Katedrála svatého Petra, Pavla a Ondřeje v Saint-Claude (francouzsky Cathédrale Saint-Pierre-Saint-Paul-et-Saint-André de Saint-Claude) je významná sakrální stavba nacházející se ve městě Saint-Claude v departementu Jura v regionu Burgundsko-Franche-Comté ve Francii. V běžném úzu se často zkráceně označuje jako katedrála svatého Petra. Status katedrály chrám oficiálně získal v roce 1742.

Historie Historické počátky chrámu sahají ke starobylému opatství Saint-Oyend, na jehož základech byla současná budova ve 14. století nově založena. Pro své mimořádné uměleckohistorické hodnoty byl tento komplex zapsán na seznam historických památek Francie (monument historique) výnosem ze dne 30. října 1906.

V roce 1952 papež Pius XII. povýšil katedrálu na baziliku minor (basilique mineure). Tuto událost připomíná kamenná pamětní deska osazená u hlavního vstupu do chrámu. Insignie náležející k statusu baziliky jsou trvale vystaveny v presbytáři.

Stavba představuje monumentální gotickou katedrálu doplněnou o barokní západní průčelí, jehož výstavba byla dokončena v průběhu 18. století.

Interiér chrámu je známý zejména díky vzácnému souboru vyřezávaných chórových lavic (stalles) z poloviny 15. století, které vytvořil mistr Jehan de Vitry. Celá jižní strana těchto lavic musela být vyrobena znovu jako věrná historická kopie poté, co byl originál zničen při požáru v roce 1983.

Historický vývoj klášterního okrsku Současná katedrála je přímým nástupcem středověkého opatství de Saint-Claude. Klášter založil kolem roku 415 svatý Roman z Jury pod původním názvem monastýr Condat. Klášterní tradice připisuje výstavbu vůbec prvního kamenného kostela svatému Oyendovi. V průběhu 9. století se v areálu nacházely dva samostatné kostely zasvěcené tomuto světci a třem apoštolům – Petrovi, Pavlovi a Ondřejovi.

V 11. století nechal opat Gauceran kostel svatého Oyenda kompletně přestavět; tato románská stavba se následně stala architektonickým vzorem pro kostel v Saint-Lupicinu. Pod objektem se rozkládala podzemní krypta, kterou v 9. století vybudoval svatý Hippolyt z Belley a zasvětil ji svatému Martinovi. Na samém sklonku 12. století byl celý klášterní chrám přejmenován a svěřen pod trvalé patrocinium svatého Klaudia z Besançonu (Saint-Claude).

V průběhu 14. století se technický stav klášterních kostelů natolik zhoršil, že bylo nezbytné přistoupit k jejich radikální rekonstrukci. Papežská bula avignonského vzdoropapeže Klimenta VII. ze dne 4. dubna 1384 proto sloučila veškeré stálé příjmy klášterní sakristie s fondem stavební huti (fabriky), aby zajistila dostatek financí na neodkladné opravy.

Dne 3. července 1392 zaslal narbonnský arcibiskup François de Conzié, komoří vzdoropapeže Klimenta VII., oficiální listinu správci kostela Saint-Nizier v Lyonu. V tomto dokumentu schválil opatství výraznou slevu na církevních poplatcích (annátech) splatných Svatému stolci pod podmínkou, že ušetřené finance budou investovány výhradně do novostavby kostela svatého Petra.

Z dochované korespondence lze odvodit, že gotická novostavba kostela svatého Petra byla zahájena mezi lety 1384 a 1392 za abbatiátu opata Guillauma de La Baume (1386 – cca 1412). Stavba začala hloubením základů v prostoru hlavní absidy a bezprostředně poté se rozeběhly práce na západním průčelí. Jméno architekta, který vypracoval plány chrámu, není v pramenech uvedeno.

Někteří badatelé poukazovali na výraznou vertikální elevaci chrámu a pokoušeli se ji slohově srovnat s architekturou klášterního kostela Saint-Robert v La Chaise-Dieu. Toto srovnání podporuje existence středověkého modlitebního bratrství mezi opatstvími v Cluny, La Chaise-Dieu a Saint-Claude. Postup prací však v roce 1418 výrazně zpomalil požár, který klášterní areál postihl.

náhled|vlevo|250px|Pohled gotickou hlavní lodí směrem k presbytáři s historickými chórovými lavicemi od Jehana de Vitry Z dochovaných stavebních análů departementu Jura vyplývá, že gotická absida byla dokončena v roce 1421. V téže době byla plně zaklenuta a zastřešena také první dvě klenební pole chóru. Finanční účty z této epochy označují jako hlavního stavitele Renauda de Beaujeu, který na stavbě pracoval v součinnosti se svým synem Pierrem.

Stavební práce na trojlodní hlavní lodi, průčelí a masivní zvonici následně postupovaly poměrně rychlým tempem až do roku 1470, kdy se z neznámých příčin zastavily. K obnově staveniště přispěl až francouzský král Ludvík XI., který choval k svatému Klaudiovi hlubokou osobní úctu a věnoval klášteru rozsáhlé finanční dotace, aby mohla být stavba úspěšně dokončena.

V průběhu 16. století nechal v budování chrámu pokračovat Pierre de La Baume, který v letech 1522 až 1544 zastával úřad ženevského biskupa a současně působil jako opat v Saint-Claude. Slibný rozvoj však v 17. století opět přerušily válečné konflikty třicetileté války a francouzsko-španělské střety o region Franche-Comté. V důsledku těchto nepokojů chyběly v interiéru ještě na počátku 18. století pevné kamenné klenby nad prvními dvěma poli hlavní lodi.

Když bylo v roce 1742 starobylé opatství sekularizováno a povýšeno na sídlo nově zřízeného biskupství, nebyl kostel stále kompletně dokončen. Nový biskupský status si vynutil urychlené stavební uzavření chrámu. Stavební huť proto narychlo dokončila západní průčelí, přičemž do jeho spodních partií osadila kamenosochařskou dekoraci v neogotickém stylu, aby opticky zachovala jednotu s gotickým trojlodím. Tento koncept však byl v nejvyšším patře narušen vztyčením barokního štítu, který první sídelní biskup Joseph Méallet de Fargues ve své korespondenci kriticky označoval jako pouhé provizorní řešení („frontispice“).

Velké varhany náhled|vpravo|250px|Kůrové varhany v katedrále Katedrála v Saint-Claude disponuje monumentálními varhanami na kůru. Tento nástroj byl vyroben v roce 1843 v Paříži slavnými varhanáři Andrém-Mariem Daublainem a Louisem Callinetem z tehdejší společné firmy Daublaine & Callinet. Po dokončení nástroj v roce 1844 slavnostně převzal Charles Simon, tehdejší hlavní varhaník královské baziliky Saint-Denis.

V roce 1876 zastával post hlavního katedrálního varhaníka L. Rollandez. Tento hudebník se v regionu proslavil jako autor technicky náročných varhanních transkripcí orchestrálních děl skladatelů, jako byli Daniel Steibelt, Ignaz Pleyel nebo Wolfgang Amadeus Mozart.

Galerie chórových lavic

Odkazy

Literatura Gustave Duhem, « La Cathédrale de Saint-Claude », p. 132-144, Congrès archéologique de France. 118e session. Franche-Comté. 1960, Société française d'archéologie, Paris, 1960

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Burgundsku-Franche-Comté Kategorie:Vzniklo ve 14. století Kategorie:Stavby v departementu Jura Kategorie:Gotické kostely ve Francii Kategorie:Katedrály ve Francii