Ekonomika Německa je vysoce rozvinuté sociálně-tržní hospodářství. Jde o největší národní ekonomiku v Evropě, podle nominálního HDP čtvrtou největší na světě a pátou podle HDP (PPP). V roce 2017 se země podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) podílela na 28% ekonomiky eurozóny. Německo také patří mezi zakládající členy Evropské unie a eurozóny.
V roce 2016 zaznamenalo Německo nejvyšší obchodní přebytek na světě v hodnotě 310 miliard dolarů, čímž se stalo největším vývozcem kapitálu na světě. Německo je jedním z největších světových vývozců s vývozem zboží a služeb v hodnotě 1810,93 miliard dolarů za rok 2019.Statistisches Bundesamt: Ranking of Germany's trading partners in foreign trade: 2014 , 22 October 2015 Sektor služeb se na celkovém HDP podílí přibližně 70%, průmysl 29,1% a zemědělství 0,9%. Export představoval 41% národní produkce. Mezi nejdůležitější artikly z Německa patří vozidla, stroje, chemikálie, elektronické výrobky, elektrická zařízení, léčiva, dopravní prostředky, základní kovy, potravinářské výrobky, pryž a plasty. Německá ekonomika je největší zpracovatelskou ekonomikou v Evropě a je méně pravděpodobné, že bude ovlivněna finančním poklesem.
Německo je bohaté na dřevo, hnědé uhlí, potaš a sůl. Menší zdroje zemního plynu jsou využívány ve spolkové zemi Dolní Sasko. Až do znovusjednocení těžila Německá demokratická republika v Krušných horách uran (viz také: Wismut). Energie v Německu pochází převážně z fosilních paliv (30%), poté z větrné energie, dále jadernou energií, plynem, solární energií, biomasou a vodní energií. Německo je prvním významným průmyslovým státem, který se zavázal k přechodu na obnovitelnou energii s názvem Energiewende a je předním výrobcem větrných turbín na světě.Wind Power Federal Ministry of Economics and Technology (Germany) Retrieved 30 November 2006. 46% elektřiny spotřebované v Německu v roce 2019 pocházelo z obnovitelných zdrojů.
Historie Věk industrializace Průmyslová revoluce začala v Německu přibližně o sto let později než ve Velké Británii, Francii a Belgii, částečně proto, že se Německo stalo jednotnou zemí až v roce 1871.
Založení Německá celní unie (Deutscher Zollverein) v roce 1834 a rozšíření železniční sítě i systému byly hlavními hnacími silami německého průmyslového rozvoje a politické unie. Po roce 1834 byly odstraněny celní bariéry mezi rostoucím počtem německých států maloněmecké koncepce. V roce 1835 spojila první německá železnice franská města Norimberk a Fürth a osvědčila se tak úspěšně, že ve 40. letech 19. století došlo ve všech německých státech k „železniční mánii“. V letech 1845 až 1870 bylo postaveno 8 000 kilometrů železnice a od roku 1850 Německo stavělo vlastní lokomotivy. Postupem času se do celní unie připojily další německé státy a začaly spojovat své železnice, které postupně spojily rohy Německa dohromady. Růst volného obchodu a železničního systému napříč Německem zesílil ekonomický rozvoj, který otevřel nové trhy s místními výrobky, vytvořil skupinu středních manažerů, zvýšil poptávku po inženýrech, architektech a kvalifikovaných strojnících a stimuloval investice do uhlí a železa.Richard Tilly, "Germany: 1815–1870" in Rondo Cameron, ed. Banking in the Early Stages of Industrialization: A Study in Comparative Economic History (Oxford University Press, 1967), pages 151-182
Dalším faktorem, který poháněl německý průmysl vpřed, bylo sjednocení měnového systému, umožněné částečně politickým sjednocením. Německá marka, nový měnový systém ražení mincí podporovaný zlatem, byla zavedena v roce 1871. Tento systém se však plně nepoužíval, protože stříbrné mince si uchovaly svou hodnotu až do roku 1907.
