Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265 – po 1329) byl český a moravský šlechtic z rodu pánů z Lichtenburka a zakladatel rodové větve Bítovských z Lichtenburka.
Narodil se kolem roku 1265 jako syn Smila z Lichtenburka a Alžběty z Křižanova. Možná byl vychováván v Rakousku. V pramenech se poprvé objevil roku 1278. Do roku 1296 žil s ostatními Lichtenburky v majetkovém nedílu a ve vyšší politice se příliš neangažoval. Když v roce 1296 zemřel Jindřich z Lichtenburka, hlava rodu a Rajmundův starší bratr, Lichtenburkové si rozdělili své panství. Rajmundovi připadlo město Brod (dnešní Havlíčkův Brod) s jeho doly a hrad Smrdov. Od této doby se začal objevovat na dvoře Václava II., který si ho značně oblíbil. Roku 1298 Václav Rajmunda jmenoval moravským zemským hejtmanem a do zástavy mu udělil hrad Bítov, jenž v Rajmundových rukou už zůstal. Za krátké vlády Václavova syna Václava III. Rajmund vykonával úřad nejvyššího lovčího. Václav III., ale možná až jeho nástupce, Rajmunda také jmenoval královským podkomořím.
Po Václavově zavraždění roku 1306 se Rajmund stal nejmocnějším mužem v království. Smrtí Václava III. vymřel rod Přemyslovců a česká šlechta proto začala hledat nového krále. Rajmund sice nejprve podporoval kandidaturu Jindřicha Korutanského, nakonec se ale podílel na dosazení Rudolfa Habsburského na český trůn. V roce 1307 směnil svůj hrad Smrdov za vesnice a pozemky kolem Brodu, na kterých vystavěl hrad Lipnici. Téhož roku zemřel Rudolf Habsburský a Rajmund se zasadil o to, aby se českým králem znovu stal Jindřich Korutanský, jemuž následně pomáhal ve válce proti Habsburkům. V roce 1308 se Rajmund ovšem značně zadlužil a musel se proto ve prospěch svého příbuzného Jindřicha z Lipé vzdát funkce podkomořího. I nadále se však angažoval ve vysoké politice a byl jedním z představitelů vládnoucí oligarchické kliky.
V roce 1309 se Rajmund stáhl do ústraní. O šest let později se po zatčení Jindřicha z Lipé nakrátko postavil do čela odboje Ronovců proti králi Janu Lucemburskému a zasadil se o propuštění pána z Lipé. V roce 1319 prodal lipnické panství a Jindřichovi z Lipé postoupil také město Brod s jeho doly. Následně odešel na jižní Moravu na svůj hrad Bítov, kde strávil zbytek života. Zemřel po roce 1329. Z manželství s jistou Adélou po sobě zanechal syny Jindřicha III. z Lichtenburka, Smila a Čeňka z Bítova.
Rajmund byl mecenášem dvorské poezie a na jeho popud Jindřich z Freibergu přebásnil příběh o Tristanovi.
Život
Dětství a mládí náhled|Pečeť Smila z Lichtenburka Narodil se kolem roku 1265 jako nejmladší syn českého šlechtického předáka Smila z Lichtenburka z jeho druhého manželství s Alžbětou z Křižanova, dcery Přibyslava a Sibyly z Křižanova. Jeho otec však zemřel už roku 1269, tedy v době kdy měl Rajmund okolo čtyř let. Jeho matka Alžběta z Křižanova se o něj zřejmě nepostarala, protože se vzápětí po smrti svého prvního manžela vdala na Moravu za Hrabiše ze Švábenic. Starší bratři Jindřich z Lichtenburka, jenž se stal po otcově úmrtí hlavou rodu, a Smil II. z Lichtenburka Rajmunda proto zřejmě dali někam na vychování. Je to totiž mnohem pravděpodobnější než možnost, že by si Alžběta Rajmunda na Moravu odvezla s sebou. Vzhledem k Rajmundově pozdější zálibě v minnesangu a dvorské poezii není vyloučeno, že ho starší bratři dali na vychování do Rakouska.Lichtenburkové, 140.
V pramenech se Rajmund poprvé objevil v roce 1278, kdy spolu se svými bratry udělil horní a městská práva rodovému městu Brodu (dnešní Havlíčkův Brod). Na vydání další listiny se podílel až o tři roky později. Tentokrát se jednalo o prodej dvou vsí vilémovskému klášteru. V letech 1283 a 1287 se zúčastnil rodových sjezdů ve žďárském klášteře a roku 1289 na hradě Ronovci osvědčil listinu staršího bratra Jindřicha. Následně se však vytratil z pramenů a zmínky o něm existují až z druhé poloviny 90. let. Čím se Rajmund mezitím zabýval není známo. Podle Jana Urbana mohl pobývat v cizině nebo cestovat, což by u českých šlechticů nebylo tolik výjimečné.Lichtenburkové, 140–141.
