Kostel svatého Mikuláše () je římskokatolický farní kostel v historickém centru města Mikulášovice ve Šluknovském výběžku na severu Čech. Stojí uprostřed nepojmenovaného náměstí, neformálně nazývaného kostelní, při hlavní silnici spojující Dolní Poustevnu a Rumburk. První kostel zasvěcený svatému Mikuláši je v Mikulášovicích zmiňován k roku 1445. Tento první kostel byl založen zřejmě spolu s vesnicí ve druhé polovině 13. století. Novější renesanční kostel, postavený v letech 1551–1555, prošel barokizací a rozšířením mezi roky 1694–1695. Současná stavba pochází z let 1750–1751 a její slavnostní vysvěcení následovalo na sklonku roku 1751. Počínaje rokem 1958 je objekt chráněn jako kulturní památka.

Trojlodní kostel je barokní, 50 metrů dlouhý, 20 metrů široký a 18 metrů vysoký. Kostelní věž dosahuje výšky 60 metrů. Autorem stavby je lipovský stavitel Zacharias Hoffmann. Převážně pozdně barokní a rokokové zařízení pochází z druhé poloviny 18. století a bylo doplněno v průběhu 19. století. K nejcennějším částem mobiliáře patří bohatě zdobený hlavní oltář, dokončený roku 1766, s obrazem svatého Mikuláše od Johanna Lucase Krackera, několik bočních oltářů, kazatelna z roku 1758 a varhany z roku 1901, jež mají 2 166 píšťal. Rekvizice z druhé světové války přečkal pouze zvon svatá Anna odlitý roku 1921 v dílně Richarda Herolda.

Fara, přestavěná v roce 1846 po požáru města, přešla roku 2008 do vlastnictví města Mikulášovice a slouží jako bytový dům. Kolem kostela se rozprostírá roku 1872 zrušený hřbitov, na kterém se dochovala řada rokokových a klasicistních náhrobků. Autorem několika z nich je mimo jiné i drážďanský sochař Franz Pettrich.

Historie

Založení kostela Podle staré pověsti projížděl kdysi dávno hustým hvozdem pohanský rytíř. V místech dnešních Mikulášovic (bývá uváděn již neexistující statek čp. 315 ve středu města) mu zkřížil cestu obrovský medvěd. Rytířův sluha, který byl křesťanem, se modlil ke svatému Mikuláši a prosil jej o pomoc. Sluhovy modlitby byly vyslyšeny a lítá šelma nechala jeho pána být. Rytíř pak dal jako poděkování za záchranu života postavit na blízkém návrší malou kapli zasvěcenou právě svatému Mikuláši. Kolem kaple vyrostla brzy malá osada uhlířů. Příběh se měl odehrát někdy v průběhu 12. století.

Přesné datování vzniku kostela však není pro nedostatek historických pramenů možné. První církevní stavba zasvěcená svatému Mikuláši stála na místě dnešního kostela pravděpodobně již ve druhé polovině 13. století, tedy v době založení Mikulášovic. Původní kostelík byl patrně dřevěný. První písemné zmínky pocházejí z let 1445 a 1446, kdy jej zmiňují urbáře zhotovené Berky z Dubé, kterým ves patřila. Starší vlastivědná literatura 19. a 20. století mylně klade první písemný záznam do roku 1346. Tato listina, známá jako Matrika míšeňského biskupství, však ve skutečnosti pochází až z roku 1495. K tomuto roku byl ve vesnici uváděn farní kostel, který platil daň ve výši jedné marky ročně míšeňské diecézi. Pod hohnsteinský a později sebnitzský děkanát této diecéze spadal kostel až do 16. století, kdy vazby přerušila reformace. O vzhledu a stavebních úpravách původního dřevěného svatostánku se nedochovaly žádné zprávy.

