Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) byl vojenský pakt osmi evropských zemí východního bloku, existující v letech 1955 až 1991.

Členské státy Albánská lidová republika (do roku 1968) Bulharská lidová republika Československá republika (od roku 1960 Československá socialistická republika) Maďarská lidová republika (v roce 1956 odchod z Varšavské smlouvy, ale po potlačení maďarského povstání donuceno zůstat členem) Německá demokratická republika (od roku 1956) Polská lidová republika Rumunská socialistická republika Svaz sovětských socialistických republik

Vznik, vývoj a zánik vlevo|náhled|Palác Koniecpolských ve Varšavě, ve kterém byla smlouva podepsána Státy střední a východní Evropy se začaly vojensky propojovat již v průběhu druhé světové války. V letech 1943 až 1949 bylo mezi státy pozdějšího vojenského bloku uzavřeno celkem 23 bilaterálních smluv. V prvních letech po válce tak vznikl nejvíce propojený spojenecký systém studené války. Do armádních štábů všech států byli dosazeni sovětští důstojníci, což mělo mimo jiné zajistit loajalitu a jednotu, fakticky však armády podléhaly místnímu velení. Ve všech státech s výjimkou Československa zůstaly od konce války významné sovětské jednotky. Z vojenského hlediska se tak hranice Sovětského svazu posunuly asi 1000 km na západ.

Vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě. Tím byla formálně zrušena autonomie národních armád, které se staly součástí Spojených ozbrojených sil pod sovětským velením.

Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup Západního Německa do NATO.

Při Maďarském povstání v roce 1956 vyhlásil maďarský premiér Imre Nagy odchod z Varšavské smlouvy a vyhlášení neutrality země, ale po krvavém potlačení povstání bylo Maďarsko Sovětským svazem donuceno zůstat členem aliance.

Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti invazi armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Invaze se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.

V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy. Československo pak navrhlo úplné ukončení platnosti smlouvy, které ostatní členové přijali a příslušný protokol zástupci vlád šesti zbývajících členů podepsali na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci.Vládní návrh, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Protokol o ukončení platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané ve Varšavě dne 14. května 1955 a Protokolu o prodloužení její platnosti podepsaného dne 26. dubna 1985 ve Varšavě, podepsaný v Praze dne 1. července 1991 (tisk FS ČSFR VI. v. o., č. 753)

Po rozpadu Sovětského svazu založilo v roce 1992 několik bývalých sovětských republik nový vojenský pakt Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

Činnost náhled|Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA a Kanady) v roce 1973, včetně statistiky počtu ozbrojených sil.

Cílem Varšavské smlouvy bylo podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.

Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.

Jediná vojenská operace všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska a Albánie) byla invaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.

Demonstrace připravenosti a síly byla prováděna lokálnímí i mezinárodními cvičeními, zejména ve státech sousedících se zeměmi NATO. Stručný výčet: Vitr 1962, Družba 1968, Taran 1970, Družba 1979, Družba 1982, Štít 1984 (největší – cca 60.000 vojáků), Družba 1986, Družba 1989.

Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se od 50. let 20. století počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným přechodem do protiútoku a obsazením západní Evropy během několika týdnů za podpory jaderných taktických zbraní. Tyto útočné operace byly většinově opuštěny v nové revizi operačního plánu vypracovaného v roce 1989. Po Sametové revoluci byly před podpisem tohoto plánu Václavem Havlem všechny zbývající pasáže o přechodu do protiútoku proti NATO začerněny a Havel rukou dopsal dovětek, že jde o plán pro případ stěží představitelného útoku NATO proti Varšavské smlouvě.

Velitelé Varšavské smlouvy Hlavními veliteli Varšavské smlouvy byli maršálové Sovětského svazu: 1955–1960 Ivan Stěpanovič Koněv 1960–1967 Andrej Antonovič Grečko 1967–1976 Ivan Ignaťjevič Jakubovskij 1977–1986 Viktor Georgijevič Kulikov 1986–1991 Nikolaj Vasiljevič Ogarkov

náhled|550px|střed|Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár.

Porovnání sil NATO a Varšavské smlouvy v Evropě + Data publikovaná oběma pakty v letech 1988–1989odhad NATOodhad Varšavské smlouvy Druh NATO Varšavská smlouva NATO Varšavská smlouva Osoby 2,213,593 3,090,000 3,660,200 3,573,100 Bojová letadla 3,977 8,250 7,130 7,876 Bitevní letouny NA NA 4,075 2,783 Vrtulníky 2,419 3,700 5,720 2,785 Odpalovací zařízení taktických raket NA NA 136 1,608 Tanky 16,424 51,500 30,690 59,470 Protitankové zbraně 18,240 44,200 18,070 11,465 Bojová vozidla pěchoty 4,153 22,400 46,900 70,330 Ostatní obrněná vozidla 35,351 71,000 Dělostřelectvo 14,458 43,400 57,060 71,560 Mostní tanky 454 2,550 Systémy protivzdušné obrany 10,309 24,400 Ponorky 200 228 Ponorky (jaderné) 76 80 Velká hladinová plavidla 499 102 Letadlové lodě 15 2 Lodě vyzbrojené střelami s plochou dráhou letu 274 23 Výsadkové lodě 84 24

Odznaky

Odkazy Reference

Literatura

Související články Východní blok Rada vzájemné hospodářské pomoci Severoatlantická aliance Pád komunismu v Evropě Znovusjednocení Německa Rozpad Sovětského svazu

Externí odkazy

Varšavská smlouva, dokument z cyklu České televize Historie.cs Vojáci, kteří nikdy nebojovali. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný historii Varšavské smlouvy, obsahuje unikátní záznamy rozhlasového vysílání z doby vzniku Smlouvy, z roku 1968 i z období jejího zániku.

Kategorie:Zaniklá vojenská spojenectví Kategorie:Studená válka Kategorie:Smlouvy Československa Kategorie:Smlouvy Sovětského svazu Kategorie:Východní blok Kategorie:Politika v roce 1991 Kategorie:Zahraniční vztahy Sovětského svazu Kategorie:Zaniklé mezinárodní organizace Kategorie:Mezinárodní politické organizace Kategorie:Německo-sovětské vztahy Kategorie:Československo-sovětské vztahy Kategorie:Polsko-sovětské vztahy Kategorie:Dějiny Varšavy Kategorie:Dějiny Evropy 20. století Kategorie:Organizace založené roku 1955 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1991 Kategorie:Pojmenováno po Varšavě