Ilan Ramon (: אילן רמון; rodným jménem Ilan Wolferman; 20. června 1954, Ramat Gan, Izrael – 1. února 2003, nad Texasem, Spojené státy) byl bojový pilot Izraelského vojenského letectva, první izraelský kosmonaut a izraelský národní hrdina. Ramon byl členem posádky raketoplánu Columbia při vědecké misi STS-107, kde působil jako specialista pro užitečné zatížení. Ve vesmíru strávil 15 dní, 22 hodin a 20 minut, během kterých uskutečnil řadu vědeckých experimentů. Při návratu na Zemi však raketoplán havaroval a nikdo z posádky nepřežil.
Před svou vesmírnou misí byl Ramon bojovým pilotem izraelského letectva a dosáhl hodnosti plukovníka. Během více než dvacetileté kariéry bojoval v jomkipurské i první libanonské válce. V roce 1981 se zúčastnil operace Opera, při níž byl zničen irácký jaderný reaktor Osirak poblíž Bagdádu. Během své kariéry u letectva létal na řadě různých strojů a nalétal přes 4000 letových hodin. Od roku 1990 zastával velitelské funkce; zprvu velitele eskadry, později velitele Operačního oddělení pro vývoj a nákup zbraní.
Ilan Ramon se jako jediný neamerický občan stal nositelem civilního ocenění Congressional Space Medal of Honor udíleného americkým Kongresem; toto vyznamenání získal in memoriam. Izraelský list The Jerusalem Post o něm napsal: „Syn ženy, jež přežila holokaust, a otce, který bojoval za nezávislost, ukázal, že navzdory tragédiím si Židé našli místo ve světě a mohou být úspěšní.“
Osobní život Ilan Ramon se narodil jako Ilan Wolferman ve městě Ramat Gan (nedaleko Tel Avivu) a vyrůstal v jihoizraelské Beerševě. Ramonův otec Eliezer Wolferman se narodil v Německu a do mandátní Palestiny odešel v roce 1935 společně se svými rodiči. Eliezer pak se svým otcem bojoval v izraelské válce za nezávislost v roce 1948. Ramonova matka Tonia „Tova“ Kreppel se narodila v Polsku. Většina její rodiny zahynula během holocaustu a pouze ona se svou matkou přežily v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Po válce Tova Kreppel odešla v roce 1949 do Izraele, kde se seznámila s Eliezerem Wolfermanem.Ilan Ramon: Israel's First Astronaut. s. 7
Ilan byl mladším synem Wolfermanových (měl staršího bratra Gadiho). Byl vzorným žákem a mezi jeho oblíbené předměty patřila matematika a vědecké obory. V roce 1972 dokončil maturitou studium na střední škole a poté obdržel povolávací rozkaz na povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách (IOS). V osmnácti letech vstoupil do izraelského letectva a začal studoval na letecké akademii. Během studií si hebraizoval své příjmení z Wolfermana na Ramona. V roce 1973 bojoval v jomkipurské válce a o rok později absolvoval leteckou akademii a stal se jejím nejlepším absolventem.
Po zbytek 70. a počátek 80. let budoval kariéru u izraelského letectva. V letech 1983 až 1987 pak studoval elektroniku a počítačové inženýrství na Telavivské univerzitě, kde promoval v roce 1987 jako bakalář s titulem B.Sc. V roce 1998 odešel z letectva v hodnosti plukovníka a v Izraelské kosmické agentuře se podrobil výcviku pro let do vesmíru.
Sám sebe považoval za sekulárního Žida. Přesto se však snažil po čas strávený na oběžné dráze Země dodržovat židovské zvyklosti a svůj pobyt ve vesmíru konzultoval s rabíny. Při videokonferenci z paluby raketoplánu Columbia prohlásil: „Jako první izraelský astronaut cítím, že reprezentuji všechny Židy a všechny Izraelce.“
Se svou manželkou Ronou (rozená Bar Simantov) se seznámil během studií na univerzitě.Ilan Ramon: Israel's First Astronaut. s. 12 Společně měli čtyři děti (tři syny, Asafa, Tala, Jiftu, a dceru Nou). Jeho nejstarší syn, kapitán Asaf Ramon (* 1988), zahynul 13. září 2009 ve věku 21 let během rutinního letu ve stíhacím letounu F-16A nad Západním břehem Jordánu, když se stroj zřítil nedaleko města Hebron. Stalo se tak tři měsíce poté, co absolvoval leteckou akademii s vyznamenáním. Tehdy mu pilotní odznak předal sám izraelský prezident Šimon Peres.
