Rybí pásmo je pásmo vodního toku charakterizované množstvím rozpuštěného kyslíku a množstvím vody v daném místě. Pásem je pět a jsou pojmenována podle druhů ryb, jejichž nároky jsou pro dané vodní stanoviště nejcharakterističtější. Toto dělení, v některých aspektech v současnosti již překonané, zavedl v roce 1871 Antonín Frič. Pojetí rybích pásem je nutno vnímat jen jako pokus o zevšeobecnění zákonitostí panující v komplikovaném systému říčního kontinua a existuje mnoho příkladů, kde jej nelze aplikovat, stejně tak je problematická definice přesných hranic pásem.

Seznam a charakteristika pásem Systém zahrnuje členění na pět pásem:

Pstruhové pásmo, též zóna horského potoka (ritral), je horní úsek vodního toku, jehož charakteristickým druhem ryb je pstruh potoční. Dále se dělí na horní pstruhové pásmo (epiritral) a dolní pstruhové pásmo (metaritral). Typické jsou vysokohorské bystřiny a potoky s minimální břehovou vegetací, údolím tvaru V, mělkou, chladnou vodou bohatou na rozpuštěný kyslík po celý rok a nemeandrujícím tokem. Lipanové pásmo (hyporhithral) je přechodný úsek mezi zónou horského potoka a zónou nížinné řeky. V původním členění Antonína Friče z roku 1871 bylo zahrnuto do pstruhového pásma, jako samostatné pásmo bylo vyčleněno až později. Charakteristickým druhem ryb je lipan podhorní. Tok je pomalejší než ve pstruhovém pásmu, voda hlubší a teplejší, přičemž letní teplotní výkyvy jsou malé. Voda zůstává dobře okysličená, koryto přechází z tvaru V do tvaru U a tok zpravidla ještě nevytváří meandry. Parmové pásmo (epipotamal) je střední úsek vodního toku, charakteristický přítomností parmy obecné. Vyskytuje se ve středních polohách, především v podhůří. Typické je širší koryto tvaru U, štěrkovité až písčité dno a pomalejší proudění. V průběhu roku zde dochází k výraznějším teplotním změnám; obsah rozpuštěného kyslíku je vyšší v zimě a nižší v létě. Cejnové pásmo (metapotamal) tvoří dolní, nížinné úseky řek. Je charakteristické přítomností cejna velkého, dalších kaprovitých ryb. Zahrnuje především pomalu tekoucí vodní toky a stojaté vody, jako jsou rybníky a jezera. Typické jsou meandrující řeky s rozvinutou pobřežní vegetací, písčitým až bahnitým aluviálním dnem bohatým na sedimenty a okolními nížinami. Voda bývá v létě teplá, kalná a chudá na kyslík, zatímco v zimě je studená, čistší a obsahuje poměrně malé množství kyslíku, zejména v důsledku zamrzlé hladiny. Ježdíkové/platýsové pásmo (hypopotamal) představuje nejdolnější úsek řek v blízkosti jejich vyústění do moře. Vyznačuje se výskytem brakické vody a tvoří přechod mezi sladkovodním a mořským prostředím. Charakteristickými druhy ryb jsou ježdík obecný a platýs bradavičnatý.

+Charakteristika pásemPásmoCharakter tokuDnoProudSpád [‰]Maximální teplota [°C]Koncentrace kyslíku [mg/l]Pstruhovébystřina/potokkamenitévelmi rychlý> 412 – 188 – 12Lipanovéříčkakamenité/štěrkovitérychlý1 – 218 – 207 – 11Parmovéřekakamenité/štěrkovitérychlý0,3 – 1,518 – 226 – 10Cejnovéřekakamenité/štěrkovité/bahnitévýrazně zpomalený< 0,820 – 255 – 8Ježdíkové/platýsovéřeka/veletokpísčité/bahnitézávislý na dmutí mořské hladiny< 0,522 – 30< 5

Pstruhové pásmo náhled|Studený potok mezi Brestovou a Zverovkou v Tatranském národním parku Popis biotopu Horní pstruhové pásmo navazuje na zónu pramennou, prameniště však zpravidla rybami obýváno není. Tok pstruhového pásma je biotop typický rychle tekoucí vodou, malou hloubkou a turbulentním prouděním vody. Voda je nasycená kyslíkem a je velmi chladná, její teplota zpravidla ani v létě nepřesahuje 10 °C. Dno horského potoka je skalnaté nebo kamenité, tvořené balvany a štěrkem. Organický sediment zde chybí. Časté bývá zastínění, ve vodách pstruhového pásma se udrží jen velmi málo rostlin a řas, úživnost je proto nízká.