Ve druhé polovině 90. let se Rajmund usadil na dvoře českého krále Václava II.Lichtenburkové, s. 141. Podle Josefa Šusty Rajmund a jeho příbuzný Jindřich z Lipé pod patronací pražského purkrabího Hynka z Dubé, jenž s nimi byl také spřízněný, koncem 13. století žili značně marnotratně, přičemž se neváhali zadlužit u pražských měšťanů. Podle Šusty tak oba činili proto, aby na sebe upozornili u královského dvora. Šusta tak soudil kvůli zápisům z formulářových sbírek, z nichž je patrno, že Rajmund a Jindřich pražským měšťanům skutečně dlužili značné částky. Šustův výklad ale vyvrátil Jan Urban, jenž uvedl, že podobné zadlužení u pražských patricijů bylo mezi šlechtici tehdy zcela normálním jevem. Zadlužoval se u nich dokonce i samotný Hynek z Dubé, který měl působit jako jakýsi patron obou mladíků. Rajmund byl navíc příliš urozený i bohatý na to, aby na sebe u královského dvora musel hýřivým životem upozorňovat. Král Václav II. ho podle Urbana tehdy už bezesporu dobře znal.Lichtenburkové, s. 141–142.
V roce 1296 zemřela dosavadní hlava rodu Jindřich z Lichtenburka, Rajmundův starší bratr. Lichtenburkové si proto rozdělili svá panství. Dosud totiž žili v majetkovém nedílu. Rajmundovi v tomto dělení připadl nepříliš významný hrad Smrdov se Střítěží a okolím, především ale polovina města Brodu s jeho doly. Druhou polovinu ovládal jeho starší synovec Hynek Krušina I. z Lichtenburka. Věkem i tím, že vlastnil rodový hrad Lichnici (Lichtenburk), se novou formální hlavou rodu stal Rajmundův další bratr Oldřich z Lichtenburka, jenž se však zabýval především hospodářským podnikáním a do vyšší politiky příliš nezasahoval. Nejvýraznější osobností lichtenburského rodu se proto stal Rajmund.Lichtenburkové, s. 134–136, 140.
Oblíbenec Václava II. náhled|vlevo|Václav II. jako autor milostných veršů (Codex Manesse)
Rajmunda z Lichtenburka si po jeho příchodu na královský dvůr brzy oblíbil král Václav II. Oba spojovala především záliba v dvorské poezii,Lichtenburkové, s. 142. kterou Václav II. nadšeně podporoval, poslouchal i skládal. Rajmund byl také mecenášem dvorské poezie. Na jeho popud jeho chráněnec Jindřich z Freibergu dokonce přebásnil příběh o Tristanovi z pera Gottfrieda ze Štrasburku. V dedikaci díla Jindřich chválil Rajmundovu chrabrost i štědrost a představil ho jako dokonalého rytíře.Ideál rytíře, s. 97. Záliba v poezii Rajmundovi pomohla k jeho vzestupu mezi nejmocnější a nejvlivnější muže v Českém království. Novější tradice ho kvůli tomu však stigmatizovala jako odrodilce, který podlézal Němcům. Jan Urban toto ocejchování však považuje za nespravedlivé.Lichtenburkové, s. 142–143.
V dubnu 1297 Rajmund svědčil, když Václav II. Albrechtovi ze Žeberka zabavoval Tachov. Složení skupiny přítomných pánů dokazuje, že na královském dvoře velmi posílila pozice ronovského klanu. O rok později Rajmund od krále obdržel nově vytvořený úřad moravského zemského hejtmana, stal se tedy správcem Moravského markrabství. Ctižádostivému Lichtenburkovi Václav zároveň zastavil významný hrad Bítov na řece Dyji, čímž nevědomky udělal první krok proto, aby byl tento hrad navždy zcizen z královského majetku. Rajmund se totiž později velmi vynasnažil o to, aby Bítov v jeho rukou už zůstal. Václav II. mu ho zastavil zřejmě proto, aby si Rajmunda udržel na neustále ohrožené jihomoravské hranici s Rakouskem. Z tohoto důvodu se pán z Lichtenburka asi také nezúčastnil následujících Václavových výbojů do Polska a obrany před vpádem římskoněmeckého krále Albrechta v roce 1304 do jižních Čech. Jak dlouho Rajmund vykonával funkci moravského zemského hejtmana není známé.Lichtenburkové, s. 143–145.