Poválečné období
Po druhé světové válce bylo Německo ekonomicky a sociálně rozvrácené. Rozdělení na okupační zóny, kde v západních zónách byl brzy rychle obnovován svobodný trh a ve východní sovětské vznikal socialistický systém, oslabilo dlouholeté vnitroněmecké hospodářské vztahy. Po měnové reformě v západních sektorech roku 1948 se podařilo nastartovat ekonomickou přestavbu, tzv. Wirtschaftswunder, současně ale byli občané sociálně zajištěni. Tehdejší Západní Německo se stalo exportní zemí, strojírenská výroba a její kvalita získaly opět dobrou pověst. Jeho strojírenství, automobilový a chemický průmysl pronikly se svými kvalitními výrobky brzy na zavedené trhy v Západní Evropě a ve Spojených státech amerických. Naopak obnova hospodářství Východního Německa postupovala pomaleji a bez velké pomoci ostatních tzv. socialistických zemí.
Po vytvoření dvou německých států Spolkové republiky Německo (běžná česká zkratka NSR) a Německé demokratické republiky (NDR) v roce 1949 se jejich ekonomiky vyvíjely diametrálně odlišným způsobem. V NSR bylo zavedeno relativně volné tržní hospodářství s konvertibilní měnou (německá marka, Deutsche Mark). V NDR byl sice hospodářství rovněž obnovováno, jeho zaměření na těžký průmysl a chemickou výrobu však nezaručovalo podstatné zvýšení životní úrovně.
Vývoj hospodářství v Německu po druhé světové válce resp. po konstituování dvou německých států byl poznamenán skutečností, že tři tradiční průmyslové oblasti dřívějšího Německa, a sice Horní Slezsko, Sasko a Porúří, se ocitly ve třech různých státech včetně Polska. Proto měly zcela odlišné podmínky pro svůj další rozvoj. Horní Slezsko připadlo téměř celé Polsku. Ze Saska bylo strojové vybavení mnoha továren po válce odvezeno jako reparace do Sovětského svazu. V Porúří, s městy jako Dortmund, Essen a Duisburg, hrály těžký průmysl a těžba uhlí po dlouhou dobu významnou roli, protože bylo nutno nahradit dřívější zásobování země uhlím z Horního Slezska.
Až do začátku 70. let prožívalo západní Německo téměř nepřetržitý vysoký hospodářský růst, který se však snížil po recesích v letech 1974, 1981 a 1982 a po vrcholném růstu v roce 1979. V 70. a 80. letech patřilo západní Německo společně s Dánskem a Lucemburskem k zemím Evropského společenství s nejvyšším průměrným příjmem na jednoho obyvatele.
Východní Německo bylo sice jedním z tahounů celé Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), nedostatky typické pro centrálně plánované ekonomiky se ale objevily i tam. Přes 95 % všech podniků tvořil státní sektor, soukromý byl zastoupen pouhými dvěma až třemi procenty (což ale bylo více než v ČSSR). Největší kontrasty se vytvořily v Berlíně. Západní Berlín sice neměl mnoho průmyslu, ale díky zapojení do technologicky vyspělé světové a západoněmecké tržní ekonomiky a finanční podpoře prosperující Spolkové republiky byl rychle znovuvybudován z trosek a jeho obyvatelstvo mělo již v 60. létech vysokou životní úroveň. Naproti tomu Východní Berlín (tzv. „Demokratický Berlín“) se po celou dobu své existence jako hlavní město NDR potýkal s mnoha nedostatky v oblasti zboží i služeb.
Po hospodářsky úspěšných letech 1988 a 1989 přišel ekonomický boom západního Německa po znovusjednocení v letech 1990 a 1991. I přesto bylo však hospodářství silně zatíženo; východní spolkové země byly ekonomicky velmi slabé, navíc sem bylo nutné investovat enormní sumy na modernizaci a rozvoj průmyslu i měst.
Roku 1993 následovala recese. Od roku 1994 nastal však opět 8letý hospodářský růst o přibližné výši 1,5 %. Po stagnaci v letech 2001 až 2003 ekonomika opět roste: roku 2004 o 1,2 %, roku 2005 o 0,9 % i roku 2006 – o 2,8 %. Nezaměstnanost však stoupla z 2,5 milionů (v roce 1992) až na 4,8 milionů v roce 2005.
