náhled|300px|Index vnímání korupce 2018 podle Transparency International (čím modřejší, tím nižší míra vnímané korupce) náhled|Úmluva Organizace spojených národů proti korupci
Korupce ( corrumpere, korumpovat, kazit, ničit, poškozovat, oslabit, znetvořit, nalomit, podplatit; , korupce, úplatnost, zkaženost) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě a hospodářství k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita.
Korupce může být jak drobná nebo velká, organizovaná nebo neorganizovaná. Projevuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, neoprávněnými příjmy či výhodami a jejich vyžadováním, podvody při využívání veřejných peněz (zakázky, dotace) nebo protežováním.
Politická korupce je specifickou formou ovlivňující politická rozhodování, politický systém, rozdělování veřejných peněz. Typické je, pokud zkorumpovaný politik slouží nikoli své zemi, ale cizím zájmům výměnou za přijaté peníze nebo zajištění mocenského postavení. Politický systém může být také plně ovládnut určitými zájmovými skupinami, poté dochází k jevu tzv. state capture (převzetí státu).
Korupce přispívá ke zločinnosti, např. k praní špinavých peněz, kuplířství nebo obchodu s drogami, ale zdaleka neomezuje jenom na tyto (dnes) trestné aktivity (trestné činnosti).
Pro porozumění toho, jak korupce vzniká, jak roste a co ji udržuje, je důležité se neomezovat jen na zákonem postižitelnou trestnou činnost, je třeba vytvořit a uplatnit podmínky, pravidla a zákony, které umožní korupční chování omezovat, preventivně mu předcházet a postihovat. Typickým příkladem korupce v mezích vymezených zákonem je navyšování prémií státních úředníků v řádech statisíců až miliónů korun ročně bez ohledu na odvedenou práci nebo problematika zneužívání veřejných peněz (veřejných výdajů) ve střetu zájmů.
Podmínky podporující korupci koncentrace politické moci a rozhodování (nedemokratické centralistické, totalitní režimy, režimy vyznačující se vládou mocenských klanů) apatická veřejnost, která se nezajímá o politiku a veřejné věci, nebo veřejnost, která podléhá tomu či onomu „vůdci“, veřejnost bez dostatečného vlivu na politiku a možnosti účinně kontrolovat mocné slabá vynutitelnost práva, justice, která slouží jen mocným a vlivným k prosazování jejich zájmů, absence „vlády práva“ (anglicky rule of law) utajování informací, rozhodování, procesů a závislostí, nedostatek otevřenosti a transparentnosti uzavřené mocenské a politické kliky, které se vymykají transparentnosti (veřejné kontrole) nedostatečně silná a odolná občanská společnost velké a nekontrolované částky při financování veřejných, nebo soukromých, projektů špatně placení úředníci a zaměstnanci veřejné správy a veřejných služeb
Důsledky korupce oslabení správy veřejných věcí, politiky, vedoucí až k rozpadu státu oslabení hospodářských výsledků, ekonomiky, vedoucí až k nemožnosti podnikat růst chudoby a nezaměstnanosti vznik a růst mafií, klientelistických sítí, organizovaného zločinu, prorůstání do státního aparátu ovládnutí států zájmovými skupinami, oligarchizace růst daní a zároveň rostoucí daňové úniky rostoucí nedůvěra v politiku, ekonomiku a k vlastním schopnostem, rezignace úpadek schopných firem a odliv mozků z průmyslu, obchodu, služeb i politiky odchod schopných tam, kde se mohou lépe uplatnit – takzvané „hlasování nohama“
Druhy korupce Velká, politická korupce (grand corruption, political corruption) Jde o korupci politických špiček a čelných představitelů veřejnosti a společenského života. Úplatky v těchto sférách jsou velké a dobře se tají. Oběma stranám, korupmupjícím i korumpovaným jde o velké zisky, významné funkce a moc.
Nejčastější podoby velké korupce: zpronevěra veřejných zdrojů (dotace, zakázky, licence) nehospodárné nakládání s veřejnými zdroji, soukromý prospěch z privatizace státního nebo obecního majetku, zneužívání veřejné moci při udělování veřejných zakázek a veřejně financovaných projektů přidělování monopolních a kvazi-monopolních licencí, nedostatečná práce dohledových a dozorových institucí klientelismus (neoficiální systém vládnutí protekci a konexe), nepotismus (zvýhodňování příbuzných) a „prodej křesel, židlí, míst“, vynášení důležitých, důvěrných veřejně nedostupných informací, informování s předstihem o důležitých rozhodnutích, tzv. insider trading, state capture (přebírání státu ze strany zájmových skupin), ovlivňování pravidel hry a ovládnutí penězovodů veřejných peněz, kriminalita bílých límečků.
