2002, s. xxxii.
David D. Hall David D. Hall je americký historik, který působil na Harvard Divinity School a věnoval se zejména náboženství a společnosti v Nové Anglii a Anglii 17. století. Editoval sborník Lived Religion in America: Toward a History of Practice (1997), významnou práci v oblasti historického studia žitého náboženství, zahrnující studie různých forem náboženské praxe, například výměny darů, kremace nebo zpěvu duchovních písní.Hall 1997, s. x. Hallova práce ovlivnila další generaci badatelů.
Hall chápe žité náboženství jako přístup vycházející spíše z kulturních a etnografických přístupů ke studiu náboženství a amerických náboženských dějin než z úzce pojaté sociologie. Zaměřuje se na kontext a obsah praktik náboženských laiků a na jejich „každodenní myšlení“. Tento přístup podle něj umožňuje širší interpretaci významu a zkoumání minulosti i přítomnosti z různých perspektiv; zároveň není vázán na jedinou metodu nebo disciplínu.Hall 1997, s. xii.
Limity přístupu Hall upozorňuje i na limity studia žitého náboženství. Jde podle něj o oblast „proměnlivou, pohyblivou a nedokonale strukturovanou“ a o „nedokonalý nástroj“: ani dynamické studium náboženského života laiků nemůže zcela zachytit náboženskou praxi jednotlivce, zvláště je-li výzkum omezen na jedno místo či dobu.Hall 1997, s. viii.
Rozlišení lidového a žitého náboženství Hall odlišuje studium žitého náboženství od studia lidového náboženství, které podle něj často souvisí s hierarchií a opozicí mezi různými přesvědčeními a praktikami. V kontextu křesťanství popisuje lidové náboženství jako prostor mezi oficiálním či učeným křesťanstvím a profánní, případně „pohanskou“ kulturou. Studium žitého náboženství se naopak zaměřuje na konkrétní praktiky a jejich kontext, aniž by je vymezovalo pouze vůči normativnímu „oficiálnímu“ náboženství.
Tanya Luhrmannová Americká antropoložka Tanya Luhrmannová ze Stanfordovy univerzity se v knize How God Becomes Real (2020) zabývá tím, jak lidé z různých náboženských prostředí získávají zkušenost Boží přítomnosti a jak se pro ně Bůh stává živě prožívanou realitou. Tuto zkušenost podle ní lidé vytvářejí a rozvíjejí pravidelnými praktikami, k nimž patří vyprávění, rozvíjení vnitřních smyslů, intenzivní smyslové zážitky či modlitba.
Žité náboženství v neopaganismu Žité náboženství v novopohanství spočívá v návratu k předkřesťanství a uctívání přírodních cyklů jako jsou rovnodennosti a slunovrat. Specifikum novopohanství spočívá v tom, že neexistuje jasně daná doktrína, která by novopohanům přikazovala, jak by jejich uctívání mělo vypadat. Toto náboženské hnutí spočívá ve velké míře volnosti, které je pro mnoho lidí atraktivní, než oproti tradičnímu křesťanství, které má svá daná pravidla. Například nemusí nikam chodit, mohou mít oltář doma v obýváku, a tak zapálit svíčku. Podle religionisty z Etnologického ústavu Akademie věd ČR Pavla Horáka neexistuje žádná autorita, která by rozhodla jak má vypadat oltář nebo jak má probíhat rituál, co je pohanské a co nikoliv. A právě volnost a absence autorit a hierarchie je jeden z hlavních důvodů, proč je moderní pohanství pro mladé lidi atraktivní.
Žité náboženství neopaganismu se také úzce pojí ve vztahu k přírodě. Proto se slavení často odehrává venku v přírodě, kde je rozdělán oheň a obětuje se bohům. Avšak průběh je volný, probíhá na základě nějaké přečtené literatury a nebo jak to kdo cítí. Jejich vyznání nebývá na základě nějaké radikální konverze, ale co si později uvědomí, že je pro ně přirozené a normální. Také je to dost pragmatická záležitost, neboť mnoho z nich klade důraz na její estetiku a zájem o pohanskou mytologii (ta se může časem rozšiřovat a měnit). S tímto náboženstvím jako velmi populárním hnutím v ČR je spojena popularizace kultury, filmů, seriálů a knížek. Podle Horáka nová moderní náboženství v ČR, která budou tematizovat přírodu bude v kurzu, zatímco tradiční křesťanské náboženství bude oslabovat.
Reference
Literatura
Kategorie:Sociologie náboženství Kategorie:Religionistika Kategorie:Antropologie náboženství