náhled|Digitální certifikát serveru wikipedia.org Digitální certifikát, který vydává certifikační autorita, je v asymetrické kryptografii digitálně podepsaný veřejný šifrovací klíč. Uchovává se ve formátu X.509, který (kromě jiného) obsahuje informace o majiteli veřejného klíče a vydavateli certifikátu (tvůrci digitálního podpisu, tj. certifikační autoritě). Na základě principu přenosu důvěry je možné důvěřovat neznámým certifikátům, které jsou podepsány důvěryhodnou certifikační autoritou. Certifikační autorita může vydávat pod různými označeními různé druhy certifikátů, které se mohou lišit v účelu použití, druhu majitele, úrovni důvěryhodnosti atd. (podmínky jsou dány politikou konkrétní certifikační autority). Různé označení však nemění podstatu funkce digitálních certifikátů.

Certifikáty prokazují identitu osoby, systému, nebo zařízení (analogie občanského průkazu). Tato identita je následně využita k autentizaci pro navázání zabezpečené komunikace, nebo pro digitální podpis. Podpis zajišťuje integritu a nepopiratelnost podepsaných dat (dokument, software, transakce). Certifikáty jsou tak používány například pro identifikaci protistrany při vytváření zabezpečeného spojení (HTTPS, VPN atp.).

Obsah certifikátu Data v certifikátu jsou popsána jazykem ASN.1. Výhody ASN.1 spočívají v nezávislosti na počítačové platformě a dobré čitelnosti pro člověka. K přenosu klíče se používá binární podoba DER nebo textový formát PEM či CER (zakódování pomocí Base64), případně ještě formáty PKCS#7/P7B nebo PKCS#12/PFX. Mezi různými formáty je možný převod pomocí vhodného nástroje.https://www.sslshopper.com/ssl-converter.html – SSL Converter V certifikátu jsou následující položky:

Serial Number – (certifikáty mají pro lepší identifikaci vlastní sériové číslo, není to však nutnost) Subject – identifikační údaje majitele certifikátu Signature Algorithm – algoritmus použitý k vytvoření podpisu Signature – digitální podpis veřejného klíče vytvořený certifikační autoritou Issuer – identifikační údaje vydavatele certifikátu Valid-From – datum počátku platnosti certifikátu Valid-To – datum konce platnosti certifikátu; nejběžnější doba platnosti je jeden rok Key-Usage – účel veřejného klíče (šifrování, ověřování podpisů nebo obojí) klient může, ale nemusí nastavení účelu respektovat (např. Windows XP tuto položku při ověřování vůči RADIUS serveru ignoruje, avšak Windows Vista a novější vyžadují nastavení účelu TLS Web Server Authentication)http://www.eduroam.cz/doku.php?id=cs:spravce:pripojovani:serverove_certifikaty Public Key – jeho bitová délka je závislá na druhu použitého šifrování Thumbprint Algorithm – algoritmus otisku certifikátu Thumbprint – vlastní otisk certifikátu sloužící k ověření neporušenosti certifikátu

Pro vytvoření digitálního podpisu v digitálním certifikátu jsou používány algoritmy RSA, DSA nebo ElGamal.

Třídy certifikátů Firma VeriSign nadefinovala několik tříd certifikátů: Class 1 – určena pro jednotlivce, pro e-mail Class 2 – určena pro organizace, kde je vyžadováno prokázání identity Class 3 – určena pro servery a digitální podpisy, kde je potřeba nezávislé potvrzení identity certifikační autoritou Class 4 – určena pro on-line obchodní transakce mezi společnostmi Class 5 – určena pro soukromé subjekty nebo vládní bezpečnost

Vytvoření certifikátu Digitální certifikát vytváří certifikační autorita. Nejprve ověří údaje o majiteli předloženého veřejného šifrovacího klíče, doplní identifikační údaje a následně veřejný klíč elektronicky podepíše.

Ověření certifikátu Při ověřování certifikátu jde o důvěryhodnost údajů, které jsou v něm obsaženy. Aby nebylo nutné ověřovat zvlášť každý certifikát, využívá se principu přenosu důvěry, kdy na základě důvěryhodnosti certifikační autority a platnosti jejího elektronicky podepsaného pod zmíněným certifikátem lze důvěřovat i pravdivosti údajů v certifikátu. Platný elektronický podpis zaručuje, že s certifikátem nebylo od jeho vydání certifikační autoritou manipulováno (nebyly změněny údaje, které jsou v něm obsaženy).

