náhled|Manželé Arminius a Thusnelda se loučí před bitvou (Johannes Gehrts, 1884) Manželství je institucionálně zakotvené spojení osob za účelem soužití a případně plození a výchovy dětí, čímž pak vzniká rodina. Manželství se praktikuje v naprosté většině známých lidských kultur. Zakládá příbuzenství nikoli pokrevního typu a většinou také vyžaduje manželskou věrnost, tedy oboustranný monopol manželů (manžela a manželky) na sexualitu, a jejich povinnost se navzájem podporovat a pomáhat si a společně pečovat o děti narozené v manželství. Podle českého Občanského zákoníku je manželství „trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem stanoveným zákonem“, jehož charakter pak upřesnuje řada dalších právních ustanovení. Povaha a právní rámec manželství však se mezi kulturami a státy může značně lišit.
Manželství většinou uzavírají osoby opačného pohlaví. Existují však výjimky, zejména v současné západní kultuře se vyskytuje i manželství osob stejného pohlaví. Manželství může buď být omezeno na dvě osoby (monogamní manželství, typické pro současnou západní kulturu), nebo se připouští i více osob (polygamní manželství, nejčastěji v podobě polygynie, tedy svazku jednoho muže a více žen). Manželství obvykle vzniká zvláštním obřadem zvaným svatba, během něhož lidé vstupující do manželství veřejně vyjádří svůj souhlas se vznikem manželství; z historie však jsou známy případy, kdy manželství vznikalo i bez výslovného souhlasu a/nebo formalit, například levirátní manželství podle Starého zákona. Uzavření manželství se obvykle chápe jako právní akt, předpokládající u nastávajících manželů svobodný souhlas a způsobilost k právním úkonům; existovaly však i nucené (nedobrovolné) a dětské sňatky. Zároveň mívá manželství a svatba náboženský rozměr, například katolicismus a pravoslaví považují manželství za svátost. V závislosti na kultuře a státu ukládá manželské právo manželům různá práva a povinnosti a upravuje i vztahy k jejich dětem a příbuzným. V mnoha právních systémech manželé mohou sdílet majetek, v některých případech se vzájemně zastupují či za sebe ručí, i bez závěti v případě úmrtí jednoho z nich po sobě dědí a za otce dětí narozených manželce se obvykle automaticky považuje manžel. Manželství zaniká buď rozvodem (formálním vyhlášením manželství za ukončené), nebo smrtí (v případě monogamního manželství smrtí kteréhokoli z obou manželů).
Ve vyspělém světě přinejmenším od 20. století dochází k rozsáhlým demografickým a sociálním změnám, které mají vliv i na manželství, například ve smyslu změny sociálních rolí a postavení manžela a manželky, kdy manžel již není automaticky považován za hlavu rodiny, ale práva obou partnerů jsou stejná, dále zvyšování průměrného věku vstupu do manželství a snížení počtu dětí, které se v průměrném manželství rodí. Jako hlavní předpoklad vzniku manželství se v současné západní kultuře prosadila emoční vazba mezi nastávajícími manželi, tedy vzájemná láska. Stejně jako všude jinde však stále hrají důležitou roli i jiné důvody, zejména sociální a hmotné. Méně párů také uzavírá formální sňatek a více jich volí cestu nesezdaného soužití, i když často podobného charakteru jako tradiční manželské soužití.
Od roku 1983 se slaví Světový den manželství, který připadá na druhou únorovou neděli. Podle jiných zdrojů připadá na 12. leden.