Kriminalita bílých límečků Termín „zločiny bílých límečků“ poprvé použil v roce 1939 americký sociolog Edwin Sutherland (1883–1950). Jedná se o zločiny spáchané osobami, které zneužívají svého společenského postavení nebo důležitého, zpravidla vyššího postavení ve struktuře firmy, úřadu apod. Sutherland mezi tyto zločiny zahrnul podvody, podplácení, zneužití důvěrných informací a zpronevěru.
Zatím za nejtěžšího zločince s bílým límečkem je považován čínský podnikatel Laj Čchang-sing. Je synem venkovského rolníka, dokončil pouze tři roky školní docházky, neumí dobře číst ani psát, při delších slovech se zakoktává. I přesto se během devadesátých let dvacátého století dokázal vypracovat na nejbohatšího a později i nejhledanějšího Číňana světa. Dosud se zjistilo, že podplácením, pašováním a daňovými úniky si během tří let dokázal vydělat v přepočtu 64,8 miliardy korun. Ve skutečnosti bude částka pravděpodobně ještě vyšší. Před čínským zákonem se skrývá ve Vancouveru v Kanadě, odkud měl být 15. května 2006 deportován zpět do Číny. Nicméně 24 hodin před odletem soud rozhodl, že Laj Čchang-sing by v Číně čelil týrání, a tak žije v Kanadě i se svou rodinou dodnes. Čínský premiér prohlásil, že Laj „by měl být třikrát popraven, a ještě by to bylo málo“.
V Číně po něm zbyla replika Zakázaného města (stála v přepočtu 360 milionů korun) a legendy mezi obyčejnými Číňany, kterým nezištně rozdával své peníze. Laj je zločinec, ale nebyl lakomý. V dobách, kdy jeho „podnikání“ prosperovalo, budoval mrakodrapy, nemocnice, infrastrukturu, kupoval jeepy a motocykly policistům, v restauracích platíval obsluze podepsaným bianco šekem se slovy „Sumu si dopište sami“.
Malá, každodenní korupce (petty corruption, grassroot corruption, byrokratická korupce) Jde o korupci v běžném životě, uplácení úředníků, dopravních policistů, činitelů veřejné správy apod. Na malé korupci se podílí větší množství pachatelů, ale úplatky jsou nepoměrně menší než u velké korupce. V mnoha zemích se tento typ korupce toleruje jako běžný společenský jev.
Mezi nejčastější případy malé korupce patří: podplácení úředníků, záměrně nepřehledná regulace, zatemňování pravidel, špatná organizace (nejasné vztahy podřízenosti a nadřízenosti, netransparentnost), zneužívání pravomocí vyplývajících z kontrolní činnosti veřejné správy.
Na rozdíl od velké korupce mají při malé korupci úřady/úředníci velmi často specifické pravomoci, a proto je snaha odstavit je z korupční hry a potenciálních korupčních zisků ztížena.
Ovládnutí státu Ovládnutí státu (také převzetí státu) je překladem anglického . Jedná se o ovládnutí legislativního procesu, justičních a kontrolních mechanismů státu soukromými subjekty. Tyto zákulisní zájmové skupiny jsou schopny prosadit své partikulární ekonomické zájmy, de facto nahrazují standardní demokratické mechanismy. V České republice se také používá výraz „rozk(l/r)ádání státu“, podle stejnojmenné knihy Vladimíry Dvořákové, která se systematicky zabývala problémem záměrného oslabování veřejných institucí klientelistickými strukturami.
Ovládnutí státu se projevuje takto: kontrola veřejných institucí pro soukromý prospěch nebo trestnou činnost, formování koluzivních sítí, které omezují politickou soutěž, podkopání svobodných voleb skrytou reklamou a neprůhledným financováním kampaní, zneužití legislativní moci, korupce v soudních řízeních, zneužití auditu, vyšetřování a dozoru, užívání kompromitujících materiálů pro politické vydírání a nátlak, korupce médií.