Pro další zjednodušení ověření certifikátu využívají certifikační autority hierarchický model, ve kterém stačí vlastnit několik tzv. kořenových certifikátů, kterým důvěřujeme. Vybrané kořenové certifikáty jsou k dispozici v úložišti a umožňují tak uživatelsky maximálně zjednodušené automatizované ověření certifikátu. V Microsoft Windows používá Internet Explorer pro kořenové certifikáty vlastní centrální úložiště (využitelné i ostatními aplikacemi), stejně jako má vlastní úložiště Firefox a další programy.

Postup ověření certifikátu Aplikace, která využívá certifikáty, obvykle nabízí mechanismus, pomocí kterého je certifikát automaticky ověřen a uživatel má možnost ověření zkontrolovat. Celý mechanismus ověření se skládá z těchto kroků:

elektronické ověření pomocí software: platnost certifikátu (viz níže revokační systémy) kontrola elektronického podpisu (viz Asymetrická kryptografie) kontrola prováděná člověkem: položky certifikátu s identifikací majitele a certifikační autority postup přenosu důvěry (typicky na kořenovou certifikační autoritu, jejíž certifikát máme v úložišti)

Platnost certifikátu Každý certifikát má v sobě zapsáno omezení platnosti, kterou určuje jeho majitel a certifikační autorita. Běžné certifikáty jsou nejčastěji vydávány na jeden rok, aby byla omezena zneužitelnost certifikátu (prozrazení heslové fráze chránící privátní klíč, ztráta privátního klíče, oslabení použitého algoritmu digitálního podpisu a podobně).

Před rokem 2012 neexistovalo pravidlo omezující maximální dobu platnosti certifikátu, bylo možné vydávat certikáty např. s platností 10 let. V roce 2012 bylo přijato pravidlo pro certikační autority omezující platnost na 60 měsíců (5 let). V roce 2014 certifikační autorita SSLmate přestala vydávat certifikáty s platností delší než jeden rok. V roce 2015 byla platnost certifikátu zkrácena na 39 měsíců. Ve stejném roce začala nová certifikační autorita Let's Encrypt vydávat automatizovaně a zdarma certifikáty, u kterých z vlastní vůle omezila platnost na pouhých 90 dní. V únoru 2017 byl podán návrh na omezení platnosti certifikátů na 398 dnů, ale s návrhem souhlasila pouze jedna certifikační autorita z 25 hlasujících certifikačních autorit. V březnu 2017 byl podán návrh na zkrácení platnosti certifikátů na 825 dnů (dva a čtvrt roku), který byl přijat; návrh vstoupil v platnost 1. března 2018.

Od dubna 2018 je pro platnost certifikátu do logu Certificate Transparency a musí být alespoň ve třech různých databázích od tří různých organizací.

V roce 2019 byl opět předložen návrh na zkrácení doby platnosti certifikátu, tentokrát na 397 dní. Návrh opět nebyl přijat, ovšem tentokrát na rozdíl od předchozího nepřijatého hlasování, byla pro zkrácení doby platnosti certifikátu třetina certifikačních autorit. I přes nepřijetí návrhu certifikační autorita Logius PKIoverheid oznámila, že od 1. listopadu 2019 už dobrovolně přestane vydávat certifikáty s platností delší než 397 dní.

V roce 2024, kdy byla platnost certifikátů 398 dní, bylo chystáno další omezení platnosti certifikátů, tentokrát firmou Google v prohlížeči Chrome na maximálně 90 dní. Tato změna měla za cíl vynutit automatizaci výměny certifikátů protokolem ACME a také eliminovat problém s neplatnými certifikáty, přes které se uživatelé k obsahu musí někdy proklikat. V říjnu 2024 však podala firma Apple návrh na hlasování CA/B fóra pro další postupné zkrácení platnosti certifikátů, které bylo v dubnu 2025 schváleno takto (návrh podpořily Sectigo, tým Google Chrome a Mozilla):

od 15. března 2026 bude maximální platnost certifikátů a DCV (Domain Control Validation) 200 dnů od 15. března 2027 bude maximální platnost certifikátů a DCV 100 dnů od 15. března 2029 bude maximální platnost certifikátů 47 dnů a DCV 10 dní Certifikáty jsou používány i na jiných místech než jsou webové prohlížeče (např. SMTP, VPN atd.), kde není jejich platnost omezena výše zmíněnými pravidly.

