Václav Morávek, známý jako Pobožný pistolník (8. srpna 1904 KolínMatriční záznam o narození a křtu farnost Kolín – 21. března 1942 Praha) byl v meziválečném období důstojník československé armády a za druhé světové války hrdina českého protinacistického odboje, člen skupiny přezdívané gestapem „Tři králové“. Používal krycí jména León, Mladý, Vojta, Ota a Procházka.
Byl nejmladším členem odbojové trojice Balabán, Mašín, Morávek, která působila na území Protektorátu v letech 1939–1942. Skupina shromažďovala zpravodajsky cenné informace, které následně posílala do Londýna, byla v kontaktu se špiónem Paulem Thümmelem (A-54), kolportovala ilegální tiskoviny a prováděla menší záškodnickou činnost. Morávek, jenž vynikal odvahou a proslul neuvěřitelnými útěky, vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl 21. března 1942 při přestřelce s příslušníky pražské řídicí úřadovny gestapa () v dnešním Morávkově parku (u zastávky Prašný most). Krátce po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka a roku 2005 na brigádního generála.
Mládí
Rodina Morávek se narodil 8. srpna 1904 v Kolíně. Otec Josef, původně strojní inženýr, působil od roku 1900 jako středoškolský profesor na kolínské zemské řemeslnické škole, na které vyučoval psaní, počty, mechaniku, mechanickou technologii, odborné rýsování strojnické, nauku o motorech a účetnictví. Matka Jaroslava, rozená Muziková, byla velice zbožnou ženou činnou v různých spolcích. V rodině se starala o domácnost. S matkou měl Václav hluboký vztah a zcela zásadně ovlivnila vytváření jeho hodnotového žebříčku, především duchovního. V letech okupace ho i přes riziko perzekuce všemožně podporovala.Čermák 2007, s. 17. Václav měl dva sourozence, a sice starší sestru Jarmilu (* 1903) a mladšího bratra Zdeňka (* 1907). Oba svého bratra výrazně přežili a zemřeli až dlouho po válce.Čermák 2007, s. 18–19.
Co do vyznání se Morávkovi v roce 1919 přidali k odlivu věřících z církve římskokatolické k Českobratrské církvi evangelické. Maminka Jaroslava pak v roce 1930 přestoupila do kolínské Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Všichni členové Morávkovy rodiny jsou pohřbeni na evangelickém hřbitově při Veltrubské ulici v kolínské části Zálabí. Václav Morávek zde má hrob pouze symbolický.
Dospívání a studia Václav nejprve vychodil pět tříd obecné školy a od roku 1915 studoval na kolínském gymnáziu (nacházelo se v budově dnešní Obchodní akademie), kde v červenci 1923 odmaturoval.Čermák 2007, s. 19. Mezitím v roce 1921 zemřel jeho otec a na Václava přešla podstatná tíže starostí o rodinu. Ve volném čase se aktivně věnoval skautingu, v němž mezi roky 1920 a 1923 vykonával funkci sborového vůdce jednoho z kolínských oddílů.Čermák 2007, s. 20–21.
V armádě Po dobrovolném odvodu v březnu 1923 nastoupil 1. října k pěšímu pluku v Terezíně. Důvodem se staly pravděpodobně dluhy, které otec po své smrti rodině zanechal. Dne 5. října byl odeslán jako frekventant na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva v srpnu 1925.Čermák 2007, s. 22-23. Poté byl odvelen do Olomouce, kde byl přiřazen k 107. dělostřeleckému pluku. Absolvoval dělostřelecký kurz a roku 1927 kurz ekvitační (jezdecké) školy určené pro důstojníky dělostřelectva. Mezitím stále sloužil u místního dělostřeleckého pluku v různých funkcích (velitel spřežení, důstojník pátrač, velitel remontního oddělení, pobočník velitele náhradního oddílu) až do roku 1931. Dne 15. září 1931 byl v hodnosti nadporučíka odeslán do Vyššího jezdeckého kurzu a následně jezdecké školy v Pardubicích.Čermák 2007, s. 26. Z Pardubic se 30. července 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde sloužil až do okupace Čech a Moravy. Vojenskou službu ukončil v hodnosti štábního kapitána.Čermák 2007, s. 24, 28.