Další druhy korupce Korupci nerozdělujeme jenom podle velikosti, ale i podle mnoha dalších kritérií.
Korupce může být: legální (některé formy jsou hraniční, legalita je sporná) a ilegální, organizovaná (větší propojené skupiny) nebo individuální, korupce přímá, nebo zprostředkovaná, korupce uvnitř institucí a vně institucí korupce krátkodobá tzv. ex ante nebo dlouhodobá tzv. ex post, korupce očekávaná a nahodilá, korupce vymýtitelná a nevymýtitelná, korupce peněžní a nepeněžní.
Formy korupce Korupční jednání nabývá celé řady forem počínaje jednoduchými úplatky a konče složitými a dobře propracovanými postupy. V mnoha případech je komplikované korupci dokázat, natož z ní někoho obvinit. Existuje řada možných způsobů a forem korupce, ale je nutné počítat s faktem, že jedna forma korupce na sebe váže další a že jednotlivé formy korupce se vzájemně doplňují.
Mezi základní pozorovatelné formy korupce lze zařadit: vlastizrada, velezrada, převrat, nezákonné zahraniční transakce, pašování, zpronevěra, padělání, špatné užívání fondů, zneužití moci, zastrašování, mučení, nezasloužené prominutí trestů, ústupky, podvody, zkreslování, vydírání, překrucování spravedlnosti, kriminální chování, křivá výpověď, nezákonné uvalení vazby, falešná obvinění, úmyslné uvedení v omyl, zanedbání povinností, dezerce, parasitismus, uplácení a podplácení, vymáhaní nezákonných odvodů, provize, falšování a manipulace voleb, zneužití vnitřních informací, falšování záznamů, neschválený prodej veřejného úřadu, veřejného majetku a licencí, manipulace s předpisy, obchody, dodávkami, smlouvami a úvěry, daňové podvody, daňové úniky a nepřiměřené obohacování, kartelové dohody, ovlivňování regulátorů, nedovolené ovlivňování obchodů, náklonnost (zaujatost) při zprostředkovatelských vztazích, konflikt zájmů, přijetí nepatřičného daru, poplatku, úplatku, požitku a služební cesty financované cizím subjektem, propojení s organizovaným zločinem, operace na černém trhu, nepotismus, klientelismus, nezákonný dohled (sledování), nezákonné odposlechy a zneužití poštovního styku, zneužití úředních pečetí a razítek, úředních budov a příspěvků na vedlejší výdaje.
Modely (vzory) korupce Existují více modelů korupce označované podle místa, kde se nejčastěji vyskytují. Odpovídají podmínkám, kdy se korupce stala neoddělitelnou součástí politického a sociálního uspořádání.
Dalším, velmi sofistikovaným typem korupce, je korupce korporátní. Korporace ve snaze udržet své mnohdy nekvalitní produkty na trhu, využívají korupci k udržení pozice na trhu. Vrcholní manažeři korporací, mnohdy motivování akcionáři k větším ziskům (a osobních bonusům), mnohdy využívají všech možností (i za hranou legálnosti), jak se na trhu udržet.
Asijský model korupce Korupce je důvěrně známým a společensky přijatelným kulturním i ekonomickým jevem, který úzce souvisí s fungováním státu. Propojení velkých firem na vládu je takřka absolutní.
Africký model korupce Politická moc je kupována nejvýznačnějšími ekonomickými klany, které si zajišťují svou existenci politickými prostředky. Pro zemi tento model znamená ústup od demokracie a probíhající demokratické procedury jsou jen kamufláží. Ekonomika pak klesá až na primitivní úroveň. Nejzákladnější potřeby obyvatelstva jsou zajišťovány jen proto, aby se předešlo zmatku a aby si malá skupinka „mocných“ zajistila udržení výsostného místa.
Latinskoamerický model korupce Nečinnost a němý souhlas vůči problémům s korupcí umožnily podzemním a kriminálním sektorům získat moc porovnatelnou s mocí státu. Tato moc je po řadu desetiletí spojena s mafií a prorůstá dovnitř státu. Tento model je velmi blízko k africkému modelu.
Stadia korupce Proces korupce lze rozdělit do několika vývojových stádií, která by se dala nazvat i jako stadia pronikání korupce do společnosti.
Stadium náhodné korupce