náhled|400 px|vpravo|Poloha Česka v Evropě. Tento článek popisuje geografické poměry v Česku.
Poloha a rozloha náhled|330 px|vpravo|Mapa Česka Česko je vnitrozemský stát, nacházející se ve střední Evropě na severní a východní polokouli. Úhlovou vzdálenost mezi nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodem 6° 46′ 07″ urazí Slunce při své zdánlivé pouti kolem Země za 27 minut.
Krajní body
Nejsevernější bod: 51° 03′ 20,53724″ severní šířky (Lobendava) Nejjižnější bod: 48° 33′ 06,50807″ severní šířky (Vyšší Brod) Nejzápadnější bod: 12° 05′ 26,92179″ východní délky (Krásná) Nejvýchodnější bod: 18° 51´ 33.31399" východní délky (Bukovec) Geografický střed (těžiště): (Číhošť) Nejvzdálenější bod od státní hranice (104,15 km): (Senešnice) Vzdálenost nejsevernějšího a nejjižnějšího místa: 278 km Vzdálenost nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího místa: 493 km (největší vzdušná vzdálenost) Nejkratší vzdálenost od moře: 326 km (Šluknov – Štětínský záliv Baltského moře)
Výběžky
Ašský, šluknovský (též rumburský), frýdlantský, broumovský, javornický (též vidnavský popř. jesenický), osoblažský, břeclavský (též Dyjský trojúhelník nebo lanžhotský výběžek).
Rozloha 78 887 km²Ministerstvo zahraničí78 871 km²Český statistický úřadhttps://csu.gov.cz/docs/107540/ad46102c-174d-fbe8-fd00-e0a2bd977d10/1b_rozloha.pdf?version=1.0https://csu.gov.cz/docs/107508/6450d690-e816-1109-dcbb-a59799627675/32019820.pdf?version=1.0EU78 870 km²Ministerstvo zemědělstvíhttps://mze.gov.cz/public/portal/-q266631---G8iuIIva/publikace-ministerstvo-zemedelstvi78 866 km²Český statistický úřadMinisterstvo životního prostředí Nejčastěji udávaná rozloha České republiky činí 78 871 km², některé zdroje však uvádějí poslední dvojčíslí odlišné. Velikostí území se však Česko v každém případě řadí na 14. místo v EU (za Rakouskem a před Irskem), 21. místo v Evropě (za Rakouskem a před Gruzií) a 115. místo na světě (za SAE a před Panamou).
Státní hranice
Česko má společné hranice se 4 státy (viz mapku): Německo (818,9 km), Polsko (795,7 km), Rakousko (460,3 km) a Slovensko (251,7 km). Celková délka hranice je km.ŠMÍDA, Zdeněk. Státní hranice a pohraniční turistika. Zdeneksmida.cz [online]. [cit. 2020-04-05].
Povrch (reliéf) vpravo|náhled|Satelitní snímek Česka náhled|Topografie Česka náhled|Topografie Česka vpravo|náhled|Sněžka, nejvyšší hora Česka Povrch Česka má převažující ráz pahorkatin a vrchovin. 67 % území leží v nadmořské výšce do 500 m, 32 % v rozmezí 500–1000 m a asi 1 % nad 1000 m. Nejvýše položené místo: Sněžka (1603 m n. m.; Krkonoše, na státní hranici s Polskem); nejvýše položený pevný bod je na vrcholu vysílače na Pradědu (1637,5 m n. m.; Hrubý Jeseník). Nejníže položené místo (na povrchu): lom Bílina (20 m n. m., uměle vyhloubeno); přirozeně nejníže položené místo je Hřensko (115 m n. m.; hladina Labe na státní hranici s Německem). Střední nadmořská výška celé ČR: 430 m n. m. Střední nadmořská výška v Čechách: 465 m n. m. Střední nadmořská výška na Moravě se Slezskem: 416 m n. m.
Výšková členitost
Roviny (výšková členitost 0–30 m) se nacházejí převážně v nejnižších oblastech podél velkých řek (Labe, Morava). Spolu s pánvemi, kotlinami a brázdami tvoří asi 20 % území. Největší rovina: Polabí (podél středního toku Labe a jeho přítoků; není samostatnou geomorfologickou jednotkou).
Sníženiny (převážně ploché oblasti, položené níže oproti svému okolí – pánve, kotliny, brázdy, brány) vznikly v místech tektonických poklesů nebo odnosem méně odolných vrstev hornin. Nejrozsáhlejší pánev: Třeboňská pánev (1360 km²).