Předchůdci dnešního kostela náhled|vlevo|alt=Plán kostela z roku 1551|Plán kostela z roku 1551 V 16. století zažívalo tolštejnské panství (zvané také „Schleinitzská země“ – ), kam patřily také Mikulášovice, velký rozkvět, s kterým byl mimo jiné spojen růst počtu obyvatel. Dřevěný kostel přestal vyhovovat, a proto začala roku 1551 z popudu Georga ze Schleinitz († 1565) a dědičného lenního rychtáře Jakobiho výstavba nového, již kamenného kostela. Stavební práce trvaly čtyři roky a vysvěcení nového orientovaného svatostánku s věžičkou, která prozatím neměla zvony, se uskutečnilo roku 1555. Stavba měla obdélníkový půdorys, na východní straně zakončený pětibokým presbytářem, na který ze severu navazovala sakristie. Západnímu průčelí dominovala hranolová věž. Do chrámu se vstupovalo skrze předsíň vystupující z jižní stěny. Brzy po stavbě nového kostela dorazila také do Mikulášovic reformace, a tak část 16. a také 17. století sloužil evangelickým bohoslužbám. Až do této doby docházeli do Mikulášovic věřící ze sousedního saského Hinterhermsdorfu. V průběhu třicetileté války kostel několikrát vyrabovali saští a švédští vojáci.Karlíček & Němec 2016, s. 25. K rekatolizaci došlo nejpozději v 70. letech 17. století.Karlíček & Němec 2016, s. 23.

Když se České království na konci 17. století vzpamatovalo z třicetileté války, počet obyvatel začal opět růst. Aby se do kostela vešli všichni věřící, začala 29. dubna 1694 z popudu majitelky lipovského panství, hraběnky Marie Margarethy Slavatové (1643–1698), jeho barokní přestavba. Stavební práce skončily následujícího roku pod vedením zednického mistra Balthasara (Balzera) Hilleho z nedalekého Neustadtu, který krátce předtím dokončil přestavbu kostela svatého Šimona a Judy v Lipové. Hille během práce nalezl gotickou hliněnou sošku Panny Marie s Ježíškem, která stála po dokončení stavebních prací na oltáři v boční kapli.Karlíček & Němec 2016, s. 30–32. V roce 1701 došlo ke zvýšení věže kostela, a to zdi o necelých 5 metrů a střechy věže o téměř 18 metrů. Hřbitov kolem kostela byl obehnán novou vyšší zdí. Přestože se přestavbou kapacita kostela zvýšila, brzy začal být opět malý. Od roku 1717 působilo při kostele Bratrstvo Bolestné Matky Boží pod černým škapulířem.Karlíček & Němec 2016, s. 33.

Současný kostel náhled|upright=1.2|alt=Vyobrazení starého kostela|Vyobrazení starého kostela O výstavbě nového prostornějšího chrámu se začalo jednat ve 40. letech 18. století. Hlavními iniciátory akce byli farář Anton Erben ze Schönerbenu (sloužil v letech 1732–1748) a rychtář Johann Georg Liebisch (ve funkci 1737–1760), jejichž úsilí značně podpořil hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt (1699–1769) se svou chotí Karolinou Ditrichštejnovou (1722–1790). Podle staršího výkladu, který se opíral zejména o kroniku písmáka a rychtáře Johanna Endlera z poloviny 19. století, měla stavba začít roku 1743 pod vedením zkušeného lipovského stavitele Zachariase Hoffmanna (1678–1754), který právě dokončil stavbu nového kostela svatého Martina v hornolužickém Njebjelčicy. Stavební práce na novém svatostánku se prý vlekly, a to především kvůli nedostatku financí. Počáteční kapitál, vytvořený z příspěvků obyvatel obce a hraběte Salm-Reifferscheidta, nestačil, s půjčkou 3 000 zlatých od ostatních farností měla vyrůst do roku 1747 pouze hrubá nezastřešená stavba (přibližně do výše oken). Stavební práce poté ustaly a stavitel Hoffmann odešel na odpočinek. V této době měl navštívit své rodné město Hans Jacob Wähner, pražský zemský stavební mistr pro Čechy. Nedokončenou stavbu podle kroniky okomentoval slovy: „Mikulášovičtí, chcete vybudovat kostel nebo zřídit ovčí salaš?“ Následně se prý ujal dokončení stavby, na kterou sám věnoval 1 500 zlatých. Archivní výzkum v letech 2014–2016 však Wähnerovo autorství vyloučil a posunul dobu vybudování kostela na pozdější dobu.Karlíček & Němec 2016, s. 50–54. Přípravy na výstavbu nového chrámu tak začaly až koncem roku 1748 a následujícího roku výstavbu schválilo litoměřické biskupství. Vlastní stavební práce se rozeběhly až poté, co dne 11. února 1750 podepsal patron kostela, hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt, smlouvu se stavitelem Zachariasem Hoffmannem a jeho dvěma nejstaršími syny Peterem Paulem a Dominikem. Mikulášovický kostel se stal poslední Hoffmannovou prací. Pro svůj pokročilý věk se smluvně zavázal, že v případě úmrtí práci dokončí jeho dva synové Peter Paul a Dominik.Karlíček & Němec 2016, s. 50–51. Výstavba chrámu přišla hraběte na 7 132 zlatých a dalších 330 zlatých stálo zastřešení provedené jiřetínským truhlářem Josefem Breuerem. Vysvěcení stavby se uskutečnilo ke konci roku 1751 pod vedením šluknovského děkana Zachariase Wähnera (ve službě 1741–1767). Slavnosti se osobně zúčastnil i hraběcí pár.Karlíček & Němec 2016, s. 51. Nový inventář kostela byl pořizován postupně v průběhu druhé poloviny 18. století a v 19. století.