Německo bylo poměrně silně zasaženo Ekonomickou krizí započatou roku 2008, do které se dostalo počátkem druhé poloviny téhož roku a německý HDP klesal až do poloviny roku 2009, kdy začal opět rapidně stoupat. Následoval rekordně silný růst německé ekonomiky během roku 2010 a pokračující i v roce 2011. Silný růst byl zapříčiněný nejprve zejména exportními úspěchy, zejména ve Východní Asii, a postupně také obnovující se domácí poptávkou. Rychlý postkrizový růst ekonomiky s sebou přinesl také rapidní pokles nezaměstnanosti, jež v Německu klesla až pod hranici 3 milionů nezaměstnaných, což přestavovalo přibližně 7,1% míru nezaměstnanosti, nejnižší od června 1992.http://www.businessweek.com/news/2011-04-28/german-unemployment-falls-below-3-million-to-19-year-low.html
V životní úrovni bylo Německo v roce 2023 dle Indexu lidského rozvoje (HDI) na 5. místě na světě.
Hospodářská odvětví Zemědělství a lesnictví V roce 2010 představovalo zemědělství, lesnictví a těžba pouze 0,9% německého hrubého domácího produktu (HDP) a zaměstnávalo pouze 2,4% práceschopného obyvatelstva, což je pokles ze 4% v roce 1991. Zemědělství je z hlediska výrobních metod vyspělé a mimořádně produktivní a Německo je schopné pokrýt 90% svých nutričních potřeb domácí produkcí. Po Francii a Itálii je třetím největším zemědělským výrobcem v Evropské unii. Hlavními německými zemědělskými produkty jsou brambory, pšenice, ječmen, cukrová řepa, ovoce a zelí.
Zemědělsky se využívá více než polovina plochy státu. Mnoho zemědělců vykonává tuto činnost vedle jiného zaměstnání. Orná půda představuje 34 % plochy státu, 4 % orné půdy jsou zavlažovány.
Průmysl left|thumb|Povrchový důl na hnědé uhlí Tagebau Garzweiler poblíž Grevenbroichu v Severním Porýní-Vestfálsku. náhled|Chemická továrna koncernu BASF v Ludwigshafenu, největší komplex chemické výroby na světě Z 500 největších firem světa je 37 německých, z nichž 30 firem jsou akciové společnosti zobrazené v akciovém indexu DAX 30 (Deutscher Aktienindex). Tyto společnosti jsou vesměs činné nejen na německém nebo evropském trhu, nýbrž celosvětově. Menší akciové společnosti jsou zařazeny do indexů MDAX a TecDAX. Od roku 2021 je plánováno do indexu DAX zařadit dalších 10 společností. Index DAX je zatím podle vývoje tržní kapitalizace společností obměňován jednou v roce, od roku 2021 to bude dvakrát ročně.
Mezi nejvýznamnější německé firmy patří automobilky Volkswagen, Daimler AG a BMW, producent programů pro firemní použití SAP, pojišťovny Allianz a Münchener Rück, výrobce elektrických zařízení Siemens AG, chemické firmy Bayer AG a BASF, výrobci sportovního zboží Adidas a Puma a přes různé problémy nadále i velká obchodní banka Deutsche Bank. Mezi další firmy známé po celém světě patří výrobce pneumatik Continental (ke kterému patří česká firma Continental Barum), sesterské farmaceutické firmy Fresenius a Fresenius Medical Care, dále Robert Bosch GmbH (není vedena v DAXu) a elektrárenské společnosti E.ON a RWE. Značný význam mají také mj. Deutsche Post (vlastník mezinárodní přepravní společnosti DHL), telekomunikační koncern Deutsche Telekom (mezinárodně podnikající také jako T-Mobile a T-Systems) a obchodní společnost Metro.
Důležitým měřítkem významu německých koncernů je tzv. tržní kapitalizace (Marktkapitalisierung), která se zjišťuje násobením počtu akcií společnosti jejich aktuálním kurzem na burze cenných papírů ve Frankfurtu nad Mohanem. Ke dni 23. prosince 2015 byla jako největší vykázána chemická společnost Bayer (sídlo: Leverkusen) s kapitálem 96,0 miliardy eur, následována koncernem SAP s kapitálem 89,8 mrd. eur. Třetí je automobilka Daimler (82,9 mrd. eur), čtvrtý je Siemens (79,0 mrd. eur) a pátá Deutsche Telekom (76,3 miliard eur). Na devátém místě se umísťuje automobilka BMW (Bayerische Motorenwerke) s kapitalizací 63,5 mrd. eur,DAX 30 Marktkapitalisierung, http://www.finanzen.net/index/DAX/Marktkapitalisierung. Staženo 26. prosince 2015 (německy) přičemž téměř polovina akcií je v držení Stefana Quandta a Susanne Klattenové, syna a dcery průmyslníka Herberta Quandta (1910–1982).