Varfolomej (světským jménem: Nikolaj Nikolajevič Gondarovskij; 27. října 1927 Něčajevka – 21. března 1988 Orel) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup orelský a brjanský.
Život Narodil se 27. října 1927 v obci Nečajevka (dnes Bělgorodská oblast).
Po službě v Sovětské armádě nastoupil do Moskevského duchovního semináře.
V březnu 1954, ještě jako seminarista, přijal mnišství. Dne 18. dubna byl vysvěcen na jerodiákona a 30. listopadu na jeromonacha. Pokračoval na Moskevskou duchovní akademii, kterou absolvoval v roce 1959 s titulem kandidáta bohosloví. Byl ponechán na akademii jako profesorský stipendista.
V letech 1959–1960 vyučoval v Moskevském duchovním semináři.
V červnu 1960 ho patriarcha Alexij povýšil do hodnosti igumena a jmenoval zástupcem vedoucího Ruské duchovní misie v Jeruzalémě. Od června do září 1961 zastával funkci dočasného vedoucího misie a v říjnu 1961 byl jmenován jejím vedoucím a zároveň povýšen do hodnosti archimandrity.
Dne 26. května 1963 byl rozhodnutím Svatého synodu v Feodorovském katedrálním chrámu ve městě Jaroslavl vysvěcen na biskupa ugličského, vikáře jaroslavské eparchie. Svěcení vykonali arcibiskupové: jaroslavský a rostovský Nikodim (Rotov), novosibirský a barnaulský Kassian (Jaroslavskij); biskupové: dmitrovský Kiprian (Zjornov), kostromský a galičský Nikodim (Rusnak), tallinský a estonský Alexij (Rüdiger).
Dne 29. května téhož roku byl jmenován biskupem saratovským a volgogradským.
V červnu 1963 se účastnil slavností na Athosu u příležitosti 1000. výročí lávry svatého Athanasia Athonského.
Dne 22. prosince 1964 byl ustanoven biskupem vídeňským a rakouským, kde sloužil do 7. července 1966, kdy byl jmenován biskupem tulským a beljovským.
Od 20. března 1969 – biskup kišiněvský a moldavský.
Od 11. října 1972 – biskup taškentský a středoasijský.
Dne 9. září 1973 byl povýšen do hodnosti arcibiskupa.
Podle vzpomínek Pavla Adelgejma:
„Častěji jsme spolu hovořili telefonicky, když nebylo možné mluvit o všem. <…> Musel být při komunikaci velmi zdrženlivý. O každém jeho kroku neustále informovali zmocněnce. Byl to člověk mimořádně mírný. V katedrálním chrámu zůstali nejprve dva a později jeden kněz. Biskup sloužil střídavě s knězem. Sám sloužil moleben a panychidu, sám vykonával pohřební obřady a zpovídal. Před bohoslužbami se nekonala žádná slavnostní uvítání. Ve všední dny sloužil v kněžském rouchu a s malým omoforem. Oblékal se sám. Přitom byl vždy veselý a laskavý <…> Vždy jsem se na něj obracel, když jsem měl potíže se zmocněncem a zdálo se, že je všechno ztraceno. Vždy dokázal najít slova povzbuzení a někdy se také přimluvit u mocných tohoto světa. Dalo se mu ve všem důvěřovat. O takové otázce ani nemohlo být pochyb. Samozřejmě ho nezajímaly peníze ani příjmy. Nebyl materialistický, přestože stát tehdy církev rozhodně finančně nepodporoval.“
Od 10. září 1987 působil jako arcibiskup orelský a brjanský.
Zemřel 21. března 1988 v Orlu. Byl pohřben na centrálním hřbitově.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 27. října Kategorie:Narození v roce 1927 Kategorie:Narození v Bělgorodské oblasti Kategorie:Úmrtí 21. března Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Úmrtí v Orlu