Etymologie Slovo manželství je doloženo pouze v západoslovanských jazycích. Staročeská forma je malžen, malženstvo (cf. pol. małżeństwo), dnešní forma je však doložena poměrně brzy. Nejstarší doloženou formou je církevněslovanský duální tvar malъžena s významem „manželé, manželský pár“.Etimologičeskij slovar´ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond [online]. [cit. 2020-06-01]. Dostupné z: http://www.proto-slavic.ru/dic-trubachev/index.html
Původ slova není zcela jasný. Nejobvykleji se vychází z praslovanského singulárního *malъžena, které je chápáno jako složenina ve významu „muž a žena“, což je dvandvové kompozitum obdobné staroslověnskému bratъsestra („sourozenecký pár, bratr a sestra“). Toto kompozitum *malъžena bylo pak mylně interpretováno jako duál slova *malъžen („jeden z manželů“). Druhá složka tohoto kompozita by odpovídala slovu žena, první je však nejasná. Nejběžněji se vysvětluje jako hybridní kalk starohornoněmeckého mālwīp („manželský pár“), kde byla druhá část (wīp, cf. moderní německé Weib) přeložena, ale první (cf. moderní německé Gemahl) ponechána v původní podobě. Jako podobný hybridní kalk, kdy je první část složeniny ponechána v původní podobě a druhá nahrazena českým ekvivalentem, bývá vykládáno také české slovo Vánoce. Starší výklady, které v první části slova spatřují nějakou formu slova muž (nebo germánské man), jsou dnes s ohledem na nejstarší doložený tvar považovány za nepřesvědčivé.
Alternativní výklad nabízí Václav Machek, podle kterého slovo pochází z předhistorické složeniny *maldo-ženstvo (mladoženství, tj. „novomanželství“, status „čerstvě oženěného“ v protikladu ke svobodnému stavu, cf. slovenské nářeční výrazy mladoženík „ženich, novomanžel“ a mladožienka „nevěsta, novomanželka“), která se později zjednodušila *maldoženъstvo → malženstvo → manželstvo . Zároveň došlo k rozšíření významu „novomanželský stav“ → „manželský stav vůbec“. Formy manžel a manželka se pak druhotně odvodily od této formy v době, kdy už nebyla jasná původní stavba slova.
Formy manželství V závislosti na struktuře se rodinné svazky dělí na: monogamické – soužití 2 partnerů, obvykle 1 muže a 1 ženy. polygamické – soužití (více partnerů) s více než jedním partnerem (tento termín se často používá i ve smyslu polygynie), bigamie. Soužití je buď paralelní (účastí jednoho člena v několika rodinách či domácnostech) nebo skupinové (jedna vícečlenná rodina či domácnost). polygynické – soužití 1 muže a více žen, tj. jeden muž může mít zároveň účast ve více manželstvích. polyandrické – soužití 1 ženy a více mužů. pokud spolu žije větší počet mužů a žen, lze to nazvat například polygamní skupinové manželství.
Požadavek monogamie je historicky poměrně novou (neolitická revoluce), nedlouho uplatňovanou zásadou, na českém území dle zákona od poloviny 11. století. Více postupných svazků může být pro ženy výhodou a pro muže nevýhodou. Přestože je manželství spojeno s pozitivními dopady na zdraví, má i negativní vliv například na rozvoj demence.
Existují kulturní omezení (např. endogamie či exogamie). Vzít si bratrance/sestřenici v jistých kulturách bylo běžné.
Účel a definice manželství
Právní definice manželství V České republice je manželství dobrovolným, v zásadě trvalým a rovnoprávným soužitím muže a ženy, které je založeno zákonem stanoveným způsobem – sňatkem. Jeho hlavním účelem je dle zákona „založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc“ mezi partnery.§ 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vznikem manželství vznikají práva a povinnosti manželů. Zákon počítá s tím, že lidé nejsou dokonalí a že vztahy mezi manželi se mohou zhoršit. Proto zákon o rodině počítá i s rozvodem.CHODĚRA, O.: Partnerství, manželství a paragrafy. Praha: Grada, 2002.
Účel manželství Hlavním účelem manželství je vzájemná pomoc a podpora partnerů, založení rodiny či výchova dětí.
Manželstvím vzniká rodina, která však není nijak zákonem definována. Pojem rodina je tedy potřeba vykládat v obecném slova smyslu. Rodinu tvoří manželé, jejich děti, eventuálně další příbuzní, kteří s nimi společně žijí a kteří ve smyslu občanského zákoníku tvoří společnou domácnost a kteří vůči sobě mají vzájemná práva a povinnosti.