Kariéra u letectva náhled|IAF F-16A Nec '243', letoun pilotovaný kapitánem Ilanem Ramonem během operace Opera|alt=Stojící letoun F-16A Ilan Ramon se po absolvování letecké akademie v roce 1974 stal bojovým pilotem. V letech 1976 až 1980 se zúčastnil základního výcviku a operací na letounech Douglas A-4 Skyhawk a Dassault Mirage III. Když pak izraelské letectvo vytvořilo v roce 1980 první eskadru stíhacích letounů F-16A/B, dostal se do první skupiny izraelských pilotů, kteří na těchto letounech létali, a zúčastnil se základního výcviku a operací na Hillově letecké základně amerického letectva v Utahu. Právě dodání těchto moderních strojů napomohlo uskutečnění akce izraelského letectva s kódovým názvem operace Opera z roku 1981. V letech 1981 až 1983 byl zástupcem eskadry letounů F-16. V roce 1982 se zúčastnil operace Mír pro Galileu, známé spíše jako (první) libanonská válka.
Operace Opera Operace Opera byla přísně tajnou a vysoce náročnou operací izraelského letectva, jejímž cílem bylo zničit budovaný irácký jaderný reaktoru v Osiraku, který se nacházel asi 15 kilometrů západně od centra hlavního města Bagdádu. Na základě informací zpravodajských služeb se Izrael obával, že Saddám Husajn využije reaktor pro získání jaderných zbraní. Po selhání diplomatických pokusů se tehdejší ministerský předseda Menachem Begin rozhodl pro vojenské řešení hrozby, která je někdy popisována jako „největší hrozba existenci židovského národa od Osvětimi.“
náhled|Trasa operace Opera|alt=Mapa Blízkého východu s trasou operace Osirak Ilan Ramon, tehdy 26letý, se operace zúčastnil v hodnosti kapitána jako nejmladší člen týmu. Bylo rozhodnuto vyslat celkem 8 letounů F-16A „Nec“ a 6 doprovodných letounů F-15A „Baz“, které měly chránit formaci bombardovacích letounů „Nec“ a rušit radar nepřítele. Letouny odstartovaly v neděli 7. června 1981 v 15:55 izraelského času z letecké základny Ecion na Sinajské poušti.Toto letiště Izrael získal v důsledku jomkipurské války z roku 1973 a na základě dohod z Camp Davidu mělo být v dubnu 1982 předáno Egyptu. Jejich 1610 kilometrů dlouhá trasa nevedla přímou a nejkratší vzdušnou čarou přes Jordánsko, ale „oklikou na jih, přes méně střežené pouštní oblasti Saúdské Arábie, a posléze obloukem na sever přes saúdsko-irácké hranice z jihu.“Chel ha-Avir: Izraelské letectvo. s. 210-211 Cíle letouny dosáhly v 17:35 izraelského času. Tento pozdně odpolední čas byl zvolen záměrně ze dvou důvodů; zapadající Slunce poskytlo letounům výhodu útoku se Sluncem v zádech (oslňovalo případné protivníky) a rovněž se tak minimalizovalo nebezpečí, že by mohl být v objektu v tento den a v tomto čase někdo přítomen.
Letouny, které nad pouští musely kvůli radarům letět v nízké výšce, vystoupaly krátce před dosažením cíle do výšky 3000 metrů. Letouny „Nec“ se pak „převrátily na záda a řítily se pod úhlem 35 stupňů ze slunce na cíl do letové hladiny zhruba 1000 metrů, kde piloti postupně odhazovali svůj náklad o dvou dvoutisíciliberních (907 kg) pumách.“Chel ha-Avir: Izraelské letectvo. s. 212-213 Při útoku byly zřejmě použity neřízené železné pumy Mk.84 GPLD a celkem čtrnáct z šestnácti jich zasáhlo svůj cíl a kompletně zničily irácký reaktor i jeho chladicí zařízení. Při útoku měla být zničena i „tajná podzemní linka na úpravu plutonia pro vojenské účely.“
Při návratu se letouny musely vypořádat s protiletadlovou obranou. Nevzlétlo však žádné irácké letadlo a žádné z izraelských letadel nebylo iráckou protiletadlovou obranou zničeno. Všechny letouny se úspěšně vrátily a v 19:00 izraelského času dosedly na leteckou základnu Ramat David jihovýchodně od Haify.
