Maříž (,Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 24.07.1858, 1858(166). s. 1185. též Maires) je vesnice, část města Slavonice v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží na samém jihozápadě Moravy při hranicích s Čechami a rakouskou spolkovou zemí Dolní Rakousy. Leží se asi tři kilometry západně od Slavonic. Vedle katastru Maříže bývala ještě pohraniční vesnice Léštnice, dnes již v důsledku událostí minulého století neexistující, jejíž katastrální území bylo původně exklávou Slavonic a po roce 1948 bylo připojeno k Maříži. Maříž leží na okraji České Kanady v překrásném kraji lesů, rybníků, malebných vesniček, kulturních památek a historických skvostů. V době po plném zapojení České republiky do schengenského prostoru zde vzniklo přeshraniční propojení Maříž–Reinolz.
Název V roce 1372 (lenními pány bratři Ulrich/Oldřich a Ješek z Olešné) se jméno obce objevuje ve tvaru Marysch a Maryz, v roce 1373 Meyrins. Zde usedlý rod se po vsi v roce 1392 psal de Marize či de Maryze a v roce 1420 de Maryss (česky Marýž).TIRAY, Jan a Augustin KRATOCHVÍL. Vlastivěda moravská, II., Díl IV. místopisu, Čís. 82: Místopis Moravy. Jihlavský kraj. Slavonický okres. V Brně: Nákladem Musejního spolku, 1926, s. 159. TIRAY, Jan a Augustin KRATOCHVÍL. Vlastivěda moravská, II., Díl IV. místopisu, Čís. 82: Místopis Moravy. Jihlavský kraj. Slavonický okres. V Brně: Nákladem Musejního spolku, 1926, s. 162.
Jméno osady původně znělo Marýš a bylo odvozeno od mužského osobního jména Marýš nebo Marých a to od ženského osobního jména Marie. V nářečí se jméno (jehož původní význam byl "Marýšův majetek") změnilo na Marejš, z níž se vyvinula německá podoba jména, Maires. Dnešní podoba pochází od Aloise Vojtěcha Šembery, který onu nářeční podobu opravil na domněle správné Maříž.
Historie První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1372. kdy markrabě Jan Jindřich udělil tvrz a ves Maříž Oldřichovi a Ješkovi bratřím z Olešné lénem.
Na počátku 17. století stálo ve vsi 20 stavení (8 láníků, 5 pololáníků a 7 domů bez polí). Podle vceňovacího operátu z roku 1843 žilo v Maříži 194 mužů a 235 žen v 64 domech a 99 domácnostech. Desátky byly odváděny vrchnostenské správě na panství Maříž a faře ve Starém Městě v Čechách. Na týdenní pondělní trhy se jezdilo z Maříže do Slavonic.
29. dubna 1886 zasáhlo obec tornádo.
Obec Maříž Zrušení poddanství v roce 1848 přineslo konec vrchnostenské správy. Patrimonia ale fungovala až do 1. července 1850, kdy vstoupilo v platnost obecní zřízení. V letech 1850 až 1855 byla ves nejprve podřízena politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích, po vzniku smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí v letech 1855–1868 Okresnímu úřadu v Dačicích. V roce 1868 došlo opět k oddělení a obec se vrátila pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, přičemž byl v roce 1911 pro německé obce zřízen okresní soudní okres Slavonice.
V roce 1858 si u krajského soudu v Jihlavě zaprotokolovali Josef Langthaler, majitel továrny na zápalky v Maříži, a jeho společník Georg Edlinger firmu „Josef Langthaler & Comp.”Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 24.07.1858, 1858(166). s. 1185. V roce 1874 vyhlásil soud v Dačicích na firmu konkursní řízení.
+ Počet obyvatel Rakousko-Uhersko Rok Domů Obyvatel Němci Češi Katolíci Evangelíci Židé 1880 68 304 1900 69 307 281 26 296 7 4 1910 307 281 26
Po volbách v roce 1910 se dne 28. srpna ustavilo obecní zastupitelstvo: Starosta Franz Sachar Obecní radní: Rudolf Wagner, Thomas Grünzweig Členové obecního výboru: Franz Schmiedt (kovář), Stefan Klutz (majitel statku čp. 3), Franz Wollein, Vinzent Kinast (krejčí), Johann Christian, Cyril Klingenberger.
