Bildungsroman (německy „román formování“Štěpán Vlašín a kol., Slovník literární teorie, 2. rozš. vyd., Praha: Čs. spisovatel 1984, str. 407) je žánr románu, pojednávající o duchovním, psychologickém či společenském rozvoji hrdiny románu (zejm. ve fázi přechodu z dítěte na dospělého). Je většinou určen dětem či dospívajícím. Témata bildungsromanů jsou dnes často používána ve filmech.
Knihy žánru bildungsromanu většinou obsahují následující prvky: Postava roste z chlapce či dívky na muže či ženu. Postava musí získat důvod, proč projít procesem vývoje. Vývoj postavy je těžký, postupný a plný komplikací. Román končí popisem nového místa postavy ve společnosti. Román často zobrazuje konflikt individuality a shody se společností. Román často obsahuje motiv útěku.
Mnoho jiných literárních žánrů obsahuje často prvky bildungsromanu, například díla s vojenskou tematikou často popisují příchod nového rekruta a jeho křest ohněm, stejně tak knihy žánru fantasy často obsahují mladé postavy, prožívající přechod z dítěte na dospělého. Tento proces je také často ztvárňován ve hrách na hrdiny.
Díla V užším smyslu vzniká bildungsroman v německém osvícenství. Za první příklad bývá považován Wielandův Agathon z roku 1766. Prototypem žánru se pak stala Goetheho Viléma Meistera léta učednická, jehož hrdina usiluje o rovnocenné pozvednutí těla a ducha.Walther Killy: Literaturlexikon. Band 13, S. 119
Příkladem bildungsromanu mohou být dále díla Emil, čili o výchově od Rousseaua, Petr Camenzind od Hermanna Hesse, řada románů od Charlese Dickense (Mikuláš Nickleby, David Copperfield, Nadějné vyhlídky) či Joyceův Portrét umělce v jinošských letech.
Reference
Kategorie:Literární žánry Kategorie:Německá slova a fráze