Živočišné společenstvo je tvořeno chladnomilnými druhy bezobratlých, jako jsou blešivci, larvy jepic, chrostíků a pošvatek. Ryby pstruhového pásma jsou litofilní, k rozmnožování vyžadují kamenité dno, a častá je u nich migrace na trdliště či na zimoviště, tyto cesty mohou být i mnohakilometrové. Vůdčím druhem ryby v horním pstruhovém pásmu je pstruh potoční s vrankou obecnou a pruhoploutvou jako druhy doprovodnými. V dolním pstruhovém pásmu je vůdčím druhem opět pstruh potoční, druhová pestrost doprovodných druhů je již větší, kromě vranek se zde vyskytuje též střevle potoční, jelec proudník, mřenka mramorovaná, mihule potoční a nepůvodní druhy, pstruh duhový a siven americký. V méně prudkých vodách dále od prameniště se pak začíná objevovat i lipan podhorní.

Do pstruhového pásma jsou nejčastěji patří horní úseky vodních toků, zvláště horské potoky, a dále úseky řek pod přehradními nádržemi.

Ryby pstruhového pásma

Lipanové pásmo náhled|Kosí potok na soutoku se Mží Popis biotopu Lipanové pásmo volně navazuje na pásmo pstruhové. Zahrnuje potoky a menší řeky, které mají v porovnání s pásmem pstruhovým nižší rychlost proudu a menší spád. Voda je dostatečně nasycená kyslíkem a její teplota zpravidla nepřesahuje 15 °C, v létě však může vystoupat až na 20 °C. Dno je převážně kamenité nebo štěrkovité, tok je hlubší než vody pstruhového pásma a vytváří hlubší tůně, které se střídají s mělkými úseky. Hlubší místa vznikají podemíláním břehů zvláště na vnějších stranách zátočin, naopak v klidnějších místech se tvoří mělčiny a písčité lavice. Na nich mohou růst vyšší rostliny, které jsou zdrojem potravy i úkrytů a svým rozpadem tvoří vrstvu bahna. Vody lipanového pásma jsou však díky štěrkovému dnu čiré a lze dohlédnout na jejich dno.

Úživnost lipanového pásma je větší než v pásmu pstruhovém. Je domovem mnoha druhů bezobratlých, jako jsou larvy chrostíků a jepic, larvy muchniček, pakomárů a motýlic. Většina ryb lipanového pásma jsou litofilní druhy, které kladou jikry do štěrkovitého či kamenitého dna, ale objevují se i ryby fytofilní, které se vytírají do vodních rostlin. Vůdčím druhem je lipan podhorní, doprovodnými druhy jsou ryby pstruhového pásma, pstruzi, siven americký, jelec proudník, střevle potoční, mřenka mramorovaná a hrouzek obecný, dále jelec tloušť, ostroretka stěhovavá, mník jednovousý, hlavatka obecná a ouklejka pruhovaná, do nižších úseků může již zasahovat parma obecná.

Ryby lipanového pásma

Parmové pásmo náhled|Berounka u Zbečna Popis biotopu Navazuje na pásmo lipanové, řeky parmového pásma přechází z hor do nížin, mají zřetelně vymezené řečiště, stejnoměrný, mírný spád a poměrně rychlý, avšak stejnoměrný proud. Dno je štěrkovité až písčité, často se vytváří hluboké tůně s pomalu tekoucí vodou, pohybem štěrku a  písku v proudu se vytvářejí pískové lavice. V blízkosti břehů a v zátočinách se usazuje velké množství sedimentů a toto bahno je zdrojem živin pro množství rostlin, jako je rákos či sítina. Voda obsahuje větší množství organických látek a kalu, což omezuje čirost vody a v některých úsecích nemusí být viditelné dno. Kyslíkové poměry jsou relativně dobré, ale obsah kyslíku kolísá. V zimě, při chladné vodě a v úsecích se silnějším proudění, které víří hladinu, je vysoký, v létě a při znečištění vody je nižší. Teplota vody v létě může stoupnout až na 22 °C.

Porosty vodních rostlin poskytují životní prostředí mnoha druhům bezobratlých živočichů, jako jsou larvy jepic, komárů, muchniček a chrostíků. Vůdčími druhy ryb jsou parma obecná, podoustev říční a ostroretka stěhovavá, dále se v parmovém pásmu vyskytují jelci, mník jednovousý, hrouzek obecný, mřenka mramorovaná, bolen dravý, perlín ostrobřichý, ježdík žlutý, drsek menší i drsek větší, candát obecný či úhoř říční, klidnější úseky obývá okoun říční, plotice obecná či ouklej obecná, parmové pásmo je dále nejvyšším rybím pásmem, ve  kterém již žije kapr obecný.

