náhled|Stylizace osobního počítače. Monitor, klávesnice a základní jednotka. Osobní počítač ( – zkráceně PC [písí]) je víceúčelový mikropočítač, který je díky své velikosti, možnostem a ceně vhodný pro individuální použití. Osobní počítače jsou určeny k tomu, aby je obsluhoval přímo koncový uživatel, nikoliv počítačový odborník nebo technik. Na rozdíl od velkých a nákladných minipočítačů a sálových počítačů se u osobních počítačů nepoužívá funkce sdílení času mnoha lidmi současně. Především koncem 70. a v 80. letech 20. století se používal také termín domácí počítač.

Majitelé počítačů v institucích nebo podnicích si v 60. letech museli psát vlastní programy, aby s těmito stroji mohli vykonávat nějakou užitečnou práci. Uživatelé osobních počítačů sice mohou vyvíjet vlastní aplikace, ale obvykle se na těchto systémech používá komerční software, bezplatný software („freeware“), který je nejčastěji proprietární, nebo svobodný software a software s otevřeným zdrojovým kódem, který je poskytován v „hotové“ neboli binární podobě. Software pro osobní počítače je obvykle vyvíjen a distribuován nezávisle na výrobci hardwaru nebo operačního systému. Většina uživatelů osobních počítačů již nepíše vlastní programy, aby osobní počítač vůbec využili, i když programování koncovými uživateli je stále možné. To kontrastuje s mobilními systémy, kde je software často dostupný pouze prostřednictvím kanálu podporovaného výrobcem a vývoj programů pro koncové uživatele může být odrazován nedostatečnou podporou ze strany výrobce.

Nejrozšířenější hardwarovou architekturou osobních počítačů je IBM PC kompatibilní. V jejích počátcích byly používány jednoúlohové operační systémy DOS (MS-DOS, DR-DOS a FreeDOS), které byly většinou nahrazeny víceúlohovými operačními systémy. Současnými nejrozšířenějšími operačními systémy stolního počítače nebo notebooku jsou systémy Microsoft Windows a v menším rozsahu pak také unixové systémy Apple macOS a Linux. Osobní počítač může mít také podobu tabletu či chytrého telefonu, ty využívají operační systém Android nebo iOS.

Nástup osobních počítačů a současně probíhající digitální revoluce výrazně ovlivnily život lidí ve všech zemích.

Historie

náhled|IBM PC 5150 s procesorem Intel 8088 a operačním systémem MS-DOS 5.0 náhled|IBM PC kompatibilní počítač s procesorem Intel 80286 a MS-DOS 6.0 náhled|IBM PC kompatibilní počítač s procesorem Intel 80386 náhled|IBM PC kompatibilní počítač s procesorem Intel 80486 náhled|IBM 300 PL s procesorem Intel Pentium I a Windows 95 náhled|Dell OptiPlex s procesorem Intel Pentium 4 Pojem byl používán již v průběhu 70. let 20. století, kdy společnost Apple a řada dalších uvedly první osmibitové osobní počítače na trh. Je ale obecně velmi málo známo, že systémy technologicky velmi podobné tehdejším prvním mikropočítačům Apple již tehdy vyráběly i jiné společnosti, kupř. společnost Hewlett-Packard či Texas Instrument a další. Jako další zlomové datum je uváděno datum kdesi v lednu 1977, kdy vyšlo první číslo Personal Computing Magazine. Ale teprve s uvedením počítače IBM PC (IBM 5150) na trh v srpnu 1981 se ustálilo označení PC (nebo Personal computer) pro počítač s procesorem Intel x86 kompatibilní (tj. vnitřní architekturou a tím i komponentami a programovým vybavením slučitelný) s tímto modelem.

25. září 1973 byl představen MCM/70, který bývá označován za první použitelný osobní počítač. Vytvořila ho kanadská firma Micro Computer Machines, kterou založil Mers Kutt. V horní části měl naklopený jednořádkový plazmový displej, ve spodní zase relativně konvenční klávesnici a uprostřed přehrávač magnetofonových kazet. Počítač poháněl osmibitový procesor Intel 8008, mohl disponovat až dvěma mechanikami a až 8 KB operační paměti.Petr Urban, Dnes slaví 50. narozeniny první osobní počítač. Asi jste o něm nikdy neslyšeli, ale předehnal i Jobse s Wozniakem, Živě, 25.9.2023

Vývoj v oblasti výpočetní techniky v té době probíhal velmi překotně. To, že se právě tato počítačová platforma stala de facto průmyslovým standardem bylo dáno shodou příznivých náhod a vynikající marketingovou prací zainteresovaných firem. V této době nebylo ještě vůbec jasné, jakým směrem půjde vývoj, systémy firmy Apple byly v mnoha ohledech technicky dokonalejší než IBM PC. Zásadní roli zde však sehrál fakt, že firma IBM zvolila otevřenou politiku, která umožnila třetím výrobcům vyrábět komponenty pro PC. Politika drahého značkového výrobku, kterou razila firma Apple nakonec neuspěla, protože díky obrovské konkurenci uvnitř trhu komponent pro potomky IBM PC, začaly nakonec její výrobky zaostávat i po technické stránce.