Do 21. století se zachoval kostel v téměř původní podobě s výjimkou věže a střechy. Ničivý požár z 20. září 1842 silně zasáhl střed města, kde mu za oběť mezi sedmnácti domy a osmi stodolami padla také fara (čp. 10), farní škola (čp. 7) a též kostelní věž. Mobiliář kostela se většinou podařilo zachránit a malby spolu s poškozenými částmi inventáře prošly nutnou renovací následující rok. Obnova věže začala až roku 1862 pod vedením zednického mistra Franze Eiselta z Lipové a trvala jeden rok, během nějž věž získala dochovanou historizující podobu. Do věže byly zároveň umístěny i nové zvony. Rozsáhlá renovace kostela proběhla následně roku 1882 a její náklady činily 5 000 zlatých. Roku 1900, u příležitosti 150. výročí dokončení chrámu, bylo uvedeno do provozu elektrické vedení (osvětlení interiéru a lampy před kostelem). Elektrickou energii dodávala nová místní elektrárna. Poslední celkovou opravou (renovace omítek a průčelí kostela) prošel kostel v letech 1922–1935 na popud místního děkana Franze Pietschmanna (ve službě 1922–1935). Po druhé světové válce stál sice kostel na okraji zájmu, ale přesto je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka. Postupná rekonstrukce stavby začala roku 1987 osazením nových hodin na kostelní věž. Hned na počátku 90. let 20. století, v roce 1991, byl kostel vykraden. Roku 1992 prošla obnovou fasáda na západní straně kostela a spodní části věže. V následujícím roce se opravy dočkala střecha. Během dalších let prošel rozsáhlou rekonstrukcí interiér kostela, a to díky místnímu administrátorovi Václavu Horniakovi (ve službě 1994–1999), který se na většině rekonstrukčních prací podílel osobně. V letech 2004 až 2005 bylo obnoveno průčelí kostela v původních barvách a poté se renovace dočkaly i vstupní dveře.

Farní kostel svatého Mikuláše je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Mikulášovice. Pravidelné bohoslužby se slouží ve čtvrtek od 18.00 hodin a v neděli od 14.30 hodin. Duchovním správcem je od roku 2008 administrátor excurrendo P. Jacek Kotisz. Poutní mše svatá se slouží 6. prosince na svátek svatého Mikuláše. Od roku 2011 se na Velikonoční neděli pravidelně konají obnovené velikonoční jízdy. Kostel je též významným kulturním místem, kde se nepravidelně pořádají koncerty vážné i populární hudby.

Program záchrany architektonického dědictví V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 3 596 000 Kč. +Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)rok200320042005200620072008částka5001 000800396400500

Popis stavby

Exteriér kostela alt=Průčelí kostela|náhled|Průčelí kostela svatého Mikuláše Mikulášovický kostel patří mezi největší v okrese Děčín. V základu je obdélníkový s půlkruhově zakončeným presbytářem, na západní straně doplněný věží a sakristií, na východní pak oratoří a boční kaplí. Je dlouhý 50 metrů, široký 20 metrů a vysoký 18 metrů. Na rozdíl od svých předchůdců je orientován severojižním směrem. Starý kostel byl totiž zakomponován do nové stavby: z původního presbytáře se stala boční kaple a na původním místě zůstala také věž.