Pahorkatiny (výšková členitost 30–150 m) tvoří největší část území Česka (asi 2/5 území, 39 %). Nacházejí se převážně v nadmořských výškách 300–600 m, místy dosahují až 700 m n. m. Nejrozsáhlejší pahorkatina: Středočeská pahorkatina (6328 km²; nejvyšší bod: Drkolná 729 m n. m.).
Vrchoviny (výšková členitost 150–300 m) tvoří asi 1/3 území (30 %) a rozprostírají se většinou v nadmořských výškách 600–900 m, nejčastěji v oblastech tektonických zdvihů. Nejrozsáhlejší vrchovina: Českomoravská vrchovina (11 742 km²; nejvyšší bod: Javořice 837 m n. m.).
Hornatiny (výšková členitost 300–600 m) tvoří nejvyšší oblasti Česka, zpravidla nad 900 m n. m., 11 % území. Jedná se především o okrajová pohoří Českého masivu (kerného původu) a pás Západních Karpat při hranicích se Slovenskem. Ráz hornatin mají i vnitřní sopečná pohoří České středohoří a Doupovské hory. Nejrozsáhlejší hornatina: Šumavská hornatina (4959 km²; nejvyšší bod v Česku: Plechý 1378 m n. m.). Nejvyšší hornatina: Krkonoše (rozloha v Česku: 454 km²; nejvyšší bod: Sněžka 1603 m n. m.).
Geomorfologické členění náhled|vpravo|Základní geomorfologické členění Česka
Území Česka náleží ke dvěma geomorfologickým systémům. Převážnou část území tvoří Česká vysočina, náležející k Hercynskému systému. Vnější Západní Karpaty a Vněkarpatské sníženiny na východě území patří k Alpsko-himálajskému systému.
náhled|vlevo|Pravčická brána, největší pískovcový most v Evropě
Zvláštní typy reliéfu Specifické horninové složení často podmiňuje vznik určitých tvarů zemského povrchu. V pískovcích např. erozí vznikají bizarní skalní útvary, které často vytvářejí tzv. skalní města, která najdeme především v oblasti severních a severovýchodních Čech. Ve vápencích se vlivem oxidu uhličitého rozpuštěného ve vodě vytvářejí krasové jevy (jeskyně, propasti apod.). Kromě krasových jeskyní existují i jeskyně nekrasové (jiného původu) a ledové. Největší skalní město: Adršpašsko-teplické skály (17,72 km²). Největší skalní most: Pravčická brána (délka oblouku u dna 26,5 m, výška 16 m, šířka 7–8 m, minimální tloušťka 3 m; Labské pískovce) – největší pískovcový most v Evropě. Nejhlubší propast: Hranická propast (473,5 m – největší zatím potvrzená hloubka včetně zaplavené části; 69,5 m – hloubka k hladině jezírka); Macocha (138,5 m – hloubka nezaplavené části, největší v Česku; 187,6 m – celková známá hloubka včetně zaplavené části). Nejdelší jeskynní systém: Amatérská jeskyně (34,9 km; Moravský kras). Největší podzemní dóm: Obří dóm (půdorys 70 x 30 m, výška 60 m; Moravský kras). Nejdelší podzemní vodní tok: Punkva (více než 10 km; Moravský kras). Největší krasové území: Moravský kras (89 km²).
Geologická stavba Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor.
Pohraniční pohoří jsou většinou kerného původu, vznikla v období třetihor vyzdvižením ker zemské kůry podél tektonických zlomů. Sopečný původ mají České středohoří a Doupovské hory, dále pak jednotlivé kupy v Českém masivu (např. Říp, Trosky, Kunětická hora).
Horninové složení (petrologie) Z hornin v Česku převládají následující: vyvřelé: žula, čedič, znělec; usazené: pískovec, vápenec, břidlice; přeměněné: rula, svor, fylit.
Žuly jsou převládající hlubinné vyvřeliny, které tvoří základ Českého masivu (Českomoravská vrchovina, Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory, Krkonoše, Železné hory). Čedič jako výlevná vyvřelina je základem sopečných pohoří (České středohoří, Doupovské hory) a jednotlivých kup (Trosky). Další výlevnou vyvřelinou je znělec, který tvoří některé kopce, např. Bezděz, Jedlovou, Kunětickou horu, Milešovku aj.
Pískovec je zpevněná usazenina, která se vyskytuje především na severu a severovýchodě Čech. Tvoří četná skalní města. Vápence jsou usazeniny, které tvoří krasové oblasti (Český kras, Moravský kras), kde najdeme nejvíce jeskyní, propastí a podzemních jezer. Břidlice je zpevněná usazenina, rozšířená zejména v západních a jihozápadních Čechách.