Revokační systémy Revokační systémy umožňují zneplatnit certifikát před vypršením jeho deklarované platnosti. Revokace může být provedena na žádost majitele certifikátu nebo samotnou certifikační autoritou (např. pokud majitel nedodrží podmínky vážící se na vydaný certifikát). Využít lze jednu ze dvou metod:

Přímý online dotaz na aktuální stav certifikátu u certifikační autority, která certifikát vydala. Používá se protokol OCSP (Online Certificate Status Protocol), který však zatím české certifikační autority nepodporují.http://technet.microsoft.com/cs-cz/library/cc731027(WS.10).aspx – OCSP. Pomocí seznamu zneplatněných certifikátů CRL (Certificate Revocation List), kde je uvedeno sériové číslo certifikátu, datum zneplatnění a většinou i důvod. Seznam je uchováván ve více podobách (v čitelné i strojové).

Kvalita certifikátu Kvalitu certifikátu určuje několik ohledů: důvěryhodnost certifikační autority, která certifikát vydala kvalita použitých kryptografických algoritmů transparentnost softwarového procesu ověření certifikátu (jeho ověřitelnost člověkem) chování uživatele, který certifikát ověřuje

Současná asymetrická kryptografie, která je pro certifikáty využívána, je založena na složitosti postupu, který by umožnil zneužití certifikátu (např. modifikaci obsažených údajů s tím, že je neodhalí přiložený elektronický podpis). S rostoucím výpočetním výkonem však odolnost použitých algoritmů klesá, takže je nutné používat stále silnější metody (proto je omezena platnost certifikátu, jak je zmíněno výše).

Nejslabším místem ověření certifikátu je uživatel, který software obsluhuje. Neškolená obsluha může do úložiště vložit falešný kořenový certifikát, takže snadno může dojít k úplnému znehodnocení principu přenosu důvěry. Proto by měla být obsluha dostatečně proškolena.

Self-signed certifikát

Při vytvoření páru šifrovacích klíčů je možné veřejný klíč obratem podepsat odpovídajícím privátním klíčem. Vznikne tak Self-signed certifikát (certifikát podepsaný sám sebou). V takovém případě není možné využít princip přenosu důvěry a je nutné certifikát ověřit jiným způsobem (např. telefonicky podle jeho otisku). Self-signed certifikáty jsou využívány v uzavřeném prostředí (např. jedna firma) nebo pro testování.

Certifikáty v ČR Kvalifikovaný certifikát V České republice je zákonem definován tzv. kvalifikovaný certifikát, který může vydat pouze akreditovaná kvalifikovaná certifikační autorita řídící se Zákonem o elektronickém podpisu (zákon č. 227/2000 Sb.https://web.archive.org/web/20070209000623/http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=227%2F2000 – zákon 227/2000 Sb.) a je také standardizován v rámci Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES)http://www.ica.cz/Kvalifikovany-certifikat.aspx. Kvalifikovanému certifikátu se v České republice často říká elektronický podpis. To proto, že nahrazuje klasický ověřený podpis a jednoznačně tak prokazuje totožnost dané osoby. Je určen primárně k identifikaci uživatele a je nutné chápat jej jako podpis, tj. projev vůle vztahující se ke konkrétním datům.

Jde o standardní digitální certifikát, který je však výše zmíněným zákonem uznáván v rámci komunikace se státními institucemi České republiky. Kvalifikovaný certifikát je ze zákona akceptován stejně jako občanský průkaz, avšak možnost využití kvalifikovaného certifikátu je omezena na vyjmenované případyhttp://www.lupa.cz/clanky/kvalifikovany-certifikat-na-dve-veci/ – použitelnost kvalifikovaného certifikátu:

komunikace elektronickou cestou se státní správou pomocí emailu pro ověřování elektronických podpisů pro bezpečné ověřování elektronických podpisů zajištění neodmítnutelnosti odpovědnosti