Soči

Soči () je ruské lázeňské město v Krasnodarském kraji, nacházející se mezi pobřežím Černého moře a úpatím Kavkazu, 1700 km od Moskvy. Žije zde přes 400 tisíc obyvatel. Soči s předměstskými oblastmi je roztaženo do délky 147 kilometrů a může proto být označováno za nejdelší město v Evropě (v závislosti na pojetí evropských hranic).Přístav Soči na stránce Russia.com

Soči je nejenom významným ruským letoviskem, ale také důležitým dopravním uzlem, ekonomickým a kulturním centrem a místem konání velkých sportovních akcí. V roce 2014 bylo dějištěm zimních olympijských her, probíhá zde závod vozů formule 1, město je sídlem hokejového klubu HK Soči. Na území města se nachází Sočský národní park, který je v rámci Západního Kavkazu zanesen na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie Soči a jeho okolí mají bohatou historii, o čemž svědčí archeologické nálezy v regionu. Své stopy zde zanechaly předantické kultury, antika, raný i vrcholný středověk, sovětské i postsovětské období.

Nejstarší dějiny Na základě nálezů pazourkových zbraní se předpokládá, že první lidé přišli do oblasti Soči přes Kolchidu z Malé Asie před 400-350 tisíci lety, to znamená v období raného acheuléenu. Tyto nejstarší nálezy byly objeveny v Chostinském rajónu na břehu řeky Psou. Nejznámějším sídlištěm doby kamenné v Soči je Achštyrská jeskyně, osídlená před 250 tisíci lety.

Ve 3. tisíciletí př. n. l. zde žily kmeny Majkopské kultury. Právě odsud přicházeli podle asyrských historiků v 8.–7. století př. n. l. do Přední Asie a Malé Asie Kimmeriové.

Řecký cestovatel a geograf Skylaks z Kariandy roku 522 př. n. l. uvedl, že zde žijí kmeny Achájů a Heinochů. Řecká kolonizace černomořského pobřeží Kavkazu začala přibližně v 6.–5. stol. př. n. l. Někdy roku 85 př. n. l. se kmeny Heinochů a Kolchida staly závislými na Pontském království. Podle starořeckého geografa Strabóna byly zdejší kmeny Heinochů známy v antickém světě coby piráti. Aristotelés je dokonce označoval za lidojedy.

V 1.–5. století n. l. probíhala římská kolonizace černomořského pobřeží Kavkazu.

Středověk Během 6. a 11. století tento prostor spadal nejdříve pod království Lazika a potom pod Abchazské království, oblast byla pod silným vlivem Byzantské říše. V této době zde vznikly desítky křesťanských chrámů. Dodneška se v sočské části Loo dochovala severní zeď byzantské baziliky z 11. století.

Od 14. do 19. století spadalo území Soči pod Čerkesko, žili zde převážně Abchazové, Ubychové a Adygejci. Čerkesko bylo celou tuto dobu v podstatě autonomní součástí Osmanské říše, díky čemuž sem pronikal sunnitský islám.

Ruské impérium V důsledku rusko-turecké války v letech 1828–1829 (součást Kavkazské války) připadlo území dnešního Soči Ruskému impériu. Muslimští Čerkesové se však nehodlali s ruskou nadvládou smířit a za dodávek zbraní od Britů, Francouzů a polské emigrace vedli odboj s cílem vrátit se zpět pod muslimskou Osmanskou říši. Rusové byli však v tomto nekompromisní, brutální vojenské represe z jejich strany vedly k masivní migraci původního obyvatelstva, zejména do Osmanské říše. Takto vysídlené oblasti byly potom doosidlovány z Ruska, v první fázi zejména kubáňskými kozáky. Proto je dnes převážná většina obyvatel v tomto regionu ruské národnosti.

náhled|250x250bod|Lázně Kavkazská riviéra, poč. 20. stol.|vlevo

Město Soči potom vzniklo 21. dubna 1838 jako pevnost Alexandrija, zbudovaná u ústí řeky Soči. Na území dnešního Soči také vznikla pevnost Svatého Ducha (1837), která položila základy dnešnímu Adleru, pevnosti Lazarevská a Golovinská, které daly vzniknout osadám Lazarevskoje a Golovinka (vše dnes součásti Soči). Tyto pevnosti měly za cíl především zamezit obchodu s otroky a distribuci zbraní povstalcům.

Roku 1839 byla pevnost Alexandrija přejmenována na Navaginské opevnění na počest Navaginského pluku, který se vyznamenal v Kavkazské válce.

V roce 1864 bylo vybudováno nové opevnění s názvem Dachovský post, od roku 1874 Dachovský Posad.

V roce 1874 započala výstavby katedrály svatého Michaela archanděla.