Do místní školní rady vyslalo zastupitelstvo své členy a na její schůzi proběhla volba:
předseda Thomas Czerny († 12. května 1918) místopředseda Ignaz Kloiber členové Ignaz Steindl (majitel statku čp. 7), Johann Dvořák (tesař).CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911. s. 225. Na škole vyučoval správce školy Johann Chlad.
Hostince provozovali Thomas Czerny na čp. 66 (též obchod se smíšeným zbožím a dřevem) a Johann Steindl, kovárnu Franz Schmiedt, živnost krejčího Vinzent Kinast a jako švadlena nabízela služby Johanna Wirtl. Obchod se smíšeným zbožím se nacházel v hostinci p. Černého a další provozoval Johann Bös. Obuvnickou živností se zabýval švec Stephan Klutz, stolařstvím Jan Dvořák a Tomáš Křížek, tesařstvím Eduard Neusser. Majitel statku zaměstnával jednoho úředníka Emanuela Schnurpfeila, správce lesa.
Pošta V roce 1880 Okresní hejtmanství v Dačicích vyhlásilo konkurz na místo poštmistra (Postmeister) ve Slavonicích, který by provozoval povozní poštu jednou denně na trati Slavonice-Dačice a dvakrát denně na trati Slavonice-Waidhofen an der Thaya.Brünner Zeitung, Amtsblatt zur Brünner Zeitung – Úřední list Brněnských Novin, 21.03.1888, s. 1: Postmeister Stelle in Zlabings. Od 1. března 1892 zavedlo c. k. ředitelství pošt a telegrafů na Moravě a Slezsku u c. k. poštovního a telegrafního úřadu ve Slavonicích venkovského poštovního doručovatele pro obvod: Slavětín, Chvaletín, Mutišov, Vlastkovec, Rubašov a Maříž.Brünner Zeitung, 27.02.1892, č. 47, Moravská zemská knihovna.
Ze Slavonic poštovní doručovatel vycházel v 7.00 hodin ráno (Slavětín 8.15, Chvaletín 9.00, Mutišov 10.00, Rubašov 10.55, Vlastkovec 11.30) a vracel se ve 12.15 hodin, odpoledne ve 14.15 h odcházel ze Slavonic na další pochůzku do Maříže, odkud se vracel v 15.30 h a pochůzku ukončoval na poštovním úřadě ve Slavonicích v 16.15 h. Kromě běžné pošty obstarával venkovský také poštovní ceniny (úspory, platby, složenky) a měl povoleno si za vyřizování soukromých služeb účtovat přiměřenou provizi. Až na Rubašov se ve všech obcích nacházely poštovní schránky.
Dnem 1. srpna 1907 zřídilo c. a k. ředitelství pošt a telegrafů v poštovním okrese Slavonice dva poštovní okrsky a zahrnula do poštovní obchůzky i obce Fratres a Kadolec: 1. okrsek zahrnoval místa Chvaletín/Qualitzen, Mutná/Mutten, Mutišov/Mutischen, samotu Rubašův dvůr/Rubaschhof; 2. okrsek místa Fratres, Maříž/Mayres, Léštnice/Lexnitz, hájovna Maříž/Forsthaus Mayres a Kadolec/Kadolz. Pěší pochůzku poštovního doručovatele zajišťoval poštovní úřad ve Slavonicích každý den kromě neděle.
Školní okres Dačice – obecná škola Maříž Vyučovalo se nejprve po domech, potom ve stavení čp. 36. Obecná škola s německým vyučovacím jazykem byla v roce 1820 vyhlášena za veřejnou. Vyučovali: nejprve Vybíral, po něm v letech 1811–1842 Jakob Wolfschütz. Dnem 2. září 1870 byl zřízen školní okres Dačice (Schulbezirk Datschitz) s okresní školní radou.Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 07.09.1870, 1870(203). s. 1333. Ve škole vyučoval až do roku 1877 Karel Partis.TIRAY, Jan a Augustin KRATOCHVÍL. Vlastivěda moravská, II., Díl IV. místopisu, Čís. 82: Místopis Moravy. Jihlavský kraj. Slavonický okres. V Brně: Nákladem Musejního spolku, 1926, s. 160.
V roce 1878 vyhlásila okresní školní rada v Dačicích volná podučitelská místa na 24 školách, mezi nimiž se nalézalo i podučitelské místo třetí platové třídy na jednotřídní německé škole v Maříži.Brünner Zeitung, 26.06.1878, Číslo 145. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 809.
