Varsonofij (světským jménem: Jakov Petrovič Ochotin; 29. března 1830 Krasnoje – 24. srpna 1895 Simbirsk) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup simbirský a syzraňský.
Život Narodil se 29. března 1830 v rodině diákona z obce Krasnoje v Lebedjanském újezdu Tambovské gubernie (dnes Lebedjanský rajón Lipecké oblasti).
Absolvoval Lebedjanské duchovní učiliště a následně Tambovský duchovní seminář. Po dokončení semináře byl přijat na Kazaňskou duchovní akademii. Dne 4. června 1853 byl postřižen do mnišství se jménem Varsonofij a 26. července vysvěcen na jerodiákona. Kněžské svěcení přijal 8. července 1854.
Dne 9. října 1854 byl ustanoven učitelem v Kazaňském duchovním semináři, kde působil více než 20 let, nejprve jako učitel biblistiky a pomocník inspektora. Dne 8. listopadu 1855 byl jmenován inspektorem téhož semináře.
Od 4. ledna 1864 byl jmenován představeným Kizického monastýru a v souvislosti s tím byl 13. ledna téhož roku povýšen do hodnosti archimandrity. Téhož roku se stal rektorem semináře.
V letech 1864–1867 byl řádným členem konference Kazaňské duchovní akademie, v roce 1867 zastával funkci rektora akademie.
V letech 1864–1871 byl představeným Kazaňského Ioanno-Predtečenského monastýru, zároveň spravoval Kazaňský Zilantovský monastýr (1865) a monastýr ke cti Proměnění Páně (1867–1868).
V letech 1864–1869 byl členem duchovní konzistoře. Byl členem komisí pro přeměnu duchovních vzdělávacích institucí (1863–1866), kazaňského guberniálního statistického výboru (1866–1870), výboru spravujícího městské a veřejné knihovny (1872–1875) a dalších.
V lednu 1875 byl povolán sloužit do Petrohradu.
Dne 9. září 1876 byl jmenován a 31. října v Petrohradě vysvěcen na biskupa jekatěrinburského, vikáře permské eparchie.
Ještě před odjezdem z Petrohradu obdržel 19. listopadu nové jmenování – biskupem starorusským, vikářem novgorodské eparchie. Dne 7. září 1879 provedl přenesení ostatků Mstislava Chrabrého do nové schrány, zhotovené S. F. Verchovcevem, v Sofijském chrámu v Novgorodu.
Od 28. září 1882 sloužil jako biskup simbirský a syzraňský.
Snažil se podporovat vzdělávání Čuvašů, ačkoli tomu mnozí z řad světské šlechty odporovali. Byl zastáncem systému Nikolaje Ilminského, podporoval simbirskou čuvašskou učitelskou školu a světil Čuvaše na kněze. Zavádění škol mezi Čuvaši prováděl obezřetně a postupně.
V roce 1884 byl zvolen čestným členem Pravoslavné palestinské společnosti. Od roku 1887 byl předsedou Simbirského eparchiálního výboru Pravoslavné misijní společnosti.
Ve dnech 7.–25. července 1885 se účastnil Kazaňské rady biskupů Povolží, kde byla projednávána misijní činnost církve v regionu. Pracoval v rámci první komise, která se zabývala otázkami náboženského a mravního stavu společnosti.
Za jeho působení byl v Simbirsku otevřen Pokrovský monastýr, byly postaveny nové budovy pro tři duchovní učiliště a rozšířena budova duchovního semináře.
Zemřel 14. srpna 1895. Byl pohřben v Trojickém katedrálním chrámu ve zvláštní hrobce vedle hrobu biskupa Jevgenije, v kryptě pod oltářem Nikolajevského zimního katedrálního chrámu. Veškerý svůj kapitál biskup odkázal chudobinci pro osoby duchovního stavu (10 tisíc rublů) a Starokostyčevské ženskému monastýru v Syzraňském újezdu (7 tisíc rublů).
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 29. března Kategorie:Narození v roce 1830 Kategorie:Narození v Lipecké oblasti Kategorie:Úmrtí 24. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1895 Kategorie:Úmrtí v Uljanovsku