Osobnost náhled|Václav Morávek a jeho dobrman Ryn Morávek vynikal elegancí a vybraným vystupováním. Ačkoliv byl hluboce zbožný a přemýšlivý, platil ve společnosti za šprýmaře. Ve volném čase rád četl a psal verše. Měl kladný vztah k ženám, ale nikdy se neoženil a vlastní rodinu nezaložil. Důvodem zřejmě byla špatná ekonomická situace jeho rodiny, neboť finančně podporoval jak svou matku, tak bratra. Měl rád i zvířata. Miloval především koně, věnoval se jejich drezuře i parkuru. Vlastnil dobrmana jménem Ryn, s nímž se často fotografoval.Čermák 2007, s. 25–27.
Jeho nadřízený plukovník Josef Bartoš, velitel 7. polní dělostřelecké brigády, ho v roce 1937 charakterizoval takto: „Václav Morávek je velmi snaživý, podnikavý a svědomitý, s velmi vyvinutým smyslem pro odpovědnost… Mimo službu je kamarádský, veselý a vtipný se sklonem k povídavosti… Je zároveň velmi sebevědomý, ale poněkud citlivý, avšak bez škodlivých sklonů. K jeho intelektuálním schopnostem patří velká bystrost, chápavost a schopnost logického uvažování… V oblasti tělesné zdatnosti jej hodnotím jako vytrvalého a dosti odolného… Jeho zevnějšek je slušný a spořádaný. Má velmi dobrý vliv na podřízené, dovede udržet kázeň a umí vyžadovat práci.“Čermák 2007, s. 27–28.
Mnichov a okupace V září 1938 se Morávek v rámci své jednotky připravoval na střet s německou armádou, který však nepřišel, neboť došlo k uzavření Mnichovské dohody. Začátek německé okupace Čech, Moravy a Slezska v polovině března 1939 Morávka zastihl v Olomouci u 107. dělostřeleckého pluku. Dne 21. března téhož roku byl v rámci faktického rozpuštění čs. armády demobilizován a byl mu přiznán nárok na penzi.Čermák 2007, s. 30–31. Krátce poté se u Moravské Ostravy pokusil o přechod do Polska, ale neúspěšně. Následně se vrátil zpět do svého rodného města Kolína, kam byl přidělen jako aktuárský tajemník (nižší správní úředník) k Úřadu práce. Práce ho však neuspokojovala, navíc se jeho nadřízeným stal poněmčený Čech, bývalý armádní četař Hrubesch, a Morávek brzy požádal o přeložení do Českého Brodu. Tam už ale nikdy nenastoupil.Čermák 2007, s. 31.
Odbojová činnost
Tři králové Společně s dalšími bývalými důstojníky československé armády se podílel na budování krajské organizace Obrany národa. Kolínská divize se nazývala „Pribina“.Čermák 2007, s. 45–46. Morávek byl ale již v létě 1939 převelen do Prahy a zařazen do štábu divize při Zemském velitelství Čechy jako zpravodajský důstojník. Na podzim 1939 se v Praze seznámil s podplukovníkem Josefem Balabánem a podplukovníkem Josefem Mašínem, s nimiž vytvořil zpravodajsko-diverzní skupinu, později známou jako Tři králové. Skupina, která sama sebe zřejmě nazývala Tři muzikanti nebo Tři mušketýři, shromažďovala řadu informací ze všech sfér života protektorátu, které vyhodnocovala a odesílala do zahraničí (zpočátku pomocí kurýrů, později výhradně radiotelegraficky). Na jaře 1940 byl Morávek nucen přejít do ilegality, neboť se mu na stopu dostalo gestapo.Čermák 2007, s. 62.
Od konce jara 1940 se na žádost plukovníka Františka Moravce, přednosty II. odboru Ministerstva národní obrany v Londýně, intenzivně pracovalo na znovunavázání kontaktu s Paulem Thümmelem, známým jako agent A-54. Na doporučení Josefa Balabána se stal spojkou Morávek, mimo jiné pro jeho vynikající znalost němčiny. Styky se podařilo navázat v létě 1940 a s několika pauzami trvaly do března 1942. Role Thümmela dosud nebyla uspokojivě vysvětlena (dvojitý agent?; agent operačního zastírání?; čistě za úplatu zrazující agent?), nicméně hodnota jím dodaných informací byla považována za velmi vysokou a kontakty s ním měly absolutní prioritu.Čermák 2007, passim.
Spojení s Londýnem obstarávaly vysílačky Sparta I a Sparta II, později krátkou dobu i Libuše.