V roce 1882 byl c. a k. moravskou zemskou školní radou do Maříže přeložen Raimund Rabusky z podučitelského místa v Hustopečích.Mährisch-schlesischer Correspondent, 31.05.1882, s. 3, Moravská zemská knihovna v Brně. Ten ale v Maříži dlouho nevydržel, jelikož v září téhož roku jmenovala okresní školní rada provizorním učitelem na mařížské škole France Doubka.Mährisch-schlesischer Correspondent, 19.09.1882, s. 4, Moravská zemská knihovna v Brně.
V novém školním roce 1883/1884 nastoupil do Maříže učitel Anton Maza, který byl do obce přeložen z nedaleké Dešné.Mährisch-schlesischer Correspondent, 11.08.1883, s. 3, Moravská zemská knihovna v Brně. Ve školním roce 1886/1887 byl ale přeložen z Maříže do Letovic (osady Jindřichovo údolí/Heinrichsthal)Mährisch-schlesischer Correspondent, 12.10.1886, s. 3, Moravská zemská knihovna v Brně. a učitelské místo v Maříži zůstalo neobsazeno. Následně c. a k. okresní školní rada v Dačicích vyhlásila konkurzní řízení na místo učitele druhé platové třídy v jednotřídní obecné škole s německým vyučovacím jazykem v Maříži.Mährisch-schlesischer Correspondent, 04.11.1886, s. 4, Moravská zemská knihovna v Brně.
Vzhledem k tomu, že konkurzní řízení na učitelské místo v Maříži bylo vyhlašováno i po dva následující roky 1887 a 1888, dá se předpokládat, že se jej trvale obsadit nedařilo.Mährisch-schlesischer Correspondent, 19.07.1887, s. 4, Moravská zemská knihovna v Brně.Mährisch-schlesischer Correspondent, 06.08.1888, s. 3, Moravská zemská knihovna v Brně. Teprve na podzim roku 1888 to zemská školní rada vyřešila tím, že do Maříže přeložila učitele Franze Kunze z obecné německé školy v Nových Sadech.Mährisch-schlesischer Correspondent, 10.09.1888, s. 4, Moravská zemská knihovna v Brně.
V roce 1893 otevřela obec novou školní budovu, kde vyučoval v letech 1893–1911 Johann Chlad.Brünner Zeitung, 24.04.1912, Číslo 94. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 1. Školu navštěvovali též žáci z Léštnice a Kadolce, v roce 1910 celkem 69 žáků. Náboženství vyučoval farář ze Slavonic Ignaz Steindl.Türk, Adolf: Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren, Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910, s. 70. Po něm nastoupil učitel Anton Dörrer, který v roce 1914 padl ve válce. Dalším vyučujícím byl Adolf Deimel, který taktéž padl.
Ve školním roce 1917/1918 se 66 žáků dělilo do tří skupin. V první skupině nejmladších žáku se nacházelo 10 žáků (z toho 5 chlapců a 5 děvčat), ve druhé skupině 28 žáků (z toho 13 chlapců a 15 děvčat) a ve třetí skupině taktéž 28 žáků (z toho 14 chlapců a 14 dívek), 5 žáku na konci školního roku základní vzdělání ukončilo.
Maříž v letech 1918–1945 Od roku 1919 spadala obec pod okresní politickou správu a od roku 1928 okresního úřadu v Dačicích. Až do roku 1938 byla podřízena Okresnímu soudu ve Slavonicích.
Tratě: polní tratě Reinolzer Lüß, Lexnitzer Breiten, Bergäcker, Auäcker, luční tratě Breitwiesen, Auwiesen, Golzenlußwiesen, Reinolzer Wiesen, lesní tratě Bergwald, Brunnluß.
Rybníky: Hechtenteich (Štičí rybník), Johannesteich (Janův rybník), Amtteich (Úřední rybník), Zlabingser Teich (Slavonický rybník), Dorf Teich (Obecní rybník), Aschlingsteich (Aschlingův rybník), Kreuzteich (Křížový rybník), Feldteich (Polní rybník), Mühlteich (Mlýnský rybník), Großer Teich (Velký rybník).Tiray, Jan: Vlastivěda moravská: Slavonický okres. Brno 1926.
Zřízení pohraničního pásma