Rula je přeměněná hornina, která tvoří rozsáhlá tělesa především v oblasti Českomoravské vrchoviny, Šumavy a Orlických hor. Svor najdeme především na Šumavě, v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Fylit je rozšířený hlavně v západních Čechách, v okolí Železného Brodu a na severní Moravě.
Vodstvo
náhled|vpravo|Mapka hlavních evropských povodí
Území Česka leží na hlavním evropském rozvodí, což znamená, že většina řek zde má své prameny a odvádí vodu do zahraničí, zatímco z okolních zemí přitéká jen malé množství. Celostátní dlouhodobý roční průměr srážek, které jsou hlavním zdrojem vody, je 693 mm. Řekami odtéká asi 1/3 z tohoto množství. Území je odvodňováno do 3 okrajových moří Atlantského oceánu: Labe odvodňuje 63,3 % území do Severního moře. K povodí Labe náleží většina území Čech. Hlavním přítokem Labe je Vltava. 27,3 % území je odvodňováno Dunajem (neprotéká územím Česka) do Černého moře. Řeka Morava (s hlavním přítokem Dyjí) odvádí vodu do Dunaje z většiny území Moravy. K povodí Dunaje rovněž náleží příhraniční oblasti v Šumavské hornatině na jihozápadě Čech. K povodí Odry, která odtéká do Baltského moře, náleží 9,3 % území, a to zejména ve Slezsku a na severní Moravě, dále pak menší území na severu a severovýchodě Čech (Liberecko, Broumovsko).
Vodní toky České řeky jsou napájeny především dešťovými srážkami a na jaře táním sněhu. Nejvyšší průtok je dosahován především v jarních měsících (březen, duben), nejnižší od srpna do zimních měsíců. Vysoké vodní stavy mohou nastat i během prudkých a dlouhotrvajících dešťů v létě. K záplavám často tedy dochází během jarního tání a v létě (např. červenec 1997, srpen 2002). Nejdelší řeka: Vltava (433 km); nejdelší říční úsek na území Česka je Vltava–Labe (541 km). Největší průměrný průtok: Labe (312,5 m³/s, Hřensko). Největší celkový spád: Malé Labe–Labe (cca 950 m / 24 km). Největší plocha povodí: 49 933 km² (Labe; na území Česka).
Vodopády
Nejvyšší vodopády se nacházejí v Krkonoších na hraně hlubokých ledovcových údolí. Na ostatním území se nacházejí nižší vodopády v místech, kde odolnější vrstva hornin vytváří hranu. Nejvyšší vodopád: Pančavský vodopád (148 m; Krkonoše)
Vodní plochy náhled|vpravo|Štěchovická přehrada na Vltavě Přirozených vodních ploch je v Česku relativně málo. Většinu vodních ploch tvoří umělé vodní nádrže, vytvořené člověkem.
Údolní nádrže byly budovány hlavně v průběhu 20. století. Přehrazením vodních toků vznikla v zaplavených údolích velká umělá jezera, která se využívají pro vodohospodářské účely (ochrana před povodněmi, úprava průtoku v řekách apod.), zásobování obyvatelstva, průmyslu a zemědělství vodou, výrobu elektrické energie nebo rekreační účely. Nejvíce vodních nádrží se nachází na Vltavě (tzv. Vltavská kaskáda). Největší vodní plocha: Lipno I (4870 ha; Vltava). Největší objem zadržované vody: Orlík (716,0 mil. m³; Vltava). Nejdelší vzdutí: Orlík (68 km; Vltava). Nejhlubší vodní nádrž: Dalešice (84 m; Jihlava). Nejvyšší hráz: Dalešice (100 m; Jihlava). Nejdelší hráz: Nechranice (3280 m; Ohře). Největší vodárenská nádrž: Švihov (1670 ha; Želivka)
Rybníky byly budovány od 12. století zejména za účelem chovu ryb, později i jako zdroj vody pro pohon mlýnů a hamrů. Největší soustava rybníků se nachází v Třeboňské pánvi a je napájena Lužnicí a jejími přítoky. Rybník s největší plochou: Rožmberk (489 ha). Rybník s největším objemem: Staňkovský rybník (6,6 mil. m³).
náhled|vpravo|Nejvýše položené jezero LakaPřirozených jezer je v Česku málo a mají poměrně malou rozlohu. Nejčastěji jsou ledovcová, říční, krasová a rašelinná. Odlezelské jezero vzniklo v důsledku sesuvu půdy po velkých deštích v roce 1872. Největší jezero: Černé jezero (18,4 ha; Šumava). Nejhlubší jezero: jezírko v Hranické propasti (220 m je zatím největší změřená hloubka, maximální hloubka dosud není známa). Nejvýše položené jezero: Laka (1096 m n. m.; Šumava).
Podzemní vody