Diverzní a sabotážní činnost Mezi záškodnickou činnost Tří králů patřilo rozmisťování výbušnin na lokomotivy, které mířily do Německa či Itálie. S jakým úspěchem tyto své sabotáže prováděli, není možné zjistit. Své výbušné brikety nahodili i na haldy uhlí u kasáren a jednou i u Petschkova paláce. Výbuchu zabránil topič, který si nálože všiml.Čermák 2007, s. 108-109. Dále zakládali požáry a umisťovali bomby v některých továrnách vyrábějících válečný materiál. Nejznámější diverzní akcí byl výbuch nálože na Anhaltském nádraží v Berlíně (do Berlína byla puma dopravena průvodčím a spolupracovníkem odboje Janem Karlem), který měl v prosinci 1940 za cíl zlikvidovat vlak Heinricha Himmlera. Vlak ale měl poruchu a byl přesměrován na jinou stanici.Čermák 2007, s. 111.
Výbušniny sháněli na různých místech. Část pocházela ze semtínské Explosie, část pašovali z Jugoslávie. Skladiště zbraní a munice měli u rodiny Líkařů, kteří vlastnili klempířství na pražské Bílé hoře. Odtud zakonzervované a v sudech uložené zbraně rozváželi na různá místa a zakopávali je.
Morávek se podílel i na tajné likvidaci několika nacistů, na čemž spolupracoval i Paul Thümmel. V jednom případě šlo o nespecifikovaného Němce, ve druhém o pracovníka gestapa, který se podílel na mučení Josefa Mašína. Ten byl údajně otráven cigaretou.Čermák 2007, s. 112-113.
Odbojář a šprýmař Morávek byl vynikající střelec (předválečný přeborník Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a několik zásobníků. Jelikož byl též hluboce věřícím křesťanem, nosil s sebou vždy i kapesní Bibli kralickou, v níž si každý večer, bylo-li to možné, četl.Čermák 2007, s. 212. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“Čermák 2007, s. 104.
Morávek mezi Třemi králi vynikal místy až ztřeštěnou odvahou. Na pražské velitelství gestapa pravidelně doručoval ilegální časopis V boj (říkalo se tomu „povinný výtisk“), neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu přes jeho šéfa Hans-Ulricha Geschkeho poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání. Rozzuřený Fleischer prý po zjištění této skutečnosti vyrazil vzteky bez sebe na ulici a pozatýkal několik kolemjdoucích chodců. Posléze musel všechny propustit.Čermák 2007, s. 105. Fleischer se stal terčem i dalších Morávkových vtípků. Za to, že gestapo v jednom z ilegálních bytů zabavilo Morávkův zimník, poslal odbojář Fleischerovi jakoby z Bratislavy pohlednici, v níž mu sděloval, že kvůli tomu odjíždí do teplých krajin.Čermák 2007, s. 64.
Všichni tři členové Tří králů, především však Morávek, se rádi převlékali za Němce, nosili tyroláček a insignie členů Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Měli svého krejčího, pana Cabicara, jenž jim šil a uschovával speciálně připravený šatník.Čermák 2007, s. 106.
Destrukce Tří králů Na jaře 1941 se gestapu podařilo skupinu Tří králů rozbít. V dubnu byl zrazen a zatčen Balabán, v květnu potom zadržen Mašín, když kryl ústup svých spolubojovníků z obklíčeného bytu v pražských Nuslích. Při riskantním útěku oknem přišel Morávek o levý ukazováček, jenž si uřízl o drát vysílačky. Morávkovy plány na vysvobození Mašína selhaly, neboť ten byl po nezdařeném pokusu o útěk převezen z podolské nemocnice na Pankrác a bedlivěji hlídán. Morávek se však nehodlal vzdát. V radiodepeších apeloval na české exilové představitele, aby Britům navrhli vyměnit Balabána s Mašínem za zajaté německé důstojníky, k čemuž ale nedošlo.Čermák 2007, s. 127–128.
Na vlastní pěst Přes zatčení spolupracovníků se mu spolu s radistou Františkem Peltánem dařilo udržet v chodu vysílačku a zůstat ve spojení s Thümmelem. Nicméně v létě 1941 se dostal do ještě svízelnější situace. Někteří členové z odboje s ním odmítali být v kontaktu, neboť měl pověst neopatrného dobrodruha, jenž své spolupracovníky dostává do nebezpečí. Na pozadí stála zřejmě i rostoucí rivalita mezi ním, Vladimírem Krajinou a plukovníkem Josefem Churavým.Čermák 2007, s. 132–134. Na podzim 1941 a v lednu či únoru 1942 navázal kontakt s odbojovými skupinami Kapitán Nemo a Jindra, neboť na zbývající sítě Obrany národa již bylo napojeno gestapo.Čermák 2007, s. 144.