Euhemérismus je přístup k mýtům a postavám v nich vystupujícím, včetně božstev, který je chápe jako založené na historických událostech a osobách. Termín odkazuje na helénistického historika a mytografa Euheméra (cca 340–260 př. n. l.), který se domníval, že mýty mají racionální vysvětlení, jsou památky na skutečné události a významné historické postavy v nich vystupující byly zbožštěny.
Euhéméros svoji hypotézu vyslovil ve svém díle Ἱερὰ Ἀναγραφή (Hiera anagrafé, „Posvátný zápis“), které však bylo ztraceno a je známo pouze z citací. Dílo bylo vyprávěno v první osobě a autor je v něm vyslán makedonským králem Kassandrem na imaginární cestu na ostrov Panchaia v Indickém oceánu. Na tom autor nalezl v Diově chrámu eponymní nápis, kde je uvedeno, že Zeus, stejně jako jeho předci Kronos a Úranos i další bozi, byli kdysi lidmi, kteří začali být uctíváni pro své zásluhy. Euheméros v tomto díle kromě teologické spekulace pracoval také s fikcí a politickým utopismem. Jeho současníci ho vnímali jako ateistu. Na Euhémerovu hypotézu měl nejspíše vliv rostoucí kult Alexandra Makedonského.
Přístup podobný Euhemérovu se objevuje i jiných klasických dílech. Už v 5. století př. n. l. se u Hérodota objevuje myšlenka mýtu jako překroucené historické události, nebo u o století mladšího Palaifata. Euheméristický byl častý v pozdní klasické historiografii, například u Megasthena, Polybia nebo Diodóra Sicilského.
Euhemérismus byl velmi populární mezi křesťanskými autory, vedle přístupu, který chápal „pohanská“ božstva jako démony. Euheméros byl pro ně obdivuhodnou osobností nebo alespoň tím, kdo prozřel a neupadl do bludu modloslužby. Takové chápání jeho myšlení ale považuje současný religionista Pavel Horák za dezinterpretaci. Ke křesťanským autorům, kteří na euhemérismus navazovali, patřily především Kléméns Alexandrijský, Lactantius, Marcus Minucius Felix a Tacián. Častým argumentem bylo, že pokud se bohové v mýtech rodí, tak musí také umírat. Méně známý Arbonius ze Sikky argumentoval, že pravý Bůh je neschopen hněvu, což je v rozporu s příběhy o římských a řeckých božstvech. Někteří z teologů, například Kléméns Alexandrijský, se hlásili jak euhemérismu, tak k tomu, že pohanští bohové jsou démoni.
S christianizací Keltů, Germánů a Slovanů začal být euhemérismus aplikován i na mýty těchto národů. Irští mnichové ztotožnili bohy s lidmi v Knihách o dobývání Irska a v Gylfiho oblouznění Snorri Sturluson identifikovalo Ásy jako přistěhovalce z Tróje. Ve staroruských kázáních jsou za dávné lidi označeni slovanští bohové: Perun, Chors, Dyj a Trojan.
Reference
Kategorie:Mýty a pověsti Kategorie:Filozofie dějin