Velitelské funkce Po dokončení studia na Telavivské univerzitě byl Ramon v letech 1988 až 1990 prvním zástupcem velitele 119. peruti letounů F-4 Phantom. V roce 1990 úspěšně dokončil velitelský kurz a v letech 1990 až 1992 se stal velitelem 117. peruti letounů F-16. V letech 1992 až 1994 se stal velitelem Operačního oddělení pro vybavení. V roce 1994 byl povýšen do hodnosti plukovníka (Aluf Mišne) a jmenován velitelem Operačního oddělení pro vybavení – vývoje zbraní a akvizice, kde setrval až do roku 1998.
Během své kariéry u letectva nalétal Ramon přes 3000 hodin na strojích A-4 Skyhawk, Mirage III-C a F-4 Phantom a přes 1000 hodin na strojích F-16.
Let do vesmíru, mise STS-107 náhled|Specialista pro užitečné zatížení mise STS-107 Ilan Ramon|alt=Poprsí a hlava Ramona v uniformě NASA Dne 11. prosince 1995 oznámili americký prezident Bill Clinton a izraelský premiér Šimon Peres dohodu o společném výzkumu trvale udržitelného využívání vody a ochrany životního prostředí a účasti Izraele na programu letů raketoplánů NASA. Přitom měly Spojené státy „vycvičit izraelské astronauty, kteří se na tomto programu budou podílet.“ Dohodlo se také, že izraelského astronauta vybere Izraelská kosmická agentura (ISA) se souhlasem NASA a že bude v rámci mise působit jako specialista pro užitečné zatížení. V roce 1997 byl vybrán plukovník Ilan Ramon. Kvůli výcviku, který probíhal čtyři a půl roku v Johnsonově vesmírném středisku, se společně s rodinou přestěhoval do amerického Houstonu.
náhled|vlevo|Start raketoplánu Columbia při misi STS-107|alt=Startující raketoplán Ilan Ramon byl vybrán na misi STS-107 raketoplánu Columbia, která odstartovala 16. ledna 2003 v 15.39 UTC. Celkem se mise zúčastnilo sedm astronautů, vedle Ramona to byli Richard Douglas Husband (velitel), William McCool (pilot), Michael Anderson (velitel užitečného zatížení), David Brown (letový specialista), Laurel Clarková (letová specialistka) a Kalpana Chawlaová (letová specialistka). Ramon se tak stal historicky prvním izraelským astronautem a prvním Izraelcem, který se dostal do vesmíru. Nebyl však prvním Židem, kterému se to podařilo: první Židovkou, která se dostala do vesmíru, byla Judith Resniková, jež shodou okolností také zahynula ve službě, a to v lednu 1986 při svém druhém letu v raketoplánu Challenger, který po startu mise STS-51-L explodoval. Po ní a před Ramonem se do vesmíru dostalo celkem pět židovských astronautů, a to Jeffrey Hoffman, Ellen S. Bakerová, Jerome Apt, David Wolf a Scott Horowitz.
Kvůli přítomnosti izraelského astronauta provázela misi mimořádná bezpečnostní opatření. Nebylo například zveřejněno číslo hangáru OPF, ve kterém probíhala příprava družicového stupně raketoplánu Columbia. Vlastní nalodění posádky raketoplánu střežila ozbrojená jednotka SWAT s neprůstřelnými vestami.
Ilan Ramon byl přitom zřejmě nejznámějším členem posádky této mise. Již před jeho odletem totiž probíhaly vášnivé rabínské disputace o tom zda a jak dodržovat ve vesmíru šabat, ale i o košer stravování. Byl prvním kosmonautem, který požadoval košer stravu a který pronesl při příchodu šabatu ve vesmíru kiduš. V okamžiku, kdy raketoplán přelétal nad Jeruzalémem, odříkával modlitbu Šema Jisra'el. Ramonova vesmírná mise se stala v Izraeli nesmírně sledovanou; „ocitl se v roli ikony izraelských teenagerů a jeho portrét visel v jejich pokojích častěji než plakát rappera Eminema.“
náhled|vlevo|Start raketoplánu Columbia|alt=Video zachycující start raketoplánu Při své vesmírné misi měl Ramon s sebou několik symbolických předmětů. Patřil mezi ně malý svitek Tóry, který byl zachráněn z koncentračního tábora Bergen-Belsen a kopie Tóry na mikrofilmu, již mu věnoval izraelský prezident Moše Kacav. Dále od Kacava dostal mezuzu, malou schránku s ručně psanou modlitbou, která se umisťuje na zárubeň dveří židovských domovů. Ta byla omotána ostnatým drátem symbolizujícím koncentrační tábory. Mimo to měl s sebou několik osobních věcí, mezi něž patřily dopisy od bratra Gadiho a syna Asafa, které si přečetl až ve vesmíru. Od manželky Rony dostal čtyři básně.