První model IBM PC byl dodáván s mikroprocesorem Intel 8088, pracujícím na frekvenci 4,77 MHz a s operační pamětí RAM o velikosti 16 nebo 64 kB (maximálně byla rozšiřitelná na 256 KByte). Pro záznam dat se používal kazetový magnetofon, nebo 5,25" disketa. Sběrnice toho modelu byla osmibitová.

Během několika let se objevila řada vylepšení a také mnoho obdobných a navazujících výrobků jiných firem, označovaných jako klony IBM PC nebo IBM PC kompatibilní počítače. V roce 1983 začaly být dodávány první pevné disky o kapacitě 10 Mbyte.

V roce 1984 byl představen první model s procesorem 80286 (IBM PC/AT), původně běžící na 6 MHz. Měl 16bitovou sběrnici, 20 MB HDD a adresovatelnou RAM až 16 MB. Rychlejší model, běžící na 8 MHz s 30 MB pevným diskem byl představen v roce 1986.

Operačním systémem původních osobních počítačů IBM PC a IBM PC kompatibilních býval téměř výlučně MS-DOS nebo některý z jeho klonů (např. PC-DOS, DR-DOS), který používal uživatelsky málo atraktivní rozhraní příkazového řádku v textovém režimu, zpravidla s 80 znaky na 25 řádcích. Od roku 1984 se ale začalo u osobních počítačů pozvolna prosazovat grafické uživatelské rozhraní (GUI), nejprve na počítačích Apple Macintosh a později na počátku 90. let 20. století na počítačích IBM PC kompatibilních v podobě MS Windows 3.0 a novějších.

V roce 1987 uvedla firma IBM na trh novou řadu počítačů IBM PS/2 spolu s operačním systémem OS/2. Počítače IBM PS/2 přinesly celou řadu novinek – grafickou kartu VGA s rozlišením 640 × 480 pixelů a s možností zobrazovat 256 barev současně při rozlišení 320 × 200 pixelů, 32bitový procesor Intel 80386 (u některých modelů), rychlou 32bitovou sběrnici Micro Channel Architecture (MCA), disketovou mechaniku 3,5" s kapacitou 1,44 MB, konektor PS/2 pro klávesnici a myš, 72pinové moduly SIMM. První modely počítače PS/2 a operační systém OS/2 byly prodejním propadákem, jednotlivé komponenty se však rychle staly standardem u konkurenčních počítačů (kromě sběrnice PCI, místo které se začala používat také 32bitová sběrnice EISA společností Compaq).

Nasazení grafického prostředí OS/2 podnítilo vývoj Microsoft Windows, které postupně OS/2 zcela vytlačily.

Procesor Intel 80386 je 32bitový procesor s podporou ochrany paměti, který umožňuje práci moderních operačních systémů. Pracuje s frekvencí mezi 12 MHz a 40 MHz. Procesor 386SX byla levnější a pomalejší varianta s pouze 16bitovou datovou sběrnicí; 386DX má 32bitovou datovou sběrnici. Verze i386SL je energeticky úspornější provedení pro přenosné počítače.

V poslední dekádě 20. století došlo k rychlému vývoji hardwarových komponent i softwarových komponent PC. Mikroprocesory 80386 byly nahrazeny výrazně rychlejšími 80486, u kterých na rozdíl od Intel 80386 označení DX znamenalo přítomnost integrovaného matematického koprocesoru, SX byly procesory s vadným koprocesorem, který bylo možné doplnit jako samostatný obvod. 486 byly 32bitové procesory s frekvencí mezi 16 MHz až 100 MHz. Energeticky efektivní provedení bylo označováno SL nebo S.