První muž království náhled|upright|130px|Václav III. (Zbraslavská kronika) Když Václav II. 21. června 1305 po dlouhé nemoci zemřel,Václav II., s. 217. na český trůn nastoupil jeho mladičký syn Václav III. Za jeho krátkého panování se Rajmund stal nejvyšším lovčím Čech i Moravy, jenž ovládal rozsáhlé královské hvozdy a mohl volně nakládat s volnou kolonizační půdou.Soumrak Přemyslovců, s. 671. Autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský barvitě popisoval, jak mladičký Václav neposlouchal rady starších a zkušenějších a začala jej ovládat šlechta, která do jeho blízkého okolí přidružila své mladé syny. Ti pak podle Petra Žitavského kazili a sváděli poddajnou Václavovu mysl k mnoha nepřístojnostem, k nezřízenému pohlavnímu životu, ponocování a nadměrnému pití, kterého využívali ke svému obohacení. Z opilého krále prý vymámili mnoho majetku – statky, vesnice i města.Václav III., s. 52. Josef Šusta kronikářovu vyprávění uvěřil a za jednoho ze šlechticů, kteří z mladého krále tímto způsobem tahali majetky, označil právě Rajmunda. Argumentoval listinou z roku 1306, kdy římský král Rajmundovi podle Šusty potvrdil majetky, jenž Rajmund na zesnulém Václavovi III. vymámil.Soumrak Přemyslovců, s. 670–671. Karel Maráz však došel k závěrům, že Petr Žitavský si vyprávění o vykořisťovaném Václavovi značně přibarvil. Václavem vydané listiny totiž jeho vyprávění o velkém rozdávání majetku šlechtě nepotvrzují. Maráz také upozornil na to, že Šustou zmíněná listina římského krále pouze obvyklým způsobem konfirmovala všechen Rajmundův majetek – o majetku vymámeném na králi se v ní nemluví.Václav III., s. 53–66. Podobný názor zastává i Jan Urban, jenž ale zároveň uznal to, že dvorný a obratný Rajmund Václavovi zřejmě značně imponoval. Lichtenburk si podle něj za své přátelství s Václavem nechal zaplatit, ať už se jednalo o zmíněný úřad nejvyššího lovčího nebo to, že mu král za poměrně nízkou cenu prodal velmi výnosné vesnice Černilov a Jasennou.Lichtenburkové, s. 145.
upright=0.8|náhled|vlevo|Rudolf Habsburský (fiktivní portrét ze 16. století) Dne 4. srpna 1306 při shromažďování vojska na tažení do Polska v Olomouci rukou neznámého vraha bez legitimních potomků zahynul poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III.Václav III., s. 67–84. Novým českým králem byl zemským panstvem vzápětí zvolen vévoda Jindřich Korutanský, manžel dcery Václava II. Anny Přemyslovny.Soumrak Přemyslovců, s. 693–697. Za Jindřichovo zvolení se mimo jiné zasadil i Rajmund.Lichtenburkové, s. 146. Nárok na český trůn však vznesli i Habsburkové, kteří České země okamžitě vzali útokem. Zatímco římský král Albrecht Habsburský české hranice překročil ze západu a tábor rozbil u Loun, jeho syn Rudolf do Čech vpadl z jihu a utábořil se před Prahou. Od Jindřicha Korutanského se vzápětí odvrátila většina panstva a nově zvolený král byl donucen z Čech uprchnout. Následně proběhla jednání předních českých pánů s oběma Habsburky, u kterých pochopitelně nemohl chybět ani Rajmund. Tomu podle Josefa Šusty Albrecht Habsburský přislíbil velevýznamný a výnosný úřad nejvyššího podkomořího,Soumrak Přemyslovců, s. 695–700. jenž spravoval královy statky a finance a měl také příjmy z kutnohorských dolů.Podle Jana Urbana Rajmund tento post ale získal už na sklonku vlády Václava III. Albrecht mu tehdy tuto funkci a jeho majetky podle Urbana pouze konfirmoval,Lichtenburkové, s. 147. což uvedl i Vratislav Vaníček. Dne 16. října 1306 Rudolfa Habsburského šlechta zvolila český králem,Soumrak Přemyslovců, s. 700–704. a to i za Rajmundova přičinění. Druhý den se Rudolf oženil s vdovou po Václavovi II. Eliškou Rejčkou, čímž legitimizoval svůj nárok na český i polský trůn a stanul v čele Českého království.Velké dějiny, s. 486.
náhled|Malba Jindřicha Korutanského na zdi ve Španělském sále na zámku v Ambrasu u Innsbrucku