V těchto vodách žijí jednak ryby litofilní, které se vytírají na štěrkové dno, tak ryby fytofilní, které ukládají jikry do vodních rostlin. Většina ryb parmového pásma se vytírá na jaře, od března do června podle druhu.

Ryby parmového pásma

Cejnové pásmo náhled|298x298pixelů|Labe protékající Děčínem Cejnové pásmo, metapotamal tvoří nejdolnější, nížinné toky řek. Je charakteristické přítomností cejnů, cejnků a dalších kaprovitých ryb.

Popis biotopu Cejnová pásma představují v současnosti nejběžnější typ rybího pásma, a to od provedení regulací toků. Výstavbou řady příčných staveb vznikly cejnové úseky i na vodách spadajících dříve do pásem lipanových či parmových. Pokud tok není uměle regulován a napřímen, vytváří četné meandry a vznikají tak slepá ramena, hluboké tůně, tišiny a úplavy. Proudění je zde pomalejší a na dně je často usazen i jemnější sedimentovaný materiál, který je průběžně snášen proudem z výše položených pásem toku, naopak k většímu odnosu sedimentů dochází jen za povodní. Množství živin je s rostoucím povodím toku vyšší a na většině toků lze vysledovat i známky znečištění. Pokud tok není přetížen odpadními vodami, bují ve vodě velké množství planktonních i přisedlých řas, v mělčích partiích pestré vodní a obojživelné rostlinstvo a v bentosu převažují larvy pakomárů, nitěnky, pijavky, měkkýši a larvy jepic a chrostíků.

Teplota vody v cejnovém pásmu dosahuje vyšších hodnot, až téměř ke 30 °C. V horkých letních dnech občas dochází ke kyslíkovému deficitu, což může vést až k úhynu ryb. K tvorbě kyslíku výrazně pomáhají vodní rostliny, avšak primární produkce – zejména fytoplankton – může za slunečných dnů způsobovat i přesycení vody kyslíkem. Vlivem slabšího proudu zde proudomilné druhy ustupují druhům eurytopním. Typickými druhy jsou cejn velký, sumec velký, candát obecný, cejnek malý, ježdík obecný, plotice obecná, ouklej obecná, štika obecná, karas stříbřitý a okoun říční. Vody cejnového pásma jsou hluboké a obtížně prozkoumatelné, tudíž o počtech a biomasách ryb v těchto vodách existuje jen málo spolehlivých informací. Z nich lze usoudit, že početnosti zde mohou dosahovat až desítek tisíc kusů a biomasa se obvykle pohybuje ve stovkách kilogramů na hektar plochy.

Ryby cejnového pásma

Ježdíkové/platýsové pásmo náhled|Ústí řeky Labe do Severního moře Ježdíkové/platýsové pásmo, hypopotamal, je oblast řek v blízkosti jejich vyústění do moře. Je charakteristické přítomností brakické vody a představuje tak přechod mezi sladkovodním a mořským prostředím.

Popis biotopu Jedná se o velmi zajímavé úseky, kde se sladkovodní fauna setkává s rozmanitými druhy brakických vod a kudy procházejí diadromní ryby během třecí migrace mezi mořem a sladkými vodami. Slanost, výška hladiny a proudové poměry jsou do značné míry ovlivněny mořským dmutím. Voda v těchto partiích bývá zejména ve velkých tocích velmi znečištěná a často velmi zakalená kvůli slapovým jevům. Vodní masy se v závislosti na přílivu a odlivu pohybují kyvadlovitě po a proti proudu. Při nízkém odtoku dochází k dlouhému zdržení vody a tím i rozkladu s výraznou spotřebou kyslíku, kdežto příjem kyslíku je zde vzhledem k menšímu specifickému povrchu omezen. V tomto přechodovém úseku mezi slanou a sladkou vodou také dochází úhynu organismů adaptovaných jen na jedno z těchto prostředí, proto bývá nazýváno též úhynová zóna.

Ryby ježíkového/platýsového pásma

Odkazy

Reference

Související články Rybářský revír Chráněná rybí oblast

Externí odkazy

Tajuprostá Podvodní říše na AKVARISTA.CZ Rybí pásma na ČeskýMuškař.eu

Kategorie:Řeky Kategorie:Rybářství