V letech 1993–1995 se začínají objevovat počítače s architekturou Intel Pentium, která přinesla opět výrazné zrychlení. Jestliže se v roce 1990 pohybovaly taktovací frekvence v domácnosti okolo 10–20 MHz, v roce 2000 to bylo okolo 100–200 MHz. Monochromatické monitory byly zcela vytlačeny barevnými monitory, rozlišení vzrostlo z 640 × 480 pixelů na 1024 × 768 pixelů. Samozřejmostí se stala mechanika CD-ROM, zapojení počítače do lokální sítě a zvuková karta, častým příslušenstvím byl telefonní modem pro přístup k internetu. Ve firemní a státní sféře došlo k ústupu jehličkových tiskáren ve prospěch laserových tiskáren, v soukromé sféře se rozšířily inkoustové tiskárny.

Okolo roku 2000 se objevuje rozhraní Universal Serial Bus (USB), které postupně nahrazuje všechna ostatní rozhraní s výjimkou síťových rozhraní Ethernet a do přenosných počítačů standardně instalovaných bezdrátových rozhraní Wi-Fi a Bluetooth; ve stejné době se rozšiřuje použití sběrnice PCI (a následně PCI-Express) ze serverů do prakticky všech počítačů. Po nástupu USB flash disků v roce 2001 postupně vymizely disketové mechaniky i jejich dočasné náhrady – mechaniky ZIP, JAZ a starší magnetooptické Bernoulliho disky, často také DVD mechaniky, které nahradily CD mechaniky (standardem se staly mechaniky s možností zápisu).

V první dekádě 21. století byly vakuové obrazovky monitorů vytlačeny LCD displeji, jejichž zlevnění vedlo k masovému rozšíření. Tím byla umožněna miniaturizace osobních počítačů a posun od desktopových osobních počítačů k notebookům a mobilním zařízením ve firemní sféře i u domácích uživatelů.

Uvnitř počítačů došlo k přechodu od paralelního diskového rozhraní ATA k sériovému a výrazně rychlejšímu SATA, po roce 2010 jsou magnetické pevné disky stále častěji nahrazovány polovodičovými Solid-state drive (SSD) bez pohyblivých součástí.

V současnosti se pro multimédia a pro komunikaci po internetu kromě PC používají také jednodušší mobilní zařízení vybavené bezdrátovým rozhraním Wi-Fi, jako jsou tablety nebo chytré telefony. Tím dochází k postupnému průniku mobilních zařízení založených na operačních systémech Android a iOS do sféry, kde měl donedávna monopol operační systém Windows. Alternativou ke klasickým univerzálním osobním počítačům je také na konzumaci obsahu zaměřený Chromebook. Pro domácí uživatele může být jednoduchost a „bezúdržbovost“ alternativních zařízení výhodou. Vzhledem k vazbě výroby, vývoje a vědy na OS windows a vzhledem k obavě průmyslu z tříštění sil mezi různé systémy však osobní počítač s Windows zůstane ještě nějakou dobu základním pracovním nástrojem.

Typy osobních počítačů Pevné Pracovní stanice Stolní počítač Přenosné Notebook Tablet Chytrý telefon Pocket PC

Součásti osobního počítače náhled| Komponenty osobního počítače:

Součásti osobního počítače se rozlišují na dvě roviny – hardware a software. Aby počítač dobře fungoval je potřeba spolehlivý a výkonný hardware, avšak to co vdechuje počítači „ducha“ je především software.

Hardware Zvenku počítače se rozlišuje několik součástí:

Počítačová skříň

Počítačová skříň je box, který obsahuje hlavní komponenty počítače. Skříň je obvykle vyráběná z oceli nebo hliníku, ale používají se také i jiné materiály, jako jsou například plast a dřevo. Počítačové skříně mohou mít různou velikost, tvar a dokonce mohou být i dekorativním objektem (viz modding).

Co je ve skříni? Typický osobní počítač dnes bývá proveden jako přístroj, který je položen na stole, nebo uložen pod stolem. To platí i přesto, že se stále častěji používají notebooky – přenosné počítače, které nemají žádnou skříň, protože vše potřebné je již integrováno v těle počítače. Rovněž jsou dnes běžné „all in one“ PC, kdy je obsah počítačové skříně integrován v těle monitoru.

Samotná počítačová skříň bývá provedena různým způsobem: desktop – pokládá se naplocho na stůl, výhodou tohoto provedení je, že skříň může sloužit současně jako podstavec pro monitor věž (tower) – je uspořádání, kdy skříň leží na podložce svojí kratší stranou, takže připomíná věž (anglicky tower). Toto uspořádání je dnes nejběžnější, protože je výhodné jak z hlediska chlazení, tak proto, že počítač nemusí zabírat místo na stole. Termín „mini tower“ označuje, že by se mělo jednat o menší provedení, „midi tower“ označuje středně velkou skříň.

Ve skříni bývá uložen: