Míla Pačová, vlastním jménem Jaromíra Pačová, křtěná Jaromíra Anna, provdaná Krčmářová (11. dubna 1887 SmíchovMatriční záznam o narození a křtu – 20. března 1957 Praha) byla česká herečka.
Herectví se na divadle profesionálně věnovala od roku 1911. Spoluzakládala komorní scénu Mozarteum. V letech 1921–1934 byla členkou souboru Vinohradského divadla,V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180 poté až do své smrti členka Národního divadla. Byla provdána za univerzitního profesora a prvorepublikového ministra JUDr. Jana Krčmáře. Po druhé světové válce jezdila do své venkovské vily v Třemošnici pod hradem Lichnice ve východních Čechách, i zde si ráda zahrála s místními ochotníky.
Mládí Míla Pačová pocházela z rodiny zámožného stavitele Gustava Pače z Jinců na Hořovicku a jeho neméně movité manželky Františky, rozené Motlové. Byla jejich jediným dítětem.Pobytová přihláška rodiny V mládí se rozhodovala mezi kariérou malířky a herečky. Otec jí umožnil studium malířství v Praze u malíře Ferdinanda Engelmüllera a posléze v Paříži (1910 na Académie de la grande Chaumiére. Malířství a kreslení, zvláště vtipným karikaturám, se věnovala po celý život, ale za svou životní dráhu si zvolila herectví, které soukromě studovala u Marie Hübnerové a Karla Želenského.
Divadlo náhled|Jan Krčmář (druhý zleva) a Míla Pačová-Krčmářová (druhá zprava), Mariánské Lázně 1935 V roce 1911 začala hrát v Uranii, kde hrála s výjimkou sezóny 1913–1914, kdy hrála ve Švandově divadle, do roku 1918. Proslavila se tam hlavní rolí v Kvapilově hře Princezna Pampeliška. Poté tři roky přecházela mezi různými společnostmi v Praze, hrála i mezi ochotníky, měla podíl na založení Komorní scény v Mozarteu roku 1919. Roku 1921 ji Jaroslav Kvapil angažoval do Divadla na Vinohradech. Na Vinohradech plně vyzrála a zhostila se řady zajímavých rolí, např. Anči v Langerově Periferii nebo Ariely v Shakespearově Bouři. Na počátku třicátých let hrála zde po boku Zdeňka Štěpánka, Františka Smolíka, Františka Kreuzmanna, Olgy Scheinpflugové a dalších.
Roku 1934 získala angažmá v Národním divadle, jemuž už zůstala věrná až do smrti. Přišla sem už jako vyzrálá herečka, ale v tamní konkurenci už nemohla tolik zářit, z rolí zralých žen připomeňme Roubínkovou v Jiráskově M. D. Rettigové, Kláskovou v Jiráskově Lucerně nebo Akulinu Ivanovnu v Gorkého Měšťácích.
Míla Pačová byla emancipovaná žena a inteligentní herečka, plná temperamentu s jemnou elegancí a půvabnou koketně houpavou chůzí, typická byla její překotná mluva, která pomáhala humornému tónu jejího herectví. Studium malířství využívala i hereckém projevu, zvláště v mimice, gestu a při výběru kostýmů. Veřejně vystupovala i jako recitátorka, např. 1936 recitovala pohádky B. Němcové pro Společnost Boženy Němcové. Přednes uplatnila i v rozhlase, s nímž spolupracovala od konce 20. let, její hlas se zachoval na gramofonových deskách Ultraphon.
Rodina Rodinný majetek a jeho dědictví jí umožnilo svobodnou volbu kariéry a nezávislost. Nechtěla založit rodinu a pohybovala se ve svobodomyslné společnosti umělců. Byla například známa jako partnerka malíře Jana Štursy.Sexbomba s houpavou chůzí o muže nestála. Radost jí dělalo divadlo a malířské plátno. ČR Dvojka, seriál Osudové ženy z 28.5.2022: Míla Pačová. V roce 1927 se ve Sliači seznámila s advokátem a profesorem Univerzity Karlovy, tehdejším předsedou Společností vlasteneckých přátel umění, JUDr. Janem Krčmářem. Spojovaly je vzájemná úcta, respekt i vysoké společné postavení, zájmy o umění a sběratelství starožitností, přes které se s ním Míla sblížila a roku 1928 se za něj provdala.
Pohřbena byla spolu se svým manželem na Vinohradském hřbitově.
Citát
Film Její filmová práce byla jen příležitostná, začínala už v němé éře roku 1913 ve filmu Pan profesor, nepřítel žen. Žádná z šesti „němých“ rolí se však svojí výrazností do historie filmu nezapsala. Ve zvukovém filmu hrála poprvé až r. 1935, kdy se mihla v životopisném snímku Milan Rastislav Štefánik. Za okupace ztvárnila několik postav dam z vyšší společnosti (Artur a Leontýna (1940), Preludium (1941), Jarní píseň (1944)). Životní byla role ve filmu Miroslava Cikána U pěti veverek (1944), v níž jí na tělo byla ušita role chamtivé domácí Filomény Houbičkové, tvořící protipól dobráckém manželovi (Jindřich Plachta) i své sestře (Růžena Nasková). Nasková s Pačovou vytvořily v tomto filmu nádherné protipóly dobra a zla. Po válce si pak ještě zahrála tři role, v poslední ve filmu Jan Žižka (1955) hrála postavu manželky staroměstského purkmistra Tomáše.
Ocenění 1929 Státní cena Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 353 1953 titul zasloužilá umělkyně
Z divadelních rolí Anči (František Langer: Periferie, 1925, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil) Lysistrata (Aristofanes: Lysistrata, 1926, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor) Maryša (bratři Mrštíkové: Maryša, 1926, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal) Viriněja (Lidija Nikolajevna Sejfullová: Viriněja, Divadlo na Vinohradech, 1927, režie Jan Bor) Grušeňka (adaptace Dostojevského Bratrů Karamazových, 1931, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor) Nasťa (adaptace Dostojevského Idiota, 1934, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor) Roubínková (Alois Jirásek: M. D. Rettigová, 1938) Klásková (Alois Jirásek: Lucerna, 1944-1945) Lízalka (bratři Mrštíkové: Maryša, 1943, 1945, 1948) Warrenová (George Bernard Shaw: Živnost paní Warrenové, 1949) Akulina Ivanovna (Maxim Gorkij: Měšťáci, 1949) Frosina (Molière: Lakomec, 1950) Dulská (Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, 1954) Strouhalka (bratři Mrštíkové: Maryša, 1956)
Filmografie
Němé filmy Pan profesor, nepřítel žen, 1913 – role neuvedena Čaroděj, 1918 – role neuvedena Lásko třikrát svatá, 1918 – role neuvedena Rabbi Löw, 1919 – role neuvedena Zloděj, 1919 – obchodníkova žena Josef Kajetán Tyl, 1925 – dáma na plese
Zvukové filmy Milan Rastislav Štefánik, 1935 – madame Jouvenelle Dvojí život, 1939 – Seidlová, Slabova bytná a společnice Mořská panna, 1939 – obstarožní světačka Artur a Leontýna, 1940 – Sobotová, Leontýnina matka Preludium, 1941 – herečka Holmová Šťastnou cestu, 1943 – Vacková, ředitelka prodejního oddělení Jarní píseň, 1944 – baronka Gizela, sestra Oboronské Předtucha, 1944 – role neurčena, film nedokončen U pěti veverek, 1944 – paní domácí Filoména Houbičková Z růže kvítek, 1945 – kartářka, film nedokončen Nezbedný bakalář, 1946 – Markyta, manželka Žlutického Ještě svatba nebyla..., 1954 – Marina, Ambrožova žena Jan Žižka, 1955 – purkmistrova žena
Odkazy
Reference
Literatura B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 109, 114, 124, 137, 250–2, 260 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 222, foto 606 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 73, 87, 89, 95, 97, 108, 123, 148, 180, 207, 287, 333 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 128, 217–8, 232, 252 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 81, 111, 156, 211, 334, 412, 495, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 28, 113, 212, 414, 491, 503. Československý biografický slovník A–Ž, Praha 1992, Český hraný film I., 1898 – 1930, NFA Praha 1995, Český hraný film II., 1930 – 1945, NFA Praha 1998, Český hraný film III., 1945 – 1960, NFA Praha 2001, Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. . S. 365–367. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 53, 79–82 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50–2, 59, 62–3, 75, 116, 122, 139, 141, 254–5, 352, 359, 610, 642–3, 645, 647 Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 41 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 353–4 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 115, 190, 202, 204, 232, 237, 239–241, 244, 246, 248–9, 348 Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 172, 262, 386–7, 397 Městské divadlo na Král. Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů" 1924, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1923, str. 88 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180 Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 162 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 25–6, 31, 33, 35, 38, 43, 193, Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 38, 180
Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 130, Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 90, Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 160, Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh'', vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179,
Externí odkazy
Významný přínos Míly Pačové – Krčmářové a Prof. JUDr. Jana Krčmáře v oblasti výtvarných umění
Z kroniky obce Třemošnice
Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:České filmové herečky Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Čeští sběratelé umění Kategorie:Herečky Národního divadla Kategorie:Herečky Divadla na Vinohradech Kategorie:České malířky Kategorie:České grafičky Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Narození na Smíchově Kategorie:Narození 11. dubna Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Úmrtí 20. března Kategorie:Úmrtí v roce 1957 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Žáci Ferdinanda Engelmüllera