Maggie Gallagherová, americká spisovatelka, komentátorka a aktivistka, ve své publikaci uvádí, že každá nám známá lidská společnost uplatňuje nějakou formu manželství. V každé komplexní lidské společnosti řízené zákonem existuje manželství jako veřejnoprávní akt, a nikoli pouze jako soukromý svazek nebo náboženský rituál. Účel manželství jakožto univerzálního lidského konceptu je regulovat reprodukci ve společnosti. Manželství tedy můžeme definovat jako veřejný sexuální svazek, který vytváří příbuzenské závazky a sdílení zdrojů mezi muži, ženami a dětmi vzešlými z tohoto svazku.What is Marriage For? The Public Purposes of Marriage Law
Jaroslav Skupnik v Antropologickém slovníku uvádí, že manželství je kulturně vysoce variabilní a obecněji platí, že jde o „sociální instituci, jejímž obsahem je kulturně akceptovaný typ svazku mezi dvěma či více partnery, u něhož se předpokládá dlouhodobé trvání a který transformuje sociální status partnerů, je výrazem jejich akceptace společenských norem; definuje či implikuje vzájemné nároky partnerů (a jejich příbuzných) na sebe, rodičovské povinnosti a práva k dětem vzešlým z této unie, práva a povinnosti těchto dětí k rodičům, definuje či implikuje sociální status dětí vzešlých z této unie a vytváří vazby mezi příbuznými partnerů."
Vznik manželství Ačkoliv manželství existuje ve většině kultur na světě, jeho podstata se neliší, toliko formy uzavírání. Manželství vzniká na základě manželské smlouvy. Ta je obvykle doprovázená svatbou – speciálním obřadem přechodu ze stavu svobodných.
Česká republika V českém právním řádu upravuje vznik manželství občanský zákoník. Jeho vzniku se věnují zejména § 656 až § 675. Při splnění všech podmínek, které jsou v zákoně uvedeny, manželství vzniká prohlášením obou snoubenců, že spolu chtějí vstoupit do manželství. Pokud bylo manželství uzavřeno, avšak tyto podmínky nebyly splněny, soud může prohlásit manželství za neplatné, a to i bez návrhu.Občanský zákoník
Předpoklady vzniku platného manželství Podle stávajícího českého práva musí být pro platnost sňatku splněny tyto předpoklady: osobní předpoklady, ve kterých může být překážka: překážka absolutní – věci týkající se snoubence překážka relativní – věci týkající se vztahu sňatečního prohlášení a formální předpoklady, nejedná se o příbuzné, včetně příbuzenství vzniklého osvojením, nejedná se o poručníka či poručence, nejedná se o pěstouna či jemu svěřené dítě.
Mezi relativní překážky patří: příbuzenství v přímé linii a u linie pobočné do 2. stupně (incest); blízká příbuznost se řídce vyskytuje od pravěku.
Mezi absolutní překážky patří: nesvéprávnost, omezená způsobilost k právním úkonům; soud ale sňatek může povolit, duševní porucha, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům; soud může rovněž sňatek povolit, nezletilost; soud může z výjimečných důvodů povolit u osoby starší 16 let, účast v jiném manželství nebo registrované partnerství, viz polygamie, nedobrovolnost, nevědomost: jeden z manželů nebyl informován o rozhodných skutečnostech nebo bylo prohlášení učiněno pod fyzickým či psychickým nátlakem.Podle právního řádu České republiky platí, že lidé, kteří chtějí spolu uzavřít manželství, mají předem navzájem poznat své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj účel.
Homosexualita jednoho či obou z partnerů není dle zákona překážkou pro uzavření manželství, ale lze tento stav atakovat pro nedobrovolnost či nevědomost. Obzvláště pokud se homosexualita týká pouze jednoho z partnerů.
Zdánlivé a neplatné manželství Český právní systém též pracuje s pojmy „zdánlivé“ a „neplatné“ manželství, tedy manželství, která nesplnila zákonem dané předpoklady nebo porušila překážky pro vstup do manželství. Zásadní rozdíl mezi zdánlivým a neplatným manželstvím je ten, že zdánlivé manželství nikdy nevzniklo, neexistovalo, oproti tomu neplatné manželství je takové, které vzniklo, bylo platné, ale jeho neplatnost prohlásí soud.
Zdánlivé manželství Manželství nevznikne na základě zákonné překážky: pokud nebyly u sňatečného obřadu splněné zákonem dané náležitosti, na kterých se dle zákona musí trvat, pokud nebyly u církevního obřadu splněné náležitosti, jako např. obřad nebyl uzavřen před orgánem oprávněné církve, pokud alespoň jeden z manželů nevstoupil do manželství z projevu vůle.MS brožura rodinné právo