náhled|Krysí král nalezený v roce 1895 v německém Dellfeldu, nyní v Musée zoologique de la ville ve Štrasburku. náhled|Krysí král uchovávaný v muzeu v německém Altenburgu. náhled|Krysí král objevený v Estonsku v roce 2005. Uchovaný v přírodovědné muzeum v Tartu. náhled|Vyobrazení krysího krále ve Štrasburku z roku 1683. Krysí král je útvar, ve kterém došlo ke vzájemnému propojení ocasů skupiny krys. A ty se následně nedokážou od sebe oddělit. Ve většině případů se jednalo o skupinu krys obecných (rattus rattus), jenom v jednom zaznamenaném případě, na Jávě v roce 1918 se jednalo o skupinu krys rýžových (rattus argentiventer). Největší zaznamenaný exemplář krysího krále byl objeven v roce 1863 v německém Buchheimu v okrese Tuttlingen, byl složen z 32 jedinců.

Někteří odborníci jsou k existenci tohoto jevu skeptičtí. Někteří z nich ho považují spíše za mýtus. Jiní samotný vznik krysího krále nezpochybňují, ale domnívají se, že by se krysy dokázali uvolnit, v nejhorším případě překousat ocas. Některé historické nálezy krysích králů jsou považovány za falešné, umělé vyrobené. Ale například nálezy z 21. století v Estonsku jsou považovány za autentické.

V lidové tradici byl nález krysího krále považovaný za špatné znamení a předzvěst moru.

Vznik propojení Příčina vzniku krysího krále nebyla zatím spolehlivě vysvětlena. Většina nalezených krysích králů vznikla během chladného zimního počasí. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že k takovémuto spojení krys dochází při spánku za chladného počasí ve stísněném a vlhkém prostoru. Může se jednat o noru, kanalizaci nebo suterén. V kombinaci s mazem, výkaly, močí, krví, mízou nebo zbytky potravy a dlouhými pružnými krysími ocasy může ve spánku dojít k zamotání a slepení ocasů. Jakmile si krysy uvědomí, že došlo k jejich spojení, mohou vytvořit ještě pevnější uzly, když se snaží rozdělit. Takové spojení poté přetrvává, i když je prvotní příčina ve formě lepkavé látky a mrazu odstraněna. Podle jiné teorie dochází k propletení ocasů už během prenatálního vývoje. Podle další teorie zdravé silné krysy záměrně zamotávaly ocasy slabších hlodavců, aby vytvořily hnízdo. Tyto teorie jsou ale považovány za nepravděpodobné. Při zkoumání nálezu z nizozemského Rucphenu z roku 1963 byly na rentgenových snímcích zřetelné svalky na poraněných ocasech. Což dokázalo, že jedinci spojeni do krysího krále jsou schopni nějaký čas přežívat. Takto spojení jedinci jsou nejspíš při shánění potravy odkázáni na ostatní členy společenství.

Etymologie Termín krysí král (Rattenkönig) byl v Německu používán ještě dříve, než byl zaznamenán první nález skutečného útvaru z krys. Konrad Gessner ve svém díle Historiae animalium z let 1551–1558 označil jako krysího krále staršího jedince, kterému shání potravu mladší jedinci. Termín sloužil jako politická metafora Martina Luthera při kritice papeže, aby demonstroval propletení moci, korupce a parazitování na prostých lidech. Podle lidových legend sloužily zauzlované ocasy krys jako živý trůn, z něhož skutečný krysí král vládl svému království. V pozdějších dobách pak tento pojem fungoval jako symbol obav z problémů, které s sebou přinášely společenské změny. Podle jiné teorie název pravděpodobně pochází z francouzského rouet de rats (krysí kolo), který byl postupně zkomolen na roi de rats (krysí král).

Nálezy Celkem bylo zaznamenáno přibližně 60 nálezů krysích králů. Nejstarší zpráva o nálezu pochází z roku 1564. V červenci roku 1748 objevil krysího krále mlynář Jäger pod mlýnským kolem v německém Großballhausenu. V prosinci roku 1822 byly v německé obci Döllstädt objeveny dva živé exempláře, jeden obsahoval 28 krys a druhý 14. Největší krysí král byl objeven v květnu roku 1828 při bourání komína ve mlýně v německém Buchheimu. Skládal se z 32 mladých mumifikovaných jedinců. Je uložený v muzeu v Altenbergu. V Bogoru na Jávě v roce 1918 byl nalezen krysí král s 10 jedinci, který je jako jediný nalezený, tvořen krysami rýžovými. Exemplář objevený v roce 1930 na Novém Zélandu byl složen z 10 krys, mezi zapletenými ocasy byly identifikovány také koňské žíně. V únoru roku 1963 byl ve stodole v nizozemském Rucphenu objevený nález 7 propletených krys, který byl později zkoumán pomocí rentgenu. V lednu roku 2005 byl v estonském Saru nalezen šestnáctičlenný exemplář. V době objevení bylo 9 krys naživu, nakonec byly všechny usmrceny. Nález je uložen v přírodovědném muzeu Univerzity v Tartu. Ve stejném muzeu je uložen i další estonský nález z roku 2021 v kraji Põlvamaa, kde byl v kurníku objeven král obsahující 13 živých krys, které také byly usmrceny. náhled|Koťata se zapletenými pupečními šňůrami.

Odkaz v kultuře

Ve videohře The Last of Us Part II z roku 2020 se objevila postava inspirována krysím králem. Jedná se o postavu spojenou z více infikovaných lidí houbou cordyceps.

V knize britského spisovatele Terryho Pratchetta Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci z roku 2001 je záporná postava krysího krále, kterou tvoří několik krys spojených ocasy. Krysího krále vytvořili zruční krysaři. V klasické pohádce E. T. A. Hoffmanna Louskáček a myší král vystupuje sedmihlavý myší král.

Další příklady v živočišné říši Kromě krysích králů jsou ojediněle zaznamenány podobné případy i u jiných zvířecích druhů. V dubnu roku 1929 byl v Holštýnsku objeven "myší" král, který tvořili myšice křovinné (Apodemus sylvaticus). Je také zdokumentováno několik nálezů zapletených veverek. V angličtině se pro takové případy používá označení "Squirrel King" (veverčí král). Většina nálezů byla objevena v Severní Americe. První pochází z 31. prosince roku 1951, kdy se v zoologické zahradě v Jižní Karolíně zapletlo ocasy 7 veverek. V Evropě jsou popsány dva případy ze srpna roku 1921 a října 1951, jednalo se o veverky obecné. Ve Štrasburku v roce 1683 byla nalezena koťata se zapletenými pupečními šňůrami. V roce 1953 byl v německém časopisu Natur und Volk publikován případ, kdy se nožičkami zapletli tři mladé sýkory modřinky.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Myšovití