Katedrální kostel svatého Vincence v Mâconu ( ) je klasicistní sakrální stavba nacházející se v Mâconu, v departementu Saône-et-Loire a regionu Burgundsko-Franche-Comté.

Tento chrám byl vybudován na samém počátku 19. století jako přímá náhrada za původní raně středověkou mâconskou katedrálu, která dnes nese retronymní označení Starý svatý Vincenc (Vieux Saint-Vincent). Nová katedrála je, stejně jako její historický předchůdce, zasvěcena jáhnovi a mučedníkovi svatému Vincenci ze Zaragozy.

Katedrála je od roku 1994 zapsána na seznamu chráněných kulturních památek Francie (Monument historique).

Historie

Financování a politické proměny názvu O výstavbě nové katedrály svatého Vincence bylo rozhodnuto bezprostředně po podepsání napoleonského konkordátu z roku 1801. Celý projekt finančně zaštítil sám císař Napoleon I., přičemž celkové náklady na realizaci dosáhly částky 600 000 franků.

Chrám, původně oficiálně pojmenovaný jako kostel svatého Napoleona (église Saint-Napoléon), byl situován na místě, kde v antice stával římský pohanský chrám. Po první abdikaci císaře a restauraci Bourbonů byl objekt přejmenován na kostel svatého Ludvíka na počest krále Ludvíka XVIII. Po Napoleonově návratu k moci během Sta dní však svatyně získala natrvalo své současné patrocinium svatého Vincence.

Samotná stavba byla zahájena v roce 1808 a celá monumentální klasicistní novostavba byla dokončena v roce 1818 podle návrhu významného pařížského architekta Guye de Gisorse (uváděného též jako Guy de Gisors nebo Alexandre de Gisors). V letech 1860 až 1869 byla okna osazena cennými barevnými vitrážemi ze známé lyonské sklářské dílny mistra Jeana-Baptista Barrelona. V roce 1892 prošla budova rozsáhlou generální opravou, která si vyžádala investici ve výši 200 000 franků.

Významný zvrat v estetickém vnímání vnitřního prostoru přinesl rok 1897, kdy architekt Authelain navrhl a zrealizoval kompletní novou vnitřní výzdobu chrámu. V původním stavu po dokončení v roce 1818 byl totiž interiér zcela strohý: stěny postrádaly jakékoliv malby, dekorativní štuky, lišty či ozdobné profilované omítky a v oknech chyběly vitráže. Monumentální nosné sloupy byly zpočátku tvořeny pouze čistým, neomítnutým přírodním kamenem (shodným s pilíři vnějšího portiku) a teprve Authelain je nechal pokrýt současným růžovým štukem imitujícím mramor. Původní stěny halil tmavý hrubý nátěr a tehdejší klenba zhotovená z dubových latí a cementové směsi byla natolik masivní, že její stržení při Authelainově přestavbě bylo technicky mimořádně náročné. Na oltáři pravé boční kaple byla v této epoše instalována kamenná socha Panny Marie.

Dne 4. března 1869 se nová katedrála stala dějištěm jedné z nejvýznamnějších společenských a kulturních událostí 19. století v regionu – konal se zde slavnostní státní pohřeb světoznámého romantického básníka, spisovatele a politika Alphonse de Lamartina, který zemřel 28. února. Rakev s tělem zesnulého dorazila na mâconské vlakové nádraží v 7 hodin ráno, odkud byla okamžitě eskortována pod katedrální klenbu. Smuteční obřady trvaly do 9 hodin, kdy se pohřební průvod vydal na cestu k rodovému hřbitovu v Saint-Point. Mezi desítkami prominentních osobností tehdejšího francouzského kulturního a politického života, které se v Mâconu k tomuto obřadu sešly, osobně nechyběli spisovatel Alexandre Dumas mladší, romanopisec Jules Sandeau, dramatik Émile Augier, autor dobrodružných románů Xavier de Montépin či tehdejší ministr Émile Ollivier.

Popis

Nová katedrála svatého Vincence je navržena v čistém neoklasicistním slohu a vykazuje tradiční podélný bazilikální půdorys. Klasicistní tektoniku chrámu podtrhuje monumentální vstupní portikus s antickými sloupy, trojúhelníkový štít (fronton) a symetrické uspořádání koncové polokruhové apsidy.

Malířská výzdoba presbytáře a mobiliář V samotném centru hlavní absidy je osazeno monumentální malířské dílo od slavného představitele francouzského klasicismu Jacquesa-Louise Davida s námětem Ukřižovaný Kristus (Le Christ en croix). Toto plátno po stranách umělecky lemují další tematické malby, které zachycují scény z mučednické smrti patrona chrámu svatého Vincence.

v levé části apsidy je umístěn obraz Panna Maria s hrozny (Vierge au raisin), který představuje věrnou dobovou kopii slavného díla Pierra Mignarda ze 17. století. V pravé části apsidy se nachází plátno Mučednictví apoštola svatého Bartoloměje od významného barokního malíře Laurenta de La Hyre ze 17. století.

