náhled|150px|Sametový kaftan z pozdního 18. století
náhled|150px|Vypalovaný vzor na hedvábném sametu
Samet je vlasová tkanina, na které špičky hustých vlasů přesahují plochu základní vazby o 1 až 2 mm. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, , str. 324
České slovo samet vzniklo odvozením z řeckého hexamitos (ἑξάμιτος) = „šest nití“ pravděpodobně z toho důvodu, že na původním sametu byla smyčka vlasové niti zachycena každou šestou osnovní nití základní tkaniny.
Sametové textilie mají hebký omak, subtilní lesk, jsou trvanlivé a dobře splývají. Z historie sametu O původu sametu neexistují žádné jednoznačné doklady. Protože se nejstarší sametové tkaniny vyráběly z hedvábí, pokládá se za původ sametu východ Asie s nejstarším hedvábnictvím.
Znalosti o výrobní technice se však brzy dostaly do Evropy, v Italii byl už v roce 1247 založen první cech tkalců sametu, v Miláně se v roce 1474 zabývalo výrobou sametu z hedvábí na 15 000 lidí.
Hedvábné sametové tkaniny byly po staletí luxusní zboží, které si mohli dovolit jen bohatí zákazníci. Teprve v 19. století se začal vyrábět samet z bavlny a asi o sto let později také z umělých vláken. V závislosti na módě se střídala období obliby a nezájmu. Např. ve 20. letech 20. století byl v módě vypalovaný samet (devoré), o 60 let později gaufrovaný samet.
Na začátku 21. století se v různých kolekcích objevují některé staré druhy vyrobené z různých nových materiálů. Jeden z posledních výrobců sametu v Evropě byla asi do 1. dekády 21. století varnsdorfská firma Velveta. Způsoby výroby Materiál Samet se původně vyráběl z hedvábí. Od 2. poloviny 20. století byly vyvinuty také syntetické samety vyráběné z polyesterových, acetátových, viskózových vláken a směsí různých umělých i přírodních vláken (např. s elastany). (Jejich prodejní cena obnáší cca ⅒ oproti hedvábnému zboží). Útkový samet T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, , str. 293 Do základní (vazné) tkaniny se zatkávají (nejčastěji v atlasové vazbě) vlasové útky, které mezi vazebními body vytváří sloupce z obloučků (15/cm) mírně převyšující lícní plochu tkaniny. Útky se na hotové tkanině prořezávají (podobně jako u manšestrů). K prořezávaní se ještě na konci 20. století používaly stroje s jedním řezacím kotoučem na celou šířku tkaniny, tzn. že ke zhotovení sametového vlasu muselo normální zboží probíhat strojem více než 2000×.Peter/Routte: Grundlagen der Textilveredlung, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1989, , str. 679
(Bavlněný samet na snímku vpravo měl být zhotoven ze 165 vlasových útků na centimetr (osnova 31/cm).Nisbet: Grammar of Textile Design, Scott, Greenwood & Son 1906, digit. 2008, str. 147-153) Osnovní prutový samet Prutový samet vzniká tak, že se nad napnutou základní osnovou provazuje vlasová, obarvená osnova přes ocelové pruty, které k ní leží kolmo a zatkávají se jako pomocné útky. Tkací stroj je konstruován tak, že po zatkání cca 20 prutů se první z nich mechanicky vytahuje a vkládá za posledním z předcházející série mezi osnovní niti. Prut může mít na konci nožík, kterým se při vratném pohybu stříhají smyčky vzniklé na osnovních nitích a vznikne tzv. aksamit. Jestliže se smyčky ponechají vcelku, zboží se nazývá epingl. Má-li tkanina smyčky nerozřezané i rozřezané nazývá se frizé. Dvojitý osnovní samet náhled|150px |left|Schéma výroby dvojitého sametu Na tkacím stroji se zhotovují dvě základní tkaniny nad sebou, vlasová osnova probíhá střídavě oběma a spojuje je. Hned za prohozním ústrojím se od sebe obě části odříznou a tím vzniknou dvě identické vlasové tkaniny. Tento způsob výroby je racionálnější než u prutových sametů, strojní zařízení je však poměrně nákladné. Specializovaní výrobci vybavují tkací stroje žakárovým ústrojím, se kterým se dají na základní tkanině vytvářet na příklad reliéfové obrazce ze sametu. Úprava sametových tkanin
náhled|150px|Nepravý samet s vlasem z polyakrylové žinylky Finální úprava sestává obvykle z klepání, paření, sušení, kartáčování, hlazení, postřihování (egalizace), kartáčování a hlazení.
Pro finální úpravu se staví také agregáty k nepřetržitému běhu všech operací s výrobní rychlostí do 50 m/min.
Nejdůležitější část procedury je egalizace vlasového povrchu sametu, která se provádí postřihováním s pomocí válce (ø 200 mm) s 18–24 spirálovitě tvarovanými noži, ke kterému se těsně přistavena ostrá hrana ocelové lišty. Obrátky válce dosahují až 1200/min s přesností ± 0,02 mm. Většina sametových tkanin se barví v kuse, některé se také potiskují.
Zvláštní druhy sametu Za nepravý (nebo falešný) samet se považuje textilie: s „nalepeným“ vlasem technikou vločkového tisku, s vetkanou žinylkou (na způsob axminsterského koberce) nebo ruční pletenina z žinylky.
Jako pletený samet (Wirksamt) se prodávají také počesávané osnovní pleteniny. Jako elastický samet se nabízejí zátažné pleteniny s obsahem 8–15 % elastických vláken. Způsob výroby těchto textilií není veřejně známý, odborná literatura se o tomto druhu sametu dosud (2019) nezmiňuje. Použití sametových tkanin Samet se používá hlavně na dámské oděvy, dekorace a nábytkové potahy. Známé jsou také sametové pánské oděvy, módní doplňky aj. Odkazy Reference
Literatura Hofer: Stoffe 2, , Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2004, str. 428–445 a 470–480. Kolektiv autorů: Gewebetechnik, Fachbuchverlag Leipzig 1978, str. 307–377 I.C.S. Staff, Pile Weaves, International Textbook Co. 1905
Související články
Vlasová textilie Prutový tkací stroj Tkací stroj na dvojplyše Manšestrová tkanina Postřihování textilií
Externí odkazy
Kategorie:Plošné textilie