Roku 1896 získala osada jméno Soči podle řeky, na jejichž březích stála. Původ názvu řeky není zcela jasný. Od roku 1917 je Soči městem.

Na počátku 20. století se Soči začalo měnit v lázně. První vodoléčebný objekt byl zbudován 1902, první lázně Kavkazská riviéra následovaly roku 1909. náhled|250x250pixelů|Sovětští rekreanti, 1973

Sovětský svaz Během občanské války probíhaly v těchto místech urputné boje, po jistou dobu se Soči nacházelo v rukou Gruzínské demokratické republiky. Rudá armáda město definitivně ovládla až v dubnu 1920.

Roku 1934 vypukla generální rekonstrukce a přestavba, vznikl hlavní prospekt Stalina (dnes Lázeňský prospekt), nová sanatoria, vysoká škola lázeňství, divadla a jiná turistická infrastruktura. Ze Soči se stalo výstavní rekreační středisko, i sám Stalin si zde nechal zbudovat své letní sídlo Bočarov ručej. Na počátku 2. světové války zde fungovalo již 61 sanatorií (v období války povětšinou proměněných na vojenské nemocnice).

V roce 1961 bylo území města značně rozšířeno o Adlerský a Lazarevský rajón a vzniklo současné administrativní členění.náhled|Nové lyžařské středisko Roza Chutor|260x260pixelů|vlevo Ruská federace Po rozpadu SSSR a ztrátě Krymu se stalo Soči jednou z nejvýznamnějších rekreačních oblastí Ruska. Roku 1993 získalo status lázní federálního významu. Rezidence Bočarov ručej je k dispozici ruským prezidentům, Vladimir Putin ji využíval k různým politickým jednáním, v roce 2017 např. s Angelou Merkelovou, Recepem Tayyipem Erdoğanem, Benjaminem Netanjahu, Bašárem al-Asadem či Milošem Zemanem.

Roku 2007 bylo Soči vybráno jako místo pořádání XXII. zimních olympijských her. Pořadatelství si vyžádalo obrovské investice, vzniklo velké množství nových sportovišť, ubytovacích kapacit i veřejné infrastruktury. Zároveň prudce vzrostl počet obyvatel.

Pořadatelství velkých sportovních akcí už Soči zůstalo, přičemž se z velké části využívá zázemí vybudované v souvislosti s olympiádou. V olympijském parku se jezdí Grand Prix Ruska, v roce 2018 se zde konalo mistrovství světa ve fotbale.

Geografická charakteristika

Poloha

Město se nachází u 43. rovnoběžky, to znamená přibližně na úrovni Nice, Toronta, Almaty nebo Vladivostoku. Jeho hranice tvoří z jihozápadu Černé moře, z východu řeka Psou a horní tok Mzymty, ze severu hřbety Západního Kavkazu, ze západu řeky Magri a Šepsi.

Hlavními příčinami turistického zájmu o Soči jsou teplé subtropické klima, moře, minerální prameny, blízkost hor a rozvinutá turistická infrastruktura. Panenské kolchidské lesy Západního Kavkazu, zasahující na území města, jsou zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO. náhled|280x280bod|Čajová plantáž v Lazarevském rajónu Město Soči se rozprostírá podél Černého moře v délce asi 145 km. Z celkových 3502 km² rozlohy města připadá asi 81 % na chráněná území (Kavkazská chráněná krajinná oblast, Sočský národní park). Městská zástavba zaujímá pouze 8,1 % rozlohy.

Klima Stejně jako všechna ruská města u Černého moře na jih od Tuapse, i Soči se nachází v mořském subtropickém pásu.

Na sočské podnebí má značný vliv moře (v létě ochlazuje, v zimě ohřívá) a hory (chrání město před chladnými severskými větry). Klima je velmi vlhké (zejména u pobřeží), podobné se vyskytuje ještě v sousední Abcházii a také na jihovýchodě USA (Mississippi, Louisiana, Alabama, Georgie).

Nejvyšší úhrn srážek připadá na zimní období, především v podobě dešťových srážek. Zima je teplá, léto horké a vlhké, díky přítomnosti moře jsou však letní teploty snesitelné. Ačkoliv Soči leží na severní hranici subtropů, mrazy a sníh zde nejsou výjimkou, i když přímo na pobřeží se vyskytují velmi vzácně.

Podnebí zde umožňuje pěstovat čaj – na nejsevernějším místě v Evropě.

Obyvatelstvo

Roku 2016 bylo Soči 5. největším městem Jižního federálního okruhu, 49. největším městem Ruska a 4. největším městem na pobřeží Černého moře.