Přímo nad chórovým prostorem se v patě klenby nachází soubor pěti velkých kruhových medailonů, které zobrazují postavy čtyř evangelistů obklopujících ústřední figuru Krista. Významným prvkem vnitřního vybavení je také monumentální křtitelnice vytesaná z tmavě zeleného mramoru v čistém empírovém stylu.

Ucelený vitrážový cyklus Jeana-Baptista Barrelona Hlavním uměleckým klenotem interiéru je kompletní a ikonograficky provázaný vitrážový program oken, který rytmicky člení obvodové zdi hlavní lodi. Tento rozsáhlý cyklus zhotovil ve svých ateliérech přední lyonský sklářský mistr Jean-Baptiste Barrelon. Okna byla navržena a vyrobena v letech 1858 až 1878, přičemž k jejich postupné instalaci docházelo od 60. let 19. století.

Ikonografický rozvrh oken je symetricky rozdělen mezi obě boční lodi chrámu:

Levá (severní) strana lodi (Dějiny církve a Francie): Svědectví a kamenování prvomučedníka svatého Štěpána. Církev jako „spása národů“ a biskup v roli ochránce a obránce města. Církev koncilní (zasedání Jeruzalémského koncilu a Prvního vatikánského koncilu). Významná historická scéna Křtu franského krále Chlodvíka (Baptême de Clovis). Postavy svatého krále Ludvíka a patrona chrámu svatého Vincence.

Pravá (jižní) strana lodi (Svatá svátost, Kristus a Maria): Seslání Ducha svatého (Letnice) a Obrácení svatého Pavla na cestě do Damašku. Slavnostní předání klíčů od ráje svatému Petrovi a jeho první velké kázání v Jeruzalémě. Klíčové pozemské momenty Spasitele – Narození, Smrt a Vzkříšení Krista. Eucharistický cyklus – výjev v Emauzích, motiv obětovaného Beránka Božího a pelikán krmící mláďata svou krví (středověký symbol Kristovy oběti). Mariánský teologický cyklus – slavnostní vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie (z roku 1854), scéna Piety a Nebeské korunování Matky Boží.

Velké varhany na kůru Na západní kůrové tribuně nové katedrály jsou instalovány monumentální varhany v romantickém stylu, které pocházejí z roku 1841. Tento vzácný nástroj zhotovili proslulí alsasští varhanáři Joseph a Claude-Ignace Callinetovi. Aparát disponuje 4 manuály (klávesnicemi), 42 rejstříky a celkem 2 065 znějícími píšťalami. Vzhledem k tomu, že si nástroj intaktně uchoval podstatné množství původních historických píšťal, byla jeho instrumentální část v roce 1973 zapsána na státní seznam národních kulturních památek Francie (monument historique).

Nástroj prošel v průběhu své existence složitým technickým vývojem. Původní Callinetovu trakturu, která byla plně mechanická, nahradil v roce 1897 varhanář Didier van Caster modernější pneumatickou trakturou a v roce 1972 firma Merklin & Kuhn varhany přestavěla na současný elektropneumatický systém ovládání a tónových traktur.

V původní konfiguraci z roku 1841 byla celá bohatě vyřezávaná varhanní skříň vysunuta na kůru výrazně více dopředu, což jí dodávalo monumentálnější ráz a opticky ji lépe zvýrazňovalo než v jejím nynějším, zasunutém stavu.

Od částečné rekonstrukce v roce 1972 nebyla na varhanách provedena žádná celková intonační ani mechanická obnova, což zapříčinilo jejich kritický technický stav. V roce 2008 proto město Mâcon prostřednictvím ministerstva kultury oficiálně pověřilo předního státního experta a poradce Érica Brottiera vypracováním odborné technické studie jako nezbytného podkladu pro kompletní rekonstrukci varhan. Brottierova zpráva vyčíslila náklady na úplnou obnovu samotného hudebního stroje na částku 920 000 eur (do této sumy nejsou započítány nezbytné stavební výdaje na sanaci kůrové tribuny ani opravu zatékající klenby, kterou poškozují silné průsaky dešťové vody).

V současnosti vyvíjí intenzivní památkovou a fundraisingovou činnost za účelem shromáždění potřebných financí na záchranu Callinetova romantického díla specializované sdružení Amis de l'Orgue de Mâcon et sa Région (Přátelé varhan Mâconu a okolí).

Katedrální zvonohra Pravá (jižní) věž, která se tyčí nad neoklasicistním západním průčelím chrámu, v sobě ukrývá mohutnou historickou zvonohru. Tento specifický kampanologický prvek činí z nové katedrály svatého Vincence druhý nejlépe osazený kostel v celé autunské diecézi – ve zvonové komoře je zavěšeno celkem devět funkčních zvonů.

Odkazy

Literatura Martine Petrini-Poli, Cathédrale Saint-Vincent de Mâcon : guide de visite, Pastorale des réalités du tourisme et des loisirs du diocèse d'Autun, Chalon et Mâcon (PRTL 71), Autun, 2019, 53 s. (ISBN 978-2-9565416-3-9).

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Burgundsku-Franche-Comté Kategorie:Vzniklo v 19. století Kategorie:Stavby v departementu Saône-et-Loire Kategorie:Katedrály ve Francii Mâcon Kategorie:Klasicistní stavby ve Francii Kategorie:Klasicistní kostely