Vývoj počtu obyvatel18971926193119391959196219671970197319751976100013 00012 00071 00081 912174 000188 000224 031241 000264 000264 00019791982198519861986198919901991199219931994287 353300 000292 000323 000317 000336 514314 000342 000344 000352 000353 00019951996199719981999200020012002200320042005330 000331 000359 000335 000359 300358 600332 900328 809328 800328 000328 50020062007200820092010201120122013201420152016329 481331 059334 282337 947343 334343 300360 324368 011394 651389 946401 291 Nejvíce obyvatel se hlásí k Ruské pravoslavné církvi, která zde provozuje více než 30 chrámů a kaplí a ženský klášter. Vedle toho se zde nalézají svatostánky Arménské apoštolské církve či Řecké pravoslavné církve a dvě mešity.náhled|280x280pixelů|Chrám sv. Vladimíra na Viniční hoře Národnostní složení Struktura současného obyvatelstva se formovala především v sovětském období vlivem intenzivní migrace.

Roku 1897 bylo národnostní složení města následující: Řekové 25.7% Rusové 24.2% Čerkesové 13.8% Estonci 11.3% Moldavané 10.8% Megrelové 10.6% Při sčítání lidu roku 2010 bylo národnostní složení v Soči následující: Rusové 69,92 % Arméni 20,09 % Ukrajinci 2,29 % Gruzíni 2,03 % Čerkesové 1,20 % Řekové 0,82 %

Ekonomika Základem hospodářství Soči je cestovní ruch, přičemž se město spoléhá zejména na ruské návštěvníky. Město má velké množství kulturních, historických, přírodních a architektonických památek.Soči Zajímavosti Jsou zde balneologické lázně a naleziště léčivé sirovodíkové vody Macesty. Turisty láká také Sočský národní park a Kavkazská chráněná krajinná oblast, zapsané v roce 1999 v rámci Západního Kavkazu na seznam památek Světového dědictví UNESCO. Na celém sočském pobřeží se nachází nespočet hotelů, penzionů, sanatorií a ubytoven. Své služby turistům nabízí množství kaváren, barů, zábavních center, aquaparků, přístavišť aj.

Nezanedbatelný je zde také potravinářský a zpracovatelský průmysl. Funguje zde masokombinát, konzervárna ryb, drůbežárna, sádky, křepelčí farma, včelařství, továrna na zpracování čaje či pekárny.

Ve venkovských částech Soči se daří zemědělství, zejména sadařství, pěstování čaje, citrusů a jiných teplomilných kultur jako fejchoa, mišpule či kiwi. Dále se zde pěstují subtropické květiny a korkové duby.

+střed|280pxstřed|313px střed|280pxMěstská plážSanatorium OrdžonikidzePozemní lanová dráha

Doprava Soči je velkým dopravním uzlem jižního Ruska. Nachází se zde Mezinárodní letiště Soči, sedm železničních nádraží (Soči, Adler, Lazarevskaja, Chosta, Olympijský park, Krasnaja Poljana, Loo), řada železničních zastávek a dva přístavy.

Páteř veřejné městské dopravy tvoří vlaky, které jsou velmi výhodné zejména kvůli mimořádné délce města. Tu doplňují maršrutky, autobusy a taxi. V dobách SSSR také existovala městská vrtulníková doprava, spojující letiště s centrem města. Projekt trolejbusové sítě nebyl realizován.

Spíše vyhlídkový charakter mají dvě pozemní lanové dráhy a tři visuté lanovky (další lanovky se nachází v lyžařských střediscích).

Kultura a umění náhled|280x280pixelů|Zimní divadlo

Festivaly a soutěže Filmový festival Kinotavr Mezinárodní pěvecká soutěž mladých zpěváků populární hudby Nová vlna Mezinárodní festival jazzové hudby AquaJazz Módní přehlídka Sametové sezóny

Divadla a koncertní sály Zimní divadlo Koncertní sál Festivalnyj Letní divadlo Zelené divadlo v parku Riviéra Sočský sál komorní a varhanní hudby (zde často vystupuje Sočský symfonický orchestr) náhled|280x280pixelů|OceanáriumSočský cirkus Muzea a zvěřince Umělecké muzeum Etnografické muzeum Literární muzeum N. A. Ostrovského Muzeum lázeňského města Soči Oceanárium Utrišské delfinárium

Sport Soči je známé svou tenisovou školou, která vychovávala v mladém věku některé šampiony – např. Jevgenije Kafelnikova nebo Marii Šarapovovou, která se odsud v sedmi letech přestěhovala na Floridu.

Roku 2014 byl založen hokejový klub HK Soči, který hraje od sezóny 2014/2015 v KHL.

Působí zde fotbalový klub FK Soči, který nahradil zaniklý FK Žemčužina-Soči.

Olympijské hry